Žena o mě říká, že jsem sentimentální, ale myslím si, že mě to nutí hledat v naší filmové tvorbě laskavé příběhy, kterých je v dnešním životě deficit. 

Ano souhlasím. Miluji vše kde tou nejmocnější silou se stává láska. Ať už v seriálu nebo ve skutečném životě. Dietlova nemocnice je skutečný skvost a vůbec mi nevadí kdy se film natočil či z jaké doby pochází. Je odrazem nás samých a tak prostě žili. A žádné období našeho života není jen plusové či mínusové a naše pravnoučata i dobu v níž žijeme nyní budou považovat za pravěk v němž by nemohli žít. Ty dřívější seriály měly snad i duši.

Již dávno jsem v tom věku, kdy přepínám programy, kde se ozývá střelba a rozdávají rány pěstí. Vím, že je to neodpovídá realitě, ale nějak to působí na psychiku jako lék, když alespoň na té obrazovce všechno dobře dopadne i bez zabíjení a lidé se mají rádi nejen kvůli majetku, ale hlavně kvůli svým lidským vlastnostem. Ta červená knihovna je útěkem z reality, která je většinou úplně jiná. Dopřejme si jí, když nám ji nedopřeje život sám. Dávám karmu, jsem v tom s Vámi.

Čím jsem starší, tím je to horší (říkají děti ) . Soap opera mě provází denním programem a nyní zejména z péra Německých tvůrců. Rainemunda Pilcher a její následovnice, odehrává se jednou v UK,jednou ve Švédsku...bezva k jídlu. Mojí němečtí kamarádi vždy nechápavě pokukují jeden po druhém, pokud díla uvedených žen opěvuji, a pak se usmějí s pochopením.

No, jen toho Dietla a jeho Nemocnici bych klidně povýšil na vyšší kvalitu a je mi ganz egal co si o tom myslí lidé, kteří vysoce pohrdají jeho socialistickou tvorbou. Jinak karma za příjemné asociace