Dominik Hašek se přiznal, že nevěděl, koho předlistopadový politický režim podporoval

Vzpomínáte si na MS 1987 v ledním hokeji? Dominik Hašek tam dostal půl minuty před koncem gól přes celé kluziště. To by snad ani tak nevadilo, vadí to, že přitom reprezentoval československý totalitní režim...

Nastal čas maturit a já se procházel po městě, abych se mohl kochat maturantkami, těch jsou v tento čas plné ulice, stejně jako v písni od Milana Lasici, manžela Magdy Vašáryové, která, jak na to správně upozornil Tomio Okamura, systematicky rozsévá nenávist ve slovenské společnosti.

Náhoda tomu chtěla, že jsem potkal známého školního inspektora, který zřejmě dohlížel na maturity, nebo co vlastně takoví školní inspektoři dělají, když nespí. Samozřejmě jsme se dali do řeči, jako každí lidé, kteří se zajímají o sport.

„Vzpomínáte si na Jarmilu Kratochvílovou?“ zeptal jsem se pana školního inspektora, když jsme probrali nejnovější výsledky z MS v hokeji, „běhalo jí to parádně, až na to, že byla reprezentantkou totalitního režimu. Ano, musíme si připomenout, že i ona sama byla v 80. letech minulého století reprezentantkou státu, v němž panoval totalitní režim, byli v něm političtí vězni, a šlo o stát, který byl spojencem Sovětského svazu, jenž tehdy vedl agresivní válku v Afghánistánu.

Navíc tehdejší Československo aktivně spolupracovalo s nedemokratickými režimy na Kubě, v Angole, v Nikaragui či Libyi, kam mimo jiné posílalo své vojenské poradce?“

Pan inspektor hned vytušil, kam mířím.

„Jak bych si na to nepamatoval! Pamatuji si i na všechny ostatní československé sportovce, kteří reprezentovali Československo, ve kterém panoval totalitní režim,“ přikývl pan inspektor a rozšafně dodal, „proto si myslím, že už jen kvůli tomu, když kvůli ničemu jinému, by ruští a běloruští hokejisté měli hrát na mistrovství světa, jelikož já jsem těm československým sportovcům aktivně fandil a proto bych stejně tak fandil ruským sportovcům.

Oni přece nemohou za to, že sport je v Rusku součástí státní politiky!

To je stejné, jako kdybyste chtěl po soudružce Konečné, aby nemluvila veřejně o míru, když sami komunisté podporovali válku v Afghánistánu a posílali své vojenské poradce do zemí s nedemokratickými režimy.

A přece soudružka Konečná patří k největším bojovnicím za mír a proti nesmyslnému zbrojení, i když samozřejmě ne tomu ruskému, protože Rusko zbrojí kvůli míru a ne kvůli válce!

Ruští a běloruští hokejisté prostě patří na mistrovství světa, a nikdo nemá právo je vylučovat z mistrovství světa jen proto, že Rusko napadlo Ukrajinu!“

„Ano, nikdo na to nemá právo. A už vůbec ne ti, co reprezentovali totalitní Československo.

Buď měli tehdy emigrovat, nebo mají teď držet hubu!

Třeba takový pan Šejna roznášel po Praze letáky Charty 77 a sportovci zatím reprezentovali totalitní režim!

Je mi z toho na blití!“

„Mně taky. Kdyby byli ruští sportovci na olympiádě, tak by dobu jejího konání museli Rusové zastavit všechny bojové operace, protože kdyby bojovali, tak by to odporovalo olympijské myšlence a to by Putin nedovolil.

Ale takhle, zase nebude mír!“ povzdechnul si pan inspektor a na jeho rameno usedla bílá holubice.

„Jako od Piccasa!“ vydechl jsem úžasem nad tou podobou.

„Safra, celého mě posrala!“ zaláteřil však pan učitel, ale neodehnal ji ze svého ramena, ba právě naopak smířlivě dodal, „pro mír se musí něco udělat, pro mír se musí něco vydržet.“

A tak byl pan inspektor brzy celý potřísněný řídkým holubím trusem, který měl snad všude.

Kdybych to neviděl na vlastní oči, nikdy bych nevěřil, kolik se toho vleze do jedné bílé mírové holubice jak od Piccasa…