Atentát na slovenského premiéra nelze omlouvat slovy „kdo seje vítr, sklízí bouři“

V demokratické zemi mají lidé řadu různých možností, jak dát najevo svou nespokojenost s konkrétními politiky či politickými stranami.

Slovenský premiér Robert Fico se stal předevčírem ve středoslovenském městě Handlová obětí střelby jednasedmdesátiletého politického odpůrce. Tato tragická událost se logicky stala hlavním tématem zpráv nejenom na Slovensku, ale i u nás. Píše a mluví se o ní prakticky ve všech médiích, novináři se snaží získávat co nejpodrobnější informace o zdravotním stavu slovenského premiéra, který byl po atentátu s četnými zraněními transportován do banskobystrické nemocnice, kde lékaři provedli náročnou mnohahodinovou operaci.

Pro většinu lidí včetně mne to byl šok, neboť k atentátům na politiky dochází ve střední Evropě (na rozdíl od některých míst na jiných kontinentech) velmi zřídka. Šokováni byli dle svých vyjádření i mnozí čeští politici, ať už vládní či opoziční. Velmi výstižně tentokrát celou událost okomentoval český premiér Petr Fiala, když doslovně prohlásil: „Je to děsivé, ničím neospravedlnitelné. Násilí nemá žádné místo v demokratické společnosti“ (viz odkaz zde).

Našli se však i lidé, kteří na internetových diskusích sice napsali, že přejí Robertu Ficovi zdárné uzdravení, ale jedním dechem dodali, že se v jeho případě naplnilo přísloví „kdo seje vítr, sklízí bouři“. V obdobném duchu je ostatně napsán i včerejší blog Jana Zieglera s titulkem „Fico rozeštvával Slovensko, útočil na soudy a stýkal se s mafiány“. Zcela charakteristický je již perex jeho článku, v němž je doslovně napsáno: „Atentáty jsou v demokratické společnosti nepřípustné, o tom žádná. Kolem střelby na slovenského premiéra je ale řada otazníků, on sám je silně kontroverzní osobnosti, a jak se říká, kdo seje vítr, sklízí bouři.“

Co se týká těch otazníků, tam s kolegou Zieglerem souhlasím v tom, že slovenské bezpečnostní složky a zejména pak členové Ficovy ochranky nejspíš neodvedli zrovna profesionální práci. Co se pak týká osoby atentátníka, tam mi pak přijde zvláštní, že na jednu stranu se o něm v některých médiích píše jako o sympatizantovi proruské skupiny Slovenskí branci, v jiných naopak jako o člověku, který chodil na demonstrace proti současné slovenské vládě, kterou mimo jiné kritizoval za zastavení vojenské pomoci Ukrajině.

Ovšem jakékoliv „polehčující okolnosti“ ohledně toho, že se nějaký šílenec rozhodne střílet na kteréhokoliv politika v demokratické zemi, považuji za zavádějící a nepatřičné. Ficovi lze jistě z jeho minulosti vyčítat řadu věcí, a i některými svými kroky z poslední doby přispěl k rozeštvání společnosti. To samé lze ovšem říci i o některých slovenských opozičních politicích v čele s někdejším premiérem Igorem Matovičem nebo předsedou opoziční strany Progresivní Slovensko Michalem Šimečkou.

V demokratické zemi mají ovšem lidé řadu jiných možností, jak dát najevo svou nespokojenost s některými politiky či politickými stranami. Mohou svolat na protest proti jejich politice demonstrace, případně přijít na jejich mítink a dát jim nenásilnou cestou najevo svou nespokojenost s tím či oním. A v neposlední řadě pak i to, že partajím i konkrétním politikům, kteří je v zásadních věcech zklamali, v příštích volbách již hlas znovu nedají. Ale střílet na demokraticky zvoleného premiéra či kteréhokoliv jiného politika kvůli tomu, že jeho politické postoje nekonvenují s mými, by nemělo být ospravedlnitelné ničím.

Na závěr mého dnešního blogu proto chci vyslovit přání, aby se činem šíleného střelce z Handlové již nikdo další neinspiroval. A také samozřejmě to, aby Robert Fico svůj boj o život vyhrál a po uzdravení mohl pokračovat ve funkci premiéra, ke které dostal od slovenských voličů již po několikáté mandát.