Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Limešovští bezdomovci

Scházívali jsme se léta o pouti, první neděli po 15. srpnu. Žapinka, Metoděj, Jonáš, Tonda a já. Pět kamarádů, kteří v dětství trávili prázdniny ve vesnici Limešov u Orlické přehrady.

Co bývám v létě na lodi, pout´ nestíhám a vídám je každého zvlášť. Nejčastěji Žapinku, s níž mě pojí nejdelší a zřejmě nejpevnější životní přátelství. Potkali jsme se v šesti a sedmi letech na Chobotě. plácku u rybníka, na kterém už tenkrát stál kolotoč s velikým kolem uprostřed, takže jste nemuseli slézat a mohli jste se utočit do bezvědomí, nejlepší houpačky na světě a nebožky smuteční vrby, pod nimiž se scházeli nedostižní Podvrbáci. O rok a čtvrt starší Žapina, nadšená posluchačka rozhlasového pořadu Meteor, mi začala vyprávět strašlivé historky o manželkách lidojedských náčelníků, které se musely po smrti manžela nechat upálit s jeho mrtvolou. Od lidojedských náčelníků byl jen krůček k Vinnetouvovi a Old Shatterhandovi. Ti nám vydrželi sedm let, než jsme se přeorientovaly na živé objekty.

Tondu i Jonáše jsem znala dříve než Žapinku, protože patřili k našemu konci vesnice. Moje, Jonášova i Žapinina babička byly spřízněné příbuzenskými vztahy, jen Tonda byl odjinud, a ačkoli o něj jeho nevlastní babička s láskou pečovala, část dětství strávil v dětském domově. Možná proto si jako první pořídil rodinu a vychoval čtyři děti.

Kvůli Jonášovi jsem proplakala část puberty i dospívání a budu s ním mít vždycky spojené provoněné limešovské noci i časté procházky k božím mukám za vsí, které vedly kolem Jonášovy chalupy. Metoděje jsem poznala až v pubertě. Když jsem zůstala s dětmi po rozvodu sama, nějaký čas ke mně patřil. Naučil mě tancovat, pospravil byt, byl dětem načas mužským vzorem. Pak se naše cesty rozešly.

Krom Tondy, který v Limešově žil v domě nevlastní babičky, jsme jezdili každý do rodné chalupy jednoho z rodičů. Žapinka a Metoděj do maminčiny, mně a Jonášovi se v Limešově narodili tátové. Všichni se samozřejmě znali a my děti jsme je považovaly za součást velké limešovské rodiny.

Největší chalupu měla Žapinčina babička. Ten statek s obrovskou zahradou a seníkem, kde jsme po večerech sedávali a vyprávěli si horory, bude vždycky součástí našeho dětství. Metodějova chalupa stála nad Limešovem, Jonášova a Tondova na druhém konci vesnice. A uprostřed Limešova, téměř na návsi, trůnila naše polozřícená obecní pastouška s jednou cimrou. Z té druhé zbyly jen obvodové zdi, mezi nimiž bujela divoká džungle.

První přišla o svůj prázdninový domov Žapinka. Po babiččině smrti byl statek rozdělen mezi tři děti, dva syny a dceru. Žapinčina maminka dostala jednu místnost a přišla o svou zahrádku, nejkrásnější v Limešově. Postupně do rodné chalupy přestala jezdit. Žapinka se však nevzdala. Na zahrádce u silnice, kterou dostala v rámci vyrovnání, postavila chatku a začala se rozhlížet po něčem onačejším.

Tonda se po smrti nevlastní babičky do chalupy také nevešel, zbudoval na kusu zahrady dřevěnou buňku a vozil tam léta celou rodinu. Majitelem chalupy po babičce zůstali Jonáš a po maminčině smrti i Metoděj. Ne ovšem nadlouho. Jejich důvěra k blízkým z nich brzy udělala další dva limešovské bezdomovce. Jonáš si za vsí postavil maringotku. Metoděj do Limešova přestal jezdit.

Zbývám já. Spory o chalupu jsem vyměnila za svobodu a duševní zdraví. Léta jsem s dětmi trávila prázdniny u Uherského Hradiště a u moře, respektive na moři. Léta jsem od Limešova utíkala. Abych se nakonec usadila nedaleko od něj, ve velkém domě svého manžela.

Nadějí pro nás je Žapinka, respektive její nová krásná chalupa na návsi, se zelenými okny, velkou zahradou a vlídnou stodolou. Tam se my, limešovští bezdomovci, jistě všichni vejdeme. A bude nám tam dobře. A budou tam s námi i naši rodiče, kteří už s láskou odešli, i naše svérázné babičky, které nešlo nemilovat, budeme vzpomínat na snopovou válku, koupání v přehradě, barevný pudink, pouťové zábavy, hnědé hříbky v mechu, první lásky, první snění, pláč i smích…

Protože Limešov je ta nejkrásnější část našeho dětství. A vždycky si ho všude poneseme s sebou.

