VIP blogeři
Martin Irein
Odkud může přiletět facka
Nejen, že pro mě není žádná ptákovina, jak už jsem několikrát naznačil i příkladně demonstroval, dost velká, navíc mám pamatováka a fantazii, takže si začnu představovat i to, co by někoho jiného nenapadlo.
Miloslav Schůt
Relativita hodnot
Když tak sleduji naší politickou scénu, mám dojem, že ji tvoří moralisté se značně pružnými zásadami. Co chvíli se zaklínají tu hodnotami, jindy zákony či ústavou.
Vladimír Rýdl
Kámoš, Ježíš a vichřice. Trvalo to týden ...
Když jste někde poprvé v životě, může to být docela silný zážitek. Možná úplně nejvíc zážitek na celý život. Něco takového se mi podařilo zažít na Madeiře ... ty nejsilnější vjemy byly tři.
Jana Aulehlová
Značkování lidí i patníků
Některý pes čůrá úmyslně po lidech a jiný klidně po všem ve svém dosahu. Je mu jedno koho ocejchuje, hlavní je, že to udělal a hotovo.
Renata Staňková
Pane exekutore, nezbláznil jste se?
Dluhy se mají platit a alimenty vymáhat, samozřejmě. Ale poslat nějaké firmě do datových schránek 1 870 zpráv najednou, je fakt ujeté..
Tereza Ledecká
Zrození blogerky
Někdy k tomu, aby se z vás stala blogerka, je potřeba zázrak, a to nejen jeden, ale rovnou dva a možná bude potřeba i třetí...
Magdalena Suchankova
Saraswati - bohyně mysli, intelektu, ega a vědomí
Kdyby v každé psychoterapeutické ordinaci pouštěli meditační hudbu Krishna Das, mnoho lidi dočkalo by se brzkého uzdravení a terapeuti by tak měli dostatek času pro pacienty, kteří skutečně potřebují odbornou pomoc.
Jana Aulehlová
Alzheimer – 12. díl - Další člen rodiny
Milenka se na staříka prakticky vykašlala, neboť z něj už nic nemá. Žádné peníze, nákupy, ani popíjení vínka, natož braní věcí z jeho bytu. To my ho máme stejně rádi i po tom všem co nám udělal, neboť jsme rodina.
Vlastík Fürst
Blahobyt – zloděj radosti a štěstí
Vraceli jsme ze sauny. Na zastávce šaliny stála mladá rodina – táta, máma a dcera. Právě si koupili dárek k vánocům a měli z něho už teď velkou radost. Přímo zářili.
Lucie Vacková
Vzpomínka na školní jídelnu aneb jak se stal Jindva hrdinou všedního dne
„Ještě budete vzpomínat na naši školní jídelnu, nevděčníci!!“ Hřímala soudružka kuchařka z jídelního okénka vždy, když jsme nenápadně vraceli zbytky od oběda. A měla pravdu. Vzpomínám dodnes.
Lucie Svobodová
Léčitel
Bylo mi zle. Znovu jsem se svíjela v bolestných křečích. Nerozuměla jsem, proč se ty bolesti stále opakují. Už víc jak deset let jsem nebyla u lékaře. Jediný, komu jsem věřila, že mě vyléčí, byl ON.
Roman Enders
Highway to Hell
Jasně, AC/DC! jistě tuší tak 85% z vás, možná i výjev z fiction-fantasy výtvoru. Vězte, že v tomto konkrétním případě jste úplně vedle i když zas tak úplně......?
Renata Staňková
Bitka, holky, bitka?
Pekarová útočí na Schillerovou, Schillerová teď útočí na Pekarovou a tu se teď ze své přední pozice pokouší podpořit Fiala.
Jan Valtr
Návraty. A tak mimo jiné u hřbitovní pumpy vyslechli, že ….
Včera Karla zase zmlátila toho svého bičem na koně. Honila ho po dvorku jak nadmutou kozu, Zdena, ten její řval a prosil, aby ho nechala, ale kde pak.
Jana Aulehlová
Alzheimer – 11. díl - Další člen rodiny
Já jsem nebezpečný špion, který se bojí o svůj život. A z našeho staříka se stane na sklonku babího léta zámecký pán, kde mají potom přístup jen vyvolení.
Jan Valtr
Návraty. Lepček a noha.
