Lucie, též jsme nesměli nechávat moc zbytků a jsem ze školní jídelny pašoval nepoživatelné brambory v rukávu svetru.

Na ZDŠ jsem v 8třídě zažil učitelku, která nebyla dozor a přesto mě před výdejnou zadržela se slovy - jestli to maso nebudu jíst ? Odpověděl jsem, že NE a jestli ho chce, protože jsem se ho ani nedotkl (byl to plátek hovězího prorostlý žlutými provazy tuku) ...

Následoval pokus (z její strany) mi dát facku . Bohužel jsem v té době měřil 185cm a ruku jsem chytil. Potom jsem odložil tác a chytil druhý pokus (druhou rukou) .

Následoval křik a výzva k návštěvě ředitelny. Tam ovšem ani jeden z nás nešel a nějak jsme se zbytek školní docházky obcházeli .

Přesto kuchařky některé jídlo dokázaly perfektně udělat (klobasníky, buchtičky s krémem) a některé dokázaly na dlouhou dobu znechutit (dušená mrkev a hráškem) .

Děkuju za příspěvek. Ač mám ráda oranžovou barvu, pokud se z ní vyklube kopec dušený mrkve, taky ji nepozřu...

Do jídelny jsem nechodila, ale pokud byla některá z kamarádek nemocná, tak jsem na oběd šla za ní. Asi mi tam chutnalo, když jsem se tak angažovala. Na zelmbábu si pamatuji, doma jsem ji jíst nechtěla a v jídelně mi moc chutnala. Palec nahoru všem školním jídelnám a Vy jste napsala nádherný a humorný blog, také palce nahoru

Děkuju moc!...

Asi jak jde. Já jsem chodila do školní jídelny v osmdesátých letech v Ostravě. Žádné děsivé vzpomínky nemám. Většina jídel byla poživatelná, některé byly i chutné, nikdy jsem se z ničeho nepozvracela. Jediný problém jsem měla s tlustým masem, které se mi občas na talíři objevilo. Ale nebylo to nějak dramaticky často, a taky jsem neměla žádný problém ho u okýnka vrátit. Nikdo nám nerval do krku nic násilím.

v 8. třídě základní školy jsem dostal nezapomenutelnou poznámku. Odmítl jíst polévky ve školní jídelně, nečež o tom prohlásil, že je to blbost. Jinak k tzv. mléčné polévce mi stačilo přičichnout a dávil jsem.

Až na žemlovku a rýžový nákyp, do kterého naše kuchařky dávaly jablka i s jádřinci (což ve mně vyvolávalo dávicí efekt), si na školní jídelnu stěžovat nemohu.

Měl jsem neuvěřitelné štěstí, že my jsme měli v padesátých letech ve školní družině paní Dostálovou. Tato KUCHŘKA dokázala ze surovin obecně na školách nenáviděných vykouzlit chutné jídlo. I její plíčky byly chutné.

Vašek

tak to jste měl kliku...

Blog mě zaujal neb já to mám takto:

https://enders.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=498040