Iva Pekárková VIP
- Počet článků 313
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 7499x
Iva Pekárková
Významná kauza. Ale Procházková to dělá blbě.
Dnes už asi většina lidí ví, že spisovatelka Lenka Procházková už dlouho bojuje proti církevním restitucím. Nejdřív bojovala proti jejich schválení a teď, když už většina ostatních, kteří jsou na její straně, považuje kauzu za ztracenou, bojuje za jejich zrušení.
Iva Pekárková
Svět je nuda a dostal jsem tam průjem
Martinovi je dvacet čtyři a kousek. Je o tři čtvrtě roku starší než sametovka a počat byl tím pádem ještě v době, kdy jen někteří zahraniční sovětologové, dva či tři géniové a jedna paní lektorka z univerzity na východním Slovensku, o které nikdy nikdo neslyšel, věděli, že nastává čas převratů. Bohunka, má vzdálená příbuzná, si ho pořídila, aby měla po maturitě co na práci. Obor, který si vybrala, ji nijak zvlášť nezajímal a představa, že stráví aspoň část nudného života v zadrátovaném Československu péčí o potomstvo, se jí líbila. K dítěti si opatřila dokonce i manžela – vzala si ho, když už jí rostlo bříško --, ale na rozdíl od miminka se manžel nestal zdrojem zábavy a poučení ani tryskající lásky. Zanedlouho se tak trochu zbláznil začal si povídat jedině s televizorem, zato vášnivě, byl dobrý akorát na tři věci a Bohunka, ač vdaná, své dítě vychovávala v tradicích svobodných matek.
Iva Pekárková
Ty jeden xenofilní, stereofobní homocentristo!
Před rokem jacísi strážci rasové čistoty či čeho spustili nevelkou, leč nepříjemnou kampaň za zneškodnění mé kamarádky, kterou, mimochodem, osobně vůbec neznají. Nejdřív jí hackli e-mailovou schránku, vyvěsili náhodně vybrané zlomky jejího obsahu na svůj rasistický web, a pak ji obvinili z "xenofilie" a "plození rasových míšenců" a tvrdili, že je třeba ji "zastavit" "Zastavit" je výraz tak kouzelně vágní, že by si ho leckterý fanatik mohl vyložit jako "zastřelit", "zavraždit", "zlikvidovat jakýmkoli způsobem" – a přitom v sobě, obávám se, žádnou konkrétní a žalovatelnou výhrůžku nenese. Dobrý právník by to slavnému soudu vyložil jako "zastavit ji na ulici, zdvořile se otázat, jestli má dvě minuty čas, a když kývne, pokusit se jí objasnit, že existují jedinci, kteří její počínání nepovažují za moudré". K soudu ovšem s největší pravděpodobností nikdy nedojde. Česká policie nejdřív prozíravě nechala případ tři čtvrtě roku uležet a potom poškozené oznámila, že už je příliš pozdě začínat s pátráním. Ani v Kocourkově by si s takovým případem neporadili líp.
Iva Pekárková
To nejsou moje trenýrky! To nejsou moje milióny!
V Americe bývaly doby, a obávám se, že dosud nepominuly, kdy svědectví dvou nebo tří policajtů mělo zhruba stejnou váhu jako slovo jednoho zločince – teda pardon, podezřelého. Když třeba policie honila dealera a měla důvodné podezření, že má u sebe drogy, stačilo, aby odhodil tu část výstroje, ve které ty drogy měl – a často, přečasto unikl trestu pro nedostatek důkazů. Dealeři se to přirozeně brzo naučili, a tak se po ghettech i v tom největším vedru potulovali týpci v těžkých vatovaných bundách, do kterých měli nastrkané všechno -- od "zboží" až po bouchačky. Když se obchod nevydařil a za rohem se objevila policejní lítačka, stačilo se dát do běhu a cestou odhodit bundu. Když vás pak přece chytili, srazili k zemi a prohledali, nenašli u vás vůbec nic. Zatímco vám nasazovali klepeta, bylo třeba se nebránit, jen mumlat cosi o policejní brutalitě a opakovat, že jste nevinný.
Iva Pekárková
Vodu! (Návod, jak nezdechnout v hospodě žízní)
Zase jsme tam, K. a já, na čásek zavítali – a začalo to nanovo. Mučivá žízeň. A obyčejná pitná voda nikde v dohledu.
Iva Pekárková
Prodám vám svůj příběh za pět miliónů – pokračování
Stařenka-průkopnice bydlí na samém kraji Olomouce v tom nejbělejším bytě, jaký jsem v životě viděla. Bílé stěny, zářivě bílá podlaha, bílé záclonky v oknech s bílými rámy, na smetanovém koberci v obýváku zařízeném bílým nábytkem rozlehlá pohovka z bílé kůže. Prostor, v jakém se její afroamerický manžel (jak mu říkala) musel fakt vyjímat. Já se takhle vycíděných prostorů trochu bojím. Rozpačitě jsem si na rohožce pět minut otírala boty a pak se vydala v ponožkách přes nablýskané linoleum ke kuchyni, v duchu se děsíc, jestli tu něco neušpiním svým pouhým dechem.
Iva Pekárková
Prodám vám svůj příběh za pět miliónů
"Ne, ne, ne, neříkej mu to, nebuď blbej! Je to spisovatel! Ať objedná flašku koňaku!" Takhle nějak (ač jinými slovy, přesně už si to nepamatuju) zahovořil někdy v padesátých letech kamarád chlapíka, který se právě Ladislavu Mňačkovi chystal vyprávět úžasný – a pravdivý – příběh ze života. Projevil se tak jako osobní manažer ještě v době, kdy takové pracovní zařazení neexistovalo. "Objednal jsem flašku koňaku," píše Mňačko. A získal tak skvělý materiál pro povídku "Facka".
Iva Pekárková
Jak poznám, že se mě policie pokouší zastavit?
Tuhle otázku kdosi položil v divoké internetové diskusi na téma páteční policejní honičky. Nešťastného tazatele rozložili internetoví diskutéři na prvočinitele, ale mně se ta otázka vůbec nezdá hloupá. Jak to poznám? No, jak kdy. Někdy těžko, jindy až příliš snadno.
Iva Pekárková
Policisté přece musí honit zločince. Anebo ne?
Páteční kovbojka z D1, při které zahynul sedmnáctiletý kluk a minimálně jeden nic netušící účastník silničního povozu byl těžce zraněn, o rozbitých a shořelých autech nemluvě, mě přinutila k zamyšlení. Bylo jednání policistů správné? Bylo správné honit toho mladíka?
Iva Pekárková
Češi jsou národ vrahů, kteří střílejí diplomaty
Včera uplynulo deset let ode dne, kdy důchodce Jiří Pasovský, bývalý lékař, zastřelil nigerijského konzula Michaela Lekkaru Wayiho legálně drženou zbraní. Na půdě nigerijského velvyslanectví v Praze.
Iva Pekárková
Volte Zemana – na mém blogu???
Mí čtenáři si možná všimli, že se k politickým kauzám vesměs nevyjadřuju. Ani tentokrát se nevyjadřuju k volbě prezidenta. Ostatně, jakkoli je to smutné, volit nebudu, prezidentské volby mě zastihnou v Anglii a opomněla jsem si vyřídit všechno papírování potřebné k tomu, abych mohla volit odsud.
Iva Pekárková
Ticho!!!! (prosííííím...)
Zrovna jsem se vrátila z knihovny, kde jsem marně hledala ticho. Naivně jsem se domnívala, že knihovny jsou posledním útočištěm nešťastníků, kteří žijí ve městě a občas ticho nutně potřebují, aby jim fungoval mozek.. Možná ještě taky kostely, ale ty v dnešní době bývají zavřené, pokud zrovna nejsou bohoslužby, a navíc v nich v zimě bývá lezavo. Nebo vás napadá ještě jiná možnost? V hospodách se musí platit a jen málokterý hospodský rád vidí, když si v rohu nad limonádou už tři hodiny cosi smolíte. Někteří se umějí podívat pohledem hlasitějším než cirkulárka. Doby, kdy zneuznaní impresionisté proseděli v zimě celé dny v kavárně, aby ušetřili za otop, a nikdo jim to neměl za zlé, pominuly. Anebo měli chudí malíři hroší kůži? Těžko říct. Fakt je, že tenkrát bylo v hospodách podstatně víc ticha. Reprodukovaná hudba neexistovala, chlapík sedící za piánem si musel občas dojít na záchod nebo do sebe hodit sklínku, a pokud jste neseděli zrovna v přístavní krčmě, hosté mluvili tišším hlasem.
Iva Pekárková
Vím přesně, co si myslí Bůh!
Teda já asi ne, protože nejsem věřící. Ale nedávný výzkum naznačuje, že to vědí snad všichni lidé, kteří hluboce věří v Boha, přinejmenším toho křesťanského. Přišel na to díky své geniálně jednoduché studii pan Nicholas Epley z Chicagské univerzity.
