Iva Pekárková VIP
- Počet článků 313
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 7513x
Iva Pekárková
Romové v Anglii (pastorova schovanka II – roz(h)řešení)
Pamatujete se ještě na devatenáctiletou duševně narušenou dívku, kterou jsem pojmenovala Viktorka a o které jsem psala před týdnem? Tady je pokračování příběhu – nejčerstvější zprávy ze včerejška. Problém s Viktorkou se nepodařilo vyřešit. Anebo... podařilo?
Iva Pekárková
Pouštěla si ústa na špacír. Vánoce stráví ve vězení.
29. listopadu seděla jistá Emma West, rodilá – bílá – Angličanka ze čtvrti New Addington v jižním Londýně v tramvaji, ve stejné lince, jakou často jezdívám i já. Na klíně držela dvou- nebo tříleté dítě, zlatovlasého chlapečka. A evidentně se zlobila na celý svět.
Iva Pekárková
Romové v Anglii (pastorova schovanka)
V tomhle příběhu figuruje mladá romská dívka s duševní poruchou, baptistický pastor z Jamajky, skupina pákistánských vykuků a psycholožka, která pracuje pro sociální služby (Angličanka). Tenhle příběh se nestal – děje se. Já jsem se o něm dozvěděla včera.
Iva Pekárková
Romové v Anglii (Šance žít)
Doktor byl na tyhle situace zvyklý. Dokázal se Romanovi podívat do očí a odpovědět na otázku: "Tak pětadvacet, třicet procent... možná čtyřicet. Tohle už je podruhé, co se vám to vrátilo, a po celém těle máte metastázy. Ale, jak říkám, naděje tu je. Tohle je experimentální klinika a vyléčili jsme už pacienty, o kterých byli všichni přesvědčení, že nemají sebemenší naději. Musíte doufat. A hlavní je – " obrátil se ke mně, aby se ujistil, že všechno poctivě překládám – "hlavní je to nevzdat v polovině. Léčba, kterou navrhujeme, Romane, je velmi náročná, vysilující. A nemůžeme vám slíbit pozitivní výsledek. Ale je nesmírně, nesmírně důležité, abyste léčbu dokončil. Pokud ji přerušíte v polovině, třeba proto, že se chcete podívat domů, nedopadne to dobře. Rozumíte tomu, Romane?"
Iva Pekárková
(ne)Romové v Anglii (drsný příběh)
Tak drsný, že slabším povahám a lidem, kteří nechtějí ztratit úctu k druhu Homo sapiens, radím radši dál nečíst. A ti, kdo chtějí číst dál jen proto, aby se utvrdili v nezvratném přesvědčení, že všichni Romové jsou zločinci, se nemusejí namáhat. I když holčička, o které je tu řeč, byla krásná malá Romka s očima jako černé studánky, hlavní aktér příběhu, chlap, který by si zasloužil jít do vězení aspoň na dvě tři desetiletí, ale podle všeho trestu uniká, Rom nebyl. Byl to špinavý blonďák narozený pod Tatrami, Slovák jako poleno.
Iva Pekárková
Romové v Anglii (Domácí porod)
Sociální pracovnice měla starosvětské jméno Abigail, blonďatou hřívu, posmutnělý úsměv člověka, kterého jeho přirozenost nutí se usmívat, přestože nemá čemu, a obrovské pomněnkové oči, které se neusmívaly. Naopak: přetékaly smutkem.
Iva Pekárková
Romové v Anglii – zážitky tlumočnice (Nesnesitelná bolest)
Paní Mirgovou načapali při pokusu o bankovní podvod a odsoudili ji k pokutě 100 liber a 100 hodinám společensky prospěšných prací. Jakmile uslyšela slovo "práce", paní Mirgovou nesnesitelně rozbolelo – hádejte co.
