Iva Pekárková VIP
- Počet článků 313
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 7499x
Iva Pekárková
Chyťte zloděje? Kdepak! Chyťte okradeného.
V britském tisku se často píše o neúspěšných a blbých zlodějích. Poctivého občana potěší, když se dočte o zloději, který zůstal zašprajcovaný v záchodovém okýnku a museli ho osvobodit hasiči – jen proto, aby ho vzápětí zatkla policie. Nebo o zapomnětlivém chlápkovi, který z vyloupeného baráku sice odnesl všechny cennosti, ale zapomněl tam svůj řidičák a mobil... Poctivého občana pobaví, když se dočte o šestnáctiletém vykradači bytů, kterému soudce přikázal napsat omluvný dopis vykradenému – a on mu pologramotně vysvětlil, že je mu líto, ale když nechá otevřené okno v kuchyni, o vykradení si koleduje. Poctivého občana pobouří, když se dočte o zloději, který si v bytě, do něhož se vloupal, nešťastnou náhodou ublížil – a pak má řeči, že by měl dostat odškodné. Tohle všechno jsou obehrané příběhy. Dnes jsem se ale dočetla o zloději, který měl svědomí, na rozdíl od okradeného. Aspoň se tak vyjádřila dcera pána, kterému zloděj ukradl počítač.
Iva Pekárková
20. Když bude otravovat, zavolej poldy
V Robově domě nebylo nic, ale vůbec nic v nepořádku. Trouba pekla, pračka prala, bojler ohříval vodu a topení topilo. (To poslední jsme zjistili už v létě díky spolubydlící Juliet, která ani za nejžhavějších dnů nesušila prádlo na zahrádce, ale věšela ho na tělesa ústředního topení, které rozfajrovala a z baráku nám vyrobila kongo.)
Iva Pekárková
19. Jak (ne)hledat bydlení v Londýně
HLEDÁTE POHODLNÉ, LACINÉ BYDLENÍ VE ČTVRTI, KTERÁ VÁM VYHOVUJE? UŽ NEHLEDEJTE, PRÁVĚ JSTE NAŠLI. ZAVOLEJTE ROBOVI A SPLNÍ SE VÁM VŠECHNA PŘÁNÍ.
Iva Pekárková
18. Trpíme kvůli dohodnutému manželství
Sukhjinder Bruce Něco Něco Singh pocházel z Paňdžábu – jak jinak --, ale vyrostl ve Wolverhamptonu, městě nedaleko Birminghamu. Do Anglie dorazil s rodiči, když mu bylo pět nebo šest let, a podle toho, co vyprávěl, si pamatoval Indii jako zemi, kde je děsné vedro, všechno tam smrdí, nic se nesmí, a když je člověk dítě, v jednom kuse se kolem hemží hafo dospělých, z nichž někteří ho neustále dusí polibky, jiní neustále ofackovávají.
Iva Pekárková
17. Efulefu, londýnští dealeři a kdo je větší "nigga"
(Další pokračování ságy o mém a K.-ově putování Londýnem) Začali jsme mu říkat Efulefu. To je snad jediné slovo v jazyce ibo, které byste mohli označit za neslušné. Znamená něco jako "neschopný, blbý budižkničema, kterému není pomoci". Takový na nás udělal dojem.
Iva Pekárková
"Jak se dnes cítíme, drahoušku?" (o stárnoucí Anglii)
V britských médiích právě probíhá (poměrně zdvořilá) debata o tom, jestli smějí pečovatelky a zdravotníci vůbec i nadále oslovovat staré lidi "dear" (tedy "drahoušku", slovo jak vystřižené z Agathy Christie). Podle některých je věta "How are we feeling today, dear?" ("Jak se dnes cítíme, drahoušku?") nesnesitelně blahosklonná a zdravotnický personál by měl být instruován, ať tak se starými pacienty nikdy nemluví. Podle jiných – hlavně zdravotních sester – oslovení "dear" pohladí vetché pacienty a pacientky po duši a ujistí je, že na nich zdravotnickému personálu opravdu záleží.
