Petr Forejtek
- Počet článků 219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1414x
Seznam rubrik
- Autismus a mezilidské vztahy
- Jednohubky
- Iveta
- Pro neposedná dítka
- Lezecké
- Mensa
- Osudy
- Osobní
- Nezařazené
Oblíbené knihy
- Školský zákon
- Julia Moor, Hry a zábavné činnosti pro děti s autismem
- Průvodce rodičů dětí s poruchou autistického spektra
- H.W. Freihow, MILÝ GABRIELI
- Gabriel Chevallier, Zvonokosy
Oblíbené stránky
- APLA-JM
- Klubíčko Tlumačov
- Lezecká stěna Zlín
- EDUCO Zlín
- SPC Zlín
- SPC Kroměříž
- autismus.cz
- Jdeme Autistům Naproti, Olomouc
- Hipocentrum Koryčany
Oblíbené blogy
Oblíbené články
Petr Forejtek
Přeju ti všechno nejhorší a chci, abys zemřel
Dodnes nevíme jistě, kdo je vlastně ve skutečnosti Olga K. Jisté je ale jedno. Když se za ní konečně zaklaply dveře, a my s úlevou shledali, že už jí nikdy neuvidíme, to největší rodeo mělo vlastně teprve začít. Olga K. nebyla děvče z tohoto světa. Postavou drobná, poněkud shrbená osůbka neurčitého věku, s mizerným vkusem a špatným šatníkem, proplula našimi dny jako postava z hororu, které se každý snaží vyhnout, neboť tuší, že za nehty podobnému člověku zahnívá hodně tajemného. O překvápka nebyla nouze.
Petr Forejtek
Seznamte se, Olga K., au pair par excellence
Hledal jsem člověka, který bude schopný a rád pracovat s dětmi, a kterému buď nebude vadit práce s dítětem postiženým autismem proto, že už s tím má minulé zkušenosti, anebo proto, že jeho srdce je dostatečně široké, aby se s tím dokázalo po lidské stránce vyrovnat přiměřeným způsobem. Ostatní parametry, které se tak často přisuzují au pair pomalu jako jejich druhá přirozenost, jako třeba pomoc s domácími pracemi, mi byly dokonale lhostejné.
Petr Forejtek
Jak jsem najal ošetřovatelku
Někdy na podzim roku 2010 začala být atmosféra u nás doma docela kritická. Vítek té doby byl jednak holátkem naprosté boží odevzdanosti, jednak bezbrannou příčinou bezesných nocí svým rodičům a sourozencům, neustále bouřícím kulovým bleskem; zoufale vytrvalou, agresivní a často ozubenou obranou proti jakékoli ruce, která se jej snažila přebalit, nakrmit, doprovodit nebo pochovat, přesvědčoval nás bez ustání o tom, že v kterýkoli ten blbý okamžik může být ještě i hůř, a nedopřál nám špetku optimismu.
Petr Forejtek
Naučte ho hrát si
Jde to jako po másle. Uvědomuji si ten pokrok zejména u věcí, které jsou pro život a sebeobsluhu mého autisty důležité, a které jsou veskrze praktické. Jedná se o činnosti, které jako lidé provádíme (víceméně) automaticky, mimochodem, neboť souvisí se situací, ve které se právě nacházíme, a s cílem cesty, po které se ubíráme. Je (přeci) logické, že při odchodu z domu si obujeme boty, oblečeme kabát a prší-li, informovanější jedinci si vezmou deštník. To vše, kromě posledního, je schopen se docela dobře naučit i autista, jak už jsem toho byl svědkem, bohužel už ale ne vždycky úplně přesně chápe důvod, proč to má vlastně udělat.
Petr Forejtek
Můj autista nemá žádný koníček
Zase se to stalo. Při jednom hovoru se mě kdosi zeptal, na co má Vítek talent. "No přeci na to, aby nás přiváděl k šílenství," chtělo se mi zařvat, místo toho jsem se ale jenom bezmocně pousmál řka, "no, talent teda má...", předpokládaje, že tazatel alespoň zčásti tuší, co mám na mysli. Čím asi tak proboha může být výjimečné malé, pětileté dítě, které z větší části ani nechápe, že existuje, když ne jenom tím, což samo o sobě je zdrcující?
