Vezmi mě s sebou

Proč si tady mají autisté připadat jako na jiné planetě? Protože nevládnou jazykem většiny a jsou odtržení od soukmenovců? Protože jsou vyřazeni z výchovy, protože se nedokážeme vypořádat s jejich speciálním chováním, ocitají se nezaviněně až za hranou toho místa, na němž jsme se pro naplnění základních životních potřeb rozhodli užívat normy? Zvláštní věci se ale dějí tam, kde se autisté pohybují ve své extravaganci bezpečně bez toho, aby na ně někdo nahlížel jako na pohromu, nebo aby byli nuceni předstírat normalitu, kterou nedokážou pochopit.

1.5.2012, Otrokovice, Vitek jako Danečkův spolujezdecKamila Forejtková

Proč moje autistické dítě nemluví, nebo proč nedokáže hodit balónkem, nezatne na výzvu ruku v pěst a nezasměje se mému pitvoření? Proč mi nezamává, a když přijdu z venku, vypadá, že to ani nezaznamenal? Vadí mi to? Jo, vadí mi to. Nevadí to ale mým zdravým dětem, protože jejich bratr je jejich krev, a když ho odstrkují od své hry, jenom si brání své malé dobyté území, na němž si chtějí zachovat pořádek. V tomhle se i dospělí lidé chovají úplně stejně. Sice moc nerozumí tomu, co se kolem nich děje, neboť jsou už dlouho ze školy, rozhodně ale mají dobrou představu o tom, co tolerovat chtějí a co nebudou.

Proč se moje zdravá dcera směje, když Vítek nakloní hlavu a poslintanými ústy zvukem "gígígígígígígííí" přehluší zavadlé ticho kuchyně? Je na tom snad něco k smíchu? Je to zábavné? Je to legrační? Dělá se to u stolu? O co jste vy dospělí lepšími dětmi, než skutečné děti, že to víte, že takhle to být nemá? A komu to vlastně vůbec vadí? Nevadí to mým zdravým dětem, protože ty už v sobě našly dostatek tolerance k tomu, aby věděly, že je to nezvratnost, že je to ubohost a bolest, která se dá ale obalit do přikrývek, aby tolik neřezala.

Když něco nevíš, zeptej se dětí. Tak se tuším nějak jmenoval kterýsi pořad, jímž jsem se po ránu za volantem někdy bavil, když jsem nezapomněl uvolnit trochu prostoru ve voze i rozhlasovým vlnám. Bylo a je to úsměvné si na to vzpomenout. Děti hlasovaly ve volbách, hodnotily úroveň jídel, zamýšlely se nad mezilidskými vztahy. Nevím, jakým klíčem byl šifrován výběr malých respondentů, ale velké iluze si nedělám, že by za ním stál nějaký příliš veliký konkurz. O to zajímavější hlášky zněly, že si člověk jen mohl představovat, jaké srdce stálo v pozadí názorů, které vyjadřovaly s obdivuhodnou dětskou moudrostí, jíž přezdíváme naivita.

A kde ta je, proč jsme o ni přišli, a proč už nás netěší, když máme sami pocit, že jsme zdospěleli? Jsme na tom jenom o dost hůř než ty malé děti, ačkoli si myslíme, že právě našimi soudy by se měl řídit okolní svět, a když to nedokáže, znamená to, že je zavrženíhodný. Raději se rozhodneme upřít právo k veselosti dětem, než abychom připustili, že i my jsme stále ještě děti, a že máme právo se radovat i z malých věcí.