Buď jak buď, buď přirozený

Můj autista má zvláštní schopnost nic nechápat. Mnohokrát jsem přemýšlel, odkud tohle jeho nadpřirozeně efektivní nadání rozkládat mou vlastní schopnost racionálně uvažovat, pochází. Považoval jsem to za něco zcela mimořádného, za něco, co je hodno studia či hlubšího zájmu. Po nějaké době jsem ale pochopil, že se jedná o schopnost, kterou v nějaké míře oplýváme všichni, ať už jsme zdraví nebo ne. Já mám kromě toho navíc ale, narozdíl od mého autisty, vlastní vůli.

16.12.2011 Vítek za sklemPetr Forejtek

Jakékoli bezpečnostní opatření jde okamžitě k čertu, je-li jednou obejito. Potom už existuje cesta, je nalezen způsob, kterým se dá překážka překonat, je možné vytvořit manuál a vzdělat příští generace. Příroda je v tomto smyslu neoblomná. Obětuje stovky a stovky jedinců jednoho druhu jen proto, aby budoucí generace získala jednu jedinou schopnost, výhodu, kterou třeba ale nikdy nevyužije. Zástupy mravenců například vpochodují do vody, aby se z jejich mrtvých tělíček stal pontonový most, po kterém zadní voje překlenou hladinu bezpečně a neodvratně.

Můj autista včera zjistil, že když nejde branka otevřít, protože je zamčená, dá se přelézt. Obohatil svou paletu schopností o novou barvu, čímž ale ochudil nás o další malý kousek jistoty, že se nachází na bezpečném místě. Bylo by jistě skvělé, kdybychom byli schopni mu vysvětlit, z jakého důvodu je branka zamčená; neboť za ní se nachází nebezpečí v podobě frekventované silnice, vysoký sloup elektrického napětí nebo hluboký rybník, ale to by musel být schopen chápat smysl slov, kterážto schopnost, narozdíl od schopnosti přelézt branku, mu zůstává zapovězena.

Tahle roztříštěnost schopností a jejich schodovitá nevyrovnanost je pro autisty bohužel zcela přirozená. Nechápu sice, o jakou schopnost se to tady příroda snaží obohatit lidský druh, vnucuje-li mu tuto kouzelnou bezbrannost, rozumím už ale konečně tomu, že nikdo z nás není ochuzen o žádný z těch mnoha schodů v mysli, ze kterých jako čedičové varhany je poskládána každá jedna osobnost člověka. Jenom naše vertikálně poskládané patníky jsou všechny navlas stejné, když je vylámete ven.

Jak se blíží pomalu zima, většina rodičů, kteří mají doma autisty, začíná pomalu ale jistě propadat zoufalství. Nebude už tak snadné chodit po procházkách, zahradách a dětských hřištích, dětské pokojíky potemní umělými studenými světly lamp, zkrátí se dny; nezkrátí se ale ani o píď doba, po kterou budeme muset vysvětlovat něco někomu, kdo to nikdy nedokáže pochopit.