Tunel Blanka se propadá a víra ve spravedlnost s ním

Když se tunel Blanka propadl potřetí, zela díra asi tak deset metrů od tramvajových kolejí. Kdyby se propadly koleje, ochromilo by to na dobu neurčitou veškerou pražskou dopravu, už dříve značně ochromenou právě dík výstavbě tunelu Blanka. Začalo mi vrtat hlavou, co asi tak vězí za tím notorickým propadákem zvaným tunel Blanka, a zeptala jsem se na to geologů. Tady je odpověď. Vyvěšuju ji na svém blogu, protože geologové, které znám, sice všichni vědí, co se stalo (anebo aspoň tvrdí, že to vědí), ale žádný z nich se neodváží to pod svým jménem uveřejnit. Nejmenovaný geolog pravil:

Historie havárií v tunelech Blanka

Na tunelovém komplexu Blanka došlo při jeho výstavbě již ke třem závalům, přičemž jako zázrakem nepřišel nikdo o život ani nebyl vážně zraněn. Informace, které se vypouštějí do médií, mi připadají natolik absurdní, zmatené či vysloveně nepravdivé, že jsem se rozhodl napsat tento text. Tento text nemusí být nevyhnutně zcela podle skutečnosti, protože nemám detailní informace (které mají jenom účastníci výstavby, tedy. ti, kdož mají máslo na hlavě a potřebu mlžit), nicméně jedná se minimálně o kvalifikovanou hypotézu procesů, v důsledku kterých došlo ke trojímu zřícení tunelů. Rovněž si dovolím zahrát na věštce a předpovím výsledky „odborných“ a „nezávislých“ šetření.

Omlouvám se, že si přeji zůstat v anonymitě, ale vyprovokovat pravdivým technickým popisem událostí management Metrostavu a vyšší úředníky Magistrátu si nemůže v oboru dovolit nikdo.

Havárie č. 1 – Stromovka

V úterý 20.5.2008 nad ránem došlo vpPražské Stromovce k propadu zeminy do tunelu a na povrchu se objevil kráter. K čemu tam došlo?

V místě havárie byly komplikované geologické poměry. O tom se vědělo od samého počátku, protože zde byl proveden velmi důkladný (a drahý) geologický průzkum průzkumnou štolou a nikoli pouze jádrovými vrty.*

(* Jádrové vrty jsou vrty, kdy se vrtá „jádrovkou“, která vynáší na povrch vzorek převrtávaných zemin. Jedná se o sloupec zeminy o průměru asi 10 centimetrů, který je více či méně poškozen procesem vrtání. Toto jádro dokumentuje = geologicky popisuje geolog, který z něj zároveň odebírá menší vzorky pro zpracování v laboratořích, aby se zjistila pevnost, stlačitelnost a propustnost horniny. Takovýto standardní geologický průzkum samozřejmě neumožňuje zjišťovat strukturní prvky horniny jako je rozpukání, výplň puklin, jejich zvětrání a především úklon, což je rozhodující pro stabilitu horniny pro ražbu tunelu. Proto byl již od počátku zvolen dražší způsob průzkumu prostřednictvím ražby štolou = vlastně malým tunelem, což umožňuje přímo měřit všechny tyto prvky. Geologický průzkum pod Stromovkou tedy ROZHODNĚ nebyl podceněný, naopak byl mimořádně důkladný a dobře provedený.)

Jak projektant, tak dodavatel stavby tedy věděli s předstihem velice dobře, do jaké geologie jdou. Geologie byla následující:

V nadloží tunelu bylo pouhých několik metrů zvětralé poloskalní rozpukané horniny – pražské břidlice. V nadloží této břidlice byly říční náplavy – zvodnělý štěrkopísek. Nad tímto štěrkopískem byla vlastní vrstva hlíny, ve které koření rostlinstvo Stromovky. Všem bylo jasné, že stačí sebemenší „díra“ v tenounkém nadloží tunelu, aby štěrkopísek pod proudovým tlakem prosakující vody doslova vytekl jako těžká kapalina do tunelu, což se později i stalo.

