Petr Forejtek
- Počet článků 219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1414x
Seznam rubrik
- Autismus a mezilidské vztahy
- Jednohubky
- Iveta
- Pro neposedná dítka
- Lezecké
- Mensa
- Osudy
- Osobní
- Nezařazené
Oblíbené knihy
- Školský zákon
- Julia Moor, Hry a zábavné činnosti pro děti s autismem
- Průvodce rodičů dětí s poruchou autistického spektra
- H.W. Freihow, MILÝ GABRIELI
- Gabriel Chevallier, Zvonokosy
Oblíbené stránky
- APLA-JM
- Klubíčko Tlumačov
- Lezecká stěna Zlín
- EDUCO Zlín
- SPC Zlín
- SPC Kroměříž
- autismus.cz
- Jdeme Autistům Naproti, Olomouc
- Hipocentrum Koryčany
Oblíbené blogy
Oblíbené články
Petr Forejtek
Na peklo už není spolehnutí
Vybavuji si docela přesně, co se odehrávalo před rokem a kousek, na začátku letních prázdnin. A i kdyby mi paměť selhala, dokud mi neselžou oči, mám to o to jednodušší, že si to můžu nalistovat v blogu. Na začátku prázdnin začalo peklo. Sice si vybavuji, co se dělo loni, ale tento rok je nějaký jiný. Pořád čekám, kdy začne peklo letošní, ale ono pořád nic. Peklo nikde. Na peklo nějak přestalo být spolehnutí.
Petr Forejtek
V čem je výjimečný? V ničem. Je to autista.
Často se nás lidé ptají, když se dozví, že Vítek má autismus, v čem je tedy výjimečný, když je to ten autista. Chtějí nejspíš slyšet, že umí brilantně sčítat, že dovede precizně malovat, žonglovat s pinpongáčky, nebo že na dálku rozezná hovězí od vepřového. No, možná existují jedinci postižení autismem, kteří skutečně vynikají v něčem jiném než v tom, že přivádí k šílenství všechny kolem sebe, a jejichž schopnosti se v nějakém jediném směru vyvinuly více, než u ostatních. Trvám ale na tom, že jich je mezi autisty ještě nejméně stokrát menší podíl, než kolik je výjimečných lidí v běžné populaci.
Petr Forejtek
Musí se na něj pomalu a nesmí se po něm nic chtít
Včera jsem byl svědkem následující scény: Vítek přistoupil ke křeslu, na kterém seděla Kamila, a zatahal jí za ruku. Přitom vydával neartikulovalý táhlý zvuk a v obličeji měl "zoufalý" výraz. Podle všeho chtěl nějakou laskominu.
Petr Forejtek
Deformace čistě amatérská
Je zcela přirozené, že když máme doma autistu, jehož projevy a vzorečky chování jsou nám dokonale známé, rozpoznáváme je nahodile a aniž bychom chtěli i u druhých lidí. Tihle lidé nebo děti ale autismus nemají, nebo spíš nemají než mají, zato ale mají tu smůlu, že se nám dostali do hledáčku právě ve chvíli projevu nějaké své nedokonalosti, nedostatečnosti, únavy nebo blbé nálady. Chtělo by se říci, že je to profesionální deformace, ale my žádní profesionálové nejsme, čili je to deformace čistě amatérská.
Petr Forejtek
Vítek je nahoře a vlašťovka letí
Každý večer, kdy se mi zdá, že teplo uložené do mého těla sluncem během dne, z něho nikdy nevysálá, říkám si zároveň, že to byl jeden z těch dnů, o kterých jsem snil během temné zimy, kdy se mi zdálo, že za olověnými mraky není než studená mlha. Když teď často slyším kolem sebe hlasy, že už toho slunce je moc, s omluvou je přecházím, neboť moje paměť není tak mělká, aby jí zamotalo hlavu pár tropických dní. Slunce, které mě vysiluje tím, že mi nabízí nadbytek energie, je jako odříkaného největší krajíc.
Petr Forejtek
Po ovoci poznáte je
Můj autista ukazuje tvář za zrcadlem toto léto neskonale častěji, než tomu bývalo zvykem dosud. Například před pár dny, kdy byla u nás na návštěvě maminka jiného autisty, nenechal jí zavřít ústa údivem, neboť, jakoby to byla úplná samozřejmost dítěte, které se vrátí ze školy, doběhl do garáže, vzal koňské sedlo a pelášil na zahradu. Šokoval tím nejen ji, ale i nás, protože tento kouzelný výjev se odehrál to odpoledne vůbec poprvé.
