Značkování lidí i patníků

Některý pes čůrá úmyslně po lidech a jiný klidně po všem ve svém dosahu. Je mu jedno koho ocejchuje, hlavní je, že to udělal a hotovo.

Stalo se vám někdy, nebo jste o tom možná i slyšeli, že pes čůrá úmyslně po některých lidech a jiný klidně po všech ve svém dosahu. Je mu jedno koho počůrá, hlavně, že to udělá. Vždy se k dotyčnému nenápadně a kamarádsky přiblíží, párkrát svou oběť očichá a pak zvedne nohu. Zkrátka a jednoduše si dotyčného označil. Zanechal na něm svoji privátní značku. I v té nejmenší kapičce moči je dostatek specifického pachu a informací.

Psi a fenky začínají značkovat různá místa někdy okolo jednoho roku. Vždy to většinou bývá s nástupem pohlavní zralosti. Fenky značkují daleko méně než psi, i když některé jsou ve značkování přímo přebornice. Kolikrát jsou schopni zvednout zadní nohu daleko výše než kdejaký pes jejich velikosti. Někdy je fenka tak rozrušená, že si připodřepne v okolí každého počůraného sloupku, keře, lampy. A jiná chodí po předních nohách jako klaun a značkuje a tak zanechává své vzkazy pro příchozí chlupáče.

Značkování významně usnadňuje psům komunikaci a mají v tomto i své rituály. Teritorární značky zvýrazňují sebevědomí a kolikrát to násobí i mocným hrabáním. Někdy odletují drny, kamínky, kusy trávy. A nedej bože, že jste se právě sehnuli pro exkrement. Jistě si umíte představit to nadělení. Já například o hrabání u jednoho svého psa věděla. A tak pokaždé jsem ho musela rychle stáhnout z inkriminovaného místa a až poté jít po něm uklidit.

Při vstupu do parku si každý pes označí nějaký patník, nebo keřík a zároveň si přečet vzkaz toho, kdo do parku vstoupil. Ví, co ho tam bude čekat, na co se připravit. Také zda je tam velký pes, nemocný, starý, nebo zda je tam hárající fenka. I když tyto fenky majitelé nepouštějí většinou z vodítek. Pokud vás uvidí, že se přibližujete, tak majitelé začnou na vás volat. „ My háráme!“ Tento výkřik mi vždy připadal směšný. Snad hárá jenom fenka, tak proč je toto oznámení v množném čísle. A jiný zase volá.“ Máte kluka, nebo holku!“ Vždy mám chuť odpovědět, že mám tři děti. Dvě holky a kluka. Avšak tomuto pejskařskému žargonu každý správný pejskař jistě rozumí.

V okolí svého domu má pes značek hned několik, aby zabezpečil své teritorium. Při každém venčení se tyto značky snaží zase obnovit. Kolikrát i zjistí, že mu někdo jeho označení přečůral. Tak rychle běží, aby tu pohromu napravil, a zvedne nohu ještě výše než ten darebák před ním.

A co takový pes, který si označkuje cizího člověka? Chtěl si ho snad přivlastnit, zvětšit své teritorium, mstít se, nebo naopak vycítil nějaké nebezpečí a svou značkou chtěl zahnat protivníka? Chtěl svým označením urovnat nějaké spory, nevyjasněné vztahy, nebo dát někomu vzkaz? Má snad z toho legraci, že se mu podařil další nešvar? A ještě to může být i proto, že cítí moč z majitelova psa, který si ho takto už označil. Majitelův pes tím zase říká, tohle je můj pán a patříme k sobě.

Co s takovým chováním? Dá se to nějak odstranit?

Většina veterinárních lékařů vám doporučí kastraci, avšak ne vždy tento zákrok pomůže. Někdy se kastrací může toto chování i zhoršit, neboť byl tento problém způsobený něčím jiným. Nejdříve bych doporučovala zjistit příčinu takového chování, pozorovat psa kdy značkuje, také jaká místa, případně jaké lidi. Značkováním vám pes může chtít něco říci. Může být s něčím nespokojený, může být i opravdu nemocný. Pozorováním zjistíte velmi mnoho a až poté se bude řešit jeho náprava, tedy nechtěné značkování.