Z Vašeho článku je mi smutno. Vím, že je to moc těžké, starat se o osobu s Alzheimerem. Můj otec měl vaskulární demenci a agresivní nebyl, bohužel kvůli tlaku okolí jsem ho dala také do domova seniorů se zvláštním režimem. Stačilo pouhopouhých deset dní a mého otce, nebojím se to tak nazvat, zlikvidovali. Psala jsem o tom zde na blogu Idnes. Je to už tři a půl roku, ale mně se to stále vrací a do smrti si to budu vyčítat. Tyto instituce by neměly, dle mého názoru vůbec existovat, místo toho by měla být propagována domácí péče, ošetřovatelek poskytujících tuto péči by mělo být mnohonásobně více.

Děkuji Víte, kolikrát jsem si ho chtěla vzít zpět, neboť jsem věděla, že doma by mu bylo líp. Na druhou stranu ta jeho agrese, zloba i následná péče o něj by nás vyřídila. A ta jeho milenka, její telefonáty ...to už se nedalo psychicky zvládat. Pokud by se mu vzal mobil, byl by schopen mlátit holí kolem sebe. Měl dostat léky na zklidnění daleko dříve a ne až v ústavu. Holt tam se jednalo o personál. Na blog to píšu, abych se z toho vypsala a ani po jeho nedávném úmrtí nemám klid a ani on ne. Ještě sem dám dva články a tím doufám a věřím, že jeho duše půjde s klidem za duhový most.