Petr Forejtek
Přivedu koňa
"Přivedu koňa", řekla, a jak řekla, tak udělala. Měl jsem narozeniny a na naší zahradě ten den bylo hodně živo. Kromě dospělých gratulantů se tu v průběhu dne vystřídalo také několik dětských autistů, a proto nic z toho, co máme na zahradě, nestálo dlouho ladem. Houpačky, klouzačka, trampolína, slack-line. Ale koně teda nemáme. Máme psy, kočky a dvě slepice. A doba, kdy jsme měli taky ovce, kozy a králíky je dávno pryč a už se nevrátí.
Petr Forejtek
Na co myslí můj autista, když má oduševnělý výraz?
Kousnu se do rtu pokaždé, když se přistihnu, že hledám odpověď na otázku: na co asi myslí? Mívá můj autista totiž "světlé chvilky", kdy vypadá a jedná zcela přiměřeně svému věku a zjevu, a pak nás překvapuje takovou reakcí na nějakou situaci, kterou známe od jeho zdravých sourozenců. My už ale víme, že to jen klame tělem zcela nevědomě, a že vyvozovat z nahodilého chování nějaké závěry by bylo více než pošetilé. Stejně ale, protože to působí povzbudivě, neubráním se prvnímu optimistickému hnutí mysli, po němž následuje kousnutí se do rtu.
Petr Forejtek
Jsem ráda, že jsi ho nedal
Když přijíždíme domů, je zvláštní tiché ticho. Když vystupujeme z auta, nikdo nemluví. Potom se Kamila ke mně přitočí a špitne, "děkuju ti, byla jsem ráda, že jsi tak mluvil" a potom se rozpláče. Mezitím Vítek olupuje ze sousedovy švestky pupeny. Než si toho všimlu, vezme několik příštích štamprlat za své. Jsme rádi, že to máme za sebou. Ne, do ústavu Vítek nepůjde. To co jsem viděl, tak to mě přesvědčilo. Ano, jsou tam tety, které se rozkrájejí pro cizí děti... Ale doma to máme lepší.
Petr Forejtek
Jak jsme vrátili svobodu sýkorce
Jednoho dne, při cestě ze školky, zaujala nás u knihovny zvláštní scéna. Kolem jednoho místa, které vypadalo jako rozcuchaná tráva, poletoval zmateně, jakoby v tanci, malý ptáček. Byli jsme už napjatí z toho nekonečného čekání na jaro a každý den ráno jsme si už moc přáli shodit ty šály. Zaměstnávali jsme oči pohledy na teploměr a těšili se, jaké to bude. Jaro se klubalo z mraků prapodivným způsobem. Asi zmátlo i okolní přírodu, že i ptáci, kteří jsou uvyklí lecčemu, stávali se snadněji terčem kočičích útoků, což nás velmi skličovalo, neboť jsme ty malé létavce museli překračovat pod domovními schody téměř při každé vycházce.
Petr Forejtek
Můj autista a jeho iPad
Můj autista ve skutečnosti žádný iPad nemá. Přesto s ním ale válí. Taková věcička stojí dost peněz, a svěřte to dítěti. Nota bene, když víte, že to dítě.. když nevíte, co s ním právě udělá. Před rokem jsem na zkoušku koupil laciný tablet, abych vyzkoušel, co s ním bude Vítek schopen dělat. Myslel si, že je to talířek, a poté, co ho na něm nic nezaujalo, ho shodil ze stolu. Tablet naštěstí vydržel, ale i tak hned při dalším pokusu putoval do dětských úst. Tak jsme to odložili.
Petr Forejtek
Ústavy pro autisty neexistují
Stojíme pod schodištěm, čekáme na to, až hlas, který jsme před malou chvílí zaslechli z domovního telefonu, se zhmotní v nějakou osobu. Zatím mám čas na to, abych si představoval, jak asi bude vypadat. Odstřihl jsem se od úvah typu, "co si o mě asi myslí?", nebo "nemají nic lepšího na práci?". Kdyby totiž věděli, jak teď žijeme, čím procházíme, a jak se cítíme, ustoupili by dva kroky nazpět, a nechali nás být. Zatím ale vidíme soudce za každým proklatým rohem.
Petr Forejtek
Autista patří do ústavu
Jakou velkou úlevu nám to přineslo, když nám dvě samojedinné tety v Plzeňském SPC ukázaly cestu? Velikou a žádnou. Na tohle nemáte, to nedokážete. Kromě péče o dvě zdravé děti ještě budete každý z vás každý den suplovat končetiny svému bejnamínkovi. A jak dlouho to budete dělat? Nu, dokud nezemřete, když použiji slova obvyklá pohádkovým koncům. Celou cestu z Plzně domů mlčím. Můj autista mi kope zezadu do sedačky. Už nechci po Kamile, aby ho umravnila.
