Víte, že stromy vidí, cítí a slyší?

Přitom nemají oči, ani nos a přece mají tuto schopnost. Opět jsem žasla nad výkladem profesora a nevycházela jsem z údivu. Teď, abych chodila i slušně oblečená do přírody, když jsem viděna.

Stromy jsou vlastně živé bytosti, které mají svou paměť, komunikaci, emoce, inteligenci a dokonce i osobnost. Jsou schopné vnímat své okolí pomocí různých smyslů, jako je již zmíněný zrak, čich, hmat, chuť a sluch. A jak vlastně funguje ten zrak a čich u stromů?

Zrak mají stromy takový, že vidí pomocí svých listů, které obsahují pigmenty. Tyto pigmenty umožňují stromům rozlišovat různé barvy a intenzity světla, což je důležité pro fotosyntézu, růst a také pro kvetení. Stromy jsou schopné i vidět pomocí svých kořenů. Ty reagují na osvětlení půdy, zda je den, či noc. Také zda je zima, nebo léto. Kořeny cítí i ostatní stromy v okolí a pokud jsou přátelské, tak se s nimi snaží spolupracovat. A pokud ne, tak se od nich odvrací.

Opět se nestačím divit, a čím víc vím, tak zjišťuji, že v tomto oboru jsem úplný amatér. Na druhou stranu mi to zase tak nevadí, neboť člověk by se měl celý život něco učit a zdokonalovat se.

A jak je to s tím čichem, když kmen nemá nos? Je to tak, že cítí pomocí vonných látek, které vylučují, nebo přijímají. Tyto látky slouží k různým účelům. Například, že přilákají opylovače, odstraší škůdce, varují ostatní stromy v okolí před nebezpečím. I když to varování není tak rychlé jako u nás u lidí pokud se něco stane, ale dokáží to.

Pomocí listů umí rozpoznat i chemické složení vzduchu a reagovat na něj. Po této větě se nás pan profesor zeptal, zda víme z čeho se skládá vzduch. V učebně nastalo hrobové ticho a za chvilku začal nesměle někdo z lavice odpovídat. No, už  je to nějaký ten pátek, co každý z těchto studentů chodil do školy a tak si myslím, že přesné složení vzduchu znát nikdo nemusí. V dnešní době se vše dá lehce vyhledat na vyhledávači.

A nyní zpět k článku. Víte, že stromy cítí pomocí svých buněk, které jsou citlivé na tlak, teplotu, vlhkost, elektrické pole a vibrace. Tyto signály umožňují stromům reagovat na změny v prostředí, jako je vítr, déšť, mráz, požár, zranění nebo dotek. Stromy také cítí pomocí svých kořenů, které jsou schopné rozpoznat tvrdost, strukturu a složení půdy. Daleko lépe poroste strom v přírodě, než ve zhutnělé krajnici u kruhového objezdu. Tam moc šancí k prosperitě a zdravému růstu moc nenajde.

Stromy také chutnají pomocí svých listů, které obsahují receptory pro různé sladké, kyselé, hořké nebo slané látky. Tyto receptory umožňují stromům rozlišovat různé druhy vody, minerálů, živin, toxinů nebo hormonů. Pomocí svých kořenů jsou stromy schopné rozpoznat různé druhy půdy, bakterií nebo hub.

Stromy nemají uši a přece mnohé slyší. Možná právě i z tohoto důvodu se říká, že v lese se nemá křičet a člověk se tam má chovat tiše. Tiše jako na návštěvě.  Stromy slyší pomocí svých buněk, které jsou citlivé na zvukové vlny. Tyto vlny umožňují stromům rozlišovat různé zvuky, jako je šumění listí, křik ptáků, bzučení hmyzu, štěkání psů, řev motorů nebo mluvení lidí. Stromy také slyší pomocí svých kořenů, které jsou schopné rozpoznat vibrace země, jako je otřesy, zemětřesení, dopady nebo kroky.

Z tohoto všeho plyne ponaučení, že stromy mají velmi bohatý a rozmanitý smyslový život, který jim umožňuje vnímat a reagovat na svět kolem sebe. Stromy nejsou jen pasivními pozorovateli, ale aktivními účastníky, kteří se snaží přežít, růst, rozmnožovat se a spolupracovat. Jsou také schopné cítit emoce, jako je radost, smutek, strach, vztek, láska nebo soucit. Tyto emoce ovlivňují jejich chování, zdraví a vztahy. Stromy také mají svoji osobnost, která se projevuje v jejich tvaru, velikosti, barvě, vůni, vkusu, zvuku, preferencích, náladách, zvyklostech, paměti. To i můj děda při procházkách lesem se kolikrát zastavil, pohlédl až do koruny statného stromu a řekl. „Ten strom toho už pamatuje.“