Jako ochranu před tímto procesem projektant navrhl zlepšení vlastností štěrkopísku pomocí injektáže. Teoreticky tato myšlenka byla zcela správná. Pokud se do pórů mezi zrny štěrku a písku natlačí cementové mléko, vznikne něco jako špatný beton, který je již rozhodně stabilní na rozdíl od nesoudržného štěrkopísku. To, co ovšem projektant patrně nevěděl. je fakt, že v praxi je tato metoda mimořádně nespolehlivá a to hned z několika důvodů. Prvním je ten, že dodavatel velmi dobře ví, že nikdy nikdo již nezjistí, kolik cementu vlastně do země opravdu napumpují. Kdysi se ke mně dostala informace, že dodavatelé fakturují i desetinásobek cementu, který do země opravdu přijde. A i z té desetiny se většina často vyplýtvá při proplachování trubek a podobných činnostech. Druhým důvodem je fakt, že v říčných uloženinách jsou vrstvy různé propustnosti a že tedy injekční směs po takovýchto „preferovaných cestách“ uteče desítky metrů od místa, kde by měla podle projektanta zůstat.

Nicméně injektáž funguje, pokud se velmi přísně dbá na kvalitu provedení. Dokud kvalitu hlídal pan Werfel (již je tomu dlouho, co zemřel) a jeho nástupci pánové Kouba a Pilný (již dlouho jsou v důchodu) injektáže alespoň jakžtakž fungovaly.

Co se s injektáží dělo a jak byla zajištěna kvalita dodávky, to nevím, každopádně to nefungovalo. V okamžiku, kdy se ražba přiblížila u Šlechtovy restaurace štěrkopísku, strop povolil a zvodnělá zemina vytekla do tunelu. Obrovské štěstí, že nad ním zrovna v tu chvíli nikdo nebyl.

Téměř okamžitě vznikla potřeba situaci obhájit a to tak, aby se ze situace vyvinili pokud možno všichni účastníci výstavby. V tunelovém stavitelství pro toto existuje pouze jeden způsob a ten se jmenuje „Změněné geologické podmínky“. Jinými slovy to, že skutečně zastižené geologické poměry byly jiné, než jaké předpokládal projektant a s jakými počítal zhotovitel. Změněné geologické podmínky jsou zaklínadlo, které v případě jakýchkoli potíží (ať se už jedná o havárii jako v tomto případě, nedodržení termínu či žádost o dodatečné peníze nad vysoutěženou sumu), ihned vykřikne ředitel dodavatele -- a to ještě dříve, než si u svého stavbyvedoucího ověří, jestli vlastně razí v žule nebo v jílu. To je jedno, geologie je vždycky „jiná“ bez ohledu na kvalitu předchozího průzkumu, o skutečnostech na stavbě nemluvě.

U tohoto propadu se ale o „jiné“ geologii mluvilo velmi obtížně, protože průzkum popisoval v zásadě zcela správně celý mechanismus. Proto se argumentace posunula na „Obtížné geologické poměry“, což byla nepochybně pravda až na to, že toto není argument pro havárii, protože projektant i dodavatel o těchto problémech věděli předem a měli to mít technicky zvládnuto. O argumentačním zoufalství svědčí i výrok jistého univerzitního profesora o tom, že „pršelo, a když prší, tak padají tunely, to přece každý ví“. Tento výrok kandiduje na tunelářský vtip století zvláště s přihlédnutím k tomu, že ve štěrcích nad tunelem je trvale několik metrů poříční vody z Vltavy.

Nicméně prošlo to a na vině byla „ta hnusná pražská geologie“.

Havárie č. 2 – opět Stromovka

Ke druhé havárii došlo 12.10.2008 pouhých několik metrů od propadu prvního. Po prvním propadu se strop tunelu zajišťoval mikropilotovými deštníky, což znamená, že před vlastní ražbu se dopředu vrtaly nad strop vrty a do těch se vkládaly ocelové trubky, které se zacementovaly. Toto řešení je odzkoušené a (na rozdíl od injektáže) spolehlivé a málo závislé na technologické kázni dodavatele. Také docela dobře fungovalo. Až do okamžiku, kdy potřebovali rozšířit již vyražený tunel do strany, aby zde vznikl bezpečnostní záliv. Prorazili tedy bok tunelu a hloubili v hornině, kde již nad hlavou neměli ocelové mikropiloty. Jestli si to vědomě „riskli“, nebo jestli si to z hlouposti neuvědomili, je dnes již těžko říci. Každopádně výsledkem byl druhý zával.