Petr Forejtek
Problém zmizí, když ho ignoruješ
Podobný výrok pronesl před zhruba deseti lety jeden můj ctihodný programátorský kolega, když jsem s ním probíral jeden technický problém, se kterým jsem si nevěděl rady. Způsob, jakým to udělal, byl ale bohužel daleko od toho, aby to mohla být zřejmá ironie, nicméně zrovna jeho bych nepodezříval, že to myslí úplně vážně. Byl to člověk, jakkoli působil fyzicky subtilně, lidsky silný, a přestože při popisu jeho tváře první slovo, které mne napadne, je průsvitnost, byl výrazný v názorech, a pevný v logice argumentů.
Petr Forejtek
Clona, závoj, železná maska
Můj autista nosí závoj. Je za ním schovaný, a my ho jako člověka poznáváme pouze podle nejasných náznaků. V očích člověka se odráží duše, skrze ně je možné nahlédnout hluboko dovnitř, a je možné vidět i věci, o kterých ví jen ten, kdo jimi vidí, nebo ani on ne. Oči v závoji mají kolem sebe mlhu, skrz ni proniká jen světlý zbyteček paprsků, které jakoby cestou zakoply. Jsou kouzelně zatemnělé, jejich obrysy dávají tušit, jak krásné mohou být. V představách jeví se jako větší a hlubší jezera.
Petr Forejtek
Proč to neumím jako ty?
V naprosté většině lidských her platí prosté pravidlo o vítězi: stává se jím ten v tu chvíli nejlepší. Obvykle všichni vlastníme schopnost, která nakonec přivedla k ovacím pouze jednoho, ale věsměs v míře menší, nebo v tom rozhodujícím okamžiku žádné. Všichni bychom mohli, pokud bychom chtěli, sjet na lyžích z kopce dolů bezpečně a rychle, nesvedeme to ale způsobem, jakým to dělají jen nemnozí. Lidé jsou si podobní jako vejce vejci, tak proč to neumím jako ty?
Petr Forejtek
Můj autista nemluví, a není to proto, že by byl stydlivý
Zjistil jsem, že pro Vítka je nesmírně užitečné to, že se nejen dostává více ven a na místa, kam nebylo možné ještě před nedávnem vůbec jít, ale i to, že se tam setkává se svými zdravými vrstevníky, a chtě nechtě je zapojován do sociálních vztahů, anebo je alespoň nucen se jich v nějaké roli účastnit. Ne vždy je aktivním účastníkem dění, protože jeho postižení mu to z principu znemožňuje, ale i když je účastníkem pouze pasivním, je to prospěšné.
Petr Forejtek
Snih je voda ve sněhu
Když jsem před nějakým časem psal blog "vemte našeho autistu na procházku", cítil jsem opravdové naplnění z toho, že jsem konečně objevil tu správnou cestu, a že je jenom otázkou času, kdy to, co je nad slunce jasné, uvidí i ostatní. Bohužel většinu vznešených ideálů po setkání s realitou čeká to stejné bolestné, co přichází po prohýřené noci. A tak, nejen že jsem nemusel začít psát pořadník na to, kdo půjde kdy s naším autistou na procházku, musel jsem naopak zrevidovat útlý seznam těch, o kterých jsem si do té doby myslel, že ví o čem je autismus.
Petr Forejtek
Můj autista a zimní vycházky
Zima je období roku, které nemáme příliš rádi. Všechno je studené a zmrzlé, a člověk se musí navléci do množství svazujících hadrů, aby se dostal ven. Je to období vyčerpávající a temné, kdy většina lidí šetří energií, kterou načerpali v létě, a nedočkavě vyhlíží příchod nového silného slunce, kterým by si dobili baterky. Vzduch je ledový a suchý, a kapička u nosu, s kterou zápolím, když se přinutím vyjít ven, je tím nejmenším problémem, se kterým se potýkám.
Petr Forejtek
Starý rok má psí hlavu
Můj autista oslavil páté narozeniny před několika dny. O rok starší je ale až teprve s dneškem. Tak je to alespoň obvykle viděno těmi, kteří svou způsobilost k existenci posuzují podle kalendáře, svou vybavenost zkušenostmi porovnávají s podobně starými, a se špatnou minulostí dovedou zamést jednou pro vždy. Můj autista na to nemá smetáček, a spát šel dlouho před půlnocí. Den, do kterého se probudil, bude úplně stejný jako ten předtím. Když otevře oči, sezná, že je světlo, a co bude dál se tedy uvidí.
