Petr Forejtek
- Počet článků 219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1414x
Seznam rubrik
- Autismus a mezilidské vztahy
- Jednohubky
- Iveta
- Pro neposedná dítka
- Lezecké
- Mensa
- Osudy
- Osobní
- Nezařazené
Oblíbené knihy
- Školský zákon
- Julia Moor, Hry a zábavné činnosti pro děti s autismem
- Průvodce rodičů dětí s poruchou autistického spektra
- H.W. Freihow, MILÝ GABRIELI
- Gabriel Chevallier, Zvonokosy
Oblíbené stránky
- APLA-JM
- Klubíčko Tlumačov
- Lezecká stěna Zlín
- EDUCO Zlín
- SPC Zlín
- SPC Kroměříž
- autismus.cz
- Jdeme Autistům Naproti, Olomouc
- Hipocentrum Koryčany
Oblíbené blogy
Oblíbené články
Petr Forejtek
Clara Immerwahr Haber
Jeden květnový večer byl jiný. Clara vyšla před dům, zavřela dveře a pohlédla na nebe. Poté, co se několik posledních paprsků zapadajícího slunce nenávratně ztratilo v šeru, přiložila ústí pistole k své hrudi a dvakrát stiskla spoušť. Toho večera, o několik okamžiků později, dotlouklo srdce ženy, ženy statečné, která nicméně dokonale odmítla déle nést osud, který jí byl přisouzen. O několik okamžiků později, slzy zalily oči Hermanna, jejího třináctiletého syna, který vyběhl před dům, když uslyšel výstřely, a naposledy objal svou matku, ještě dýchající, umírající.
Petr Forejtek
Sedí topič u piána
Ve Zlíně u "dívadla", jak by tuto slovutnou budovu nazvala moje babička, stojí piáno. Zahlédl jsem ho z auta, když jsem projížděl tou velkou křižovatkou. Zrovna na něj někdo hrál. Bylo brzy ráno, a mě zaskočilo, jak je ten obraz zvláštní. Ve shonu ranního města, v blízkosti snad nejrušnější tepny, sedí u kláves člověk a dotýká se jich zlehka prsty. A snad proto, že činnost, kterou vykonává, zvykli jsme si spojovat s tichým sálem, tak stejně tichým, leč rychlým leptem zapisuje se mi ten obraz do paměti, do té pocitové.
Petr Forejtek
Jak jsem pekl chleba
Nejdřív si, prosím, přečtěte tuto báseň Arthura Rimbauda, která se jmenuje Vyjevené děti: Houf dětí zvědavé se krčípod velkým oknem pod chatrčí,kde září sklep,a přes sklo, zahalené v páře,se dívá lačně na pekaře,jak mísí chléb.Dvě bílé ruce sebou hází,hned hnětnou pecen, hned jej sázíjak podle not.Pak pecen za pecnem se pečea pekařovi z čela teče;mastný pot.Houf dětí báziivě se chvějepod sklepním oknem, které hřejejak matčin klín,a při pohledu na kynutíjim stoupá v ústech samou chutína tisíc slin.Když vyndá pekař z pece houskya klade polámané kouskyna zvláštní plech,a když je na pukličky dává,tu zatočí se dětem hlavaa ztají dech.Ta umouněná jezulátkahltají v duši cukrlátkaa koláčkya oči se jim v spánku klíží,když tisknou k pekařové mřížisvé čumáčkya modlí se k té světlé díře,v níž otvírá se jejich víře ráj,plný krás,ráj s velkou pecí, která syčí -a z kalhot se jim dere mlíčípřes sníh a mráz.
Petr Forejtek
Poprvé v Tatrách
V Tatrách jsem ještě nikdy nebyl, ale přímo magicky mě přitahovaly. Nedařilo se mi vtěsnat do mých plánů jakoukoli cestu, kterou bych se jim byť jen přiblížil. V mých představách Tatry nabývaly přímo buldočích rozměrů a jejich kouzlo jen rostlo s tím, jak jsem nakupoval tu mléko, tu zase sušenky, jak jsem zaslechl pár tónů Slovenské hymny, vyprávění přátel o výpravách, či burácivý hřmot dieselového agregátu mohutného náklaďáku. Všechny tyhle a ještě mnohé další líčky jen přikrmovaly mou zvědavost, která číhala na příležitost.
Petr Forejtek
Helfštýn
Helfštýn je nádherná dominanta krajiny. Středověký hrad, který se tyčí nad Týnem nad Bečvou, zaujme svou pohledností, a láká příchozí k návštěvě. Lezci nicméně nemají v úmyslu dobýt hrad, na poslední odbočce ještě v Týnu se dají vlevo, podél zahrádek úpatím kopce, neboť tam se nacházejí Helfštýnské plotny, cíl jejich ztékání.
