První roadtrip elektrickým autem

Nemám auto. Nepotřebuju ho. Ale zbožňuju roadtripy a rád si auto vypůjčím. V Praze, v Indonésii, nebo třeba USA. Obvykle s benzínovým nebo dieslovým motorem, dříve i s pohonem na zemní plyn. A teď poprvé elektrika. A rovnou Tesla.

Je to už třináct let, co jsem poprvé, na Ženevském autosalonu, řídil elektrické auto. Nissan Leaf, a pak tragické Tata Nano, s dojezdem několi desítek kilometrů. Auto rozhodně nepoužitelné na cesty po EU nebo USA, ale asi už i tehdy použitelné na cesty z periferie do centra do práce. Proč ne, ale pro mě ne.

Doba se změnila a já jsem začal tušit, že to jednou přijde. Že se, dříve nebo později, dostanu k elektrickému autu z půjčovny, které bude za podobnou cenu, jako tradiční auta na „dinosauří džus“. Teď se to povedlo, letíme do Texasu, přímo do hlavního města Austinu.

Na první pohled to zní nesmyslně, ale možná za to může seriál Dallas. Texas vnímáme jako centrum amerického ropného průmyslu, a zrovna tady určitě elektrice pšenka nepokvete. Ale ono je to překvapivě jinak. Nikde, ani v Evropě (už jsem pravda dlouho nebyl v Norsku), ani v Americe, jsme neviděli na silnicích tolik aut značky Tesla jako v okolí Austinu a San Antonia.

Mohlo za to několik věcí. Zaprvé se tady Tesla vyrábí, je tady jedna z tzv. Gigafactory, zadruhé se Tesly navzájem přitahují. Tedy, sjíždějí se na dobíječky, Superchargery. Takže jako majitel, v našem případě uživatel, vozu Tesla potkáváte jiné Tesly, a týká se to i zatím málo rozšířených Supertrucků. Těch jsme viděli za týden osm, v době, kdy jich bylo vyrobeno jen přes tři tisíce.

Od návratu z Texasu jsem se o elektrická auta v USA, ale i v Evropě, začal více zajímat, a zavzpomínal jsem na dřevní doby provozu auta na zemní plyn u nás. Malý dojezd, komplikované doplňování paliva/nabíjení, složité placení. K provozu elektrického auta na dlouhé tratě u nás potřebujete spoustu čipů, aplikací nebo dokonce smluv, abyste mohli využívat různé dobíjecí sítě v různých zemích. Jestli je situace lepší, vyveďte mě prosím z omylu v komentářích.

S Teslou z půjčovny v Americe nemusíte řešit nic. Jasně, můžete (jednoduše) používat pouze nabíječky – rychlé Superchagery nebo pomalejší Destination chargery od Tesly. Ale těch je, minimálně v Texasu a Louisianě, dostatek.

Měli jsme Teslu 3 s menší verzí baterky, jaký dojezd jsme měli papírově je asi jedno, reálný dálniční dojezd byl asi 300 kilometrů. To znamená, že jsme si u každého nabíjení naplánovali, kde budeme nabíjet příště. Obvykle to nebyla větší zajížďka než kilometr od dálnice. Protože ale na amerických dálnicích nejsou benzínky, musí z dálnice pro benzín (pití, sváču, oběd, večeři, na WC) sjíždět i „normální“ auta.

Nabíjelo se obvykle 25-30 minut, někdy i méně, pokud jsme nabíjeli třeba z 10% na 80%. Těch 25-30 minut je ale konečných. Přestanete nabíjet, vytáhnete kabel a jedete. Zastávka u normální benzínky je trochu jiná. Přijdete, tankujete, jdete zaplatit, projdete si obchod, možná přeparkujete od stojanu na parkoviště, skočíte si na WC a jedete. Na dálkové trase 15-20 minut. Pokud máte v autě kuřáka, možná i víc.

