Bít či nebít? To je otázka.

Maminka nás nebila a otci to taky nedovolila. Jenom jednou mě seřezala vařechou. Bylo mi sedm a chodila jsem za školu. I když mě to tenkrát hrozně vadilo, věděla jsem, že jsem dostala oprávněně. Mamince povolily nervy, nešlo o chladnokrevný trest.  Za sebe musím říci, že fyzický trest jsem ochotná akceptovat jen tehdy, když je vykonaný v afektu. Děti nejsou hloupé a poznají podle toho, že tentokrát to fakt přepískly a že i rodiče lze vytočit. Za nejhorší považuji to, co dělal soused: přes týden sčítal prohřešky svých dětí a v sobotu je seřezal podle toho, co za celý týden provedly. To bylo kruté jak fyzicky, tak hlavně psychicky. Prohřeškem byly třeba i nevyčištěné boty. Není divu, že obě jeho děti získaly žaludeční vředy už krátce po dvacítce.

pokud bít neznamená týrat

ale jde o výchovný pohlavek srovnatelný např. se sympolickým plácnutím nezbednéhokocoura novinami (vyzkoušeno, funguje, nebolí a vychová)......pak odpověď je bít.

Výchovný políček s doprovodným vysvětlením je prostě implementace pavlovových reflesů v rodičovské praxi.

Re: pokud bít neznamená týrat

reflexů.....

Kdyby rodiče dětem se tam nějakou šoupli,

nemusel by jim je dovychovávat Kalousek

rozdíl v bití

jako trestu je zda přínáší bolest fyzickou nebo duševní.bít aby to bolelo je ubohost a zbabělost která nic neřeší a přináší nenávist či touhu po pomstě.bitý většinou reaguje zdokonalením v tom zač je trestán a lží bez studu.

bít tak aby trest vyvolal emoční smutek z pocitu ohrožení lásky a vztahu (rodič - dítě) vede k pochopení určité disciplíny a stud zabrání opakování bez negativních emocí.

Re: rozdíl v bití

K tomu druhemu staci i placnout slozenymi novinami pres tvar jako pri vychove psika.

Souhlas

Ano, zcela s Vámi souhlasím.

Základem je být důsledný/á a prohřešky řešit s klidnou hlavou. Jedna na zadek nebo pořádný výprask patří do rejstříku rodičovských výchovných prostředků stejně jako domluva či zákazy. Záleží jen na rodiči, který prostředek si zvolí. A nechme rodičům to právo vybrat si, protože oni znají svého potomka nejlépe a také oni jsou schopni nejlépe vyhodnotit danou situaci.

A co svoje děti, mlátila jste taky ?

Mám dva dospělé syny, už i vnoučata. Nikdy jsem své děti neuhodila ani maličko a jsem na to pyšná. Připadá mi totiž velmi ubohé, když někdo z pozice své fyzické síly nebo síly svého postavení, použije fyzické násilí.

Re: A co svoje děti, mlátila jste taky ?

To ja zase radeji budu ubohy ale s vychovanymi detmi.

Ja syna uhodil jen parkrat - naprikldad tedy, kdyz mi utekl a vbehl do silnice bez jakehokoli rozhlizeni (a to i kdyz jsem mu predtim x-krat vysvetloval, ze se vzdy musi zastavit a rozhlednoyt). To pak hned dostal na zadek (bez modrin).

  Ja totiz zastavam zasadu, radeji dite placnout, nez mit mrtve dite (utopeni, uhoreni, prejeti autem), ktere nikdy nebylo uhozeno.

Asi to bude tím,

že jste byla v dětství ztřískána jen párkrát... já se držím opačného, protože když vyprávím svému muži o "ceníku" prohřešků a podobných úletech, rudne vzteky a mezi zuby cedí "Tvůj otec měl být v kriminále!". Jo a modřiny jsem (samozřejmě!!!) před VŠEMI schovávala. V respektované středostavovské rodině se modřiny prostě nenosí, a vědí to i děti na ZŠ.

Re: Asi to bude tím,

Kdyz jsi modriny schovavala, jsi spoluvinik. Nenapadne, jakoby mimovolne davani na odiv by bylo mnohem uzitecnejsi.

Naše

děti byly třískané cca do 4 let. Pokud jim to hlava nebrala, štiplavý zadek zaručeně. Jakmile začaly trochu brát rozum, nebylo bití třeba, je milion jiných motivací. Stačí být důsledný.

Re: Naše

Tak, tak. Je moře jiných motivací. Za psychologem přišli rodiče s jednoročním dítětem a otázkou, jak vychovávat. "Jdete pozdě", sdělil doktor. Vychovatelé autorce a dalším nesdělili, že kdo rány rozdává, bude rány dostávat. Tak to stojí v Bibli a praxe to potvrzuje.

Onen psycholog nemyslel, že jednoroční batole se musí bít, ale být na něj spravedliví. S láskou a péčí rodičovskou k němu přistupovat vždy. I ve chvílích vypjatých(o půlnoci apod.).

Hlava dětem bere vše, záleží na nás, jak to umíme podat, formulovat. To se ve škole neučí, škoda.

A pan Kafka František z Červeného Kostelce uznával jen bití, pokud jiné prostředky selhávají. Ale bití tak, že březovým koštětem šviháme po nohou (!) a říkáme:"Ty jsi zlý chlapeček/holčička, budeš hodným/hodnou"! Prostě milion jiných způsobů, jak dosáhnout cíle. Zlo zlem se nikdy nevymýtí, jedině trpělivou láskou a porozuměním. A to chce se vzdělávat, radit s moudrými lidmi. Třeba i předky, pokud nás dobře vychovali...

mě se to mlácení dětí strašně moc nelíbí

Máte pravdu v tom, že nařezat je lepší než nechat to dítě, ať se dostane do problémů, ale mě je ta představa seřezat dítě do modřin strašně nepříjemná. Samozřejmě sem tam facka je asi nutná, a to nejen od rodičů, ale třeba od učitele, ale zmydlit malé dítě v afektu do modřin? To je hnusná představa. To by muselo udělat něco opravdu hodně špatného, třeba někoho týrat.

rodicum bude vse vraceno

Nerikam nejaky pohlavek pri excesech, ale prilis autoritativni vychova a formovani potomka bitim se rodicum vrati ke staru, az budou zmateni starousci take staveni do late a nuceni do discipliny pomoci pohlavku a uderu tyci, v jinem pripade ponechani napospas starobe.