Martin Vontor
- Počet článků 321
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 762x
Seznam rubrik
- poetry
- intro
- Reportáž ze Stodolní
- Royal Newsletter-et scriptum e
- King link= Sanctum nomen
- during the life of King
- GUBERNIUM-četnické humoresky
- Po smrti o Smrti se Smrti
- §91- IUSTITIA SATIS
- UK of Silezian-Moravian-Bohemi
- Ballad of the fox, knights and
- Ostrava - my city
- Vesmíru o Vesmíru
- PRYnCYPall - hudba, kultura
- Doprava - Cirkus na kolečkách
- archiv
- Osobní
- Nezařazené
Martin Vontor
Když svět zrychluje otáčky...(act 83. gradibus ad caelum)
...foreigners can use the compiler or other google.cz ... Usnul jsem a vyspal jsem se. Poněkud mne rozesmál v této době jistý poslední příspěvek diskutéra, snad pleceného nějakou politickou stranou pojednávající o tom či zcela vybarvující povahu jisté osoby a charakter jednajícího zřejmě dle starých zažitých zvyků, ale vskutku je mi to jedno. jelikož vlastně v té situaci, kdy člověk pracuje i pouhým dechem, což je vlastně...ale ne, blázen by byl ten, kdyby si nechal odkrývat jisté tajmeství ačkoliv lastně je to vskutku jedno v době, kdy v zemi české je král a má své kouzla a práva a klidně může urážku svého majestátu pouhým zavřením očí v tom spojení potrestat smrtí či jen koncem jednoho světa, což vlastně tak souvisím s mým nově po tři až dva roky nabytým strachem vzhledem k tomu, že kdybych ponechal těm silám jimiž mohu oplývat zcela volný průběh, tak zřejmě nikdy bych se nemusel setkat s tím, s kým bych chtěl. když stačí si v tom světě kouzel říci v rámci inkarnace: A ́t jistá osoba třeba zkamení anebo jen v sochu se promění, což si myslím, že za nějakých okolností prostě již funguje. Prostě správný chlap by si vždy měl umět stát za svým i když je třeba sám, ale prvotním úkolem toho či té lásky, jenž se vyvinula je to, informovat ty na nichž mi nějako záleží ze zcela jistých královských ne-li rovnou božských věcí informovat byť jen proto aby byly v obraze a necítiliy se zmateně včas, než přijde to , jak si to musela poprvé přečíst na své zdi kouzelnice Lenka ne-li normální umělkyně Vladivojna La Chia , kteráž to mi přijde docela silně zatažená do věcí týkajících se monarchie a znát či vlastně vnímat tím vyšším smyslem její myšlenky a postupovat v tom čase se s Ní po případném ctění věcí a funkce královské to brát jen jako pouhou urážku či dotknutí. Ono někteří vědí vo co go a jiní ne, ale prostě ty věci dnes tak jsou a Já takové věci kolikrát vnímám, že potrefená husa či houser obvykle nejvíce kejhá či vždycky se ozve někdo, když se udeří hřebíček na hlavičku i když o věcech ve skutečnosti ví totální prd a jen si jako každý levičák zabejčeně mele svou. nevím zda mu české dráhy jsou vředem na zadku či je nějak nenavídí. nevím a v podstatě mne takové ty věci ani již nezajímají. každý má svůj cíl a snazší je, když víš předem, kam to vlastně ve skutečnosti a proč jedem. Má-li se prát pravda a ty věci nebeské či když si dle jistých rádů z výše člověk plní nějaké to své či nějakou tu svou vyšší...
Martin Vontor
Prahou lodí, bankou do třetice...(act 82. gradibus ad caelum)
... Tou cestou k ČESKÉ NÁRODNÍ BANCE si promítám v hlavě svůj osobní finanční rozpočet. Ono totiž asi jako každý si sem tam sklopí své oči do tajemna horoskopů, obzvláště těch na celý rok, co tak asi by eventuélně mohl přinést či od čeho se odrazit, na co se více zaměřit či v konečné fázi někdy koncem roku zrekapitulovat, jestli ty věcí se nakonec vyplnily či ne. Vlastně ono i tak to ovlivňuje spíše lidské myšlenky při tom vědomí, že vše se nahraje na pomyslnou myšlenkovou magnetickou pásku našeho podvědomí a pokud se těmto věcem nějak nepostavíme ve snaze je změnit, tak se stanou či se nějak podobně projeví. protože vždycky se děje jen to, čemu člověk vnitřně věří a má zakódováno i když přes ten rok na to zapomene přes ty jiné denní věci.