Petr Forejtek
A řekl Bůh
Okolo malého kostela není živé duše. Podvečerní hodina ještě neukrojila z ciferníku čtvrtku, a také slunce je stále dobře vidět. Mezi domy se prohání horký vzduch, jako děti na koloběžkách. V korunách stromů leží v odpočinku bez hnutí chladný vánek. On jde svižným krokem přímo ke kostelíku. Vystoupá po kamenných schodech přímo ke dveřím. Položí ruku na kliku. Je zavřeno.
Petr Forejtek
Weichtal Wichtel 6+
Rakousko, oblast Höllenthal, sektor Wachhüttelturm, cesta Weichtal Wichtel, obtížnost 6+ (5+ povinně). Cesta má celkem 8 délek, 170 metrů, a když jsem se na ní zdola od silnice díval, měl jsem k ní poměrně velký respekt. Přeci jen zdola to vypadá jinak, než když se na to potom přilepíte. Co vypadá převisle je kolmé, a co vypadá hladké, je plné chytů. Náš oblíbený Vertikon má 16 metrů, a tak když tam lepší dny dáváme deset cest i víc a ještě odcházíme po svých, měli bychom to s přehledem dát.
Petr Forejtek
Zmatení jazyků
Vždycky jsem si myslel, že k tomu, aby se člověk domluvil, stačí se naučit jazyk. Mýlil jsem se. Skutečnost je taková, že jazyků je právě tolik, kolik je lidí; a není na světě takového, který by se je naučil všechny. Je pochopitelně možné, a pro život zcela nezbytné, sdílet s mnoha z nich velkou skupinu stejných slov, která lze potom s úspěchem použít ke komunikaci, nicméně záruku na to, že vám druhý člověk bude rozumět, když budete srozumitelně mluvit, nedostanete nikdy.
Petr Forejtek
Jak jsem zničil knihu
Je to už víc než dvacet let, přesto je tahle vzpomínka stále živá. Tichá, přísná, leč spravedlivá profesorka biologie na Gymnáziu mi tehdy zcela nad rámec svých povinností udělila malou lekci. Po té, co jsem z nějaké písemky dostal opět za pět, věnovala mi asi deset zcela individuálních sekund. V naprosto přímém, krátkém a lidském rozhovoru mi sdělila přibližně toto: "přestože profesionálně bych tomu rozumět neměla, neboť biologie je úžasná věda, lidsky to chápu, že tě vůbec nebaví. Moc ale nerozumím tomu, proč by zrovna tobě něco tak jednoduchého a logického mělo kazit průměr."
Petr Forejtek
Když nevíte, co chcete
Když nevíte, co chcete, dostane se vám toho, co chce někdo jiný. Já osobně jsem ten typ člověka, který ne vždycky ví úplně hned, co chce, a protože dost mluvím tělem, aniž bych to ale sám vědět, vědí to všichni dřív než já sám, a ti rychlejší než já pak někdy jednají podle toho, a někdy jednají za mě, a někdy ne v mém zájmu. Je mi už nějakej pátek, a tak přesto, že jsem pomalej, všimnul jsem si toho. A někdy mi to neva, ale někdy mi to hne žlučí.
Petr Forejtek
K čemu jsou dětem rodiče
Rodiče. Jsou starší a zkušenější a měli déle času k tomu, aby poznali svou povahu a našli způsob, jak s ní žít. A pokud dokázali být shovívaví, a objevili nepříjemné stránky svých povah, nepokoušeli se s nimi bojovat odmítavým způsobem, když jejich obrazy našli u svých dětí. Vyžaduje hodně vnitřní síly, potlačit v sobě zlost z toho, že mi mou špatnou vlastnost ukazuje někdo jiný, a měl bych si být vědom toho, že se jí ani nikoho jiného nezbavím násilím.
Petr Forejtek
Autobus
Na autobusové zastávce bylo liduprázdno. Skoro to vypadalo, že nic nemůže jet, když tu nikdo nečeká. Mraky se sháněly k dešti a foukal studený vítr. Po slunci ani památky, a tak si zapnul bundu až k bradě a z kapes vyndal pletené rukavice. Rozhlédl se opatrně kolem, ale pořád tu byl sám, stejně, jako před pěti minutami, kdy na zastávku přišel. Autobus by tu měl být každou chvíli, ale pořád nic. Řekl si, že ho nebude vyhlížet, neboť to je možná právě tím důvodem, proč ještě nepřijel. Ale pokaždé, když zaslechl zdálky zvuk motoru, pohnul hlavou, aby se přesvědčil. A pokaždé, když pohnul hlavou, v duchu se za to proklínal, protože vždy uviděl jen barevný osobák nebo šedivý náklaďák, ve které, jak už skoro začínal věřit, se proměňoval na poslední chvíli jeho autobus. Potom přišla starší paní a stoupla si dva metry od něj. Pozdravil ji. A za méně než dvě minuty potom autobus najednou přijel.