Lepček s vyvalenýma očima sledoval ten zmatek a křik. Na poli zůstaly poházené motyky, jakýsi zkrvavený hadr a část nohy od kolene, ještě obuté do nízkého gumáku.
Jiří Jiroudek
Abonenti nejen na ,,linkách“ A.I., alébrž i sociál/asociál sítí
Kam ten svět se řítí? Laik žasne, odborník se se diví. A není divu, že mnozí na to až civí. Co s tím? Kýho výra! Snad neskončí to v riti.
Jan Valtr
Návraty. Lepček a nekřtěňátko.
Když se ve Žlebu potuloval můj kamarád Lepček, spatřil do té doby věci nevídané. V místě, kterému se od té doby začalo říkat „porodní brázda“ narazil na Romku, tehdy ještě cikánku, když zrovna rodila.
Nikola Pletichová
Popírání reality ?
Dá se vlastně nějak popírat realita ? Možná, že dá. Jde o trend pozitivního myšlení. Je potřeba s pozitivním myšlením zacházet opatrně ? Není pozitivní myšlení jako pozitivní myšlení.
Blanka Fay
Bojuju za to, abych zase mohla hrát na klavír..
Poslední dva měsíce byly pro mě jedny z nejnáročnějších v životě. Po úrazu ruky, který se nejdřív nezdál tak vážný, opět bojuju, abych mohla ještě někdy hrát na klavír.
Jan Valtr
Návraty do rodných míst
Jsou lidé, které to na konci života táhne do míst, odkud pochází, kde jsou jejich kořeny a kde prožili své dětství, než zmizeli kdesi ve světě. A jsou i tací, kteří se vyhýbají i jen vzpomínkám na své rodiště.
Magdalena Suchankova
Síla, sebeúcta, odvaha
Lítost, strach, beznaděj, vztek, úleva. Přesně v tomto pořadí se vynořili na povrch bez zeptání, bez zaklepání, bez varování a zcela ovládli mou mysl, srdce, duši i tělo.
Jana Aulehlová
Alzheimer – 10. díl - Další člen rodiny
Plno měsíců jsem neměla na psaní na toto téma vůbec sílu. Za tu dobu se stal z našeho staříka zámecký pán, ze mne nebezpečný špion a letos je konec. A co se událo za tu dlouhou dobu? Mnoho a já se rychle vrátím do května.
Vladimíra Frančáková
Trampoty
Deníčku můj, opět na tebe dlouhý čas myslím. Jsem to opravdu já... Ani tentokrát jsem na tebe nezapomněla. To není možné.
Jana Aulehlová
Víte, že stromy vidí, cítí a slyší?
Přitom nemají oči, ani nos a přece mají tuto schopnost. Opět jsem žasla nad výkladem profesora a nevycházela jsem z údivu. Teď, abych chodila i slušně oblečená do přírody, když jsem viděna.
Jana Aulehlová
Víte, že stromy slyší zvuk a hudbu prostřednictvím kořenů?
Já osobně jsem to vůbec netušila a až studiem na univerzitě jsem zjistila, že stromy jsou velkou symfonií neustálého života.
Magdalena Suchankova
Pocit radosti
“I can't complain,” je moje typická odpověď pro každého, kdo mne přivítá běžným anglickým pozdravem, "How are you?"
Jiří Jiroudek
Na tragickej život já sem pes !!!
Dnes až klasická hláška z TV seriálu. Někdo by jí mohl brát za až cynickou. Dtto např. i pořekadlo ,,co tě nezabije, to tě posílí“. Jak kým a proč, to je jistě individuální. Jak si to kdo dá do jakých souvislostí.
Hana Krommerová
Když jsou karty rozdány
Občas si představuji, že někde na začátku je buňka, která dává vzniknout životu na této planetě a navzdory občasné nespokojenosti, kterou se sebou a svým životem pociťuji si říkám, že té mé buňce musím být vděčná.
Jiří Jiroudek
Ještě jednou přes
Pamětníci vzpomenou, že říkávalo se tak, někdy i s dodatkem ,,prosím“, např.v pražských tramvajích průvodčím, kteří prodávali a ,,štípali“ pasažérům lístky. Možná trošku uniklo, že letos si to ,,přes“ dáme všichni.!
