Trpělivost... prožila jsem něco podobného s nohou, taky to trvalo déle, než jsem předpokládala. Teď jsem ráda, že chodím, už ale neujdu tolik, co dřív. Nepotřebuju ale podávat žádné velké fyzické výkony, i pracovní úvazek jsem si zkrátila, abych zvládla dodělat si školu. Každý den jsem za to vděčná, že vstanu z postele bez berlí či jiných pomůcek. A dojdu tam, kam potřebuju. Ruce mi slouží dobře, tak už jen trénovat vůli, ať dělám, co jsem si předsevzala. A co před mě staví život, v čem tu můžu být užitečná. Naše těla nejsou stroje, které lze znovu "dokonale" opravit. Je to bolestné, když to člověk nečeká, samozřejmě. Máte ale pořád šanci, že se díky předchozímu tréninku vrátí do dřívějšího stavu. Vhodnou rehabilitací...

děkuju..

Proboha Blanko, pomalu. Všechno musíš dělat pomalu. Postupně přidávat zátěž. A až začneš cvičit, brnkni. Ti pomůžu. Taky bych potřeboval začít hrát.

děkuju Patriku..

Neklesejte na mysli. Mám za sebou podstatně horší úraz - spadla jsem ze schodů, v ruce jsem držela půllitrový porcelánový hrnek. Při dopadu jsem si přesekla tepnu (nešla už sešít), svaly, šlachy a hlavně loketní nerv. Sešil mi to pan doktor v přerovské nemocnici, bez odpovídajícího vybavení, bez mikroskopu... Měl to jen sešít, aby se při reoperaci nemuselo nic hledat. Reoperace nebyla nutná, ruku jsem rozcvičila nad rámec očekávání. Kdo to neví, ani nepozná, že to není originál, ale jen "second hand". Dokonce zvládnu i šít jehlou. Ale trvalo to hodně dlouho, unavený mozek, jak jsem ho musela znovu naučit tu ruku používat, protože ten nerv nejdříve musel dorůst a pak se mozek musel naučit mu velet. Určitě to s vaší packou dopadne dobře, jen to chce trpělivost. Držím pěsti.

děkuju, mějte se hezky..

Přeji Vám i pejskovi rychlé uzdravení

Děkuju, pejsek už je zas kabrňák..