Zkreslené vidění - Svoboda slova 2

Co nemají mocipáni pod kontrolou, tím se cítí být ohroženi. Mocní se bojí slova, samostatného myšlení a pravdu přímo nesnášejí. Jinou pravdu. Mají svoji.

 Nad svobodou slova i svobodou obecně se zde nezamýšlím poprvé. A jak to tak vypadá, ani ne naposledy. Mrzí mne, že mám potřebu o tom psát, ale to dělám často, když cítím, že něco není, jak má být.

 Před převratem v roce 1989 jsem téměř denně poslouchal Svobodnou Evropu. Události a věci, které jsem se z éteru dozvídal, byly fantasticky neuvěřitelné a rozdílné od toho, čím nás krmilo Rudé Právo a televize. Jako je dnes realita, kterou nám vykládá tatáž televize a ostatní média tvořící v Česku obraz světa, odlišná od skutečnosti, ke které se člověk musí dobrat sledováním informací od novodobých disidentů. Svobodná Evropa mi dodala jakési povědomí o Václavu Havlovi, o tom, že existuje nějaká exilová literatura, co se děje s Karlem Krylem a kde a kdy se sešli v Praze lidé na demonstraci. Nepamětníkům připomínám, že demonstrace bývaly obvykle rozháněny vodními děly a Charta77 bylo sprosté slovo. A sama Svobodná Evropa šířila dle komunistů štvavé pomluvy a lži. O což se dnes podle majitelů jediné liberálnědemokratické pravdy starají ruští trolové a švábi, dezinformátoři, rasisté a podobná cháska. Čili ztroskotanci a samozvanci. Slovy normalizačního Rudého Práva.

 Když jsem po převratu v roce 1989 poprvé uslyšel z rádia Ivana Svitáka, byl jsem zděšen a překvapen tím, že může existovat cosi ještě více nalevo, než komunistické plky. Podobně jako o něco málo později možností volit stranu monarchistů. O panu Sládkovi jsem tu již psal a jeho oddaných stoupencích také. A mám zmiňovat naše prezidenty? On každý blbne podle svého vkusu a možností.

 Za využívání svobody slova nepovažuji v žádném případě prznění češtiny. Což jsem nejdříve zpozoroval po převratu v denním tisku. Asi si mnohé noviny nemohou dovolit zaplatit korektora. S rozšířením mobilů a sms zpráv dostává náš jazyk zabrat jako nikdy předtím. A internetové polemiky? Raději nemluvit.

 Nicméně mantinely svobodné diskuse, mínění a projeveného názoru se přibližují ze všech stran. Sociální inženýři manipulují společností a mlýnek zestejňování mele davy na beztvarou kaši. Přesto či proto vzniká paralelní kultura, tvoří se ostrůvky pozitivní deviace, alternativní společnost nabízí řešení problémů vytvořených dnešním systémem. Samozřejmě marně. Není komu. Mocní se bojí slova a pravdu přímo nesnášejí. Jinou pravdu. Mají svoji.

 Příští revoluce nebude sametová. Dnešní kreatury moci dobře vědí, komu a zač slouží.