Iva Pekárková
Investovat do názoru
Taky se vám občas stává, že si na nějakou zdánlivě jednoduchou věc prostě nedovedete udělat názor?
Iva Pekárková
Školka zavražděných dětí (O síle myšlenky)
Kolega Tibor, nadějný maďarský spisovatel, nám ukazoval Budapešť. Snažil se, ale angličtina, oficiální jazyk naší výpravy, mu nešla tak, jak by si přál. Obvykle nás zavedl k nějakému domu, řekl: "Budova... významná... postavena... koukněte" – a širokým gestem nám ukázal, že je skutečně postavena, a jak moc je významná. Koukli jsme se, a pokud někoho z nás budova opravdu zaujala, tiše sám sobě slíbil, že si to najde na netu. Nikomu se nechtělo Tibora přivádět do rozpaků doplňujícími otázkami, na které nám nebude umět odpovědět bez zakoktání.
Iva Pekárková
O vzdělancích, nevzdělancích a starovzdělancích
Taky už delší dobu nevíte, co kdo ví? Taky se nestačíte divit, co všechno nevědí lidi, o kterých jste si mysleli, že toho spoustu vědí? A jindy naopak nechápete, jak je možné, že vy sami jste nikdy neslyšeli o něčem, o čem všichni ostatní vědí úplně všechno?
Iva Pekárková
Může katolická prostitutka pracovat v neděli?
Stála u silnice a stopovala. Ne "jako", po vzoru dívek postávajících u silnic v pohraničí, ale doopravdy. Potřebovala se někam přesunout. Zastavila jsem.
Iva Pekárková
Vrah Havel (Už nechci demokracii)
Mohla jsem to tušit, a jakmile jsem se dozvěděla, že bylo ruzyňské letiště skutečně přejmenováno, přestat sledovat zprávy, zavřít všechny prohlížeče, vypnout počítač, vytáhnout ho ze zásuvky a vyhodit ho z okna. Pokud by při pádu někoho zabil, pak by to – podle statistik, tak sebejistě prezentovaných všemožnými týpky na netu, včetně několika mých kolegů blogerů z idnesu – byl s pravděpodobností 60-70 procent (podle některých až 90 procent) jeden z odpůrců Letiště Václava Havla.
Iva Pekárková
Jakejpak fakír? Podvodník je to!
Taky vás zaujala včerejší zpráva v médiích, že z centra Prahy byly odstraněny dvě levitující osoby?
Iva Pekárková
Žijeme v právním státě? Experiment naznačuje, že
ne tak docela. V dubnu tohohle roku jsem se – jako službu kamarádce – rozhodla podat za ni svým jménem trestní oznámení. Jak to dopadlo?
Iva Pekárková
Prioritou české vlády je obnovit prodej alkoholu (???)
Tímto vzdávám hold všem Čechům, Moravanům i Slezanům, kteří – pokud to panu ministrovi zdravotnictví vyšlo – protrpěli dva víkendy bez jediné kapky lihu. A ten třetí, jak to vypadá, protrpí bez LACINÉHO lihu, neboť je zatím povoleno prodávat pouze chlast "archívní", starší než tři čtvrtě roku...
Iva Pekárková
Odebrali vám v Anglii děti? Člen parlamentu pomůže
Před časem jsem napsala sérii pěti blogů o nešťastné rodině "Balogových", kterým sociálka v Londýně odebrala čtyři děti, protože jim pořádně nečistili zuby. Spousta čtenářů tomu ze začátku nechtěla věřit, ono to taky bylo neuvěřitelné. Byla jsem u toho a kolikrát jsem nevěřila vlastním očím.
Iva Pekárková
Ten chlap od B. (a jak ho potrestat)
No víte který, přece. Ten od B. – jak se jen jmenuje? Ten z Norska. Jo, tam se to stalo. Zavraždil desítky lidí – a dlouho se na to připravoval. Dnes ho konečně odsoudili. Snad každý má teď názor na to, jaký by byl spravedlivý trest pro něj. Dovolím si připojit i ten svůj.
Iva Pekárková
Tenhle článek už vůbec nečtěte!
Je to třetí a doufám, že poslední z mých letních ne-blogů, kterými se pokouším zachránit svou blogerskou pozici na idnesu.
Iva Pekárková
Tenhle článek taky nečtěte!
V žádném případě. Vůbec ho neotvírejte. Ani v tomhle článku, druhém v pořadí, není nic zajímavého.
| předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
