Pohřešuje se sluníčko.

Vyhlašuji celostátní pátrání po sluníčku. Máj lásky čas, všechno kvete a voní. Příroda se oblékla do květovaného šatu a láká ven. Za oknem vesele štěbetají ptáci, na svět přicházejí májová koťátka přinášející do domu štěstí.

Jen namísto šatů lehkých jak jarní vánek pomalu oblékám zimní bundu a namísto oddávání se slunečním paprskům laskajícím prokřehlé tělo mířím do sauny zakaboněná stejně tak jako šedivá obloha. Sluníčko mi chybí. Nevím, co zrovna měsíčci tam nahoře slavili, že namísto května převzal nadvládu Březen střídající se s pochmurným Říjnem. Zem je vyprahlá a suchá. Dešťová víla sem tam na zem snese dešťovou kapku, kterou by květnoví ledoví mužíci nejraději proměnili v kousek ledu. Zima se nemíní jen tak lehce vzdát. A bojovníků mívá vskutku dost. Serváce, Pankráce, Bonifáce, Žofii a dokonce i svatou Annu co nám zvláště po ránu dokáže pěkně zchladit žhavé léto.

Celá natěšená na sluníčko, vodu, klídek a letní pohodičku si koupila nové plavky. Ale ten odraz v zrcadle. Bože, jak se zvláště takto oděná podobám na svou matku. V těch dvoudílných připomínám spíše soudek. Ač si dala předsevzetí zhubnu v dubnu, jsem stále obalená jak sněhová koule jako bych měla těmi vylézajícími špeky symbolizovat delší zimu. V uších mi znějí maminčina slova. " To víš holka, po čtyřicítce se už hubne hůř. Už je znát každý knedlík." Tak to měla naprostou pravdu. Těch mích šest ke křupavé kachničce a vychlazené plzničce už někde přece vidět být musí. Tedy pokud nejsem kopáč, kila nepoztrácím v bazénu, nevypařím v sauně nebo nevytřesu při úklidu. Nu, alespoň si nemusím nalhávat, že tloustnu ze vzduchu nebo když se na tu kachnu jenom podívám.  Mohu si za to sama, mlsná jsem jako koza. Kdybych tak jedla jen zelené jako ona, ale kdo to má vydržet třeba jen týden jíst samé saláty, když kousek od mého domu točí výbornou zmrzlinu z Opočna. Ale zase mě všechny ty brebery chodící okolo co už nakazily mé kamarádky různými virózami obejdou velkým obloukem. Poplácám svůj macatější zadek a už slyším svého tátu. " No bóže, tlustí budou hubení a hubení studení, to už říkala moje máma." Chlapi to berou zkrátka jinak. Šviháci lázeňští jsou  v každém věku s pupkem i pleší. A zatímco bych nejraději nějakou tu vrásku rovnou vygumovala, je zdobí a mnohým přidávají na atraktivnosti. Třeba takové stříbro ve vlasech co nás ženy děsí a hned sáhneme po Welle. To takový Richard Gere je elegán i se stříbrnými vlasy.

Když není sluníčko na nebi, alespoň trochu té žluté radosti si přenesu do bytu. A tak v nákupním košíku mizí žluté květiny, povlečení, dekorace a nakonec i svetr. Všude kolem potkávám zakaboněné tváře spílající počasí. Má to s námi lidmi těžké. V zimě je zima, v létě zase horko. O vánocích se div neopalujeme a o velikonocích zase mrzneme. A ze zimních bund skáčeme pomalu rovnou do plavek. Počasí se nikdy nezavděčí. Buď chčije a chčije anebo k...a to je hic. Nakonec to možná má i své výhody. Těch šest knedlíků skryju do kabátu. Nejlépe tmavě modrého s bílým pruhem po stranách. A hned městem vznešeně kráčí štíhlost sama. A navečer pozvu kamarádku na sklenku červeného. Zapálíme svíčky a vykecáme se do aleluja. Vždyť se neviděly takřka od vánoc.

Všude kolem kvete láska a já čučím v televizi na hokej což spousta přátel nechápe. Nu, měla svatou pravdu babička když ne a ne najít toho pravého. " Moc nepřebírej, abys jednou nepřebrala- Nakonec zůstaneš sama jako kůl v plotě." Nu, už jeden pán se kdysi před lety tak cítil, myslím, že se jmenoval Jakeš. No a když jsme si za pár let s přítelem věnovali navzájem kopačky zůstala na " Jakeše", tedy kůl v plotě. Jen nějaký divoký a dokonce si nejsem zcela tak jistá zda kvete či začíná zarůstat mechem. Když si postěžovala kamarádce jak jsme my single na dovolené diskriminováni příplatkem za jednolůžák v hotelu, jen se z plna plic rozesmála. " Hele, můžeš jezdit s mou matkou, to je taky taková osamělína z Osamělína, jak jí nazývá můj muž. A tak si jednoho krásného dne vyrazily spolu do lázní na babskou jízdu. Lepší společnici jsem nezažila. Kolik jen šviháků lázeňských nás protočilo v kole a ani si už nevzpomínám kdy si tak krásně zazpívala při vínečku. Zprvu se pánové tvářili jako ti nejosamělejší z osamělých než zazvonil mobil. To už se kamsi vytratili. A za jedním galánem dokonce přijela manželka s níž si nerozumí, už s ní nic není, nabrala nejméně sto kilo a bla bla bla. Té ženě se však nemohla rovnat, jen koukala s otevřenou pusou. Krásná elegantní dáma s malou holčičkou pro níž najednou snášel modré z nebe a já byla představena jako jedna z personálu kterou jen pozval na skleničku. Nu, chudáci zdravotníci, znáš to pravil k ní se šibalským mrknutím k našemu stolu. A tak se jeho něžné vznešenosti představila jako masérka.

Snad se počasí polepší a sluníčko vyleze ze skrýše. Jen aby se nám neutopilo v moři. Kdysi ho z něho viděla vylézat ve Španělsku, kdy si na ten zázrak přivstala. Truhlíky za okny vyzdobila slunečnicemi, tak ho snad přivolají. Hurááá. Pohlédnu na oblohu a z podmraků vykukuje cosi kulatého, zlatavého. Vypadá to, že děda Vševěda mé prosby vyslyšel.