Petr Forejtek
Jedeme do SPC, sice nevím, co to je, ale odpočinu si
Nic moc jsem si od toho nesliboval. Jak už jsem řekl. Ať jsem zavolal kam jsem zavolal, všude mi říkali, že se tím zabývá někdo jiný. Když jsem si to začal psát, abych si v tom udělal pořádek, zjistil jsem, že se točím v kruhu. Najednou ale na konci toho drátu byl někdo jiný. Už tam nebyl hlas člověka, který by mi nabízel jen další telefonní číslo. Najednou tam slyším hlas osoby, která si přála nás vidět. A to byla velká změna. A ten hlas říkal, ano, my víme co s tím.
Petr Forejtek
Máte doma autistu, tak nashle, nebo raději sbohem
Ležel jsem v příručkách o autismu a pročítal blogy auti matek. Když mi z toho zrovna nebylo zle, snažil jsem se uvažovat racionálně. Mužská racionalita se od té ženské dost liší. Nevadilo by to, pokud by nebylo nutné řešit společný zásadní problém. Nevadilo by to, pokud bychom řešili, za co utratíme peníze, nebo kam pojedeme na dovolenou. Nevadilo by to, pokud bychom řešili to, jestli budeme jíst maso, koho budeme volit, nebo jaký máme rádi knížky.
Petr Forejtek
Jak jsem rozšlapal dětem větrník a nejen autista se konečně vyspal
Po dnešním, prvním ránu, je to zatím jen zdánlivé vítězství. Úspěch se ale dostavil. A protože se zatím nepotvrdilo, že by mohl být způsoben něčím jiným, není důvod pochybovat o správnosti předpokladů. Létají mi hlavou věty jak vystřižené ze zápisníku šíleného vědce, který se snaží vyvinout zcela novou, neortodoxní metodu. Sám jí rovněž trochu nevěří, ale dokud jí ostatní vědci nevyvrátí, bude platit. I kdyby to mělo být jen do dnešního večera.
Petr Forejtek
Jak bylo nakonec vyšetřeno jedno ucho jednoho dítěte
Když jsme opět přijeli na periferii města a tamní ordinace ušní doktorky, byla čekárna zase plná jako minule. Vlastně jsem ani nečekal nic jiného, a tak jsem se cítil být na koni. Jenomže otázka, otevřená již minule, komu vlastně nadávat, zůstávala na snadě. Řekl jsem si ale, že zůstanu v klidu, jak to lidé, kteří jezdí na koních umí. Vzal jsem si z hromádky obrázkových časopisů jeden, a při listování reklamami po očku sledoval autistu, co dělá. Nebudu zasahovat. Dokud nebude nic dělat, není to nutné. Po pár minutách se dveře ordinace otevřely.
Petr Forejtek
Slyší, neslyší, to musí říct doktor
Děkuji Bohu, že už to nemusím znovu podstoupit. Mnoho času uplynulo od té doby, a tak mnoho věcí se změnilo, že když si na tyto okamžiky dnes vzpomínám, je z nich už setřena většina jedovaté patiny... I tak ale, když se znovu objevují na světle, otevírají se staré rány a jitří se již zapomenuté vzpomínky. Pro nás je to minulost, ale pro mnohé jiné je to krušná přítomnost, nebo budoucnost. Vědět, že to bude, nebo může být jiné, nechť je nadějí pro ty, kteří ji potřebují.
Petr Forejtek
A jsi si jistá, že dobře slyší?
V okamžiku, kdy Vítkův děda pronesl tuto větu, bylo už více než jasné, že s Vítkem opravdu něco není v pořádku. Neměli jsme sice v té době ještě diagnózu, ale už jsme ho sledovali ostřížím zrakem, a zatím nevyslovená podezření jsme se snažili zahnat vírou v mantry dětské doktorky, a totiž že kluci jsou prostě pomalejší, že její dítě taky ve dvou letech ještě nemluvilo, že třetí dítě je třetí dítě, které si ani na krátkou dobu neužilo jedinečnosti, a že ho moc sledujeme.