Iva Pekárková
Čeští a slovenští Romové v Anglii – zážitky tlumočnice
Když se teď tolik mluví o Romech, proč si taky nepřihodit? Za pět let, co v Anglii tlumočím, jsem nasbírala spoustu příběhů ze života čerstvých – i ne tak čerstvých – přistěhovalců z Česka a Slovenska. Většina mých klientů jsou Romové. Někteří nemluví česky nebo slovensky nijak zvlášť skvěle, ale stejně dostali českého (nebo slovenského) tlumočníka. Romština na seznamu jazyků, ze kterých se tu oficiálně tlumočí, nefiguruje. (Co tohle prohlášení přesně znamená, to ještě někde vysvětlím.) Každopádně jsem se něco natlumočila a dokonce pochytila pár frází z romštiny.
Iva Pekárková
Chvála zahálky
Dr. Watson, ne ten od Sherlocka Holmese, ale ten, co v roce 1953 objevil společně s profesorem Crickem strukturu molekuly DNA, měl jednoho dne zrovna dost přemýšlení, jak by asi tak mohla vypadat, všeho nechal a šel do kina.
Iva Pekárková
nezvonit!!! (o marnosti zákazů)
Před časem jsem s bývalákem bydlela v činžáku na pražském předměstí, v narychlo vystavěném bytě v sedmém patře, které ještě donedávna sloužilo jako půda. Pár věcí v bytě chybělo – jako třeba přívod plynu do kuchyně, sporák a pračka. Pár věcí v něm přebývalo – tesaříci v krásných střešních trámech, komáři druhu Culex pipiens, kteří sem našli cestu z nedalekých industriálních bažin, a paní bytná, která nám chodila několikrát týdně vysvětlovat, co smíme a co nesmíme, a proč nám opět zvýší nájem. Jinak byl skvělý.
Iva Pekárková
Bít či nebít? (chvála výprasků)
Když mi bylo asi devět, experimentovala jsem, tak jako dříve či později každé dítě, s kouřením – tedy cigaret, myslím. Složily jsme se s holkama na krabičku „tvrdých spart“ a na zapadlém nuselském dvorku jsme se učily, jak se stát dámami. Učily jsme se to pod dohledem o něco starší spolužačky, která kouřila už léta – a nebyla bych si jistá, že pouze cigarety.
Iva Pekárková
Fatwa na Facebooku a děs z militantních pacifistů
"S těma nebude problém," pronesl rozvážně soused Ike, pocházející, tak jako můj přítel K., z nigérijského křesťanského jihu, když slyšel o teroristickém bombovém útoku na sídlo OSN v Abuje, ke kterému se hrdě přiznala muslimská skupina Boko Haram. "Stačí na ně poslat pár vojáků a bude."
Iva Pekárková
"Démoni z Bronxu" versus "naši gangsteři"
Londýn se po nepokojích a rabování vzpamatoval rychle. Pobouření občané se vyřádili na úklidu, i londýnský primátor Boris Johnson se nechal fotit, jak odhodlaně mává koštětem. (Já osobně bych se koštěte ani nedotkla a nechala úklid na pochytaných rabujících, těch, kterým – doufám! -- soudy napaří mnoho hodin společensky prospěšných prací. Chápu ovšem, že občané nechtěli čekat, nechtěli se zbytečně dlouho koukat na binec.) Každopádně: Londýn je zase čistý a v rámci možností opravený. Díky darům a sbírkám má řada podnikatelů, kteří před pár týdny o svůj podnik přišli, dost peněz na vybudování nové živnosti. Na několika místech v metropoli se stále ještě promítají záběry z bezpečnostních kamer. Kapucíni, pravda, vypadají jeden jako druhý, ale čím víc lidí fotky uvidí, tím větší je pravděpodobnost, že bude usvědčeno i pár dalších lumpů.
Iva Pekárková
Záhada romských squatterů vyřešena (aspoň myslím)
Dnes jsem se dočetla, že případ, o kterém jsem se zmínila v článku Ste mrtvá, páni, není ani první, ani jediný. Opakoval se v Londýně už nejméně čtyřikrát, třikrát v Leytonstonu, teď v New Southgate.