Havárie č. 3 – před budovou bývalého ministerstva kultury

Tato havárie je zcela unikát tím, že tunel nespadl při ražbě, ale až při odstrojování provizorní obezdívky. Pokud má dodavatel vyváznout bez postihu, na vině musí být opět ta hnusná pražská geologie. Jenomže jak zdůvodnit, že té geologii nejdříve vůbec nevadilo, že se přes ni žene nevystrojený tunel a teprve potom, když už je beton v betonové obezdívce, se ta mrcha geologie najednou naštvala a rozmáčkla již vystrojený tunel jako vajíčko? To bych tedy já zdůvodnit neuměl. Nicméně, smekám před profíky.

V tomto místě byl proveden „klasický“ průzkum prostřednictvím svislých jádrových vrtů. Po havárii došlo k „objevu“, že zde byly vlastně barokní hradby a zjevně nějaké staré výkopy a do toho vlastně pršelo a to byl ten důvod propadu. Do tohoto procesu se zamontovalo vyšetřování báňským úřadem, který nařídil „dodatečný geologický průzkum“. Což by dávalo smysl, KDYBY...

Když razíte tunel NRTM (Nová rakouská tunelovací metoda), jedna ze základních činností je geologická dokumentace KAŽDÉ ČELBY. Tedy ihned po odstřelu a odtěžení horniny dopředu do tunelu nakluše profesionální geolog, který zdokumentuje (=geologicky popíše) skutečně zastiženou horninu. A toto činí každý metr až metr a půl podle toho, jak velký je krok postupu ražby. Představa, že by si geolog spletl zvodnělou navážku s tvrdou skálou je absurdní, to by musel být blbý nebo slepý. To by rozeznal i negramotný nádeník s krumpáčem. Navíc tam nechodí jediný geolog, neboť se pracuje na tři směny. A tunel byl ražen vertikálním členěním, tedy přes kritické místo procházelo hned několik čeleb. Zajímavé je, že se o těchto dokumentech nikdy nikdo ani nezmínil. Rovněž tam byla ohromná jáma, kde by takovou zvodnělou navážku bylo vidět na první pohled. Ne, o těchto ohromných a zjevných odkryvech se nikdo ani nezmíní, ale navážka se bude hledat v nových malých vrtících a v papírových archivech. Bylo by to směšné, kdyby to nebylo tristní.

Naprosto fascinující je role báňského úřadu (BÚ). Vyšší úředníci se musí tetelit blahem. Prohlašují, že potřebují větší pravomoci, a lid jim tleská! Z hlediska úředníků situace snů. Ale jak to vyšetřování asi dopadne? Slyšel jsem o mnoha případech, kdy BÚ vyšetřoval havárie na stavbách Metrostavu. Neslyšel jsem ani o jediném případu, kdy by BÚ shledal u Metrostavu zavinění či jej dokonce citelně postihl. Nejkurióznější v tomto směru byla havárie tunelu v Březnu u Chomutova. Tam spadlo 80 metrů rozestavěného tunelu a na povrchu vznikl kráter, do kterého by se v pohodě vešly všechny tři z Blanky. Bylo to daleko od Prahy uprostřed polí, takže to nikoho nijak zvlášť nezajímalo. Nicméně prvním dokumentem, který se po havárii na stavbě objevil, bylo dobrozdání od BÚ, že Metrostav nic nezanedbal. Na základě čeho ho vystavili, když viděli pouze kráter v polích a zavřený tunel, na to se mne neptejte. Každopádně představa, že krutý vyšetřovatel u BÚ drží Metrostav v šachu, je velmi úsměvná. Za shlédnutí stojí vystoupení náměstka BÚ v otázkách Václava Moravce ze dne 11.7., ke shlédnutí na webovém archivu ČT24. Pokud to, co řekl, převedeme do lidského jazyka prohlásil Moravec následující:

• Chceme větší pravomoci.

• Chceme čas (a dodatkový geologický průzkum, viz výše).

• Chceme, aby nikdo jiný nedělal odborné posudky (a my tím pádem měli monopol na jediný správný názor).