Petr Forejtek
Jak jsem nejel na konferenci o autismu
V pátek 5.4.2013 se v Brně konala 1. konference rodičů dětí s poruchou autistickéo spektra. Nakonec jsem tam nejel. Místo toho jsem vzal mého autistu do aquaparku. Ano. Možná jsem přišel o nějakou zajímavou informaci, nebo důležitý kontakt. Ale ani náš den nebyl zbytečný. Naopak bych řekl, že byl výjimečný. V šedi dnů, v nichž se pro nás i pro něj opakují dokola stále stejné "nezajímavé" věci, byl tento podmračený a zmoklý den tím, na který budeme vzpomínat jako na skutečný den s velkým písmenem.
Petr Forejtek
Uklidněte si to dítě, nemůžu vyšetřovat
Paní doktor nelenila, vstala, rozrazila dveře a sykla na nás, nemůžete si uklidnit to dítě? Na svém poli je pánem, a pro svou práci potřebuje klid. Byli jsme v šoku. Byli jsme v čekárně na neurologii, kam jsme přišli právě proto, že naše dítě bylo, jak to říct kulantně, neuklidnitelné. Byli jsme v šoku už předtím, než jsme sem přišli, protože naše dítě nespalo a nejedlo, jen nekontrolovatelně řvalo, v důsledku čehož jsme první dvě jmenované věci nedělali ani my. Navíc paní doktor pediatr řekla, že ač je po stránce fyzické naše dítě zdrávo, je nezbytné, aby ho viděl ještě psycholog, neurolog, abychom došli na ušní, nechali zaznamenat MR a spoustu dalších věcí. A tak jsme tady. V čekárně dětské neurologie. Tady snad bude někdo, kdo bude vědět, co s ním je. Ano. Je tu paní doktor, která na nás sykla, uklidněte si laskavě to dítě, potřebuji klid na práci. Dobrý začátek.
Petr Forejtek
Dej mi šanci, doktore, abych si to rozmyslel
Můžete plakat na chirurgii, že tohle se vám stát nemuselo, když vám čistí otevřenou ránu. Můžete křičet na svého maséra, že síla, s kterou vám napravuje hřbet, podobá se krutosti. Můžete se cítit poníženi, když za vaším zadkem stojí někdo s rukavicí a se zdviženým prstem povídá něco o hemoroidech. Víte, kam jste si sednout nemuseli, a víte zároveň, že z některé koleje se nedá uhnout. Taky víte, že ten vrtulník, co pro vás letěl, tak i ten mohl mít cestou do nemocnice nehodu.
Petr Forejtek
Jarmark, keš, krajina za oknem
Co by tak mohlo mého autistu zajímat? Čím bych ho mohl zaujmout, uchvátit, a získat tak pro něho dobrou náplň jak smysluplně trávit čas, a pro sebe příjemný způsob, jak být s ním bez toho, abych byl zotročen jeho zvláštním, nihilistickým postojem k jeho okolí? Samozřejmě, možností, kam jít dnes s dětmi je tolik, že nad tím často zůstává rozum stát, a pamětníci starých časů možná závistivě zamrkají, neboť v době minulé takové možnosti nebyly, a nezbývalo často, než se potísnit na rozvrzaném kolotoči kdesi na sídlišti.
Petr Forejtek
Jak jsem k autismu přišel
Vybavuji si okamžik, kdy mi Kamila sdělila, že si myslí, že Vítek má autismus. Řekla to tiše, jako by to jen špitla, jakoby se styděla, a přitom to možná chtěla říct hodně řízně, ale zpříčilo se jí to v krku. Chtěla to vykřičet, abych to musel slyšet, ale asi jí bylo jasné, že poslouchat nebudu. A taky jsem neposlouchal. Dělal jsem sice, že poslouchám, a kýval jsem hlavou. Jakobych tu scénu zas viděl. V mé tváři se při té zprávě neobjevily žádné emoce. A nebyly tam proto, že mám dlouhé vedení, ale proto, že jsem tomu nevěřil.
Petr Forejtek
Jak jsme nevyhořeli
Náš dům nevyhořel, a to přesto, že Olga K. splnila vše do puntíku, co si předsevzala. Zapnula halogenový zářič, pohodila před něj hromádku sena a nějaký papír, sbalila si saky paky a došla si před svých odchodem nezbytně na WC. Jenomže já jsem se šel už pro jistotu podívat všude, kde byla, a všechno jsem zkontroloval. Našel jsem zapnutý zářič, kupku před ním i papír, poťukal jsem si na čelo, že Olga K. je tak neopatrná, odkopnul jsem hromádku stranou, vypnul zářič, vytáhnul zástrčku ze zásuvky. Pak jsem skouknul jestli něco nezmizelo, a šel, že ji odvezu na nádraží.
| předchozí | ... 2 3 4 5 6 7 8 ... | další |