Petr Forejtek
Humanoidní roboti, autističtí lidé
Prezident Obama si v zemi vycházejícího slunce zahrál fotbal s robotem. Dívám se na titulek v novinách a potom shlédnu video. Robůtek, ne nepodobný těm, s jakými se hrají děti na pískovištích, jen o poznání větší, chaoticky pohybuje pažemi, jakoby vzýval Boha, vítá prezidenta a představuje se mu. Obama se usmívá, převyšuje výtvor lidských rukou dvojnásobně, stojí ale v uctivé vzdálenosti a potom řekne "taky mě těší," a udělá to pomalu a srozumitelně, jakoby nevěřil, že mu bude elektronika rozumět.
Petr Forejtek
Parte pána
Naše schránka poštovní ukrývá nějaké tajemství prakticky každý den. Chodím kolem ní, a malými otvory ve dvířkách zkoumám, jestli je i dnes proč se domnívat, že do ní cosi vložila něčí ruka, něco, na co čekám, něco, čeho se obávám, něco, co mě překvapí. Ale schránka je neosobní, taková chladná. Je to truhla, do které nechávají zapadnout psaní, která mi nechtěli, nebo nemohli dát vlastní rukou.
Petr Forejtek
Můj autista a bicykl
Včera, když konečně sluníčko začalo opět ukazovat svou lepší tvář, místo toho, abych se šel hned opalovat, zanořil jsem ruce hluboko do kufru s nářadím. Na malé kolo po Terezce, na které by už jinak jenom sedal prach, jsem namontoval pomocná kolečka pro udržení rovnováhy. Pak jsem přivedl Vítka. Díval se na kolo nedůvěřivě a nejdřív stál dobu v uctivé vzdálenosti připraven prchnout, ale nakonec přeci přišel blíž a kolo si osahal. Potom přehodil nohu přes sedlo a chytil se řídítek. A tím by mohl příběh skončit, protože o moc víc už toho bohužel nepředvedl.
Petr Forejtek
Poznáváme přírodu interaktivně
Hezká rusovláska těká očima z jednoho dětského obličeje na druhý. Nedívá se už na hladinu vody v misce, na niž předtím na malý proužek papíru položila kancelářskou sponku, protože dobře ví, co bude následovat. Čte v očích dětí, a jakmile v nich blýskne úžas nad tím, že sponka plave, to když se papírek pod ní nasaje vodou a klesne na dno, roztáhne ústa do širokého úsměvu. Pokývu lehce hlavou a s naivitou sobě vlastní se zase já pokusím přimět plavat korunovou minci. Když se poroučí ke dnu, rozhlédnu se kolem.
Petr Forejtek
Sen Roberta Stirlinga
Reverend Robert Stirling vídal při nedělních kázáních příliš mnoho zafačovaných rukou a popálených obličejů dělníků na to, aby ho to mohlo nechat v klidu. Vídal také příliš mnoho ustaraných vdov a sirotků, a protože se musel s touto realitou potýkat dnes a denně, a byl to muž vzdělaný a hloubavý, nemohl se spokojit pouze s tím, aby svým ovečkám nabízel rozhřešení a vedl je k pokoře. Trápilo ho, jak nikoli nezbytně velká tíže života leží na bedrech jeho bližních, a proto po večerech a volných chvílích usedal nad knihami u svíčky a s cvikrem.
Petr Forejtek
Zoubková víla bez práce
Když má děcku vypadnout zub, bývá kolem toho cirátů. Nejdřív se kýve, potom se zase nekýve, potom to nechce ukázat, protože se bojí, že mu to budete chtít vytrhnout, potom si zase stěžuje, že se kýve a tak pořád dokola. Nakonec je ale zub na světě, obřadně se vloží pod polštář nebo někam jinam, a nějaká zoubková víla nebo maminka ho v noci vymění za desetikačku. To, že našemu autistovi vypadl zub, a že se předtím tedy asi kýval, jsme zjistili ale až tehdy, když už ho neměl.
