Kingdom Come, svoboda a trh

České internetové vody rozbouřil článek zveřejněný na jistém blogu na serveru idnes.cz. Autor textu v něm z jakéhosi ekonomicky-morálního hlediska rozebírá chystané vydání počítačovými hráči toužebně očekávané hry Kingdom Come 2.

Vyslovuje názor, že společenský a ekonomický systém, v němž lze vydat takto extrémně drahou hru, jejíž rozpočet by pohodlně pokryl natočení seriálu na Netflixu, a zároveň zde tolik lidí živoří (autor zmiňuje např. matky samoživitelky) je nespravedlivý. Pokud lze vynaložit horentní sumy na vytvoření něčeho tak zbytného, jako je počítačová hra, jde podle autora o selhání trhu i státu.

Článku blogera Rudolfa Pekaře s názvem „Kingdom Come 2 - příklad selhání státu i trhu“ (Odkaz) si všiml jak duchovní otec hry, vývojář a podnikatel Daniel Vávra, tak i bezpočet komentátorů a autorů uvnitř i mimo komunitu počítačových hráčů, youtuberů či influencerů. Jejich rozhořčení nad drzostí autora blogu, který si osobuje právo hodnotit a soudit, na co by měly být vynaloženy soukromé peníze, neznalo hranic. Najednou, v kontrastu s takřka komunistickou vizí autora blogu, jako by všichni byli principiálními a zapálenými zastánci svobody, trhu a kapitalismu.

Ono je to však s tím blogem trochu jinak. Blog autora jménem Rudolf Pekař je něco, čemu se dnes módně říká sociální experiment. Žádný Rudolf Pekař, rozvedený blogger z Příbrami, ve skutečnosti neexistuje. Jeho podobizna zveřejněná u článků je falešná - ostatně to byl nakonec důvod, proč je nyní celý blog zablokován administrátory serveru idnes. Blog je však stále dostupný přes portál Archive.org.

Autorem námětů jednotlivých článků, vesměs velmi progresivistických, levicově „liberálních“, europeistických a vůči svobodě nepřátelských (kromě asi pěti nekonfliktních textů na téma Velikonoce, rozkvetlé jarní kytičky, káva a desková hra Dračí doupě), jsem ve skutečnosti já, a texty byly vygenerovány umělou inteligencí. A posléze, bylo-li potřeba, zlehka upraveny.

Levicové, tzv. progresivistické, antitržní a antikapitalistické názory se na nás valí ze všech stran, ze všech médií, od veřejnoprávních po komerční, od tištěných médií až po audiovizuální díla, od seriózních rozborů až po umělecká díla. Principy antikapitalistické a svobodě nepřátelské mentality jsou jasně dané, ačkoliv mnohdy nevyřčené a skrývané za povrchní hesla, fráze a stereotypy, o nichž už snad tařka nikdo nepřemýšlí do hloubky.

Stát má za úkol korigovat a vyrovnávat sociální nespravedlnost, k níž vede nespoutaná honba na mamonem. Sobectví je nemorální, a protože trh je založený na sobectví, je zde role vlády, která tržní sobectví nahradí altruismem a naplní tak veřejný zájem a blaho. Trh selhává - není schopen zajistit veřejné statky. Zájem veřejnosti musí stát nad zájmem jednotlivce. Žijeme snad ve společnosti, v níž by tyto teze byly s rozhořčením odmítány?

Svobodný trh jsme schopni přijmout - ale pouze proto, že si uvědomujeme, poučeni historií, že je daleko efektivnější než centrální plánování. Ale pokládáme jej za nemorální - je totiž založen na sebezájmu. Hodnoty vytvořené trhem se tak snažíme pomocí státních zásahů, různých regulací a intervencí, nasměrovat tím „správným“ směrem. Kupříkladu k matkám samoživitelkám, seniorům, nebo třeba k neziskovým organizacím pečujícím o přírodu kolem nás. Jsou to přece neziskové organizace! Působí morálně a nesledují jen mrzký zisk!

Přijde-li nějaký blogger Rudolf Pekař, jméno nápadně se podobající jedné z postav seriálu Malý pitaval z velkého města, s radikálnějším ale vlastně mnohem přímočařejším a principiálnějším postojem, tedy že stát by vlastně neměl trh jen korigovat, usměrňovat jeho výsledky, nebo pomocí daní namířit část zisku, jenž je přece sobecký a nemorální, k uspokojení vyšších zájmů, ale namísto toho by se měl snažit určovat, jak by měli investoři nakládat se svým majetkem, je najednou oheň na střeše. Lidé jsou znechuceni, rozhořčeni, tvůrců hry Kingdom Come se zastávají a hájí jejich právo vynaložit své peníze podle svého uvážení.