Iva Pekárková
Jsem příslušníkem nejodpornější rasy
Už je to tak. Moje rasa krade, podvádí, znásilňuje, dokonce zabíjí. Nemyje se, smrdí, má nevalné vzdělání, ale myslí si, že o všem všechno ví a do všeho může kecat. Nezná lásku ani soucit, nejde jí o nic než o peníze. Moje rasa terorizuje celá velká města, vytváří zločinecké gangy, nechutně rychle se rozmnožuje a nelze ji vyhubit -- když odstraníte jednoho, jeho místo okamžitě zaberou dva další. Je pokrytecká až hrůza, na všechno nadává a stěžuje si, škorpí se mezi sebou, ale nejvíc samozřejmě nenávidí příslušníky všech ostatních ras, na nichž je existenčně závislá. A jak už to bývá, vyvyšuje se nad druhé a myslí si, že ona, právě ona je ze všech nejlepší. Že bez ní by se lidi nikam nedostali.
Iva Pekárková
Rasa – co je to?
Už je to přes dvacet let, ale živě se na to pamatuju. Čekala jsem ve velké, nelibě páchnoucí hale a společně s několika stovkami mužů, kteří se taky chtěli stát řidiči žlutých newyorských taxíků, vyplňovala dotazník. Egypťan, sedící vedle mě, si ode mě půjčil propisku a vzápětí se zarazil nad kolonkou, v níž se měla zaškrtnout "rasa". Na výběr byli jen běloši, černoši, Hispánci (kteří se dělili na bílé a černé) a Native Americans, tedy američtí Indiáni.
Iva Pekárková
"Ste mrtvá, páni" (co je a není rasismus)
Dovedu si představit zděšení paní Highové, imigrační úřednice ze severovýchodního Londýna, když se vrátila po třech dnech do bytu a zjistila, že jí z něj osm nezvaných nájemníků vyrábí kůlničku na dříví. Když přišla, nezděsili se. Nabídli jí víno z jejích vlastních zásob a vysvětlili jí, že umřela a byt jim pronajal její syn.
Iva Pekárková
Kultura "Mám na všechno nárok" a průřez jedním kapucínem
Skoro týden jsem se marně snažila dát do řeči s jedním z kapucínů (tím myslím "hoodies", tedy hochy, co se na ulici s oblibou maskují teplákovou bundou s kapucí) , abych z něj vytáhla jeho názor na věc, a ne a ne se mi to podařit. Už jsem ani nehledala frajera, který by přiznal, že se divokého pouličního mejdanu sám zúčastnil. I britští novináři zjistili, že je nejjednodušší vyptávat se některého ze zhruba 1600 zatčených, po těch, co u toho byli, ale nebyli chycení, jako by se slehla zem. Jen se mi zdá – a mému příteli K. taky --, že leckterý mladík v naší čtvrti chodí mnohem lépe oblečen. Pořád je to gangsterská móda, to bezesporu, ale jaksi novější, čistší, potrhaná jen na místech, kde ji schválně rozškubali v továrně. Pokusila jsem se jich pár oslovit, ale většinou hned utekli, a jeden, co mě znal od vidění, prohodil, že to bylo "vážně něco" (really something – což může znamenat prakticky cokoli, od znechucení po nadšení) a že už musí běžet.
Iva Pekárková
Barevný Londýn si vzít nedáme!
Je pozdní dopoledne v jiholondýnském Croydonu. U policejní pásky zamezující vstupu na místo, kde byl v pondělí večer postřelen šestadacetiletý muž, který v noci na středu zemřel, si vyměňují postřehy a názory hloučky lidí všech barev. Kousek odtud dosud čpí vypálené, polozbořené zdi obchodu s nábytkem, který tu stál 140 let.
