Mariánsko-lázeňská jízda...

Víkend ve znamení závodů v rámci podniku Běhej lesy, tentokrát na trati Slavkovský les, byl předem určený ke známce "vydařený víkend". Co ale teprv pobyt v Mariánkých Lázních? No, to tedy byla jízda ...

Celý týden před závodem jsem se potýkal s nachlazením, rýmičkou, horečkou. Jenže, běžcovo odhodlání a absťák v jednom je prostě něco co dokáže pochopit jen a jen bláznivý běžec. No, a tak se stalo, že v sobotu ráno vstáváme oba, balíme věci na celou trasu 23 kilometrů a vyrážíme směr Kladská u Mariánských Lázní. 

"Miláčku, a ty jako poběžíš celou trasu? Nebo si dáš tu kratší, desítku?" ptala se mě v autě Zrzka. Ta holka je úžasná! Vím, že má o mě starost, ale taky zároveň vím, že ví, jaký je to pocit "týden neběhat" a tak jí s klidným svědomím odpovídám, že mám jasno a že poběžím po jejím boku celou trasu! Odměnou mi byl její krásný úsměv a pohlazení po tváři. "Tak jo, nepoběžíme moc rychle jo" shrnula to jednou větou. 

Počasí nám vyloženě přálo. Bylo nějakých 12° a nad celou Kladskou se honily mraky, ze kterých později krásně mrholilo. Trasa byla jako minulý rok báječná, organizace skvělá a tak se pouštíme do závodu. No jo, ale já na startu zjistil, že jsem si zapomněl dobít hodinky a ty mi  po pěti kilometrech vadnou. No nic, dám to i bez nich. Běželo se fakt skvěle!

Vše proběhlo jak mělo a do cíle jsme se dostali jeden vedle druhého za víc jak dvě hodiny, třicet minut . Spokojenost! 

Zajistil jsem ubytování v Mariánkách, v jednom slušném hotelu a tak jsme se oba těšili do sprchy, sauny a na večeři. Hlad byl ukrutný. Po koupeli jsme zjistili, že fakt umíráme hlady a tak jsme se rozhodli zajít na blint do jedný hospůdky, která je dle webu vyhlášená. Štěstí nám přálo a tak nám na stole po chvilce přistálo dvakrát plnotučný s pěnou, vývar s játrovými knedlíčky a pro dva jedno pečený koleno s chlebem a křenem...

Bylo nám nádherně. Ten pocit, když jdeš po jídle s plným panděrem večerním špacírem a kocháš se... to je k nezaplacení. Kolem půl desáté jsme se dostali zpět do hotelu. Tělo bylo příjemně rozlámaný jak sousedův plot a tak jsme si povídali o závodech a Mariánkách atd. Zrkzka mi najednou v půlce věty odpadla a já se začal kroutit jak nudle v bandě, protože jsem nemohl usnout. Kolem jedenácté jsem zabral. Ovšem jen na chvilku!

Zásadní nevýhoda našeho hotelu byla ta, že byl postavený v úzké ulici kolem dalších domů, hotelů. No a protože bylo vedro, tak měli všichni otevřený okna. No a protože někteří netrávili večer spánkem po náročném závodě jako my, tak měli čas na různý bejkárny a vesele sexovali. 

Ty brďo. Od jedenácti do dvou do rána jsem musel poslouchat fakt děsný sténání, výkřiky, vzdechy a bůchví co ještě od nějaký ženštiny, právě z otevřeného okna. 

No jo, ale ze kterého viď? Babo raď! Dobře, půl hodiny se to dá vydržet. Bylo najednou ticho, tak si říkám ok už je to za nima, snad mi padnou víka a usnu. Prdlajz!!! Ona se otočila na bok a začalo druhý kolo v ringu!!! To bylo ale ještě intenzivnější než to první! "Ty vole mě jebne" byl jsem už fakt zděšenej co s tím budu dělat...

Nejhorší na tom je, že jeden neví odkud se to hrne a vlastně nemá možnost tomu nějak pomoci aby byl klid, když je ten noční klid, navíc v lázeňským městě viď.

A tak jsem jen přihlouple vykouknul z okna, domívajíc se, že snad po hlase najdu to okno a zavolám do něj nějaké to povzbudivé "tak už buď"!!! abych mohl usnout. Já bláhový! Ono to mělo ještě dalších deset kol jako v profesionálním boxerským ringu ty vole! 

Dokonce i Zrzku to vzbudilo, ale ta se naštěstí jen převalila na druhou stranu a usnula spánkem unavených běžců. Mě to pořád nešlo. Tak jsem si zahrabal hlavu pod polštář, ale po minutě jsem zjistil, že bude asi lepší poslouchat sténání nejspíš najaté hekny, než se udusit pod polštářem. 

Kolem druhé hodiny se stal zázrak! Nejspíš došly baterky nebo co, ale byl klid! JO! Fakt byl klid. Několikrát jsem zadržel dech abych se fakt ujistil, že je klid a když fakt byl, usnul jsem.

Víte o čem se mi zdálo? NE! O sexu to fakt nebylo! Ale o tom až v jiné povídce, snad taky zábavné, jako byl tenhle lázeňský večerníček pro dospělé tady ve čtvrtém patře našeho hotelu.

Ráno mě dostala Zrzka svou první otázkou: "jak si se vyspal miláčku? Já výborně..." 

Halt příště poběžím ještě jedno kolo abych fakt nic neslyšel...