Martin Vontor
Prahou lodí, bankou, podruhé...(act 81. gradibus ad caelum)
... Jak si tak pluji po Vltavě tou lodí tam a zpět, dokolečka, chvíli se nechávám vést instrukcemi toho cédečka, přesně podle toho, jak jsem viděl v mnoha filmech kde slyšíte a nalevo vidíte...a všichni se otočí do leva a teď po straně pravé vidíte a zase si každý procvičí své ztuhlé krční a ramenní svalstvo pohybem do prava, tak jak to bylo kdyi, kdy namísto CD a reproduktorů byl ve předu stojící člověk s hentou hlásnou troubou, protože teď si nemohu přesně vybavit jestli to byl megafón anebo jen seříznutý cestařský kužel opatřený nějakou tou úchytkou. Kupodivu mi však přijde, že se ty instrukce nějak neslučují s realitou, protože když mám po pravé straně na pravoboku vidět nějakou věž, tak je tam jen les a v případě pohledu na Petřínskou rozhlednu, tedy známou českou Eiffelovku, jak si ji někdo nazval asi aby to bylo jen zajímavější pro tourism people, tak se stejně musím podívat před sebe a nahoru nehledě k tomu, že vlastně některé věci se tam pořád opakují dokola až se mi pojednou jeví zda se to instruktážní dc nezaseklo na optické jehle. Každopádně však některé informace jsou přínosem a v jistých momentech mi to prostě nedá, abych ze svého nového zvyku své otázky a pochyby házel na FACEBOOKs WALL tedy zeď s naději, že se konečně něco dozvím a mé případné nedokonalosti některý znalejší a pamatující si člověk odpoví, což ovšem se nikda neděje, načež mi vždy z toho přesně tak, jako ta voda ve Vltavě plyne, že buďto neví sám osobně anebo se mu nechce, protože něco tají či případně je spíše nekomunikativním typem anebo prostě si řekne: Co Já se budu bavit s nějakým takovým, co si tady hraje na Krále Klacka a nerespektuje zákony, které my tady tak pracně vymýšlím a přitom vím, že ze zákona je prý zatajování informací a důkazů trestné anebo se jen říká, že neznalost zákonů neomlouvá? Ale jak je mám znát, když se mění z minuty na minutu, což by zase tak zlé nebylo, kdyby to kolikráte nebyly totální či stále totalitní hovadiny a nesmysly, když zase a opět a zcela jinak...podle toho, co se mně týká, když už prostě jednou člověk něco dokáže, co se jen tak nepovedlo každému a stane se někým jiným...
Martin Vontor
Prahou lodí a bankou,poprvně...(act 80. gradibus ad caelum)
... Trávím ten čas mimo domov v Pardubicích, což tedy tak nějak vyplňuji sem tam nějakými odkazy a příspěvky na Facebooku, kterýžto se tak nějak stává součástí života. Ono také i dnes, když jsem konečně dorazil domů, tak v autobuse pár nějakých týpků se bavilo o tom, že jeden zrovna přišel z kriminálu a krom těch slov, ve kterých se vyzná a rozumí jim jen ostravák nakonec ukončili diskuzi, tak za chvíli na fejsu,. Což mi vlastně přijde, že lidi se nějak neloučí a jsou stále ve spojení byť jen myšlenkovém a niterném, kteréžto je či zdá se být docela citelným. Poslal jsem také nějakých pár, asi jednu zprávu na Radio Čas i když za ten čas jich je i více a jen pro upřesnění, je zde někdy zase zkopíruji z mobilu, jen pro pocity jistoty a ujasnění, protože...
Martin Vontor
Snad i Bůh už ozářil politiku ...(act 79. gradibus ad caelum)
... Ráno. Sedím ještě chvíli v Pardubicích na lavičce a zachycuji ten čas před rozbřeskem. Dělám pár fotek přes mobil, jak se to nebe mění, rozžíná a prosvěcuje. Nádherná škála různorodých úkazů a barev. Jeden by hned v tom snad našel inspiraci i kdyby se mělo jednat jen o pouhé barevné tóny na obraz či oční stíny a posílám to na Facebook pomoci mobilní aplikace. Vlastně i tak trochu proto, že prostě vím, že nejsem sám, kdo tuto noc nespí. Ne, netrpím nespavostí a ani vy, někteří, jen prostě nemůžete usnout...zřejmě moc myšlenek anebo kdo ví čeho, ale jistě vřím že asi jinak, jinými vlivy a přelivy než když člověk nemůže spát ze zoufalství. Vlastně je to jen proto, že je něco, coněkoho nuetí neusnout a tak si ten čas je třeba nějak zpestřit. Tu chvíli, kdy prostě třeba máš vnuknutí a tal bezištně sáhneš po mobilu s otázkou,: Co je tak asi nového. Prostě v tu chvíli Ti to něco říká, že to máš udělat anebo tě to tam posouvá. Ten pocit. To něco. Něco, nebo někdo. Kdo? To nechme stranou, člověk prostě něco musí dělat, aby neusnul a nezaspal odjezd vlaku domů, zatímco ty třeba ležíš v posteli a ještě nad tím kroutíš hlavou s postojem: Nevěřím tomu...Nevěřím anebo ještě jen se mi uvěřit nechce tomu, co vlastně už je a děje se ačkoli kolikrát člověk věří věcem, které se stanou a udějí hned. Prostě každý se každý den a každou noc nacházíme pod nějakou tou tíhou událostí ať již takových, makových anebo také, tlakových, vlakových či sakových a koneckonců pakových nebo pákových...