Iva Pekárková
Proč jsou černoši líní
Vstali jsme pozdě – ve čtvrt na sedm. Když se v tropech takhle dlouho válíte v posteli, dá se předpokládat, že se při práci na farmě pořádně zapotíte. Než jsme na farmu dorazili, vyšplhalo se smířlivé ranní slunce do čtvrt oblohy a proměnilo se v krutého boha, v dravého ptáka, který vás zobanem kloval do hlavy a pařáty vám z ramen rval cáry kůže. Celé pole – teda spíš kus země připomínající úhor zarostlý usychajícím křovím, z kterého občas trčela polovzrostlá olejová palma, bylo třeba vyčistit a osázet kasavou. Kasava je skvělá plodina – roste všude. Stačí vzít dvoumetrové stonky zbylé ze sklizně, nasekat je na dvaceticentimetrové kousky, pak dvakrát kopnout do hlíny, do jamky jeden kousek hodit, zahrnout ho hlínou – a je to. Za pár měsíců, až na to budete mít náladu, můžete sklízet. I když pole totálně zanedbáte, kasava roste dál.
Iva Pekárková
Jak se liší rasismus, nacionalismus a xenofobie od zdravého rozumu?
Pamatuju se na to, jako by se to stalo včera, a přitom už je to nějakých pětadvacet let. Bylo ráno, stála jsem u krajnice kdesi poblíž Fort Lauderdale a pokoušela se dostopovat do Miami. Trčela jsem tam se zdviženým palcem už dobře půl hodiny a slunce začínalo nepříjemně pražit, když v oblaku prachu zastavil u mých nohou jeden z těch obrovských amerických bouráků se sklopenou střechou. Seděli v něm čtyři rozjívení černošští mladíci, bušili dlaněmi do sedadel v rytmu muziky, culili se od ucha k uchu a kývali na mě, ať naskočím.
Iva Pekárková
Jak jsem zničila život jednomu Somálci (a zachránila jednu Češku)
Osobně jsem zničila život jednomu Somálci. Že jsem ho neznala, mě neomlouvá, naopak: zničila jsem mu život jen a pouze na základě národnostních a kulturních předsudků, které jsem v sobě, pravda, našla jen s obtížemi, a to jen proto, abych vytáhla z bryndy kamarádku.
Iva Pekárková
Za lidská práva kytovců!
Zrovna jsem se dočetla, že delfíni jsou taky lidi. Filosofové, ochránci a experti na delfíní chování se dali dohromady a tvrdí, že jsou to tvorové natolik inteligentní a oplývající sebeuvědoměním, že zasluhují, aby s nimi bylo nakládáno podle stejného etického kodexu, jaký dnes platí pro lidi. I velryby, jejich blízcí příbuzní, jsou lidi. Tedy vlastně nejsou – lidská (a předpokládám, že i delfíní) terminologie tu selhává, a tak se momentálně (lidští) aktivisté snaží prosadit, aby byli kytovci uznáni za "non-human persons", tedy "osoby jiné než lidské". Tenhle týden se na toto téma konala konference v Kanadě. Jde o to, aby byla přijata Vyhláška o právech kytovců.
Iva Pekárková
"Nemám z toho ani trochu radost"- Poradí si Angličané s extrémisty?
Jedna věc, kterou Angličané umějí líp než jakýkoli jiný národ na světě, je vysmívat se sami sobě, své národní povaze. Na jedné z nejznámějších fotek ze stávky učitelů, celníků, zdravotníků a vůbec zaměstnanců veřejného sektoru (která se konala 30. listopadu minulého roku v řadě měst a měla co dělat s navrhovanými změnami v důchodech) stojí mladá žena s cedulí. Snaží se tvářit zavile, ale obličej má tak nenapravitelně milý, že se jí to nedaří. Na ceduli je rukou nepříliš zběhlého písmomalíře vyveden modrý nápis: I'M REALLY NOT HAPPY ABOUT THIS (Tedy: "Nemám z toho ani trochu radost." Žádná publikace, která fotku otiskla, si neodpustila komentář: "Ach, jak anglické!"
