O osamělých seniorkách, které dostávají údery do obličeje

Bezdůvodný útok musí být sám o sobě děsivý pro každého. Tím spíše, jedná-li se o starší osamělou ženu.

Na konci února 2024 na ulici Národní v Praze 1 zachytily policejní kamery jednu událost. Kolem osmdesátileté seniorky procházel čtyřicetiletý muž, který ji bez varování udeřil pěstí do obličeje. Žena spadla z chodníku do silnice, po které právě projíždělo motorové vozidlo. Celý incident naštěstí odnesla jen několika odřeninami a zlomenou rukou. Policie za pár dní pachatele dopadla a muž byl ve zkráceném řízení odsouzen k osmnácti měsícům nepodmíněně ve věznici s ostrahou.

Tolik strohá mediální zpráva. Jedna z mnoha, která zaniká v hromadě negativních informací, kterými jsme zaplavováni den, co den. Je jich tolik, že už nad nimi nepřemýšlíme. Taky proto se čím dál méně umíme vciťovat do obětí podobných činů. Možná, že abychom se neutopili ve zlu, stavíme si kolem sebe zdi nebo se díváme jinam. Je to podobné, jako kdybychom se stali přímým svědkem obdobné události a otočili se na druhou stranu.

Jde o jeden z nejodpornějších činů. Napadnout staršího člověka, který je slabý a nedokáže se bránit. Když jsou pachatelé chycení, je na nich vidět, jak se cítí trapně a my slyšíme, jak jsou jejich výmluvy hloupé. Jejich oběti se potýkají s následky, zejména psychickými, až do konce života. Zejména si nedokáží odpovědět na otázku, která je trápí nejvíc. Proč? Jenže ona v drtivé většině žádnou odpověď nemá.

Osamělé seniorky patří mezi nejzranitelnější. Podle posledních statistik je průměrný věk dožití u mužů sedmdesát sedm let a u žen osmdesát tři let. Z této skutečnosti, demografického vývoje v naší zemi a taky z faktu, že přibývá lidí, kteří žijí sami, je jasné, že starších žen žijících bez partnera není málo a budou přibývat.

Nenechme se mýlit řečmi, že se necítí sami, protože řada z nich má rodiny. Syn nebo dcera i s vnuky k nim mohou chodit na návštěvu každý den. Stejně jako kamarádi a kamarádky. Jenže, pokud jejich životní partner zemřel, přijde večer a seniorka sedí doma sama. Vydržet pohled na prázdnou židli naproti ní se může stát nejtěžším okamžikem sebebarvitějšího dne.

Na rozdíl od jiných, kteří dokáží křičet a nadávat na celé kolo jak jsou na tom špatně, osamělé seniorky spadají do sociální skupiny, která mlčí. Nedemonstrují a nepíší petice. Ke všemu si je politici všech stran berou do úst jenom tehdy, když potřebují jejich voličské hlasy. Proto se o nich nemluví, ani nepíše.

Doporučuji všem podívat se na video z kamerového záznamu té události. Třeba si na něj vzpomeneme, až se v nás zvedne vlna rozčílení vůči seniorce. Třeba proto, že nás zdrží, protože ve frontě u pokladny v supermarketu bude třesoucíma se rukama pomalu vykládat zboží z košíku na pás. Nebo až bude hodinu v ambulanci a celá čekárna si bude myslet, že se tam s lékařem vykecává, zatímco ona je těžce nemocná. Či až nastoupí do tramvaje a požádá, zda by si mohla sednout na naše místo, protože ji prostě už nohy dlouho neunesou.

Tu vlnu nespokojenosti, někdy i vzteku, by měl v sobě každý umět potlačit. Protože i pouhé jedno zlé nebo ironické slovo směřované k dvakrát tak starší ženě znamená její ponížení nebo ztrapnění.

Ucítí je úplně stejně jako drsný úder do své tváře.

Psáno v dubnu 2024 pro blog iDNES.cz

Zdroje:

Policie České republiky, Odkaz

Pražský deník.cz, odkaz s kamerovým záznamem: