jde to i bez "čůrátka"

Babička mého strejdy nosila sukně až na zem a chodila naostro. A když se jí někde chtělo, tak si prostě postála a pak popošla. Zůstala po ní jen loužička

Re: jde to i bez "čůrátka"

jj, to je ten (dnešní) indický způsob... tohle umění ženám nějak nevydrželo. Śkoda že už v NY netaxikařím... mohla bych to vyzkoušet.

závidět či ne

Mám podobné pocity, jednou mně pobavil vtípek: Bůh si zavolal muže a ženu, a nabídl jim jednu možnost  umět: čůrat ve stoje,jen bylo na nich, se rozhodnout, kdo z nich si ji vybere, muž zvolal "Bože já to potřebuji daruj to mně" ženě to bylo jedno, klidně to muži přenechala a tak se stalo. Bůh se zamyslel, a aby žena nepšila zkrátka obrátil se na ni s otázkou: co několikanásobný orgasmus? A tak se stalo. . . .

tak já si při čůrání raději někdy přičopnu když je to třeba :o) Přeji příjemný den

hm,

pokud je situace natolik akutní, udělátko zdržuje, pak na cizí pohledy kašlu. většinou se vidíme naposledy v životě. je to ovšem výborná pomůcka na rozčílení spousty mužských. a jistě to bude výdělečná záležitost. ale zasmála jsem se a přeju trasy plné užitečných zákoutí.

no jasne ze mate pravdu

Jinak ten Freud to krasne prepisk. Zena je proste jen uboizacek bez mozku a bez toho nejjjjjjcennejsiho : penisu. A pry zavidi.

Zavidet lze jen v podobnych situacich, napr. v tom New Yorku.

PS. Na Svetovem ekonomickem foru v Davosu jeden clovek an podiu povidal o pomoci zenam v tzv. tretim svete. A demonstroval to na podobnem priklade, nekde v Indii nemaji zeny k dispozici toalety a mohou jit jen za vesnici a to za soumraku. Proste to bylo pro ne zakazano.A tak tenhle pan zaridil fond a postavil suche zachodky pro zeny, aby mohly na zachod, prosim, jako lidi.

Bavím se,

raduju a karmím. A slibuju, že se příště venku vyčurám na bobku. ;)

Nic nového pod sluncem

Tato čůrátka se už nějméně čtvrt století prodávají například v obchodech s jachtačskými potřebami. V době dostavníků s sebou dámy vozily úzký nočníček, který se nenápadně vsunul pod sukně. Dokonce i do kostela se nosily. Jmenovaly se podle jezuity Louise Bordeloue (1632-1704), jehož kázání prý bývala velmi dlouhá.

Naše prababičky to řešily ještě jednodušeji - pokud nebylo společensky vhodné přičapnout, v dlouhé široké sukni bez kalhotek se prostě trochu rozkročily a už to bylo.

Re: Nic nového pod sluncem

existovaly porcelanove mininocnicky, ovalne, probrane-zuzene na delsich stranach, aby se vesly damam anatomicky mezi stehna. To bylo potreba prave na bohosluzbach. No snad pri tom hraly varhany.

bezva článek

super!

to je opravdu povedený článek a připomíná mi to jeden vtip:

Bůh si zavolá Adama a Evu a říká: "Mám pro každého z vás jeden dar, musíte si vybrat, který chcete. První je schopnost čurat ve stoje." Adam je z toho úplně nadšený a hned začne křičet: "Já! To chci já!!" Eva pokrčí rameny a řekne: "To je v pohodě, klidně si to nech. A co je ten druhý dar, Bože?" Bůh se jen lehce ušklíbne směrem k Adamovi a řekne: "Mozek."

tak asi tak

Re: super!

a nakonec si to Bůh rozmyslel a tyto dvě věci neoddělil

Cyklistika

To co autorka popisuje je možná také jeden z důvodů, proč se ženy moc nehrnou do závodní cyklistiky. Závody a tréniky jsou dlouhé, šatny na startu a v cíli žádné, občas se musí čůrat, je vedro, zima, mokro, fouká vítr a ještě je občas třeba rychle opravit defekt, snýtovat řetěz, nakopnout agesivního psa a v případě žen ještě odhánět nadržené samce-cyklisty, kteří jsou z ženské na kole zjančení :)   

Re: Cyklistika

já myslím, že o závodech se nepozná, kdo je zpocen a kdo počůrán.

karma

Nadherne, Ivo, dlouho jsem se tak nepobavila. Dekuji za perfektni clanek.