Petr Forejtek
Můj autista má vánoce, a já s ním
Když má někdo vánoce, znamená to jinými slovy, že má z něčeho velkou radost. Proto je možné mít vánoce v červenci, třeba když se podaří dostat do limonády pár kostek ledu, nebo v únoru, když sluníčko vytáhne rtuť v teploměru někam k deseti stupňům. Mít vánoce je možné kdykoli a také prakticky z jakéhokoli důvodu, jde jen o to, jací jsme lidé, a co je tou věcí, která nás dokáže učinit šťastnými. Jen pošetilec by si dobrovolně omezil možnost mít radost na jediný den v roce.
Petr Forejtek
A potom sfouknul svíčky na dortu
Jaký byl a jak probíhal den, kdy jsem měl páté narozeniny, to si nepamatuji. Možná, že kdybych vyštrachal zespod kartonové krabice zažloutlé fotografie, byla by nějaká vzpomínka na ty okamžiky na světě, ale asi tam žádné takové nebudou. Možná, že kdybych zalistoval v kalendáři, určil bych jméno dne v týdnu, na který připadaly. Možná, že kdybych se hluboce zamyslel, určil bych i místo. Máme něco, já a můj autista, společné. Ze svých pátých narozenin si nepamatujeme vůbec nic.
Petr Forejtek
Plavu, nad vodou hlavu
Můj autista má k vodě vřelý vztah. Vzpomínám si, že před časem, než jsme získali druhou koupelnu, okupoval tu jedinou v přízemí vlastně stále jen on, a to z více důvodů. Jednak bylo velice těžké ho zabavit čímkoli jiným než kapající vodou, jednak byl v té době celodenně ještě oplenován, takže být poblíž umývadlu s tekoucí vodou byla prostá nutnost. Bez ohledu ale, zda se v proudu vody vrtěl jeho zadní konec, nebo ukazovací prst, vítal tuto skutečnost obvykle s nadšením. Tedy s výjimkou mytí hlavy...
Petr Forejtek
Až vyrostu, budu mít duši dítěte
Asi nikdo, tedy kromě důchodců, které ale už nikdo neposlouchá, si z paměti nevybaví všechny dny svého dětství jeden za druhým, hodinu po hodině, minutu po minutě. Já rozhodně ne. Co si z dětství pamatuji, jsou jen střípky, několik různých různě hluboko zakouslých příběhů, které jsou někdy nositeli poučení, jindy jen zamaskovanou bolestí, několik barevných i bezbarvých obrázků bez kontextu, několik zažloutlých fotografií nad kterými hloubám, kde vlastně byly pořízeny a kým.
Petr Forejtek
Mého autisty můj pes
Můj autista právě objevil, že máme psa. Máme ho už šest let, autistu pět. Falko je lev psího světa, psí král, vysoce postavený a velký představitel živočišné říše, ochránce stád a bojovník s medvědy, pyrenejský horský pes, nomen omen, je to létající pohádkový pes. Je s námi od štěněte, běhá po našich zahradách, líhá na našich schodech, pospává v předsíních. Vždycky měl v naší rodině své místo, ale nyní zdá se, že mu zcela přirozeně přibyla další povinnost.
Petr Forejtek
4:00, budíček
Vítkův týden neměl jednolitý průběh. Stalo se pár věcí, které byly úžasné, a které bylo radost sledovat, ale taky pár věcí, které byly strašidelné, až děsivé. Dávám za pravdu těm lidem, kteří říkají, že život s autistou má nádech hororu i komedie. Záleží jen na povaze člověka, jak dobře se dokáže zhostit své úlohy, nebo zda je mu dáno být jen divákem. Tady se do scénáře nekecá, hororové chvilky bývají živé a barevné, a chce-li člověk přežít, nezbývá někdy než obrnit se cynismem.
Petr Forejtek
Můj autista jde do divadla
Ta největší pošetilost, jakou můžete během nedělního odpoledne udělat, a která, pocházela-li by z vaší hlavy, nezbytně byste sami sebe museli považovat za poctivého idiota, je jít s autistou do divadla. Bylo-li by to divadlo žádných forem, a byl-li by zde autista hercem, nikoli divákem, a byl-li by to autista vysokofunkční, tedy takový, který se umí najíst vlastní rukou, pak by se snad dalo ještě mluvit o tom, že se těšíme na kulturní zážitek, a že se nutně nevracíme domů zničení, zbití a naštvaní. Když jde ale do divadla autista jako divák, je jisté jen jedno. Divadlo to bude velké.
