Kde se vzalo tolik nenávisti?

Odpověď se dnes snaží najít mnozí politici, novináři, mdiální mágové. Proč je společnost rozdělená? Kdo štve lidi proti sobě?

I já se pokusím utřídit si myšlenky, než se pustím do sevřenější glosy. A udělám to formou otázek a odpovědí – takové autointerview zkusím.

Kdy jsem poprvé v naší moderní historii začala mít pocit, že nemohu naplno říkat, co si myslím?

Na přelomu první a druhé dekády nového tisíciletí přišel nenápadný zlom, mám dojem. Po svobodných devadesátkách, kdy si političtí oponenti nadávali, ale mohli spolu spokojeně chodit na pivo, a to samé platilo pro jejich voliče, přišla relativně svobodná první dekáda 21. století, kdy jsem se vracela do školství a četla a četla a občas mrkla na politiky, co vyvádějí. Když blbnula sociální demokracie, nadávalo se socanům, když vyváděla ODS, nadávalo se ptákům, ale opoziční politici ani jejich voliči nebyli apriori politický nepřítel.

Jak jsem pociťovala to přituhování?

Nemohla jsem číst některé noviny. Třeba MF Dnes, kterou čtu celý život, mi pod německým majitelem lezla krkem. Vadily mi útoky na prezidenta Klause, kterého jsem si vždy vážila. Občas jsem na facebooku okomentovala nějaký status a sesypala s na mě vlna mentorských výčitek od mladších kamarádů. Jako že tohle nechápu a jsem mimo.

Kdy začalo mrznout?

S první přímou prezidentskou volbou (2013) Chtěla jsem tenkrát volit knížete, ale ta hloupá americká kampaň mě rozladila. Když jsem si v novinách přečetla, že „pravada a láska“ (kníže) „musí zvítězit nad lží a nenávistí“ (Zeman), volit jsem nešla.

Po volbách mě vytočila hnusná a nedůstojní kampaň proti novému prezidentovi (prasečí hlavy, rosol, hňup) i jeho voličům (p. Pehe, p. Halík aj.). Kdo nehejtil Zemana, nepatřil do slušné společnosti. A Zeman to vracel. Tady, dle mého soudu, to ostré rozdělení začalo. Náš malý národ na polarizaci spojenou s přímou volbou prezidenta nemá vytvořenou imunitu.

Kdy začalo nálepkování a drsná dehonestace oponentů?

Někdy kolem roku 2015, v souvislosti s migrační krizí. Kdo nevítal, byl fašoun, nácek, xenofob. Tam někde se zrodila i pražská kavárna a sluníčkáři, což bylo pořád celkem roztomilé označení. Druhá strana na tom po stránce používaných nálepek byla mnohem hůře.

Kdy začalo cílené rozdělování společnosti?

Pokusy o ně tu byly vždy, ale výrazně jsem si toho kopání příkopů všimla před druhou přímou prezidentskou volbou (2018). Tehdy mnohá média i sítě naznačovaly, že Zemana volí ta hloupější, chudší, starší, méně orientovaná část národa z venkova. Tehdy jsem zažila při mši v kostele hysterické kázání: „Jak mohli někteří z vás volit to zlo!“ A pokračovalo to parlamerntními volbami.

Stará ideologická hra „na politické dobro a zlo“ se velmi rychle uchytila. Zlo byl Zeman, Babiš, Okamura a všichni, proti nimž demonstrovali chvilkaři a jiné organizace dotované z různých zdrojů. Dobro byly náhle jen strany, které samy sebe prohlásily za „demokratické“.

A jak to tu máme dnes?

„Demokratické“ strany i díky otřepané ideologické hře z časů totality vyhrály volby a své oponenty začaly prohlašovat za „populisty a extremisty“. Jejich voliči, hojně podporovaní vládní propagandou, začali kritikům vlády rozdávat nálepky „ruský šváb“, moskevský troll“ či Putinova dívka. Přišly i pokusy omezit svobodu slova.

Rétorika na obou březích se přiostřila, společnost se ještě více polarizovala. Strany i voliči si vracejí údery. Příkopy jsou stále hlubší, na jejich prohlubování se nepochybně podílejí placení profesionálové i nadšení dobrovolníci. Podobná situace je zjevně v celé Evropě, společnost je ostře polarizovaná i v USA. A do toho ještě válka na Ukrajině.

Rozdělené národy se dobře ovládají. Společnost, v níž stojí mladí proti starým, venkované proti městům, „vyznavači ideologie“ proti „prolétům“ není schopná čelit skutečným nebezpečím. To nám jasně a zřetelně říká historie. I literatura.

Ptejme se proto, komu ta polarizace slouží. Pak možná začneme zjišťovat, kde se všechna ta uměle vzbuzovaná nenávist vzala a proč se ve společnosti rozlezla jako epidemie černého moru.

A neházela bych vše jen na zahraniční zdroje. Vodu ve studních jsme si vždy dokázali zdatně otrávit i sami.

Otázkou je, zda sami najdeme cestu k uzdravování...