Černé mraky migračního paktu nad Českem

Nedávné dějiny se opakují. Znova se vrací hledání řešení, co s těmi, kteří přicházejí do naší země. Někteří lidé tuto skutečnost berou s nadhledem a pragmaticky. Jiní s hrůzou a snahou ovlivnit jiné strachem, rozdělit národ.

Hrůza z migračního paktu, je nyní jako můra pro opozici. Poslanci získali palivo pro dobíjení hlasů před volbami. Vzpomněl jsem si, jak od roku 2015 začaly k nám proudit davy utečenců z východu. Jak T. Okamura hřímal od mluvnického pultu a zvěstovat apokalypsu pro naší zemi. Ano přišla, ale z úplně jiné strany se vším všudy (zničení ekonomiky, narušení vztahů mezi lidmi…). Předpovídal zavření hranic, krach firem, nakažení chorobami. Přišla tiše, nečekaně epidemie „Covid 19“. Téměř celý svět si prožil toto trauma, ale zároveň úmrtí mnoha tisíců osob. Byly to hrozné ztráty, jen s tím rozdílem, že je nezpůsobili příchozí do Evropy, ale právě tato epidemie. Prožili jsme emigrantskou krizi před covidem, dva roky covidu a nyní válku na Ukrajině. Pan Okamura a jemu podobní asi neřekl nikde a nikdy: Pardón, spletl jsem se. Byl jsem „falešným prorokem“, lhal jsem. To se u něj jistě nenosí, to nedokáže. Dokáže jenom občany strašit, rozdělovat, jako správný populista a hledat nové podněty ve společnosti, které se budou hodit do jeho „krámu.“

Uznat své falešné prognózy neumí ani další opoziční hnutí ANO. Taky varovali před hordami nájezdníků, kteří nám budou krást auta a bydlení (Babiš). Poslední dva roky v době energetické krize, války na Ukrajině taky strašili neúměrnými cenami energií a pohonných hmot, vysokou inflací a věci se mají jinak. Ceny se vyrovnaly na příznivou hladinu, doufáme, že i ty pohonné hmoty najdou znova „rozum“. Nikdo nás z východu nepronásleduje, nebere majetek.

Zůstala jen hořká pachuť na trapné odmítání skupinky sirotků ze Sýrie a plané sliby, jak budeme o ně pečovat v jejich zemi (p. Babiš).

Slyšeli jste od někoho z nich, aby řekli: „Lhali jsme vám a strašili jsme vás. Chtěli jsme získat jen vaše hlasy ve volbách?“

Díky Bohu, že mezitím nastal obrat mezi občany, příliv pochopení a potřeby pomoci Ukrajincům, hlavně maminkám s dětmi v důsledku války na Ukrajině.

Po několika létech se scéna opakuje. Migrační pakt, který vychází z potřeb regulace dalšího přílivu uprchlíků z východu, rozvířil politické ovzduší v naší zemi. Určitě není dokonalý a bude potřebovat úpravy a další rozhovory, než vejde v platnost za dva roky.

To, co mně děsí, jsou výroky a totální kritiky této migrační úmluvy od opozice ANO a SPD.

Oni nechápou, že jako národ nejsme výjimeční. Jsme součástí velkého uskupení a pokud chceme užívat tohoto společenství a jeho výhod i nadále, musíme nést i určitá břemena solidárně se všemi.

Kdo jim dává právo se vyčleňovat, jako bychom byli zvláštní vyvolenou sortou lidí, která si pustí do země jen koho bude chtít, bez ohledu na složitost situace. Zní to velmi sobecky vůči jiným národům, které nesou mnohem větší zátěž této migrační vlny, než my. Nebrblají, jako my.

Tito lidé nemají ani tušení, co je lidská solidarita mezi národy, dle toho jak vyjadřují své postoje v této oblasti. Oni vycházejí z pragmatických a sobeckých potřeb a nemají na mysli člověka, který hledá východisko a místo zakotvení vlivem ztráty, kterou utrpěl ve své rozvrácené zemi. Rozumím výhradám vůči tzv. „ekonomické migraci, ale to není dnes naše téma.

Moc se mi líbil dnes rozhovor se senátorem p. Láskou, který v otázkách V. Moravce hovořil o důležitosti hledat pozitiva v celém paktu. Vyjadřoval vděčnost za to, že se všechny státy více méně dokázaly na tomto dokumentu domluvit. Podivoval se nad sobeckými slovy p. Ondráčka, který hovoří vždy ve stejné linii svého šéfa a dalších členů ANO. Řekl mu, že neví, co říká. Přitom neuzná to, že měli celých osm let proto, aby vytvořili něco funkčního v kontextu migrace. Nehnuli ani prstem. Jen strašili, varovali, rozdělovali společnost a hrozili, že nepřijmou ani jednoho sirotka.

Dokážou vždy jen kritizovat a upozorňovat jen na sebe a na své úspěchy vlády, kterou ještě nemají. To je ta moc „bezmocných“. Zdá se jim, že již vládnou, hovoří o tom, vidí se na svých židlích a stále více budou „čeřit vodu“. Mezitím jsou naštvaní, když to nejde jim po mysli.

Paní Vildumetzová až „vyskakovala z kůže“ když řešila před několika dny tuto dohodu států EU. Pan Babiš mnohokrát sršil zlostí a vyskakoval dosti vysoko. Stále mám naději, že tito brblající politikové zůstanou i po příštích volbách jen u tohoto „čeření vody“. Nedovedu si představit, že nás povedou tito lidé v tak náročné době, ve které je potřeba vůdců moudrých, solidárních s jinými lidmi, nesobeckých, a slušných. A že se v rámci této dohody podaří, byť jen částečně pomoci i těmto migrujícím, kteří jsou jiní, mají svou kulturu a víru.

Během posledních let jsme zjistili, že přicházející k nám jsou lidé jako my. Mají své city, rodiny, cítí bolest a osamoceni. Potřebují přijetí a nový domov pro své rodiny. Chtějí žít.

V posledních dvou létech jsme to jako národ dokázali, že na to máme a dokážeme najít řešení i v rámci tohoto nového migračního paktu ještě pro další přicházející osoby. Jsme bohatá země, která má na to, aby byla i nadále solidární, otevřená a ctící prakticky lidská práva a zákony.