Iva Pekárková VIP
- Počet článků 313
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 7499x
Iva Pekárková
Nečtěte tenhle článek!
Milí věrní čtenáři, tenhle článek rozhodně nečtěte. Otevřete si ho, jestli chcete, ale nečtěte ho.
Iva Pekárková
Jak se liší rasismus, nacionalismus a xenofobie od zdravého rozumu?
Pamatuju se na to, jako by se to stalo včera, a přitom už je to nějakých pětadvacet let. Bylo ráno, stála jsem u krajnice kdesi poblíž Fort Lauderdale a pokoušela se dostopovat do Miami. Trčela jsem tam se zdviženým palcem už dobře půl hodiny a slunce začínalo nepříjemně pražit, když v oblaku prachu zastavil u mých nohou jeden z těch obrovských amerických bouráků se sklopenou střechou. Seděli v něm čtyři rozjívení černošští mladíci, bušili dlaněmi do sedadel v rytmu muziky, culili se od ucha k uchu a kývali na mě, ať naskočím.
Iva Pekárková
Za lidská práva kytovců!
Zrovna jsem se dočetla, že delfíni jsou taky lidi. Filosofové, ochránci a experti na delfíní chování se dali dohromady a tvrdí, že jsou to tvorové natolik inteligentní a oplývající sebeuvědoměním, že zasluhují, aby s nimi bylo nakládáno podle stejného etického kodexu, jaký dnes platí pro lidi. I velryby, jejich blízcí příbuzní, jsou lidi. Tedy vlastně nejsou – lidská (a předpokládám, že i delfíní) terminologie tu selhává, a tak se momentálně (lidští) aktivisté snaží prosadit, aby byli kytovci uznáni za "non-human persons", tedy "osoby jiné než lidské". Tenhle týden se na toto téma konala konference v Kanadě. Jde o to, aby byla přijata Vyhláška o právech kytovců.
Iva Pekárková
Pomáhat bezďákům, když venku mrzne
Mrzlo, až praštělo. Vítr, zesílený rovnými řadami ulic, zvedal odpadky z chodníků, pohrával si s útržky novin, koulel odhozenými kelímky od koly, škubal větvemi pár holých neduživých stromků, které tady, v Jižním Bronxu, ještě zůstaly, dral se chodcům pod kabát a opíral se do nich takovou silou, až jim bránil v chůzi. Teda – ne že by tu nějací chodci byli. Ulice byly vylidněné -- tohle bylo sousedství, kde za tmy chodil pěšky jen málokdo, a ve dne jen ti, co to tu dobře znali. Vystoupily jsme ze služebního auta – Katie, LaVerne a já – a vydaly se těch pár kroků k beztvarému kopečku zakrytému čímsi, co možná kdysi bylo dekou. Z dálky se zdálo, že by to mohlo být téměř cokoli, od zapomenutých pytlů s odpadky po pár kabátů, které kdosi vyhodil z okna. Ale LaVerne měla pravdu: byl to bezdomovec. Jeho hromádka i v tom mrazu děsně smrděla – jinak než černé pytle na odpadky, a když do ní LaVerne odhodlaně šťouchla špičkou kozačky, hromádka zamručela a pomalu se zvedala.
Iva Pekárková
Legenda tu sedí a jí omeletu (Vzpomínka na pana Škvoreckého)
Tomu setkání se mi vůbec nechtělo věřit. Sám pan Škvorecký mi zavolal z Toronta do New Yorku – s tím, že plánuje cestu do "mé" metropole, že by se se mnou rád setkal, a kdy by se mi to hodilo.
Iva Pekárková
Chvála zahálky
Dr. Watson, ne ten od Sherlocka Holmese, ale ten, co v roce 1953 objevil společně s profesorem Crickem strukturu molekuly DNA, měl jednoho dne zrovna dost přemýšlení, jak by asi tak mohla vypadat, všeho nechal a šel do kina.
Iva Pekárková
nezvonit!!! (o marnosti zákazů)
Před časem jsem s bývalákem bydlela v činžáku na pražském předměstí, v narychlo vystavěném bytě v sedmém patře, které ještě donedávna sloužilo jako půda. Pár věcí v bytě chybělo – jako třeba přívod plynu do kuchyně, sporák a pračka. Pár věcí v něm přebývalo – tesaříci v krásných střešních trámech, komáři druhu Culex pipiens, kteří sem našli cestu z nedalekých industriálních bažin, a paní bytná, která nám chodila několikrát týdně vysvětlovat, co smíme a co nesmíme, a proč nám opět zvýší nájem. Jinak byl skvělý.