Iva Pekárková
Brixtonská mešita
Patřili hoši, kteří se mě, nepříliš profesionálně, pokusili přepadnout, ke kongregaci Brixtonské mešity? Hlavu bych za to na špalek nedala, ale vyloučené to není. Brixtonská mešita (arabským názvem Masdžid íbn Tajmejá) má pro mladé brixtonské kriminálníky přitažlivost přímo magickou. Působí jako magnetická hora, ke které se slétají hoši bez zázemí, bez budoucnosti, bez naděje. Nebo aspoň ti, kteří si myslí, že nemají zázemí, budoucnost a naději. Mešita slouží jako reformační centrum pro čerstvě propuštěné vězně. Zdá se ale, že se kolem ní shromažďuje i velká řada těch, kteří zatím do lochu nezavítali, ale mají k tomu všechny předpoklady. Brixtonská mešita je pozoruhodný, snad dokonce jedinečný fenomén.
Iva Pekárková
Přepadena "muslimskými bratry"
Byla to jízda jako z pekla. Náš hlavní dispečer Tommy se mi pak omluvil a vysvětlil mi, že se méně zkušený dispečer Gary překoukl a nevšiml si, že mě posílá na adresu ze seznamu "no go". Na tom byly adresy všech domů v okolí, jejichž zákazníci si objednali taxík u Caravan Cars – a pak uteki bez zaplacení, zvandalizovali řidiči auto nebo se ho pokusili přepadnout. Partička kluků z domu číslo 77 na Green Lane už jednoho z našich řidičů přepadla a ukradla mu auto. Čtyři hoši nasedli, nechali se odvézt na opuštěné místo – a pak vytáhli nože a odstranili ho zpoza volantu. James samozřejmě volal policii, hned jak se dostal k telefonu (jeho mobil včetně všeho ostatního zůstal ve voze), ale nějakým záhadným způsobem se přihodilo, že policajti pachatele nikdy nedopadli, přestože jsme znali jejich adresu. Jamesovo auto se brzo našlo, kupodivu nenabourané, a Jamese si pak dobře půl roku policajti znovu a znovu zvali na stanici, aby jim celou příhodu, už po mocté, vylíčil, případně si prohlédl fotografie pachatelů usvědčených z násilných trestných činů, jestli mezi nimi náhodou nepozná někoho z těch čtyř. James byl čím dál zoufalejší – díky policejním fotkám nabyl přesvědčení, že všichni kriminálnící vypadají stejně... a nepříjemně se podobají většině našich zákazníků. Navíc si musel půjčovat auto, protože to jeho bylo ještě po půlroce předmět doličný. Brzo taxikaření nechal – a já ho pamatuju jen jako shrbeného, špatně oholeného podivína se šedavou tváří, který se občas ukázal na naší základně.
Iva Pekárková
Londýn je pro islám nebezpečný
Když jsem koncem roku 2006 v Londýně začínala jako řidička minicabů, byl "bombový útok 7/7" stále v živé paměti. Čtyřem muslimským teroristům se během hodiny podařilo odpálit nálože ve třech vozech metra a jednom doubledeckeru, čímž usmrtili, jak se psalo v tisku, 52 lidí plus čtyři teroristy. Rok a čtyři měsíce nato se v novinách pořád objevovaly zprávy o tom, jak se vzpamatovávají lidé, kteří byli při útocích zranění anebo ztratili blízkého člověka. Četla jsem článek o chlapíkovi, který – ač sám zraněný – se zachoval jako hrdina a pomáhal panikařícím spoluobčanům, jak jen to šlo. Vyšlo najevo, že to byl bývalý zločinec, kterého ale kariéra kriminálníka přestala bavit asi ve dvaceti, a od té doby seká dobrotu pod vymyšleným jménem. Nebýt útoků, nikdy by se na to nepřišlo. Občas někdo zaspekuloval, jestli náhodou al-Kajda neplánovala na sedmého sedmý sedm útoků namísto čtyř, a jestli Londýnem neběhají tři teroristé, kteří se v ten den před svými nadřízenými totálně ztrapnili, a teď se to pokusí napravit. Londýňané se pořád děsili "tělnatých pravověrných" – chlapíků muslimského vzezření s hubenými končetinami a podezřele velkým břichem. Londýňané se taky dočetli, že si prý všichni džihádisté, připravení se vyhodit do povětří, oblékají pod šaty – leckdy evropské, aby zmátli nepřítele – své "pohřební roucho", a tak s podezřením sledovali každého středovýchodně vyhlížejícího chlápka, kterému špatně padly kalhoty.