Iva Pekárková
Vzpoura bezkulturalistů
Mnohokrát jsem četla a slyšela, že v mladí černoši proměnili londýnské ulice ve válečnou zónu. Není to pravda. Nejsou to černoši. Dav, který v posledních dnech řádí v Londýně i jiných velkých městech, je tak pestrobarevný a – opticky – multikulturní, až z toho leckterého levicového intelektuála mrazí. Černoši, míšenci, hoši ze Středovýchodu, Pákistánci, Indové i běloši tak bledí, že by je hodina na slunci zabila, se předhánějí, kdo se první strefí cihlou do policajta, kdo si první troufne hodit molotova do okna budovy, kdo unese víc nakradeného oblečení, kdo si ve vyrabovaném obchodě s elektronikou urve lepší mobil.
Iva Pekárková
Za spravedlnost a nové tenisky
Sanitky a policejní vozy v Londýně mají zakázáno zastavovat na křižovatkách – projíždějí na červenou se zapnutou houkačkou. Prý je to bezpečnější – policisté i zdravotnický personál by mohli být za současné napjaté situace napadeni davem. Podobné to prý bylo během nepokojů, které zmítaly Londýnem mezi lety 1981 a 1995. Pak Londýn zažil skoro šestnáct let klidu rušeného jen občasnými teroristickými útoky. V případě teroristů je ovšem nepřítel lépe definován. V případě bouří v ulicích, rabování obchodů a podpalování všeho od policejních aut po obytné budovy, si nikdo není jistý, kdo je vlastně nepřítel, a už vůbec ne, jak se mu bránit.
Iva Pekárková
16. O putovním televizoru a Blbcových bramborách
(Tímto pokračuju v líčení mé a K.-ovy anabáze jižním Londýnem. Všem věrným čtenářům se omlouvám za odmlku, psala jsem cestopis o Malajsii.) V domě u Paula Arobagy bylo všechno – víceméně – v pořádku, dokud se neodstěhovala Joyce.
Iva Pekárková
Máte chuť na labuť?
Všechny labutě v Británii patří anglické královně. Taky jste to slyšeli? Já už dávno. Slyšela jsem taky, že prý anglická královna (nikdo mi neuměl říct, která) jednou, když byl zrovna hladomor, prohlásila, že všechny labutě patří jí, a kdo se jich dotkne, bude sťat za velezradu, čímž zachránila labutí populaci v Anglii před sežráním lůzou. O královnách a labutích jsem toho slyšela dost a dost a bylo to dost zmatečné. Teď jsem konečně vyzkoumala, jak to přesně je.
Iva Pekárková
Může kočka spáchat sebevraždu?
Od začátku června zhruba do září, vždycky když přijde vlna vedra a lidi nechávají okna otevřená, začnou se v newyorském tisku objevovat zprávičky o psících, kteří vyskočili z vysokého patra a zabili se na dláždění, přičemž jen tak tak minuli chodce. Na Manhattanu to bývaly drobnější ráce – do tamějších bytů se velcí čokli prostě nevejdou – ale kdesi na Park Avenue a 73. ulici, na jedné z nejprestižnějších manhattanských adres, vypadla z okna nějakých zbohatlíků, co si mohli dovolit prostorný byt, doga velká jak tele. Reportéři si ji vyfotili do novin – decentně zakrytou prostěradlem, jen chlupaté ucho jí čouhalo – a začali se tázat, jestli psi houfně padající z oken nepředstavují příliš velké nebezpečí pro kolemjdoucí, a nemělo by se to zakázat.
Iva Pekárková
Zabit padajícím králíkem
"Prááááááásk!" Ozvala se rána jak z děla a její ozvěna se ještě pár vteřin odrážela od vysokých skalních stěn a zvonila nám v uších. Chvíli nám trvalo, než jsme pochopili, co se událo.
| předchozí | ... 5 6 7 8 9 10 11 ... | další |