Najednou jsou všichni bojovníky za právo na svobodu a majetek. Jak to tedy, že nežijeme v daleko svobodnější společnosti? Proč jsme uvízli v našem babišovském, tedy nyní už fialovském socíku?

Když se důkladnější začtete nebo zaposloucháte do komentářů, v nichž autoři nazývají bloggera Rudolfa Pekaře rudým tatrmanem nebo leninovským šílencem, vesměs se pohybují na podobné rovině. Stát přece vybírá daně. Tvůrci hry Kingdom Come v čele s Danielem Vávrou jsou neobyčejně pracovití lidé. Stát tedy z hodnoty, kterou vytvoří, vybere příslušnou daň, pomocí níž bude naplněno všechno to, co má stát zajišťovat. Včetně dávek pro matky samoživitelky, sociálních projektů pro děti ze znevýhodněných rodin nebo třeba dotací pro neziskovky pečující o přírodu. Z prodeje hry Kingdom Come se vybere obrovská suma na daních, z platů zaměstnanců vývojářské společnosti také, a nakonec i sám Daniel Vávra zaplatí ze svého zisku tučnou daň do státní pokladny - tak jaképak copak, Rudolfe Pekaři!

Na jedné straně jsme se tedy setkali s myšlenkou, že by stát měl určovat, kam by měl investor vložit své prostředky, tedy že by mu snad mělo být zakázáno investovat do vývoje počítačové hry a měl by snad být donucen nebo přinejlepším motivován vynaložit valnou část svého kapitálu do jakéhosi tzv. „sociálně odpovědného podnikatelského projektu“. Tuto myšlenku vehementně odmítáme. Na druhé straně jsme si zvykli na model, v němž stát přijde až potom, až když je dílo hotové, a požaduje svůj podíl ze zisku. Tento model přijímáme jako neměnný koloběh života. Ostatně na světě jsou přece pouze dvě jistoty: smrt a daně.

Pokud však přijmeme to druhé, ztrácíme možnost odmítnout to první. Jestliže přiznáváme státu právo kořistit na výsledku práce jednotlivce, proč bychom mu měli upřít možnost sahat na peníze, které ještě dosud investovány nebyly? Jediné, co odmítáme na názorech bloggera Rudolfa Pekaře, je jejich extrémní pozice. Nikoliv princip. Neptáme se, jakým právem a na základě jakého morálního kréda pokládáme státní zásahy a ničení svobodného trhu na přijatelné či nutné.

Jestliže například sám Daniel Vávra ve své reakci na Pekařův blog vyjmenovává, kde všude si stát vybírá v kontextu vývoje hry Kingdom Come daně - od kontraktorů, zaměstnanců, od majitelů kanceláří, a nakonec od něho samého z jeho zisku - dává tím státu morální posvěcení. Vkládá, a s ním každý produktivní člověk, který uznává právo státu danit, svoji hlavu do oprátky.

Jestliže jste se tedy vy všichni, kdo jste blog pana Rudolfa Pekaře komentovali, ať už formou facebookového postu nebo třeba videa na Youtube či streamu na Twitchi, rozpálili doběla a rozzlobili jste se nad nehoráznými a veskrze zlými myšlenkami, s nimiž jste se setkali - dobře. Ale proč se vlastně zlobíte zrovna v tuto chvíli? Proč se nezlobíte, potkáváte-li jiné Rudolfy Pekaře mezi našimi politiky, v kultuře nebo v intelektuální sféře? Jen proto, že oni své nepřátelství vůči svobodě a trhu dokáží poněkud lépe zaobalit? O něco více sympaticky? Méně extrémně?

Odmítáte - velmi správně, samozřejmě - neexistujícího bloggera Rudolfa Pekaře, který pouze posloužil jako téměř absurdní karikatura zla, které nás obklopuje a jemuž jsme v každý okamžik vystaveni. Proč tedy neodmítnout princip?

Správně soudíte, že Daniel Vávra si své peníze může použít podle svého uvážení. Stále je pro vás sobectví zlem? Pokud ano, máte ve svých postojích zásadní rozpor.

Jestliže vás blogger Rudolf Pekař rozzlobil, možná je to dobrý začátek.

Tvůrci hry Kingdom Come v čele s Danielem Vávrou si zaslouží každou korunu, kterou vydělají. Stát, potažmo příjemci vládních finančních transferů si z jejich peněz nezaslouží ani halíř.