Iva Pekárková
Bít či nebít? (chvála výprasků)
Když mi bylo asi devět, experimentovala jsem, tak jako dříve či později každé dítě, s kouřením – tedy cigaret, myslím. Složily jsme se s holkama na krabičku „tvrdých spart“ a na zapadlém nuselském dvorku jsme se učily, jak se stát dámami. Učily jsme se to pod dohledem o něco starší spolužačky, která kouřila už léta – a nebyla bych si jistá, že pouze cigarety.
Iva Pekárková
Fatwa na Facebooku a děs z militantních pacifistů
"S těma nebude problém," pronesl rozvážně soused Ike, pocházející, tak jako můj přítel K., z nigérijského křesťanského jihu, když slyšel o teroristickém bombovém útoku na sídlo OSN v Abuje, ke kterému se hrdě přiznala muslimská skupina Boko Haram. "Stačí na ně poslat pár vojáků a bude."
Iva Pekárková
Jsem příslušníkem nejodpornější rasy
Už je to tak. Moje rasa krade, podvádí, znásilňuje, dokonce zabíjí. Nemyje se, smrdí, má nevalné vzdělání, ale myslí si, že o všem všechno ví a do všeho může kecat. Nezná lásku ani soucit, nejde jí o nic než o peníze. Moje rasa terorizuje celá velká města, vytváří zločinecké gangy, nechutně rychle se rozmnožuje a nelze ji vyhubit -- když odstraníte jednoho, jeho místo okamžitě zaberou dva další. Je pokrytecká až hrůza, na všechno nadává a stěžuje si, škorpí se mezi sebou, ale nejvíc samozřejmě nenávidí příslušníky všech ostatních ras, na nichž je existenčně závislá. A jak už to bývá, vyvyšuje se nad druhé a myslí si, že ona, právě ona je ze všech nejlepší. Že bez ní by se lidi nikam nedostali.
Iva Pekárková
Může kočka spáchat sebevraždu?
Od začátku června zhruba do září, vždycky když přijde vlna vedra a lidi nechávají okna otevřená, začnou se v newyorském tisku objevovat zprávičky o psících, kteří vyskočili z vysokého patra a zabili se na dláždění, přičemž jen tak tak minuli chodce. Na Manhattanu to bývaly drobnější ráce – do tamějších bytů se velcí čokli prostě nevejdou – ale kdesi na Park Avenue a 73. ulici, na jedné z nejprestižnějších manhattanských adres, vypadla z okna nějakých zbohatlíků, co si mohli dovolit prostorný byt, doga velká jak tele. Reportéři si ji vyfotili do novin – decentně zakrytou prostěradlem, jen chlupaté ucho jí čouhalo – a začali se tázat, jestli psi houfně padající z oken nepředstavují příliš velké nebezpečí pro kolemjdoucí, a nemělo by se to zakázat.
Iva Pekárková
Zabit padajícím králíkem
"Prááááááásk!" Ozvala se rána jak z děla a její ozvěna se ještě pár vteřin odrážela od vysokých skalních stěn a zvonila nám v uších. Chvíli nám trvalo, než jsme pochopili, co se událo.
Iva Pekárková
Dát mi číslo vaše banka, ve vší bezpečnosti budeš popraven
Zde předkládám dopis, který mi přeposlal kamarád Karel spolu s otázkou: Nechceš si přivydělat pár melounů?" Šeredně jsme se nad ním pohádali s přítelem K.: on tvrdil, že jsou za tím zas ti příšerní Nigérijci, já tvrdila, že svým krajanům nadržuje a že to klidně můžou být třeba podvodníci z Libérie nebo Keni, nebo taky Iránu, kteří se to od těch příšerných Nigérijců už dávno naučili.
Iva Pekárková
Kdo by (ne)měl emigrovat? (jen takové malé vánoční zamyšlení)
Je to přesně pětadvacet let a tři dny. Jakýsi dobročinný spolek ve Vídni (snad český, snad československý – každopádně dobro činící osoby mluvily podivným jazykem, vzdáleně připomínajícím českoslovenštinu) pozval všechny české a slovenské uprchlíky z lágru Traiskirchen na český (nebo snad československý?) vánoční večírek. Konal se hned v centru, u Stephansplatzu.
Iva Pekárková
Pod prasečím praporem (o islámském terorismu a boji vepřem)
V Izraeli vykoumali skvělou obranu proti sebevražedným atentátníkům, kteří se s oblibou vyhazovali do vzduchu v natřískaných autobusech. Kohosi napadlo, že stačí na strategická místa ve vozidle připevnit kontejnery nebo vaky s prasečím sádlem (v jiné verzi prasečí krví) a dobře o tom informovat veřejnost. Pro muslimy je potřísnění vepřem nepřijatelné, a přestože prý fanatici, kteří obětovali svůj život ve svaté válce, jsou „automaticky čistí“ a není třeba je před pohřbením omývat, dotek prasete jim spolehlivě zabrání ve vstupu do ráje a setkání se 72 pannami (v jiné verzi 36 pannami a ve fungl novém, moderním překladu Koránu, který se ovšem pravověrným příliš nelíbí, 36 hrozny vína).
