Za lidská práva kytovců!

Zrovna jsem se dočetla, že delfíni jsou taky lidi. Filosofové, ochránci a experti na delfíní chování se dali dohromady a tvrdí, že jsou to tvorové natolik inteligentní a oplývající sebeuvědoměním, že zasluhují, aby s nimi bylo nakládáno podle stejného etického kodexu, jaký dnes platí pro lidi. I velryby, jejich blízcí příbuzní, jsou lidi. Tedy vlastně nejsou – lidská (a předpokládám, že i delfíní) terminologie tu selhává, a tak se momentálně (lidští) aktivisté snaží prosadit, aby byli kytovci uznáni za "non-human persons", tedy "osoby jiné než lidské". Tenhle týden se na toto téma konala konference v Kanadě. Jde o to, aby byla přijata Vyhláška o právech kytovců.

No, však už bylo načase, řeknete si možná – mnoho lidských splašků doplulo do světových oceánů od doby, kdy román Roberta Merlea Až delfín promluví vzbudil celosvětový zájem o naše mořské spolusavce – o jejich osud, o způsob jejich komunikace, o jejich myšlenky a emoce. Taky o jejich možné využití v armádě. Lidé se od delfínů naučili mnohé, ač zatím lidskou řečí nepromluvili. Třeba proslulá anti-radarová "kůže" lodí či ponorek – Stealth – je odkoukaná od delfíní.

Připadá vám směšné, že by kytovcům měla být uznána lidská práva? No, ještě před sto lety spoustě lidí připadalo směšné, že by měla být uznána lidská práva černochů a jiných "divochů" – a bojovníky za jejich práva považovali za blázny. Ještě v roce 1904 bydlela v Přírodovědném muzeu v New Yorku "Křovačka" (tedy žena z kmene San), odchycená kdesi v poušti Kalahari, a tvořila zajímavý exponát. Lidé ji chodili očumovat – a málokdo se sám sebe ptal, jestli jí takový život neubírá na lidské důstojnosti. Jí se taky nikdo nezeptal, přestože prý se, jen z odposlechu, naučila slušně anglicky.

Nemusíte mít diplom z delfínologie, abyste věděli, že delfíni mají víc rozumu než mnozí jedinci, nominálně patřící k druhu Homo sapiens. Taky jsou, díky drsnějším životním podmínkám a absenci delfíních lékařských a sociálních služeb, po genetické stránce neskonale méně zdegenerovaní.

Co se stane, až budou mít osoby kytovčí stejná práva jako osoby lidské? Tak zaprvé bude jedou provždy zapovězeno lovit velryby. S tím většina lidstva souhlasí. Za druhé by jednou provždy skončily zábavní parky, v nichž delfíni předvádějí diváctvu cirkusové triky, které je naučili jejich lidští trenéři. Taky akvária, ve kterých se – za nemalý obolos – můžete cachtat společně s delfíny. Delfíní terapie, která prý pomáhá léčit depresi a spoustu dalších duševních poruch, je pro zámožné Američany trpící neurózou či všemožnými bolístkami jedním z největších hitů po aromaterapii.

Jakmile budou mít kytovci lidská práva, s jejich využíváním se musí přestat – je nedůstojné. Z delfínů jsou vlastně otroci, cirkusoví šašci, prostitutky, jejichž pasáci dostávají zaplaceno za to, že se jich zákazníci smějí dotýkat. Jistě, většina cvičitelů (neřkuli majitelů zábavních parků a terapeutických akvárií) to vidí docela jinak: Delfínům to tak vyhovuje! Nejsou "cvičení" krutými metodami jako svého času třeba "tančící" medvědi, přinucení přešlapovat na horké kovové desce. Delfíni cirkusové triky berou jako zábavu, dokonce jako obohacení delfíní kultury lidskou. (Určitě jste taky četli o tom, že cvičený delfín, vypuštěný z akvária do oceánu, dokáže během pár dnů předat všechno, co se v lidských službách naučil, svým volně plovoucím kamarádům. Všichni se pak prohánějí na vlnách – a nejspíš se diví, jak je možné, že je samotné nenapadlo zkusit skákat i takhle...)