Iva Pekárková
Pomáhat bezďákům, když venku mrzne
Mrzlo, až praštělo. Vítr, zesílený rovnými řadami ulic, zvedal odpadky z chodníků, pohrával si s útržky novin, koulel odhozenými kelímky od koly, škubal větvemi pár holých neduživých stromků, které tady, v Jižním Bronxu, ještě zůstaly, dral se chodcům pod kabát a opíral se do nich takovou silou, až jim bránil v chůzi. Teda – ne že by tu nějací chodci byli. Ulice byly vylidněné -- tohle bylo sousedství, kde za tmy chodil pěšky jen málokdo, a ve dne jen ti, co to tu dobře znali. Vystoupily jsme ze služebního auta – Katie, LaVerne a já – a vydaly se těch pár kroků k beztvarému kopečku zakrytému čímsi, co možná kdysi bylo dekou. Z dálky se zdálo, že by to mohlo být téměř cokoli, od zapomenutých pytlů s odpadky po pár kabátů, které kdosi vyhodil z okna. Ale LaVerne měla pravdu: byl to bezdomovec. Jeho hromádka i v tom mrazu děsně smrděla – jinak než černé pytle na odpadky, a když do ní LaVerne odhodlaně šťouchla špičkou kozačky, hromádka zamručela a pomalu se zvedala.
Iva Pekárková
Jednotná muslimská fronta v Londýně,
která se dožaduje zavedení islámského práva šaría v Británii; staví jednu mešitu za druhou a nastavuje amplióny na minaretech na max, aby minutu před rozbřeskem probudily občany v celé čtvrti, bez rozdílu vyznání; strefuje se kamením či plivanci do každé nedostatečně zahalené ženy; dožaduje se popravy všech gayů; cenzuruje Prasátko z Medvídka Pú; přikazuje vetchým stařenkám, aby odstranily z okna porcelánovou sošku čuníka, která tam stála čtyřicet let, neboť uráží muslimský jemnocit; lapá na ulici zanedbané mladé hochy a indoktrinuje je v duchu nenávisti ke všem bezvěrcům a odpadlíkům, aby pak s nadšením na povel zabíjeli v sebevražedných útocích; zakazuje vyvěšování britské, anglické či skotské vlajky; dováží do země statisíce nových imigrantů a učí je, jak to zařídit, aby se mohli válet na podpoře na útraty státu; přikazuje zavést islám jako povinné náboženství na školách a vůbec provádí podobné nekamarádské věci ---
Iva Pekárková
Všichni Brňáci sou penisové a jak (ne)vyvolat občanskou válku
"Seš -----!" ozval se rozhořčený hlas s typicky pražskou intonací. A hned svá pozorování zobecnil: "Všichni Brňáci sou -----!" Hlas se ke mně nesl ze střechy pár pater pod mým oknem. Bydlela jsem tenkrát v Praze – Michli, v půdním bytě v sedmém patře, a tím pádem jsem měla skvělý výhled na střechy nižších baráků v okolí. Měla jsem šanci se zatajeným dechem sledovat celodenní dřinu nešťastného Ukrajince, který evidentně nikdy předtím na střeše nebyl, jak se pokouší opravit polorozpadlý komín. V přízemí musel být dobrý zedník, ale dvacet metrů nad zemí – a nepřivázaný – byl prostě na nic. Vylezl na skosenou střechu vikýřem, přeručkoval po drolících se taškách ke komínu a toho se chytil jak záchranného lana. Bohužel když chtěl pracovat, musel uvolnit aspoň jednu ruku. Pak se mu strachy podlomily kolena, on klouzal po taškách směrem k okapu, ale když už to vypadalo, že se zřítí, zmátořil se a vyšplhal zas ke komínu. Tohle opakoval nesčetněkrát, dokud nebyl komín opravený a já zbrocená potem. Ukrajinec přežil a já jsem se naučila pár výběrových nadávek v ukrajinštině, které se ke mně donesly vzduchem.