S Teslou je to podobné, jen v jiném pořadí. Přijedete ke stojanu, zapojíte auto, mrknete jak dlouho bude dobíjení trvat a jdete se zabavit. Podle toho, kde zrovna jste. Obvykle, bohužel ne vždy, jsou Superchargery na dobrých místech – u benzínky, na parkovišti obchoďáku, u nějakých obchodů. Skočíte si na WC, koupíte pití, sváču, vrátíte se k autu, máte 80%, což vám do další zastávky po dvou-třech hodinách jízdy stačí, vytáhnete kabel a jedete. Neplatíte, nestojíte ve frontě u kasy ani na stojan. Je jich dost.

Neplatíte je trošku nadsazené. Samozřejmě platíte, ale až v půjčovně na konci. Obvykle jsme za jedno nabití platili 10-15 dolarů (na 300 kilometrů), takže kolem koruny, koruny třicet za kilometr.

Samotný provoz auta má svá pro a proti. Líbil se nám přední kufr, jen se do něj špatně vstupuje – musíte si ho otevřít z centrálního displeje. Stejně tak přihrádka spolujezce nemá žádnou páčku, otevírá se z displeje. Z toho se ovládají i stěrače a v novějších Teslách i řazení. Ano, my jsme ještě měli „řazení“ (D-N-R) na páčce za volantem, to už teď taky bude odpadat. Prostě z auta zůstane jen volant (i blinkry se z páčky stěhují na věnec volantu) a display.

Na druhou stranu má Tesla nejlepší, tj. nejlépe ovladatelný a nejpřehlednější display, jaký jsem v autě viděl. Po nějakých dvou-třech dnech už jsme věděli, co kde hledat a jak se co nastavuje, a zvládal to i řidič.

Auto se řídí velmi příjemně, prostě to jede a vlastně jsme se ani neomezovali se spotřebou na dálnici, jen několikrát jsme zápasili s dojezdem, kdy nám auto ukazovalo, že při příjezdu k nabíječce budeme mít dojezd jen pár kilometrů, a tak jsme raději jeli úsporněji, kdyby třeba přišla objížďka.

Kromě občasného šumění větru kolem oken, kdy jsem pořád kontroloval, jestli mám zavřená okna, jsem nepozoroval žádné mechanické problémy. Prostě sednete a jedete. Auto se nestartuje, prostě jede nebo nejede. Zastavíte, vystoupíte, konec. Otevřete, rozjedete se. Trochu zvláštní, za ta léta je člověk zvyklý na polohu „auto je zapnuté, ale není nastartované“.

Taková poloha je v Tesle taky. Pokud se totiž nerozjedete dostatečně svižně, musíte přiložit kartu (říkali jsme jí „šém“) na určené místo na středovém tunelu. Pak auto ožije. Kartou se auto i odemyká, nemá dálkové ovládání (vlastníci mají ovládání mobilem, my výpůjčnici pouze kartou). Auto se tak dost blbě hledá na parkovišti.

Zvláštní, ale velmi příjemné, je ovládání auta jedním pedálem. Brzdový pedál slouží v podstatě jen jako nouzové brždění. „Plynovým“ pedálem se rychlost přidává, ale i ubírá. Až do úplného zastavení.

Mimochodem, Tesla (a i další elektrická auta) nemá středový tunel vzadu. Je to celkem cool. Vepředu je zase spousta přihrádek, protože nikde nezavazí řadička (tam už se blíží i benzínová auta s automatickou převodovkou).

Za mě celkový dojem: „v pohodě, ale“. Chtělo by to ještě hustější síť, tak dvojnásobně. Dnes jsou nabíječky často tak, že k první dojedete např. se 40%. To je trošku brzo. Ale k další vám to ukazuje dojezd 3%. Trošku málo. Takže nabíjíte zbytečně často. Kdyby byla nabíječka ještě mezi nimi, bylo by to super. A kdyby Elon ještě potunil dojezd z 300 kilometrů na 500, nemáme se o čem bavit.

Třeba to příště vyzkoušíme po Evropě. Jen tedy musí nějaká půjčovna dát do placu elektrická auta za rozumný peníz. Zatím raději Tesly, u jiných značek se trochu bojím, že by i obyčejná česká cesta Praha-Split mohla být plná nečekaných překvapení. U Tesly se nám nikdy nestlo, že by byla nabíječka (stojan) mimo provoz. U jiných provozovatelů to bohužel, v USA i EU, bývá poměrně časté.