Věnováno paní Marii Vejrychové, která zemřela 10. 8. 2019 ve věku 92 let. I ona byla limešovským bezdomovcem a nesla to velmi statečně. Vzpomínáme.

 

Autor: Veronika Valíková Šubová | sobota 17.8.2019 10:16 | karma článku: 27,65 | přečteno: 886x
  • Další články autora

Veronika Valíková Šubová

Ošklivost je krása, lež je pravda a nová Miss Alabama.

Hitem internetu posledních dní se stala stopadesátikilová Miss státu Alabama Sara Millikenová. Snad proto, abychom si zvykali na svět, v němž abnormalita je nazývána normalitou a krása ošklivostí.

14.6.2024 v 12:40 | Karma: 34,18 | Přečteno: 882x | Diskuse| Společnost

Veronika Valíková Šubová

Jak jsem kupovala Cinzano

Tak jsem po několika letech zase v Uherském Hradišti, tedy kousek od něj. Dostala jsem jako dárek nocleh v jednom krásném velkém domě, abych nemusela řešit hotel. Málokde je mi lépe než v této části Moravy.

30.5.2024 v 0:05 | Karma: 16,99 | Přečteno: 686x | Diskuse| Ona

Veronika Valíková Šubová

Kde se vzalo tolik nenávisti?

Odpověď se dnes snaží najít mnozí politici, novináři, mdiální mágové. Proč je společnost rozdělená? Kdo štve lidi proti sobě?

17.5.2024 v 21:10 | Karma: 39,24 | Přečteno: 1901x | Diskuse| Společnost

Veronika Valíková Šubová

Pravidla randění podle babiček

Nějak mi ty sexuální kauzy a skandály celebrit posledních let nejdou na rozum. Zdá se to jenom mně, že se některé slečny chovají značně rizikově?

7.5.2024 v 21:13 | Karma: 32,35 | Přečteno: 1131x | Diskuse| Společnost

Veronika Valíková Šubová

Ještě slůvko o Markétce, Laře a Taťjaně...

Malý dodatek k velké aféře. Literatura je můj domov, literární postavy moji bratři a mé sestry. Píšu o tom mnoho let.

25.4.2024 v 12:50 | Karma: 18,76 | Přečteno: 698x | Poezie a próza
  • Nejčtenější

Policie v pohotovosti kvůli hrozbě terorismu. Zadržela podezřelého cizince

8. června 2024  23:01,  aktualizováno  9.6 12:41

Policie dopadla cizince podezřelého ze zvlášť závažného zločinu, po kterém vyhlásila pátrání v...

V Turecku zemřela česká zpěvačka Victoria. Zavraždil ji její vlastní manžel

14. června 2024  8:59,  aktualizováno  11:23

Česká zpěvačka Victoria byla zavražděna v Ankaře. Podle tureckého portálu Hürriyet ji zabil její...

„Ukrajinská sebevražda“. Intriky v Kyjevě čím dál víc frustrují Západ

11. června 2024  19:21

Kádrové změny nezmítají jen ruským ministerstvem obrany, rostoucí pozornost vzbuzují i rošády v...

Dar pro Ukrajinu prostřednictvím Čechů vyvolal na Tchaj-wanu bouři

10. června 2024

Premium Dar, který má pomoci Ukrajině s obnovou tamního zdravotnictví, způsobil na Tchaj-wanu politický...

Volby vyhrálo ANO před SPOLU. Stačilo! i Přísaha mají dvě křesla, propadli Piráti

9. června 2024  20:29,  aktualizováno  10.6

Volby do Evropského parlamentu vyhrálo v Česku hnutí ANO. Od voličů získalo 26,14 procenta hlasů,...

VIDEO: Seniorku sledoval z obchodu až domů. Policie hledá zloděje v kšiltovce

15. června 2024  12:43

O peněženku se skoro sedmi tisíci korunami přišla seniorka, která se vracela z nákupu v obchodním...

Na Jihlavsku ráno zemřel po nárazu do stromu řidič auta

15. června 2024  12:36

Řidič osobního auta zemřel ráno při nehodě mezi obcemi Kamenice a Pavlínov na Jihlavsku. Vyjel mimo...

Do Česka se vrací bouřky a lijáky. Hrozí i to, že se zvednou hladiny řek

15. června 2024  12:19

Přímý přenos Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) v sobotu v poledne vydal výstrahu před bouřkami, které mohou...

Prezident Pellegrini nastoupil do úřadu. Složil slib před národem

15. června 2024,  aktualizováno  12:18

Vítěz dubnových prezidentských voleb na Slovensku Peter Pellegrini se ujal úřadu. Inaugurace začala...

  • Počet článků 464
  • Celková karma 28,56
  • Průměrná čtenost 1666x
Češtinářka a spisovatelka, tisková mluvčí Společnosti učitelů ČJL

Knihy:

Soukromý nebe (2004)  - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.

Češtinářky 1. 9. 2022

Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.

Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. 

Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...

Moje stránky:
https://www.cestinarky.cz/

mail: ver.valikova@seznam.cz