Mého autisty můj pes

Můj autista právě objevil, že máme psa. Máme ho už šest let, autistu pět. Falko je lev psího světa, psí král, vysoce postavený a velký představitel živočišné říše, ochránce stád a bojovník s medvědy, pyrenejský horský pes, nomen omen, je to létající pohádkový pes. Je s námi od štěněte, běhá po našich zahradách, líhá na našich schodech, pospává v předsíních. Vždycky měl v naší rodině své místo, ale nyní zdá se, že mu zcela přirozeně přibyla další povinnost.

19.11.2012 Vítek muchluje Falkovi křídloPetr Forejtek

Muži v doprovodu psů, ženy ve společnosti koček. Lidé čerpají životní sílu, zkušenosti a získávají stavební kameny pro základy svého charakteru od tvorů, s nimiž se odhodlali sdílet životní prostor. Neznamená to nutně, že by bez vlivu byli i ti, kteří z něj byli vykázáni, znamená to pouze to, že v životní linii člověka hraje zvíře nezanedbatelnou roli hlavně jako jeho průvodce a ten, kdo poskytuje podporu, nikoli ten, kdo zraňuje, omezuje a zkracuje život v šarvátkách.

Sice není nutné přikládat větší váhu skutečnostem, ač nám mohou připadat kouzelné, jimiž se obklopujeme za účelem obohacení ducha svého nebo svých potomků. Někdy ale, mají-li některé obyčejné věci nádech magie, je daleko příjemnější si jimi sladit čaj života, vyhledávat je a obklopovat se jimi. To, čím dobrým totiž nakonec mohou ovlivnit, nemusí být nutně vždy v mezích našeho chápání. Anebo může, ale nikdy by nás to nenapadlo, protože je to třeba maličkost, zanedbatelná drobnost, anebo úplná blbost.

Mého autisty můj pes, velký bílý král mezi zvířaty, nyní na zimu zcela nekonvenčně zbaven své hřívy, polehává v hale u schodiště, kam za ním Vítek chodí vyhledávat jeho přítomnost. Objevil ho, ačkoli tu oba byli dny, týdny a měsíce předtím, potkávali se a mohli navzájem dotknout denně. Nikdy ale nebyl Falko tak zajímavý, jako teď, pokud byl v autistické vitríně vůbec vystaven. Když jsem ho vybavil fešáckým jarním sestřihem, a donutil ho prolnout svůj prostor s Vítkovým, zkrásněl, a situace se změnila.

Protože jezdíme do Educa ve Zlíně na různé akce, setkali jsme se tu i s ukázkou klasické canisterapie. My ale svého psa už máme, a měli jsme ho i předtím. Něco jsme ale neviděli, a nebyli bychom si toho všimli sami. Ten pomeranč  bylo potřeba nejdříve oloupat. Děti, které nejsou autistické, vás dovedou zpátky ke zvířátkům sami, a řeknou si o kontakt s nimi. U těch autistických to musí být obráceně. Hora se nepohne. Vy s ní ale hýbat nemusíte, stačí pohnout zadkem.