Shewee aneb k čemu se hodí penisy

V mládí jsem nikdy moc nevěřila na klasickou freudovskou "penis envy". Probůh, proč bych měla někomu závidět ten cancourek, co se mu bimbá mezi nohama? Jistě, závidět mužům daleko větší svobodu a škálu možností, které s sebou, aspoň za Freudova života, vlastnictví penisu neslo, to dovedu snadno pochopit. Ale závidět tu věc jako takovou? Zbláznili jste se?

Kdyby byl vždycky a všude dostatek záchodů či aspoň zákoutí natolik chráněných a soukromých, že v nich slušná žena může bez uzardění přičapnout a ulevit si, emoce tohoto druhu bych nikdy nepoznala.

Jenže ono není. A mě navíc nenapadlo nic lepšího, než začít řídit taxíka v New Yorku – ve městě, které, prosím pěkně, NEMÁ veřejné záchodky (s výjimkou té jedné boudičky v City Hall Park) a kde by vás majitelé restaurací radši nasekali do polévky než vám dovolili použít toaletu.

Taxikaření je ještě dnes převážně mužský džob. A až se mě zas někdo zeptá, proč soudím, že je v tom oboru tak málo žen, zařvu na něj: "Protože je málo h****ů!" Tedy aspoň těch, co nemají lidskou podobu...

Dodnes si živě vzpomínám, kdy jsem poprvé pocítila záchvěv závisti, pokud se penisů týče. Ale co – záchvěv! Záchvat. Tak nesnesitelnou, bodavou bolest nikomu nepřeju. Projela mi – no, ani ne tak srdcem, jako spíš močovým měchýřem, když jsem projížděla kolem nočního klubu na Manhattanu. Ze dveří vylézali chlapi – celé tucty chlapů – a ležérně otočení zády k davům močili na zeď budovy. Mizerové! Na rozdíl ode mě si mohli dojít na záchod v klubu. Já seděla bez úlevy za volantem už bůhvíkolik hodin a momentálně jsem si nebyla jistá ani tím, že ještě dokážu vystoupit z auta, aniž bych se po... Ale i tak jsem měla chuť vyběhnout na ně a ječet: "Vy...vy...vy...vy...vy... vyčůránkové! To se vám to chčije! To se vám to žije! Když máte... když máte... když máte zařízení, ne nadarmo nazývané č***k!"

Časem jsem se sice otrkala a hlavně našla v New Yorku místečka, kde se i žena mohla vymočit, ale ten příhodný čůrací nástroj jsem mužům už nepřestala závidět. Kamarádka – mimochodem o generaci starší než já – tvrdí, že je feministka a že projevem jejího feminismu je její ochota močit na jakémkoli místě, kde se může vymočit chlap. Je trochu drsňačka. Viděla jsem ji, jak sedí na bobku mezi zaparkovanými auty na Václavském náměstí a vůbec jí to nepřijde. Podobné drzosti jsem já ovšem nikdy nedosáhla a mám pocit, že po tom snad ani netoužím.

Spousta žen je na tom mnohem hůř než my Evropanky. V Etiopii například si žena nesmí za denního světla ulevit, jinak je považována za nemravnou se všemi následky, které z toho plynou. To znamená, že musí zadržovat moč po dvanáct, třináct, možná i víc hodin denně – a to každý den, po celý život. Řada žen z toho onemocní – buď trpí záněty močových cest (ještě podporovaných faktem, že v té oblasti řada kmenů provádí dost drsnou ženskou obřízku), nebo se bojí pít a dehydratují. Bývalý americký prezident Carter prokázal africkým ženám neocenitelnou službu tím, že stavěl latríny – domečky, kam si mohly odskočit kdykoli a jejich pověst to nenarušilo.. Cosi tak zdánlivě banálního zpříjemní, možná dokonce zachrání život neuvěřitelné spoustě žen.

A teď čtu, že vynálezkyně jménem Samantha Fountain zašla ještě o krok dál. Patentovala nástroj, který – aspoň pokud se důležitých funkcí týče – penis plně nahradí. Není to č***k, je to čůrátko.

Kdysi jsem se doslechla, že v Kalifornii žije dáma, která prý za pouhých 250 dolarů naučí kteroukoli ženu močit vestoje. Bylo mi líto 250 dolarů, promeškala jsem tu příležitost. Pochopila jsem ovšem, že jde o to, naučit se najít po hmatu ústí močové trubice a to namířit žádaným směrem. K tomu je ovšem třeba schopností bezmála jogínských. I když některé ženy se to naučily.

Pokud si za nějakých patnáct, dvacet dolarů koupíte čůrátko Shewee (tedy doslova: ona lulá), nemusíte nic nacvičovat. Prostě si stoupnete kamkoli, kam by si za stejným účelem stoupnul muž, rozepnete si kalhoty, odhrnete na stranu spodní prádlo a přiložíte si na inkriminovaná místa takový hodně divný trychtýř s trubičkou. A pak si ulevíte. Trubičkou zaměřujete proud moči žádaným směrem podobně jako muž penisem.

Mně osobně se na čůrátku pro ženy líbí spousta věcí. Už třeba to, že když ho chcete používat, je lepší mít na sobě kalhoty. I sukně se zipem vepředu by asi šla, ale není to ono. Předpokládám, že časem budou v prodeji speciální kalhotky s knoflíčky vepředu, jako to bývá na mužských trenýrkách, speciálně ušité k používání Shewee.

Každopádně je to velká věc. Kterákoli žena dnes může močit "hrdě vestoje jako muž", jak se píše na webových stránkách Shewee. Napadlo mě, že bych si čůrátko měla opatřit, odjet do New Yorku a tam vítězně obechcat všechny rohy, lucerny a sloupky dopravních značek, po kterých jsem hladově pokukovala v dobách, kdy jsem jezdila taxíkem a záviděla mužům.

A ano, abych nezapomněla: když se vám Shewee porouchá, když se vám znelíbí anebo prostě jen máte náladu na nakupování, můžete ho jednoduše vyhodit a opatřit si nové. To muži obvykle se svým čůracím zařízením udělat nemůžou.