Jan Valtr
Konec roku v rodné obci
„Haló, zdar. Já jedu z podnikového večírku“, zahájil svůj telefonát jeden spolucestující o dvě sedadla dál. Jeho zvučný, lehce nakřáplý baryton muselo být slyšet až na lokomotivě.
Vladimíra Zajíčková
Prasátka z chleba
Sedím na zídce před vstupem do Vřídelní kolonády v Karlových Varech, naproti soše Gagarina. Bude končit rok 1988. Přeju si do nového roku vše nejlepší se spoustou lidí, oni si odnášejí prasátka pro štěstí, mně přibývají pětikoruny
Jiří Jiroudek
Hlavně zdraví!
TAK. To přeje se. I dnes. A také štěstí. Obého přehršli nejméně. Jo, přehršle. Totˇ nejméně je sedmina habaděje. Atˇ se děje, co se děje.Vždytˇ nejen přát lze. Leccos lze i naslibovat. Slibem nezarmoutíš.Tedy, prej.
Lenka Čenščáková
Nevím, kým jsem a kam patřím
Někdo ví od dětství, co bude jednou dělat. Někdo jiný neví vůbec a to může být trochu problém. Bohužel patřím do té druhé skupiny.
Vlastík Fürst
Sousede, z balkonu vám kape asi krev
Venku už se šeřilo, když se ozvalo klepání na dveře. Žena šla otevřít. Za dveřmi byla naše sousedka z nižšího patra: „Dobrý večer, neteče vám něco z balkonu?“ Manželka se bránila, že na balkon nic, co by mohlo téci, nedala.
Jiří Jiroudek
Stala se chyba
No, chyba. Ne, že by furt, ale ńáká, to, to určitě. A kdyby náhodou ne, dycky se něco najde. A leccos je až možný, i když nemožným zdáti se může, Jako tomu děvčeti, co se divilo, že je v jináči, když s nikým nic nemělo.
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
-
Jan Ziegler
Slováci by v roce 1918 nejspíš dali Maďarům přednost před Čechy
-
Jan Bartoň
TOP 09 míří k TOP 00
-
Jiří Turner
O mrtvých jen dobře?
-
Jan Vaverka
Kolumbie - 5. díl: Zpátky do Bogoty
-
Lenka Kohoutová
My chceme WIFINU!!!
-
Jindřich Kubánek
Zkreslené vidění - Svoboda slova 2
-
Jan Vaverka
Kolumbie - 5. díl: Zpátky do Bogoty
-
Jaromír Šiša
Jsem důchodce a nemám věčně na nic čas.
-
Václav Kamaryt
Korespondenční volba, lidská práva, právo a naši zákonodárci – II.
-
Alena Šnajdrová
Ušoun v tanečních
-
Markéta Šichtařová
Indoktrinace postupuje
-
Jan Šik
O osamělých seniorkách, které dostávají údery do obličeje
-
Tomáš Flaška
Tomu už šplouchá na maják, že ANO?
-
Jaromír Šiša
Jsem důchodce a nemám věčně na nic čas.
-
Danka Štoflová
Strach po indiánsku
-
Tadeáš Firla
Černé mraky migračního paktu nad Českem
-
Jan Bartoň
Ukrajina – uzavřít mír se sukovicí
-
Marek Trizuljak
Chcimír Nejchcimírovatější a jeho pojetí míru
-
Vilém Ravek
Že mi to sluší, mi řeknou jen ve vietnamském krámku s oděvy
-
Karla Šimonovská - Slezáková
Pohlaď svoje tělo
-
Markéta Šichtařová
Indoktrinace postupuje
-
Danka Štoflová
Strach po indiánsku
-
Jan Šik
O osamělých seniorkách, které dostávají údery do obličeje
-
Tomáš Flaška
Tomu už šplouchá na maják, že ANO?
-
Jaromír Šiša
Jsem důchodce a nemám věčně na nic čas.
-
Josef Nožička
Bude TOP 09 v Poslanecké sněmovně ještě poté, co se Dominik Feri vrátí z vězení?
-
Marek Trizuljak
Chcimír Nejchcimírovatější a jeho pojetí míru
-
Ladislav Jakl
Minuty pro Hitlera
-
Vladimír T. Gottwald
O felčarovi z Liboce a o Fair Trade – Úsměvy a úšklebky CXXXVI.
-
Kateřina Lhotská
Je „extrémní pravice“ opravdu extrémní pravicí?
