VIP blogeři
Jaroslava Indrová
Jak mě vzali do školy
Ve školce se mi už nelíbilo. Spaní – a to nemluvím o tom odpoledním - pro mě bylo vždycky ztrátou času. No a ve školce po mě chtěli, abych buď po obědě spala, nebo aspoň dělala, že spím. Obojí bylo pro mě stejně nesnesitelné.
Metoděj Skřeček
O nevěře - pardon - o nevěrách
Člověk by měl být věrný svým zásadám, měl by stát za svou láskou a měl by jít po cestách nedlážděných, křivolakých vedoucích ke správným cílům. „Ty jsi koňavec!“, řekla by po přečtení tohoto perexu s potutelným úsměvem moje milá.
Jaroslava Indrová
První lyžák
Na lyžích jsem jezdila zhruba od čtyř let. Nejdřív jsem dostala tzv. patičkáče, pak dřevěné lyže s „pérákovým“ vázáním.
Jan Šik
Muž, co vypadal jako sněhulák, který se choval jako rytíř
Trendem moderní doby je soudit druhé. Jejich životy, co dělají, jak vypadají. Přitom zrovna vzhled člověka nevypovídá vůbec nic o tom, jaký ve skutečnosti je.
Veronika Valíková Šubová
Limešovští bezdomovci
Scházívali jsme se léta o pouti, první neděli po 15. srpnu. Žapinka, Metoděj, Jonáš, Tonda a já. Pět kamarádů, kteří v dětství trávili prázdniny ve vesnici Limešov u Orlické přehrady.
Tomáš Flaška
Deštník
Odpočinková prázdninová povídka, ne příliš dlouhá, trochu k pousmání. O tom, že i když vše děláte kvůli něčemu, tak to nakonec stejně dopadne jinak.
Jaroslava Indrová
Záchodová zpěvačka
Sotva jsem se naučila mluvit, začala jsem i zpívat. Zpívala jsem (si) vždy a všude. Zpívaly jsme si s maminkou při vaření oběda, při mytí nádobí, když jsme pekly cukroví. Lidovky, ale i tehdejší hity. Dodnes si je pamatuji.
Jaroslava Indrová
Moje prázdniny v minulém století
Bydleli jsme v malém rodinném domku s velkou zahradou. V přízemí bydleli děda s babičkou a nahoře my. Zahrada byla naším rájem, i když hlavně děda dbal na to, abychom se v ní chovali, jak se patří.
Dan Eminger
O oběšenci na Housce
Strašidelná historka z podzimního výletu, když se nám už tak nějak kvapem blíží. Strašidelná je ale jenom trochu.
Jan Šik
Muž v červené vestě, co nemluvil a všechny poslouchal
Každý probírá své starosti se svými nejbližšími. Potom od nich poslouchá rady, soudy nebo soucitné komentáře, které nechce a nepotřebuje. Přitom vyslechnutí a mlčení pomáhá nejvíc.
Milan Čierny
Jak havíři poprvé a naposledy cestovali Pendolinem
Když tak v letošním horkém létu využívám služeb českých drážních společností, kdy si člověk namlouvá, že už ho skutečně nic nemůže překvapit, vždy se něco najde,
Jan Šik
Muž, co litoval dívku, která držela hamburger jako prase kost
Občas se všichni někomu s chutí zachechtají. Dotyčnému situace humorná připadat nemusí. Naopak. Může cítit ponížení a jeho sebedůvěra utrpí. Přesto stačí jediný člověk, který se nesměje a všechno může být jinak.
Dan Eminger
O svanském bohatýrovi Mišovi Chergianim a jeho muzeu.
Povídka z uhrančivě krásné Svanetie o jednom velmi svérázném chlapíkovi. Svanetie disponuje neuvěřitelnou přírodou a velmi svéráznými obyvateli. Svanové jsou prý údajně spřízněni s Basky. Nevím, ale mnohé by to vysvětlovalo.
Jan Šik
Chlapec, co měl rád bílého králíka a byl jako správný muž
V životě jsou občas vidět věci, které se na první pohled jeví jako směšné. Až daleko později se ukáže, jaký měly význam.
Jan Šik
Servírka, které usnul bezdomovec v restauraci
Člověk na ulici má těžký život, i když to tak ostatním možná ne vždy připadá. Není žádná legrace najít si vhodné místo pro přespání, zvlášť když je venku několik stupňů pod nulou.
