Když jsem před nějakým časem psal blog "vemte našeho autistu na procházku", cítil jsem opravdové naplnění z toho, že jsem konečně objevil tu správnou cestu, a že je jenom otázkou času, kdy to, co je nad slunce jasné, uvidí i ostatní. Bohužel většinu vznešených ideálů po setkání s realitou čeká to stejné bolestné, co přichází po prohýřené noci. A tak, nejen že jsem nemusel začít psát pořadník na to, kdo půjde kdy s naším autistou na procházku, musel jsem naopak zrevidovat útlý seznam těch, o kterých jsem si do té doby myslel, že ví o čem je autismus.
14.1.2013 Na největším kopci v okolíPetr Forejtek
Ale asi je to tak dobře. Protože těm, o kterých si myslíte, že vám mohou pomoci, ale oni se jenom starají o svojí kariéru a vás jen využívají, těm je lepší sundat masku co nejdřív, aby, když už nemají tu moc pomoci, nemohli aspoň škodit. Až vám někdo bude tvrdit, že ví, co je autismus, přerušte vodopád slov jako parvazivní vývojová porucha, a zeptejte se, kdy byl naposledy viděn s nějakým autistou například v restauraci. Myslím, že odpovědi budou dost výmluvné.
Je to jako s literární kritikou. Ti kritikové se upíšou k smrti, ale výsledkem jejich snažení je nakonec jenom to, že lidi, kteří nechtějí číst knihy, si je ani nepůjdou koupit, nebo že budou mít pocit, že už je četli. O osudu autora jakoby nerozhodovala jeho píle a schopnosti, ale to, jestli nějaké přiblblo s přidělenou kolonkou v novinách se dobře vyspalo. Za největší odborníky se tady budou považovat ti, kterým byste svoje dítě raději nesvěřili, protože vy jste na katastrofy už zvyklí, ale tihle...
Realita je barevnější právě těmi barvami, které příliš nehledáte, neboť jako kdyby měl platit pouze zákon schválnosti, což programátoři dobře znají, jediná neošetřená výjimka v kódu nastane právě v tom okamžiku, kdy může napáchat největší škodu. Stejně tak se ale snadno může ukázat, že je lepší ničemu nerozumět (nemít nabiflováno), a že lepším koučem je ten, který umí motivovat a ve správnou chvíli měl v kapse bonbon nebo kapesník, než ten, který si myslí, že snědl moudrost světa, a že na něj pozemské zákony nepla.
Někdy si říkám, že všechny ty knihy o autismu jsou špatně. Že by tam vůbec neměly být poučky pro rodiče autistů, ale naopak pro všechny ostatní. Ty první není třeba poučovat, ti vědí, a dost zblízka vědí. Poučení je třeba dát těm nevědomým.