Petr Forejtek
Buď jak buď, buď přirozený
Můj autista má zvláštní schopnost nic nechápat. Mnohokrát jsem přemýšlel, odkud tohle jeho nadpřirozeně efektivní nadání rozkládat mou vlastní schopnost racionálně uvažovat, pochází. Považoval jsem to za něco zcela mimořádného, za něco, co je hodno studia či hlubšího zájmu. Po nějaké době jsem ale pochopil, že se jedná o schopnost, kterou v nějaké míře oplýváme všichni, ať už jsme zdraví nebo ne. Já mám kromě toho navíc ale, narozdíl od mého autisty, vlastní vůli.
Petr Forejtek
Můj autista je úplně normální
Obvykle i zcela normálnímu člověku nějakou dobu (od narození) trvá, než zjistí, že je vlastně úplně normální. Někteří jedinci v tom věku, kdy to zjistí, mají raději stav, kdy příliš normální nejsou, protože chtějí mít svou vlastní normalitu, ve které hodlají být normální svým způsobem; to je ale pro ten věk normální. Do té doby, stejně jako mláďata jiných živočišných druhů, nacházíme se pouze v jakémsi podivném vakuu, v demoverzi budoucího života, kde zákonitosti normální v časech budoucích jsou nám představovány ve své neúčinné podobě. Pro autisty je normální, že tuhle etapu života nikdy neopustí.
Petr Forejtek
Polévková lžíce studu
Jelikož je to už rok, co náš malý autista navštěvuje speciální školku, stálo by za to, abych se za tím rokem ohlédl, prozatím alespoň z jednoho úhlu. Protože na školkové zahradě potkávám rodiče dětí podobných, jaký byl Vítek před rokem, vidím a mohu lépe vidět to, co bývá skryto pod slupkami oděvů a líčidel rodičů, kteří byli mnozí teprve nedávno vrženi do toho osoleného rybníka, z něhož pro ostatní bývá k ochutnání pouze kávová lžička. Tím rybníkem je nekončící audience u doktorů, sociálních a pedagogických pracovníků, prdlých přicmrndávačů i prachobyčejných vychcánků.
Petr Forejtek
Jsem slunce
Jsem věčná energie, spaluji a vysiluji. Vstávám s rozedněním a uléhám za kopce na obzoru s rozesmátým výrazem. Na mé tváři není stopy po smutku, snad jen několik málo zanedbatelných skvrn. Únavu nalze na mě poznat, to jen když se chovám zvláštně, to potom rozladím všechny elektronické aparáty v okolí i ty, kteří je obsluhují. Také lidé v mém okolí nemohou tou dobou přežít bez toho, aby se pořádně namazali. Spaluji a vysiluji.
Petr Forejtek
Kde se nacházejí poklady
Těžko si porozumíte s někým, kdo nemluví vaší řečí; těžko si popovídáte s někým, kdo se nikdy nezajímal o věci, kterými žijete, ačkoli máte společný jazyk; těžko někoho poučíte o tom, co je pro vás denním chlebem, kdo se živí houskami, a to i v případě, že sedíte u jednoho stolu a snídáte. Najít porozumění předpokládá ponořit se do vod stejné řeky, cítit stejný vítr, dýchat jeden vzduch. I proto jsme si mysleli, že si nemůžeme rozumět s nikým, kdo neřeší podobný problém, jako my...
Petr Forejtek
Vezmi mě s sebou
Proč si tady mají autisté připadat jako na jiné planetě? Protože nevládnou jazykem většiny a jsou odtržení od soukmenovců? Protože jsou vyřazeni z výchovy, protože se nedokážeme vypořádat s jejich speciálním chováním, ocitají se nezaviněně až za hranou toho místa, na němž jsme se pro naplnění základních životních potřeb rozhodli užívat normy? Zvláštní věci se ale dějí tam, kde se autisté pohybují ve své extravaganci bezpečně bez toho, aby na ně někdo nahlížel jako na pohromu, nebo aby byli nuceni předstírat normalitu, kterou nedokážou pochopit.
| předchozí | ... 3 4 5 6 7 8 9 | další |
