Petr Forejtek
- Počet článků 219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1416x
Seznam rubrik
- Autismus a mezilidské vztahy
- Jednohubky
- Iveta
- Pro neposedná dítka
- Lezecké
- Mensa
- Osudy
- Osobní
- Nezařazené
Oblíbené knihy
- Školský zákon
- Julia Moor, Hry a zábavné činnosti pro děti s autismem
- Průvodce rodičů dětí s poruchou autistického spektra
- H.W. Freihow, MILÝ GABRIELI
- Gabriel Chevallier, Zvonokosy
Oblíbené stránky
- APLA-JM
- Klubíčko Tlumačov
- Lezecká stěna Zlín
- EDUCO Zlín
- SPC Zlín
- SPC Kroměříž
- autismus.cz
- Jdeme Autistům Naproti, Olomouc
- Hipocentrum Koryčany
Oblíbené blogy
Oblíbené články
Petr Forejtek
Kufr plný klapek
"Teď tam nechoď!", řekne důrazně otec, ale ani se v křesle neotočí. Na malé kulaté černobílé obrazovce přejíždějí bílé pruhy zdola nahoru, za nimi se pohybují malé postavy. Mužský hlas komentuje přihrávku jednoho z fotbalistů, v aparátu chrastí a šumí."Podej mu to, podej mu to... žabař...", procedí otec mezi zuby.Iveta stojí za dveřmi, chtěla se kolem nich nepozorovaně protáhnout, ale viděl ji."Ale jen běž...", ozve se z kuchyně ženský hlas.A Iveta tedy jde, jen po očku sleduje co na to otec, ale ten nic, mlčí a dál sleduje kulatou malou blikající věc.
Petr Forejtek
Šantán pod hvězdami
"Je tu volno?", zeptal se Milan. Dvě řady bytelných stolů s lavicemi se táhly od nízké dřevěné budovy směrem k dvěma majestátním kaštanům. Asi dvacet metrů odsud směrem na jih, nacházelo se vodácké tábořiště, toho času prázdné. Ještě kousek dál potom tekla řeka, její proud byl v těch místech skoro neznatelný a šířka veliká. Lesní cesta, kudy se k tábořišti přijíždělo, byla sypaná červenou drtí, z obou stran lemovaná porostem černého bezu, ostružiní a maliní."Ne.", řekla lehce ironicky, a lehce se rozhlédla po prázdných lavicích.Milan si sedl proti ní. Na lavici vedle sebe položil svoje somradlo a sundal si brýle. Potom vyndal z kapsy špinavý kapesník a začal je čistit.
Petr Forejtek
Milan, říkali mu Nos
Bylo léto. Nádherné horké léto. Na plovárně bylo rušno. Nad hladinu vody vyskakovaly barevné balóny, vzpínaly se ruce, zpod skokanského prkna se zvedaly cákance, jak do hlubiny zajížděla těla otylců, vysportovaných suverénů i dovádějících puberťáků. Na dece opodál ležely vedle sebe blondýnka, tmavovláska a zrzka. Ležela tam vedle sebe, jakoby je tam vyskládal nějaký pečlivka, tři krásná štíhlá těla, ve vlasech skřipce a před nimi kartáč, kniha a krabička s nakrájenými hruškami. Zaplesalo by srdce malíře při tom pohledu, neboť obliny, kterými bylo možné potěšit oko, tvořily pravidelné, různobarevné pohoří veselých barev, a potom utíkaly v údolíčka štíhlých pasů, aby se nakonec opět zdvihly v trojúhelníkách hladkých zad, přes které nebyly nataženy žádné šňůrky.
Petr Forejtek
Babina
O tom, že svět se točí stále stejně rychle, a že není nutné ztrácet jistotu, že každý den bude následován opět dalším, novým, přesvědčovala už léta letoucí všechny místní obyvatele paní Marie Jindřiška. Bylo možné ji potkat, jak jde s hůlkou hlavní ulicí, pomalým, rozvážným krokem, přičemž na mnoha místech se zastavovala s každým známým, kdo tu v tu dobu byl, aby s ním prohodila pár slov. Mnoho z jejích sousedů už znalo dobře dobu, kdy chodívala pod jejich oknem, a nechávali jej otevřené, protože měli rádi starou paní, a drobné veselé i neveselé příběhy, které občas vyprávěla.
Petr Forejtek
Nepřišla
Sedí na židli v malém útulném pokojíku, který ještě nedávno patřil její babičce. Sedí na staré dřevěné židli a pomalu, opatrně a s jistou dávkou úcty a tiché zvědavosti čeká, co se teď stane. Rohy pokoje vůbec nejsou pravidelné, strop utíká do zdí oblou křivkou, kterou zdobí drobné nepravidelnosti, jak je ruka zedníka kdysi uhladila, sbíhá k tmavé lince, na mnoha místech už přerušené, a pokračuje k podlaze v růžové barvě s jednoduchým, květovaným motivem. Okno je velké, zakrývá ho záclona ze silné nitě a fialový závěs, který visí z mohutné dřevěné garnyže až na zem. Na podlaze je koberec, hodně vysoký, po krajích lemovaný černou nití, na něm jsou velké žluté a červené květy rostlin, jejichž tmavě zelené stonky obsypané lístky se vzájemně složitě proplétají. Pod kobercem jsou parkety. Vedle okna vpravo stojí stará komoda, její temné dřevo se místy leskne zašlým lakem. Naproti stojí u zdi postel s vysokými čely, na ní velká duchna, jak bývalo zvykem, a polštář. Pohlédne na bambusovou rohož za postelí, a potom na několik malých obrazů, které visí nad ní. Mezi několika krajinkami, momentkou ze závodu chrtů a vázou s květinami, nechybí Kristus a panna Marie, přímo nad čelem postele je pak osamocen portrét mladé dámy s živýma očima a šviháka s lišáckým úsměvem.
Petr Forejtek
Rybníček spadaného listí
Rybníček byl kapku obyčejný. Vlastně to byla jen taková tůňka. Široko daleko ale jediná vodní plocha. Vyšlapané cestičky na březích dávaly tušit, že je to oblíbené místo pro vycházky mnohých. On se také chtěl podívat někam, kde je ticho a klid. Nehledal nic mimořádného. Když uviděl mezi lukami několik košatých stromů, usoudil, že jejich kořeny zpevňují břeh. Břeh malého pupku, do kterého pupeční šňůrou malého potůčku přibývala bez ustání voda. A to by mohlo být to místo.