Dan Eminger
Jak jsme objevili Jeskyni přátel Karla Gotta
Když má nejdůležitější Čech narozky, rozhodl jsem se, že si taky na jeho mainstreamovém velebení přihřeju polívčičku. I když mám takový neodbytný pocit, že samotnému Gottovi je ta jeho kanonizace z duše protivná. Doufám.
Vladislava Chourová
Příběh země nezemě ze srdce Evropy.
Byla jedna země nezemě, kterou si neustále někdo zabíral a mnozí její obyvatelé z toho věčného poklonkování a řitilezectví zůstali po generace shrbení. Pominuly staré dobré časy krále Hrdoslava, kdy země jen vzkvétala. Umění a
Vladislava Chourová
Milý facebooku.
Již hezkých pár let se spolu kamarádíme. Za tu dobu nasdílela spoustu nádherných obrázků co pohladí po duši zejména ze říše zvířat. Jsem kočkomil a psí máma tak mě velmi těší, když právě skrze tebe mohu pomoci některému
Jan Šik
Paní, co čistí kapesníkem lavičky
Občas potkáme někoho, kdo dělá záhadné a nepochopitelné věci. Jako jedna tajemná paní s papírovými kapesníky v parku.
Vladislava Chourová
Miluji mýdlové opery a retro seriály.
Jsem divná, asi jo, ale kdo dnes není. Každý má nějakou tu svoji úchylku což je celkem fajn. Přece nejsme kopie sebe samých ale jedinečné a neopakovatelné osobnosti jak se nám snaží namluvit či spíše domluvit strážci našich duší
Dan Eminger
O Argonautech a o Voloďovi, mém ruském příteli
Druhá povídka o Kavkaze a o jednom dobrém člověku, který je Rus. Čili pro někoho nestravitelné. Protože Rusko, jak je všeobecně známo, je sprosté slovo a každý ví, že tam žádní dobří lidé nežijí. Hlavně to vědí ti, co tam nebyli.
Vladimír Rýdl
Pět vteřin slávy ...
Vždycky jsem chtěl poznat ten pocit, co zažívají známé osobnosti, když je někdo osloví, chce se s nimi vyfotit a tak... Ba ne, kecám, nechtěl...
Vladimír Rýdl
Mariánsko-lázeňská jízda...
Víkend ve znamení závodů v rámci podniku Běhej lesy, tentokrát na trati Slavkovský les, byl předem určený ke známce "vydařený víkend". Co ale teprv pobyt v Mariánkých Lázních? No, to tedy byla jízda ...
Vladimír Rýdl
Kam razíte mládeži???
Páteční večerní program byl jasný hned poté co jsem přijel k Zrzce. Rozhodli jsme se, že vyrazíme na večeři. Cestou jsme potkali našeho Pana souseda...
Dan Eminger
O pohádkové babičce a ztraceném lyžařském dědečkovi
Takové trochu nostalgické povídání o prarodičích, o 21.srpnu 1968, a o tom, že národnostní původ může být mlhavý.
Dan Eminger
Dva roky dlouhá povídka o praporčíkovi Porazíkovi a jiných vojenských zajímavostech část 2
Druhá část dlouhé povídky o vojenské službě v socialismu určená především a možná že výhradně pro ty, kteří ji v časovém rozmezí 730 dní absolvovali.
Vladimír Rýdl
Jeden den bez lhaní ...
"Lžeš!" vyjekla na mně poté co jsem se hájil, že jsem řekl, že "jdu na jedno". "No tak dobrá no, přišel jsem pozdě, ale fakt jsem měl jen jedno" ... lež nebo pravda?
Vladimír Rýdl
Nečekané ...
Když jsem se před těmi x dny rozhodl, že budu psát své myšlenky, prožitky, zážitky, výmysly či nesmysly sem na blog, nikdy jsem nepomyslel na to, že budu mít tolik čtenářů...
Dan Eminger
O pionýrských táborech
Povídka pro pamětníky pionýráků. První povídka se snad asi docela líbila, tak přidávám další retro povídku z minulých časů.
Vladimír Rýdl
Zagorka ...
Víte jak je nebezpečné mít přezdívku? Strašně! Mám kamarádku a tý nikdo neřekne jinak než "Zagorka" no a dál? Dál to byla jednoho dne fakt sranda...
