Iva Pekárková VIP
- Počet článků 313
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 7513x
Iva Pekárková
Přispějte na Charity (o umění žebrat, podvádět a krást)
V neděli kolem půl deváté ráno někdo zabušil na venkovní dveře. A zabušil. A zabušil. A znova zabušil, tak mocně, až se celý barák otřásl. Nedalo mi to a šla jsem otevřít.
Iva Pekárková
Konečně přepadena! (poprvé v Londýně)
Tak tohle bude spontánní bložík. Před několika málo hodinami, na minutu přesně ve 12:45 GMT, jsem byla přepadena tak 300, možná 400 metrů od našeho domu, na naší ulici.
Iva Pekárková
Pojištěno u Smithe a Wessona (část 3: Mozol na mozku)
Tímto hodlám uzavřít sérii blogů o bouchačkách. Měla sloužit spíš než co jiného jako zamyšlení, zavzpomínání a pokus o utřídění vlastních myšlenek (nebudu tak neskromná, abych se snad pokoušela třídit myšlenky cizí). Diskutující, zejména ti, kteří se domnívali, že se snažím něco "dokazovat" či s něčím "polemizovat", mi poskytli další přehršel námětů.
Iva Pekárková
Pojištěno u Smithe & Wessona (Část 2: New York je džungle)
"New York je džungle." Tuhle větičku nám donekonečna opakoval instruktor v taxikářské škole. Není to nijak zvlášť originální věta, ale Stevovi nešlo o originalitu, čistotu stylu ani poutavou zápletku. Šlo mu o to, naučit nás, budoucí taxikáře, jak za volantem přežít.
Iva Pekárková
Pojištěno u Smithe & Wessona (část 1: Mamaduova zbraň)
Mívala jsem kolegu ze Západní Afriky. Léta letoucí pracoval pro tu stejnou newyorskou taxikářskou firmu, u které jsem nějaký čas jezdila i já. Pracoval tempem typickým pro přistěhovalce, kteří do Ameriky jedou na pět let, aby si vydělali, pak se zas vrátí domů a štafetu převezme mladší bratr nebo synovec. Mamadu (jak mu budu říkat) jezdil s taxíkem spíš sedm, než šest dní v týdnu. Auto si půjčoval, tak jako řada řidičů, vždycky na dvanáct hodin od pěti do pěti, v jeho případě v noci, pak ho odvezl do garáže na západní straně Manhattanu a kolem šesté padl do postele. V deset nebo v jedenáct vstal, protřel si oči a zamířil zpátky na Manhattan. Po celé odpoledne pak postával s ostatními řidiči před garáží a čekal, až v pět dostane auto. V době, co jsem Mamadua znala, počet řidičů s licencí na žluťase výrazně převyšoval počet žlutých aut (v New Yorku jich smělo být přesně 11,787), a pokud jste si chtěli být jisti, že svého oře dostanete, bylo záhodno dorazit do garáže už krátce po poledni. Většině šoférů přiděloval dispečer auta na základě pravidla "kdo dřív přijde". To samozřejmě znamenalo, že se nešťastní "sedmidenní" šoféři ani pořádně nevyspali. No, aspoň se místo toho společensky vyžili a popovídali si s krajany: v leckteré garáži pracovali, až na výjimky, lidé stejné národnosti a hovořící stejným jazykem.
Iva Pekárková
Když bude nošení zbraní zločinem, budou jen zločinci nosit zbraně.
Když jsem samolepku s tímhle prohlášením viděla poprvé – visela na zadním nárazníku auta přede mnou, v Bostonu v roce 1986 – dočista mě nadchla. Znělo to vážně moc hezky a mělo to logiku... no prostě neprůstřelnou. Sakra, byli jsme přece v Americe, mně bylo něco přes dvacet a řekněte – kdo má co omezovat mě nebo kohokoli jiného, když si chce koupit bouchačku a být king? No nemám pravdu?
Iva Pekárková
Princip čarodějnice
Susan mi nabídla kus vařeného jamu s pikantní omáčkou z rajčat a papriček. Už už jsem se chystala zakousnout do té dobroty, když tu se ve dveřích do kuchyně objevil K. Vyrval mi jam z ruky, mrsknul s ním zpátky na talířek a zamířil s ním do našeho pokoje.
Iva Pekárková
Kdo za to může? No přece zastřelený!