Iva Pekárková
Čtyři imigranti připraví zemi o jeden "britský" džob
Je to tak. Podle lednového prohlášení vládní Komise pro otázky migrace (Migration Advisory Committee) bylo v posledních patnácti letech, tedy mezi lety 1995 a 2010, nejméně 160 tisíc "britských" džobů ztraceno kvůli imigrantům z oblastí mimo Evropskou unii. Na každou stovku imigrantů do Británie ubude 23 "britských" pracovních míst, tedy míst až dosud držených Brity. (Jestli tahle statistika počítá za Brity jen lidi narozené v Británii, anebo všechny, kdo mají britské občanství, to se mi nepodařilo zjistit. Právě tak jako se mi nepodařilo zjistit, kolik "britských" džobů je ztraceno díky každé stovce příchozích z EU.) Imigrace nejvíce ovlivňuje pracovní místa v IT, marketingu a zdravotnictví, prohlásil David Metcalf, předseda Komise.
Iva Pekárková
Xenofobův výlet do Afrasie (bývalého Východního Londýna)
Vyrazila jsem dlouho před rozbřeskem – cesta nadzemkou, podzemkou a pak ještě autobusem na zdravotní středisko ve Východním Londýně, kde jsem dnes ráno tlumočila, trvá skoro dvě hodiny. Naslepo jsem políbila spícího K., kterého v šeru není vidět, a vydala se na cestu.
Iva Pekárková
Přestaňte být zdvořilí, nebo udělám něco příšernýho!
Je lepší, když se na vás lidi neupřímně usmívají, nebo vám upřímně dají do držky? Je povrchní vlídnost příjemnější než procítěná nenávist?Dá se nenucenost vynutit?
Iva Pekárková
Co na to Angličani? (O druhém dějství kolonialismu)
Teď, když jsem se rozepsala o krajanech z Česka a ze Slovenska, pro které tlumočím, mě několik lidí požádalo, ať napíšu víc o tom, co říkají Angličani na – nepopiratelný – fakt, že do jejich země vtrhla spousta cizinců ze všech koutů světa a někteří z nich se nechovají nijak zvlášť příkladně. Pokusím se. Ale je třeba mít na paměti, že jednak bydlím v Londýně, ve městě proslulém tím, že v něm najdete představitele snad úplně všech ras, národností a kmenů, co jich na světě je, a jednak patří většina mých přátel mezi intelektuály s notoricky liberálním smýšlením.
Iva Pekárková
Legenda tu sedí a jí omeletu (Vzpomínka na pana Škvoreckého)
Tomu setkání se mi vůbec nechtělo věřit. Sám pan Škvorecký mi zavolal z Toronta do New Yorku – s tím, že plánuje cestu do "mé" metropole, že by se se mnou rád setkal, a kdy by se mi to hodilo.
Iva Pekárková
Přistěhovalci v Anglii (kope, kouše, plive...)
... a mlátí. Neznala jsem Lucinku ještě ani pět minut, a už mě vší silou bacila do oka. Vzápětí se hýkavě rozesmála, takže bylo jasné, že to udělala schválně, cíleně, a moc ji potěšilo, že se strefila.
Iva Pekárková
Krásné vánoce i celý nový rok přeju
všem věrným i nevěrným čtenářům a čtenářkám. Jak říkají Španělé: SALUD, AMOR Y DINERO! I já si budu užívat svátků a něco pověsím zas po Novém roce.
Iva Pekárková
Romové v Anglii (mistr ČSSR)
Dveře se pomalu rozevřely a do čekárny vstoupila noha. Nebyla ledajaká. Větší a masitější nohu jsem viděla snad jen na sumistovi jménem Emmanuel Yarbrough, který je uznáván za nejtlustšího sportovce světa. Tahle noha navíc byla opuchlá a bolavá – to bylo vidět i přes tepláky. Na zdravotní středisko na jižním konci Londýna – oficiálně už v hrabství Kent – právě vstupoval bývalý šampión republiky.
| předchozí | ... 4 5 6 7 8 9 10 ... | další |