Co se stane, až delfíni budou oficiálně taky lidi? Budou všechna mořská akvária přinucena vypustit všechny kytovce do volné přírody, přestože to pro ně může být nebezpečné? A pokud ano – nebude to hrubé porušení delfíních lidských práv? Celý život lidem sloužili – a teď nemají ani právo na důchod? Věřím, že mnozí z nich by, kdybychom se jich na to zeptali, volili možnost nadosmrti pracovat pro své lidské pány, byť jen za byt (tedy bazén) a za stravu. Jinak jim zatím platit neumíme.

Hloupé je, že je domluva lidských osob s osobami jinými než lidskými zatím výrazně omezená. Samozřejmě, každý cvičitel vám bude tvrdit, že rozumí každému pohnutí mysli svých svěřenců a oni zas chápou každou myšlenku, která se jim kdy mihne hlavou. Tohle je bohužel často jen toužebná představa, tak typická pro majitele pejsků a kočiček, tedy bytostí, které mají v dohledné době jen malou šanci získat lidská práva. S tvorem, který nemluví žádnou z lidských řečí – a uvažuje možná docela, ale docela jinak, než jak si to kterýkoli lidský tvor dovede představit, je – o základních věcech – možné komunikovat. Ale obávám se, že jsme daleko od doby, kdy si – v konferenčním sále vybaveném jak sedadly, tak vanami s mořskou vodou – pohovoří zástupci osob lidských se zástupci osob jiných než lidských o věcech jako "svobodná vůle", "zdravotní pojištění", "móda", "zábava", "zajištění ve stáří", "existencionalismus" – anebo možná o čemsi, co každému delfínovi vrtá hlavou, ale nás lidi to nikdy nenapadlo. Probůh: vždyť lidé nejsou schopní úspěšně komunikovat ani se zástupci jiných lidských ras, národností a náboženství, dokonce ani s vlastní manželkou. Jak bychom si mohli myslet, že zrovna s kytovci se domluvíme?

Ostatně: až kytovci získají lidská práva, jak se o tom dozvědí?

Každopádně kytovcům držím palce (i kdybych už nikdy neměla ochutnat beluga caviar). A těším se, až lidstvo – nebo tedy někteří jedinci z řad lidských lidí – začne postmodernisticky experimentovat. Už vidím ty smíšené páry typu delfín-Češka, už vidím výrobce speciálních plošin značky DelfoSex, které usnadní soulož kytovce s člověkem (předpokládám, že člověk bude bílá žena, kytovec švarný delfíní mladík se zářivým úsměvem). Poslední výkřiky genového inženýrství umožní, aby se dvěma živočišným druhům, které se ve volné přírodě nemají šanci křížit, narodili potomci. A tak dál a tak dál.

A už vidím, jak se na idnesu začnou objevovat blogy psané jedinci druhu Homo sapiens, kteří se budou rozčilovat nad tím, co si ti kytovci dovolují. "Chovají se, jako by jim patřily oceány na celým světě!" budou rozhořčeně psát. "Chtěli by mít práva jako lidi, ale nejsou to lidi, vážení! Nechovají se jako lidi. Nechodí do práce, nekoukají na fotbal, nemají stálou adresu a nestarají se, co bude zítra. Jen si plavou okolo a pohvizdují. To se jim to píská, když my na ně dřem! A víte, jak vykonávají velkou potřebu? Rovnou do vody, vážení, do vody, kterou potom pijou. To nejsou lidi, to jsou čuňata! Jak dlouho ještě, ptám se vás, jak dlouho ještě budeme tolerovat chování těchhle nepřizpůsobivých RYB?"