Vladislava Chourová
Pohřešuje se sluníčko.
Vyhlašuji celostátní pátrání po sluníčku. Máj lásky čas, všechno kvete a voní. Příroda se oblékla do květovaného šatu a láká ven. Za oknem vesele štěbetají ptáci, na svět přicházejí májová koťátka přinášející do domu štěstí.
Vladimír Rýdl
Výzva ŘSD
"Dálnice D1 je v totálním kolapsu, do Prahy sjíždějte na exitu 15 a přes Strančice se dostanete směr Praha ..."
Vladimír Rýdl
Co s miliony???
Vyhrál jsem ve sportce! Vyhrál jsem miliony a teď přemýšlím co s nima?! Zažili jste někdy ten pocit, že přemýšlíte nad tím coby kdyby??? Já jo, právě dnes.
Vladimír Rýdl
Já ...
Na něco se vás zeptám: máte se rádi? umíte si odpouštět? umíte se na sebe usmát do zrcadla a pozdravit se u toho? máte nízké sebevědomí? umíte říkat ne? ... začněte s tím hned! S tréninkem
Vladimír Rýdl
Z nuly na sto ... za jeden rok
Mám rád životní výzvy. Absolvoval jsem jich už celou řádku a vždycky to byla jízda. Tedy, mezi své další výzvy zapisuji Závod na 100 km ...
Jiří Štágl
Dopis z války
Co všechno se musí žák ve škole naučit, aby mohl jít životem dál? Které sloučeniny, nerosty, základy finanční gramotnosti, základy hudební klasiky mu dovolují vykročit do světa, který ho láká, a na který nakonec bude rád vzpomínat
| předchozí | ... 3 4 5 6 7 8 9 ... | další |
-
Jan Pražák
I muži mají své biologické hodiny
-
Václav Miko
Babik Reinhardt - jazzový romský génius
-
Helena Herynková
Neznámá mrtvá v řece
-
Kamila Branna
Migas: španělský pokrm, který byl stejně jako paella jídlem chudých
-
Aleš Gill
První roadtrip elektrickým autem
-
Václav Miko
Babik Reinhardt - jazzový romský génius
-
Jindřich Kubánek
Zkreslené vidění - Mozková mrtvice
-
Jan Vaverka
Kolumbie - 8. díl: Do Bogoty za jídlem
-
Jan Ziegler
Moje Rusko je fašistická říše zla, temna a chudoby
-
Karel Trčálek
Dominik Hašek se přiznal, že nevěděl, koho předlistopadový politický režim podporoval
-
Jan Ziegler
Fico rozeštvával Slovensko, útočil na soudy a stýkal se s mafiány
-
Josef Nožička
Atentát na slovenského premiéra nelze omlouvat slovy „kdo seje vítr, sklízí bouři“
-
Ivana Dianová
Hyeny na lovu starých lidí
-
Markéta Šichtařová
Fiktivní ekonomická idylka, aneb když staří sponzorují mladé
-
Zdeňka Ortová
Ženatý chlap by do lázní jezdit neměl
-
David Vlk
Nejlepší kuře je roštěnka!
-
Luboš Zálom
Kingdom Come, svoboda a trh
-
Markéta Šichtařová
Spustila se řetězová reakce našeho zchudnutí
-
Vlastík Fürst
Včera básníkem, dnes atentátníkem
-
Marek Valiček
Na takový kraviny nemám čas
-
Markéta Šichtařová
Spustila se řetězová reakce našeho zchudnutí
-
Josef Nožička
Atentát na slovenského premiéra nelze omlouvat slovy „kdo seje vítr, sklízí bouři“
-
Markéta Šichtařová
Fiktivní ekonomická idylka, aneb když staří sponzorují mladé
-
Vladimír T. Gottwald
O svobodě slova a milionu trenérů – Úsměvy a úšklebky CXXXXIII.
-
Vladimír T. Gottwald
O necudném Hansovi a Green Dealu – Úsměvy a úšklebky CXXXXIV.
-
Ladislav Jakl
Kdo suspenduje novináře?
-
David Vlk
Nejlepší kuře je roštěnka!
-
Veronika Valíková Šubová
Kde se vzalo tolik nenávisti?
-
Vladimír T. Gottwald
The Marx Brothers’ wonderland – Úsměvy a úšklebky CXXXXV.
-
Lukáš Burget
Atentát na Roberta Fica
