Jak jsme to vůbec mohli přežít?

Auta neměla bezpečnostní pásy, ale na zadním sedadle bylo veselo, a ne nebezpečno. Na kole se jezdilo bez helmy. Pili jsme vodu ze zahradních hadic a jiných pochybných zdrojů a když už jsme měli limonádu pilo nás ji z jedné lahve pět, šest a nikdo neonemocněl, ani nezemřel. Jedli jsme sladkosti, chleby s máslem, a nápoje plné cukru, ale nikdo netrpěl nadváhou, už proto, že jsme neměli Playstation, mobily, videa a spousty televizních kanálů, ale měli jsme KAMARÁDY. A tak jsme byli pořád venku v pohybu a aktivní.

Směli jsme ven jen s jednou podmínkou, že budem do tmy doma a nikdo nevěděl kde jsme a co děláme. Neuvěřitelné v tom nebezpečném světě a docela sami. Dokonce jsme mohli pěšky, nebo na kole jet za kamarády pár kilometrů do vedlejší vesnice. Hrávali jsme fotbal a jiné hry a když někdo nevyhrál, neměl z toho psychické trauma a nebořil se svět. Neznali jsme dyslexii, problémy s koncentrací, či hyperaktivitou a když už něco ve škole nezvládal, protože ne všichni byli jedničkáři, tak si prostě ten rok zopákl a nebyl posílán k psychiatrovi, nebo psychologovi. Měli jsme volnost, čas na hraní, úkoly, úspěchy i neúspěchy a každý dostal svoji šanci a s tím jsme se učili žít.

Měli jsme odřená kolena, modřiny sem tam i zlomenou nějakou kost, nebo vyražený zub, ale nikdo za to nebyl obviněn, i když došlo k neshodám a rvačkám, ale mohli jsme si za to jen a jen sami.

Když to dnes řeknete dětem, aby věděli jak jsme tehdy žili, možná se budou divit a možná se i zeptají, jestli to nebyla NUDA?

Ale Vy, kdo jste to zažili, řekněte si sami. NEBYLI JSME ŠŤASTNI ???

Jako bych se vrátila do svého dětství, moc pěkná vzpomínka

Také ráda vzpomínám. Fotoaparát jsme tehdy neměli, zážitky z dětství zůstaly jen v mých vzpomínkách. Dětství, prožité na jihomoravské vesnici, mě inspiruje po celý život. Díky za Váš článek...

Taky mi v dětství virtuální reality nějak nescházely a ten podiv nad tím, že jsme přežili občas rezonuje i u mě.

Nostalgie, ta mě vždycky dostanea

Mé dětství v 90.letech...od 11 let ježdění na kole bez dozoru i delší trasy, hraní si na hromadě balíků slámy, několikrát zabouchnutí ve vyřazeném náklaďáku, traktoře. Ve 12 letech i nocování sám doma a chození domů až za tmy. Když jsem si kdysi přečetl toto, tak jsem tomu ani nechtěl věřit.

https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/finsko-zaka...