Iva Pekárková
A měl jsem infarkt, a měl, a měl! (o vítězství tupé tvrdohlavosti)
Můj klient se na zdravotní středisko došoural o holi, těžce dosedl na židli v čekárně a s hlubokým povzdechem se mi svěřil: "Jo, jo, je to v tý Anglii těžký."
Iva Pekárková
Pojištěno u Smithe a Wessona (část 3: Mozol na mozku)
Tímto hodlám uzavřít sérii blogů o bouchačkách. Měla sloužit spíš než co jiného jako zamyšlení, zavzpomínání a pokus o utřídění vlastních myšlenek (nebudu tak neskromná, abych se snad pokoušela třídit myšlenky cizí). Diskutující, zejména ti, kteří se domnívali, že se snažím něco "dokazovat" či s něčím "polemizovat", mi poskytli další přehršel námětů.
Iva Pekárková
Když bude nošení zbraní zločinem, budou jen zločinci nosit zbraně.
Když jsem samolepku s tímhle prohlášením viděla poprvé – visela na zadním nárazníku auta přede mnou, v Bostonu v roce 1986 – dočista mě nadchla. Znělo to vážně moc hezky a mělo to logiku... no prostě neprůstřelnou. Sakra, byli jsme přece v Americe, mně bylo něco přes dvacet a řekněte – kdo má co omezovat mě nebo kohokoli jiného, když si chce koupit bouchačku a být king? No nemám pravdu?
Iva Pekárková
Humaira a úskalí Ramadánu
Pamatujete se na Humairu? Tu dívku zahalenou v černém, které zpod hábitu vykukují jen oči a která před časem řídila auto, ve kterém jsem ke své malé radosti seděla i já? Je to Pákistánka narozená v Anglii, sociální pracovnice a, aspoň podle mého názoru, milá a vůbec ne hloupá holka.
Iva Pekárková
Manželská seznamka Natotata
Založily si ji dvě Slovenky a evidentně prosperuje. Jak by taky ne, když jsou tak podnikavé? Náhodou jsem jednu z nich potkala na českém večírku tady v Londýně, a ještě jsme se ani nestihly představit, už vyjekla: "Jste svobodná nebo rozvedená? Nechcete se vdávat?"
Iva Pekárková
Londýn funguje jako odvykací centrum
Budu jí říkat Monika. Vyrostla v jednom z moravských městeček tak velkých, že si jeho obyvatelé zachovali zbytky anonymity, a zároveň tak malých, že nebylo možné přejít přes náměstí a nepotkat cestou většinu svých známých, i těch, které jste potkat nechtěli.
Iva Pekárková
Jsem uklízečka žraloků
(volná variace na motivy – rozhodně ne parodie! – rondelu blogera Vladimíra T. Gottwalda. Věnováno Janě M., aby se brzo uzdravila a cítila se ne jako rybička, ale jako žraloček.)
Iva Pekárková
Shewee aneb k čemu se hodí penisy
V mládí jsem nikdy moc nevěřila na klasickou freudovskou "penis envy". Probůh, proč bych měla někomu závidět ten cancourek, co se mu bimbá mezi nohama? Jistě, závidět mužům daleko větší svobodu a škálu možností, které s sebou, aspoň za Freudova života, vlastnictví penisu neslo, to dovedu snadno pochopit. Ale závidět tu věc jako takovou? Zbláznili jste se?
Iva Pekárková
Tunel Blanka se propadá a víra ve spravedlnost s ním
Když se tunel Blanka propadl potřetí, zela díra asi tak deset metrů od tramvajových kolejí. Kdyby se propadly koleje, ochromilo by to na dobu neurčitou veškerou pražskou dopravu, už dříve značně ochromenou právě dík výstavbě tunelu Blanka. Začalo mi vrtat hlavou, co asi tak vězí za tím notorickým propadákem zvaným tunel Blanka, a zeptala jsem se na to geologů. Tady je odpověď. Vyvěšuju ji na svém blogu, protože geologové, které znám, sice všichni vědí, co se stalo (anebo aspoň tvrdí, že to vědí), ale žádný z nich se neodváží to pod svým jménem uveřejnit. Nejmenovaný geolog pravil:
Iva Pekárková
„Cikáni to jistěj“
V kavárně Na kopečku jsme seděly tři. Naivka, Realistka a Žena, Která Si Vždycky Umí Poradit. Budu jí říkat Vyznalka.
| předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