Bratislavská tragédie mě zasáhla víc, než bych čekala. A i když obyčejně nemám ve zvyku vyjadřovat se k událostem, o kterých osobně nic nevím, tentokrát mi to nedá. Vyjádřím se.
Iva Pekárková
K. obětí rasistického incidentu
Začalo to ptáčkem. Právě tím, který před časem vylétl z Ameriky a dnes se vesele množí snad ve všech zemích světa, kde mají lidé prostředníčky. Ptáček má na různých místech různá pojmenování, v Čechách a na Moravě ho obvykle označujeme půvabným českým slůvkem vyfakování.
Iva Pekárková
Humaira a úskalí Ramadánu
Pamatujete se na Humairu? Tu dívku zahalenou v černém, které zpod hábitu vykukují jen oči a která před časem řídila auto, ve kterém jsem ke své malé radosti seděla i já? Je to Pákistánka narozená v Anglii, sociální pracovnice a, aspoň podle mého názoru, milá a vůbec ne hloupá holka.
Iva Pekárková
Manželská seznamka Natotata
Založily si ji dvě Slovenky a evidentně prosperuje. Jak by taky ne, když jsou tak podnikavé? Náhodou jsem jednu z nich potkala na českém večírku tady v Londýně, a ještě jsme se ani nestihly představit, už vyjekla: "Jste svobodná nebo rozvedená? Nechcete se vdávat?"
Iva Pekárková
Londýn funguje jako odvykací centrum
Budu jí říkat Monika. Vyrostla v jednom z moravských městeček tak velkých, že si jeho obyvatelé zachovali zbytky anonymity, a zároveň tak malých, že nebylo možné přejít přes náměstí a nepotkat cestou většinu svých známých, i těch, které jste potkat nechtěli.
Iva Pekárková
Jsem uklízečka žraloků
(volná variace na motivy – rozhodně ne parodie! – rondelu blogera Vladimíra T. Gottwalda. Věnováno Janě M., aby se brzo uzdravila a cítila se ne jako rybička, ale jako žraloček.)
Iva Pekárková
Shewee aneb k čemu se hodí penisy
V mládí jsem nikdy moc nevěřila na klasickou freudovskou "penis envy". Probůh, proč bych měla někomu závidět ten cancourek, co se mu bimbá mezi nohama? Jistě, závidět mužům daleko větší svobodu a škálu možností, které s sebou, aspoň za Freudova života, vlastnictví penisu neslo, to dovedu snadno pochopit. Ale závidět tu věc jako takovou? Zbláznili jste se?
Iva Pekárková
Tunel Blanka se propadá a víra ve spravedlnost s ním
Když se tunel Blanka propadl potřetí, zela díra asi tak deset metrů od tramvajových kolejí. Kdyby se propadly koleje, ochromilo by to na dobu neurčitou veškerou pražskou dopravu, už dříve značně ochromenou právě dík výstavbě tunelu Blanka. Začalo mi vrtat hlavou, co asi tak vězí za tím notorickým propadákem zvaným tunel Blanka, a zeptala jsem se na to geologů. Tady je odpověď. Vyvěšuju ji na svém blogu, protože geologové, které znám, sice všichni vědí, co se stalo (anebo aspoň tvrdí, že to vědí), ale žádný z nich se neodváží to pod svým jménem uveřejnit. Nejmenovaný geolog pravil:
Iva Pekárková
"Všechny bělošky jsou děvky, stačí je povalit na matraci"
Než jsem za sebou stačila zavřít dveře do koupelny, už tam byl. Tlačil mě směrem k záchodové míse, zapíral se do mě oběma rukama, jako bych byla nepojízdné auto nebo, co já vím, betonová skruž. Neříkal u toho nic, jen temně mručel.
Iva Pekárková
Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi opicí
To takhle jde K. po peróně na nádraží Stratford, kde pracuje, a tu za sebou slyší české hlasy a rozjařený smích. Otočí se a vidí skupinku mladíků, kteří si na něj ukazují. Na první pohled se podobají Londýňanům z předměstí. Kalhoty mají spuštěné pod zadkem, na hlavě takový ten sestřih s hrbem uprostřed, který už něco přes rok frčí, tváří se světaznale. V něčem se přece jen od Londýňanů liší: každý má v jedné ruce zapálené cigáro, přestože se na nádraží už delší dobu nesmí kouřit, ve druhé plechovku s pivem, přestože se na nádraží už delší dobu nesmí pít. Za oboje je pokuta kolem 80 liber, ale oni si nevšímají kamer, které natáčejí jejich počínání. Všímají si K.