Zajímavé bylo rovněž to, co řekl zástupce Metrostavu. V podstatě prohlásil, že vyšetřovatele pustí do tunelu tehdy, „až tam bude bezpečno“. A kdy tam bude bezpečno? Dovolím si svůj názor. Každý vyšetřovatel si musí položit následující otázky: „Byla tloušťka betonové obezdívky podle projektu?“ a „Byla pevnost betonu podle projektu?“ anebo „Byly zde použity mikropiloty, kari sítě a jiné výztuhy podle projektu?“ případně „Byly likvidované kusy provizorní obezdívky skutečně odděleny (odříznuty, odstřiženy) od trvalé obezdívky tak, aby si ji nemohl bagrista strhnout na hlavu (jak se patrně stalo?)“ Pokud vyšetřovatel má k dispozici zhroucený materiál, snadno lze vyseparovat kusy stavebních konstrukcí a zjistit skutečný stav věcí tak, jak byly v tunelu před zřícením. Pokud však Metrostav pod pojmem „Pustíme tam vyšetřovatele, až tam bude bezpečno“ míní, že vyšetřovatelé se dostanou do tunelu až v okamžiku, kdy budou všechny faktické důkazy na místě odstraněny a odvezeny někam do ztracena, tak je to skutečně zajímavé řešení. Dovede si snad někdo představit, že se někde zřítí letadlo a výrobce letadel dá odvézt trosky a sešrotovat je dříve, než se na místo havárie dostaví vyšetřovací komise? Absurdní představa? Přesně to je to, co se teď děje na Blance. A až bude vyšetřovatel vpuštěn do „bezpečného“, ale také „prázdného“ tunelu a bude klást tyto otázky, jediným způsobem, jak mu bude možno odpovědět, bude vytáhnout hromadu papíru s protokoly z doby výstavby a ty mu předat. No a „papírově“ bude samozřejmě všechno v nejlepším pořádku. Tloušťky obezdívek budou protokolárně převzaty stavebními dozory (kteří většinou do tunelu ani nevstoupili a přejímku udělali někde v kanceláři), pevnost betonu bude prokázána zkouškami z akreditované laboratoře (ovšemže na pečlivě vybraných vzorcích) a dodržení všech technologických postupů bude pečlivě zaznamenáno ve stavebním deníku.

Docela mne překvapilo, když jsem se dozvěděl, že havárii budou posuzovat renomované zahraniční firmy. Za dva miliony, což je náhodou zrovna částka, na kterou ještě nemusí být ze zákona vypsána veřejná soutěž. Že by magistrátu, zhotoviteli a BÚ opravdu někdo mohl vnutit nějaký nezávislý názor? No, potom jsem se dozvěděl, kdo ty „nezávislé renomované zahraniční firmy“ jsou, a zcela jsem se uklidnil. Jedná se o Amberg Engineering Brno a BUNG Ingenieure AG z německého Heidelbergu.

Amberg Brno je zpracovatelem projektu pro tunely Dobrovského v Brně, kde jej platí přímo Metrostav. Jestli toto není střet zájmů, tak už si vůbec nedovedu představit, co by jím mohlo být.

U BUNG Ingenieure AG z německého Heidelbergu.je to trochu složitější. Mají kancelář v Praze, ale ta zjevně není příliš aktivní, alespoň podle jejích webových stránek. Ale mají aktivní složku na Slovensku. Dokonce zde mají i referenci na dálniční tunel Borik. A kupodivu zhotovitelem pro tento úsek slovenské dálnice je firma Doprastav Bratislava, která je tak úzce majetkově propojená s Metrostavem, že je to prakticky firma jediná. A kdo asi bude pracovat na posouzení tunelu Blanka? Němci, kteří neznají českého slova, anebo Slováci, kteří nemají jazykovou bariéru (a skamarádili se s Doprastavem?).

Ne, odtud asi Metrostavu nebezpečí opravdu nehrozí. Je to skutečně úžasná pozice, když vyšetřovaný má vyšetřovatele dokonale v hrsti.

Dovolím si věštbu: Někdy před komunálními volbami se objeví tři „nezávislé“ posudky havárie, jeden z Báňského úřadu a dva od renomovaných zahraničních firem. Tyto posudky se ve svých závěrech zázračně shodnou. „Zhotovitel ani zadavatel nenesou na situaci ani nejmenší díl viny, všechno zapříčinila ta ošklivá pražská geologie.“

Na ty posudky se těším víc, než na nový film od Svěráka. Bude legrace sledovat, jak se budou pokoušet obhajovat zjevně neobhajitelné a zdůvodňovat nezdůvodnitelné. Doufám, že budou ke stažení na webových stránkách hlavního města. Otevřu si k tomu láhev dobrého vína a udělám si krásný večer plný zábavy.

Zábava to bude skvělá, jen trochu příliš drahá. Za miliardu eur, co stojí Blanka. by se dala natočit komedie, proti které by i Avatar byl home video.