Návraty. A tak mimo jiné u hřbitovní pumpy vyslechli, že ….

Návraty.

A tak mimo jiné u hřbitovní pumpy vyslechli, že ….

     Včera Karla zase zmlátila toho svého bičem na koně. Honila ho po dvorku jak nadmutou kozu, Zdena, ten její řval a prosil, aby ho nechala, ale kde pak. Některé ženské přidaly svoje zaručeně pravdivé informace, že ho řeže nejenom bičem, ale i sukovicí nebo ho mlátí kýblem. Karla Zelinková je místní mlékařka, ke které všichni chodíme pro mléko.

     Přiváží ho vždycky brzy ráno ženich Diviš. On není žádný ženich, ale pořád střídá ženské, tak se mu tak říká. Karla je stará, tlustá špindíra, má jen pár zubů, takže pořád mele pantem jako koza i když nic neříká. Věčně jí teče sopel, který si utírá do rukávu. Když nabírá mléko a nemá volné ruce, tak si ho neutírá. Nikdo na vesnici ji nemá rád, ale všichni potřebují mléko, tak se k ní chovají slušně a zdraví ji.

     Ale říká se, že brzy postaví na náměstí samoobsluhu a tím Karla skončí. Mléko se bude prodávat v lahvích, jak je to v Brně a nebude ho vozit Diviš v konvích. Jenže to nikdo netušil, že Karla skončí ještě dřív, než se ta samoobsluha postaví. Někdo ji podržel hlavu v sudu s okurky a ona se v tom láku utopila. Ale to tehdy nikdo nemohl vědět. Snad možná jenom stará Kodlová. Ta po nocích vyvolává duchy a tak se dozví i to, co se nedozvíme na hřbitově. Třeba kdo umře, která otěhotní a s kým nebo koho zavřou.

     To že Karla svého muže mlátí je známá věc. Nikdo z nás nechápal proč, až nám Brejla vysvětlil, že jeho bába má knížku o jakémsi uherském grófovi, který si na svém hradě každý večer zval do ložnice sluhu, aby ho mlátil stočeným, mokrým ručníkem. Sluha grófa, ne naopak. Gróf u toho řval blahem a sluhu vždy spravedlivě odměnil.

     „A to fšecko za svitu voskovic, baže?“ dodal Špárek, protože jsme všichni znali Brejlovibláboly.

     „Nechápu, kdo koho mlátil?“, dotázal se udiveně Lepček, protože tomu se muselo říct všechno třikrát, než pochopil.

     Brejla strčil do Lepčeka, aby dal jasně najevo, co si myslí o jeho inteligenci, ale ten měl postavu zocelenou neustálým kopáním v lese a na mezích při hledání cikánského nekřtěňátka. Strčení mu oplatil a Brejla upadl na čerstvý hrob. K jeho smůle zadní částí na smrkový věnec, kde na černé látce stála zlatým písmem přání: „Spi sladce“. Dopadl přímo na voskový květ, drátem připevněný na dřevěnou špejli ale navzdory své nadváze mrštně vyskočil a třel si postiženou část.

     Špárek se chvíli lačně díval na zdevastovanou ozdobu, pak ji vytáhnul se slovy, že je už stejně po ní a zastrčil si ji za tepláky. „Viděli ste od pohřbu starého Hédla? Já teda ne.“

     „Pré sedí doma a chlašče. Říkala bába“, dodal Brejla a přestal se drbat na pozadí.

     Starý Hédl byl čerstvým vdovcem, protože se jeho žena oběsila v kůlně na dřevo. A ten hrob, na kterém se Brejla vyválel, byl její. Tedy přesně řečeno, nápis na desce zní: Rodina Hédlova. Jenže večer už se šuškalo, že ho našli mrtvého někde za rybníkem na kraji lesa. Také kdosi viděl policejní auto, jak jelo tím směrem a v hospodě u Zubatýho se o ničem jiném nemluvilo.

     Druhý den ráno bylo srocení žen i děcek u Karly před jejím krámkem. Všichni sice drželi konvičky s mlékem, ale nikdo se neměl k odchodu. Bylo to největší shromáždění vesničanů od Prvomájové manifestace. A to už byl srpen. Všichni řešili nález lehce zdevastované mrtvoly, kterou doktor Polčák označil bezpochyby za ostatky Štefana Hédla. Největší záhadou byla příčina smrti. Prý se uchlastal, říkali jedni.

     „Normální chlap se neuchlašče za tédeň. Ani za dva“, oponovala vyvolávačka duchů Kodlová, která to musela vědět. Ten její chlastal od svatebního dne, a protože už měli dva vnuky a její muž stále žil a stále pil, měla svoji teorii podloženou praxí.

     „Ale pré tam bylo nejaké znamení, nebo co. Že umře Klanica. Měl to tam napsané.“

     Ženské se začaly překřikovat, děcka stály s otevřenou pusou a občas si srkly mléka z konvičky. Jak se objeví náznak tajemna nebo čehosi nadpřirozeného a nevysvětlitelného, okamžitě to zavdá příčinu k dalším spekulacím a teoriím. Vznikne příběh, který se bude vyprávět při každé příležitosti, bude košatět a bobtnat, dokud ho jiná, podobně nezvyklá událost nenahradí a neodsune do pozadí.

     Mezi ranními odběrateli mléka byl i Brejla, takže jsme si jeho teorie vyslechli odpoledne u hasičárny.

     Za týden vyčenichal pes hajného Klanice v křoví za skálou částečně okousanou mrtvolu muže. Jezevci a lišky tělo dostatečně zohavily ale ne tolik, aby přivolaný MUDr Polčák nepoznal, o koho jde. Četník našel blízko mrtvého pár listů pravděpodobně vytržených ze školního sešitu. Většina textu byla vlivem počasí nečitelná. Snad nějaká data a jména. Nakonec se mu podařilo rozluštit jedno jméno.