Deštník

Odpočinková prázdninová povídka, ne příliš dlouhá, trochu k pousmání. O tom, že i když vše děláte kvůli něčemu, tak to nakonec stejně dopadne jinak. 

            Samuel se ráno podíval v mobilu na předpověď počasí. Ten den měly být samé přeháňky, ale docela teplo. Moc mu to na náladě nepřidalo. Dělal pro jednu cestovní kancelář průvodce po městě a dnes měl skoro celý den strávit se skupinou Holanďanů v pražských ulicích. Není nic nepříjemnějšího než vykládat o památkách za deště, nebo turisty honit od jednoho podloubí k druhému.

            Samuel si povzdechl a začal v mobilu zkoumat ještě jiné servery o počasí. Buď si s sebou vezme to tašky skládací teleskopické ukazovátko, nebo bude muset tahat celý den deštník. A z té vyhlídky moc nadšený nebyl. Deštník byl sice při práci pohodlný, měl takový velký, který se dal použít i jako hůl. A když se zastavil a chtěl, aby jeho cizí ovečky, které šly za ním, zastavily u něho, tak prostě deštník zvedl nad hlavu, turisté ho obklopili a on mohl povídat. To samozřejmě platilo, když nepršelo a deštník měl složený, tedy lépe řečeno zakroucený kolem rukojeti. Když se rozpršelo, tak se pod ním sice mohl schovat, ale s tím výkladem už to bylo horší, když roztažené deštníky měla půlka skupiny.

            Samuel prošel všechny weby o počasí, které měl uložené v mobilu a dnes se vzácně shodovaly. Čekal ho teplý den s možností přeháněk, i vydatných. V duchu zaklel a došel k závěru, že si dnes tedy do práce ten deštník vezme.

            Deštník měl takový bytelný, velký, těžký, ale pro tu práci vyhovoval. Dokonce s ním radši  chodil v čele turistické skupiny než s nějakým ukazovátkem. Krásně se o něj opíral, nemusel vytahovat z tašky žádné fidlátko a roztahovat ho. Horší to bylo ale cestou do práce. Do města jezdil asi hodinu a ve vlaku většinou deštník držel mezi nohami, a seděl tak dost křečovitě. Odložit ho na poličku nad hlavou se neodvažoval, protože byla dost velká pravděpodobnost, že ho ve vlaku zapomene.

            Ale podstatně horší to bylo, když se domů vracel a nedej bože přes den pršelo a deštník byl mokrý. Svírat ho ve vlaku mezi nohami jasně znamenalo promočené kalhoty. Pak přestoupit do autobusu a zase kape na podlahu, což hodně řidičů sledovalo s nelibostí. Doma se pak musel v předsíni rozprostřít a několik hodin překážel, než uschnul. Prostě mokrý deštník bylo holé neštěstí.

            Dnes to ale Samuelovi vyšlo. Obloha se sice občas zatáhla a i pár kapek přes den spadlo. Ale ne tolik, aby deštník musel rozbalit. Byl sice trochu naštvaný, že ho vlastně tahal zbytečně, ale na druhé stránce moc spokojený, že mu deštník zůstal suchý.  Blížil se k metru a věděl, že pak už až do vlaku zůstane pod střechou. A až dojede domů a mělo by pršet, tak si v nádražní hospůdce dá jedno a v klidu počká až přeháňka přejde.

            Když byl už jen pár kroků od vstupu do metra, tak to přišlo. Z tmavé oblohy se najednou vyvalil prudký slejvák. Ale skoro jakoby někdo nahoře vylil celé necky. "Deštník zůstane suchý," rozhodl se v duchu Samuel a rozběhl se k metru.

            Byl tedy trochu mokrý, ale zvládl to a doběhl ke vstupu do metra. Jenže to trochu podcenil. Noha mu podjela a jako první jela po schodech dolů. Za ní klouzalo tělo, druhá noha kdesi stranou. Samuel cítil těžký úder do zad jak padl na hranu schodů a už se klouzal dolů. Pád to byl docela hrůzostrašný a Samuelovi blesklo hlavou, co bude mít zlomeného. Dva pánové, kteří byli pár kroků za ním ho začali starostlivě zvedat. 

            "Dobrý?" ptal se jeden z nich. Samuel se podíval na své mokré a špinavé kalhoty a spíše automaticky odpověděl: "Jo, dobrý, díky." Bolela ho strašně záda ale s úlevou konstatoval, že stojí na svých nohách a je to bez problémů.

            Pád vystrašil i mladou dívku, která byla o několik schodů pod ním. "Nestalo se vám nic?" otočila se a spěchala po schodech nahoru k Samuelovi. "Ne, díky, dobrý," opět spíše automaticky odpověděl Samuel a koukal se na svou ruku, kde z odřeniny kapala krev. Přiložil si na ní kapesník a zkonstatoval, že na to, jak ten pád vypadal hrůzostrašně, z toho vyšel docela dobře. Naražená kostrč, jedna odřenina, ale jinak vše v pořádku, žádná zlomenina. Oblečení jenom špinavé, ale nic nebylo roztrženo. Celkem s úlevou se rozhlédl, kde má deštník.

            Ten to také přečkal bez úhony. Nezlomil se. Ale Samuel se vztekem zíral, jak se válí napůl ponořený v nedaleké louži.