Iva Pekárková
Dáme burce zelenou? (kulturně-rasistická úvaha)
Nedala přednost vozidlům na hlavní. Prostě bez rozhlížení vjela, ve čtyři odpoledne, na londýnskou dopravní tepnu jménem London Road. Brzdy zaskřípěly, provoz zastavil, ale nikdo na Humairu nezatroubil, nezaječel, nezagestikuloval. Londýnští řidiči jsou až příliš zdvořilí. Snad si ani nevšimla, že něco udělala špatně.
Iva Pekárková
K. má syna
Už je to pár let, vlastně možná sedm nebo osm. Bydleli jsme tehdy s K. ještě v Čechách a jednou v létě jsme si na týden vypůjčili sedmiletého chlapečka a odjeli jsme s ním do mé chaloupky v Orlických horách. Járova maminka byla ráda, že si odpočine od jednoho ze svých četných dětí, já byla ráda, že si vyzkouším, jaké to je, vychovávat pytel blech, a K. byl v sedmém nebi, protože K. děti prostě miluje. Miluje je v jakémkoli věku, v jakémkoli množství a v jakékoli podobě. Blonďatý Jára k němu přilnul a dohromady tvořili pozoruhodnou dvojici, jak vystřiženou z reklamy na United Colors of Benetton. Járova drobná bílá ručička láskyplně svírající K-ovu širokou černou – to byl pohled, při kterém zvlhlo oko mnohého sentimentálního nerasisty.
Iva Pekárková
Černý humor, černý pasažér a černý kašel
"... a také je nový film natočený podle románu Kurta Vonneguta plný černého humoru..." říkal právě pořadatel. Byli jsme v New Yorku, byl rok 1996 a zrovna mělo začít první "testovací" promítání filmu Mother Night. V tom okamžiku se v publiku vztyčila jedna paní a dala se do řevu. "Tak a už je to tu zas! Tohle rasistické vyjadřování! Černý humor mě uráží tak jako všechny černochy v Americe! Na celém světě! Pro vaši bělošskou –" div si neuplivla – "kulturu je všechno černé špatné! Jak to tu máme snášet?"
Iva Pekárková
Můj brácha prodává na Staromáku drogy!
Tu skupinku bylo zdaleka slyšet, ale vidět ji bylo až zblízka. Nebyli neviditelní, ale barva jejich pleti splývala s nehlubokou temnotou městské noci, museli jste přijít blízko k nim, abyste jim viděli do obličeje. Většina kluků měla na hlavách kapuce a v jejich tvářích – přímo příslovečně – svítilo jen bělmo očí a zbytečně široké úsměvy.
Iva Pekárková
„Cikáni to jistěj“
V kavárně Na kopečku jsme seděly tři. Naivka, Realistka a Žena, Která Si Vždycky Umí Poradit. Budu jí říkat Vyznalka.
Iva Pekárková
Je libo mleté černochy?
Byly toho včera plné noviny. Myslím, že celosvětově. Ta noticka se udržela na vrcholcích žebříčků čtenosti vedle reportáží z pohřbu polského prezidenta a zpráv o zemětřesení v severním Tibetu.
Iva Pekárková
Málo černý Varlata
Můj přítel K. má vedoucího, který je k jeho malé radosti krajan z Nigérie, pochází dokonce ze stejné oblasti jako K., i když naštěstí ne ze stejné vesnice. Je to, pravda, hodně malý vedoucí – velí pouze tříčlenné pracovní četě, která ho navíc nebere vážně, jeho rozkazům se vysmívá a dělá si všechno po svém.
Iva Pekárková
„Ruce vzhůru!“ zařval zmetek mutujícím hláskem.
Dharuna povzdechl. „Teď co chcete?“ zeptal se unaveně. Zdvihl obě ruce po prsa a ležérním pohybem pravice odsunul hlaveň bouchačky stranou. Zmetek o dva kroky ustoupil, zapotácel se a zády narazil do regálu s chlebem.
| předchozí | ... 7 8 9 10 11 12 13 | další |