Petr Forejtek
Mensanem
"Ale na to nejsem dost chytrej," řekl jsem. V jejím obličeji se objevil soucitný výraz, který mě nenechal na pochybách. Trochu zdvihla obočí, opravdu pomalu a dlouze se nadechla, a pak řekla, "já už Vás ale znám docela dlouho, a můžete mi věřit, že to na lidech poznám, a podle toho, co jste mi vyprávěl, s tím nebudete mít problém." Říkala to, a ještě další věci, a mně se zdálo, že ačkoli tím soucitným výrazem mi potvrzovala to, co jsem řekl já, zároveň to vyvracela. "Dobře, já vím, že nejsem hloupej, ale že by to stačilo na Mensu?", cítil jsem, jak jsem se ocitl v úzkých. "Podívejte se na jejich stránky, něco si o tom přečtěte, a mají tam taky on-line test, můžete to zkusit," usmála se.
Petr Forejtek
Budu nad tím přemýšlet celý den
Dvě dámy v rozhlase si povídaly o úsporných žárovkách. Jedna vyprávěla, jak v Gruzii, kde byla na cestách, jsou takové žárovky v každé domácnosti. Zatímco my tady máme pocit, že musíme bojovat proti nesmyslnému diktátu Evropské unie a hýčkáme si svoje edisonovky, Gruzínce k tomu nikdo nenutí a tak se zařizují podle svého. Druhá dáma pravila, že její známá s úsporkami nemá dobré zkušenosti, a k tomu se zase přidal pán, že šetří doma každou korunu, ale stejně ho nakonec okradou jinde. První dáma to celé uzavřela konstatováním, že nad tím bude "přemýšlet celý den".
Petr Forejtek
Alea iacta est
Dnes ráno, před odchodem do školy, jsem pro jeho popichování Danečkovi řekl, že tahá Terezku za nos. On se ale ohradil, že se jí ani nedotkl. Došlo mi, že nejspíš neví, co to znamená, když se řekne, že někdo někoho tahá za nos. Jak by to taky mohl vědět, ve škole se za nos netahají, ani za fusekli. Učí se jasně definované věci, které platí tak, jak jsou. Představil si tedy sebe, jak stojí před Terezkou, tahá jí za nos, a následně to vyloučil. Pobavilo mě to, ale stál jsem před problémem, jak tu situaci popsat pro něj srozumitelně, a vyhnout se tedy slovům jako šoufek, bulíky nebo balamutit.
Petr Forejtek
Turecká káva
V bufetu na stojáka na nádraží v Otrokovicích vidím na cedulce napsáno: turecká káva - 13 kč. No, dneska bych už si ji tedy nedal. Jednak proto, že jsem se doma naučil pít kavu instantní, a tam kde mají dobrý stroj zase nějaké to presso, jednak proto, že jsem měl příležitost ochutnat pravou nefalšovanou Tureckou kávu s velkým T. A ta není ani trochu podobná tomu, co známe z českých hostinců.
Petr Forejtek
Televizní harakiri
To, že nemáme televizi, a to nemyslím tu věc, co žere elektriku a bliká, ale onen jednosměrný zdroj audiovizuální informace, jsem si uvědomil až teprve tehdy, když se můj kamarád Martin při jednom rozhovoru se mnou odkazoval na TU reklamu, co je v ní TEN kluk, jak říká TU věc, co je tak strašně legrační. Nedalo se přehlédnout z výrazu jeho tváře, že ho moje absolutní neznalost TÉ věci dost překvapila, protože byl rozhodně přesvědčen, že je to dobré téma k hovoru, neboť ho zaručeně zná úplně každý.
Petr Forejtek
Padej
Když jsem toho dne přišel pod stěnu a položil ruce na chyty, myslel jsem na něco úplně jiného než obvykle. Cesta nahoru, při níž jsem se jindy soustředil hlavně na to, abych nespadl, se měla naopak stát cestou, ze které nejspíš spadnu. Bylo to na Štěpánských závodech v kvalifikaci, a cesta, kterou jsem si vybral, byla těžší než jaké lezu. Chtěl jsem lézt takzvaně "do pádu", to znamená s plným nasazením v nejlepším případě až k řetězu, bez odsedání, s tím, že pokud se mi nějaký krok nepovede, nebo mi dojdou síly, spadnu do lana.
Petr Forejtek
Štěpánský závod 2013
K jedné z mých pro mne úsměvných lezeckých historek bude od včerejška patřit i tato o Štěpánském lezeckém klání na sklonku roku 2013. Štěpánské závody se ve zlínském Vertikonu odehrávají každý rok, tyto byly v pořadí už třetí. Na sklonku roku 2011, kdy se odehrál první ročník, nevlastnil jsem ještě ani lezecké škorně, čerstvě narozená hala s lezeckou stěnou pro mne představovala terru incognitu a lidé, visící porůznu na tkaničkách ze stropů a stěn, komiksové bytosti vybavené nadpřirozenými schopnostmi.
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
