Celý život dávali pozor na své děti. Vštěpovali jim pravidla bezpečnosti. A teď totéž potřebují od nás.
V poslední době se množí zprávy o napadení nebo okradení starých lidí. Je to ohavné a alarmující. Že vašim blízkým se to nemůže přihodit? Taky jsme si to mysleli...
Naše stará teta nás před nějakým časem vpravdě šokovala. Celý život velmi chytrá, schopná, kritická i skeptická. Dnes dvaaosmdesátiletá...Přišli jsme k ní na návštěvu, v obýváku seděl muž středního věku, nějaké papíry na stolku před sebou. Těkavý pohled, už na první pohled člověk, kterému se radši vyhnout. Teta se nejenom nevyhnula, ale když jednoho dne zazvonil u jejích dveří, ochotně ho pozvala dál. Dva bezpečnostní zámky, řetěz na dveřích, průběžné nabádání k ostražitosti od celé rodiny.
Když jsme vstoupili, muž značně znejistěl. Poté začal neobyčejně spěchat. Ještě teta ani nepostavila na kávu a už se rozloučil. „Kdo to byl“, zněl náš udivený dotaz. „Nevím,“ odtušila teta a sháněla se po cukřence. „Co chtěl?“ následovala další, ještě udivenější otázka. „Něco nabízel, nějakou anténu, asi.“ Teta neměla televizi. „Takže ho neznáš?“ „Ne.“ „A to jsi ho pustila do bytu, když ho vůbec neznáš?“ Teta se zatvářila, jako by mluvila s dítětem, a to ještě ne moc bystrým. „No neznám, ale on zná mě! A už byl u paní Kozákové, ta mu řekla, ať za mnou zajde!“ Paní Kozáková z patra pod tetou vždy pobývala přes léto na chalupě. Byla tam i nyní, zvonili jsme na ni.
Takže shrnuto: Nějaký naprosto cizí člověk zjevně podezřelého zjevu se s prakticky nečitelnými papíry zjevil na prahu tetina domova a byl s důvěrou vpuštěn dál. To, že jsem zrovna dostali nápad za tetou zajít, jí možná zachránilo její úspory, možná dokonce život.
Po tomto zážitku, který byl sice nejděsivější, ale ne první, se teta stěhovala. Sestřenice si ji vzala do svého domku, kde pořád někdo byl, kromě toho v okolí žili přátelští sousedé čerstvě v důchodu, takže teta už nebyla nikdy sama.