Martin Vontor
Nic není jako dřív aneb O osudu...(act 78. gradibus ad caelum)
... Mám ještě chvíli. Malou, tak padesát minut, ale aby to kolo nestálo.... přesně to kolo které mnozi tenkrát měli na mysli a občas se vám do uší dostane přes Radio Čas o tom, že Má zahrát pro Její Zlatíčko, ať se mu ty kola povedou. Děvčátko ...prostě jen takové ryzí věty, když rozdělené jsou ty světy. Časově to mám našlapaný a nadupaný jak se říká a pravda je, že za ten investovaný nejenom čas, bych i v podstatě mohl uplatňovat jisté a zcela jistě zasloužené práva či přání a to vlastně i vzhledem k tomu, že jak se tam ty naše životy za ten či během toho času někjterých spojily či sesnoubily dohromady, tak vím, že v podstatě se nejedná jen o přání mé ,ale i jiné jakoby prošlé přání jiných i když, jak to bývá, tak s tímč asem pořád něco a někdo přibývá. Pravda, poněkud zdánlivě rychleji, než snad byl leckdo před časem zvyklý, ale ono mně stejně vyplývá, že nakonec to vede všechno pouze k tomu jednomu kontextu a obrazu skutečného charakteru. Prostě vlastně možná všechno stejný, jen trochu jinak, ale koho pořád baví mít kolem sebe jedny a ty samé ksichty a poslouchat debilní řeči o tom, že tak to nejde a to by nešlo a podobně když... dnes zcela či docela...někdy jen...
Martin Vontor
O Praze, dráze a únavovém syndrómu...(act 77. gradibus ad caelum)
...Víš milá Anežko Česká, tedy doufám, že jsi či dokážeš být milá. Vlastně, dokázat to být je jednoduché, ale být doopravdy, to už někdy zálaží jen na tom, jaký člověk doopravdy je. Jindy bych tento list psal asi typicky, jako když muž píše ženě Liebesbrief. Zřejmě bych jindy zcela normálně, nebýt těch věcí jiných jež se udály začal... MIlá Anežko a pokračoval bych typicky...Předem mého dopisu bych tě co nejsrdečněji pozdravil a pak takové ty věci, co jsme se kdysi učili v českém jazice, když jsme jednou týdně měli sloh. protože však s tou láskou je to jinak a vše se nese v tom Královském duchu a navíc vlastně čtou to jiné, protože je v tom zaintersovaný i jidtý druh lásky, jenž dává sílu léčivou, pomoci toho dechu jež cítíš, cítilas a můžeš cítit zas, ale zase i někdo jiný, kdo to potřebuje, protože ač o tom nemá ani tušení momentálně, tak se v tom dá cítit cokoli. Cokoli co bolí, štípe a někdy otravuje či jen vyvolává další špatné či jen negativní myšlenky osoby dotyčné. Také na tom základě by se slova a věci daly psát tím způsobem jakým dříve psána byla, ale ono záleží na tom zda je někdo ochotný jak se říká dostat se pod očistec. Jenomže jsem se rozhodl, že toto prozatím nechám být a psát o tom nebudu, tak jako si ještě ponechám i jistou reservu v tom, co jsem započal či mne jen tak napadlo dnes na Facebooku, když tedy jsem byl v práci v Pardubicích a měl chvíli volnou. Jako že...
Martin Vontor
O Kalhotkách na šňůře a bolesti zad...(act 76. gradibus ad caelum)
...Víš, Anežko Česká... Týden končí a věci jsou někdy jiný a někdy stejný oproti tomu dění jež na základě STARÉHO PŘÍBĚHU je ve čtení. Každopádně vše je, tedy krom jiných věcí o hlasu a ohlasu. je zcela logické, že když chce někdo něco propagovat, tak si najde nějaké ty své možnosti dle svého nejlepšího vědomí a vědomí svých bližních, jenomže s tou pravou láskou je to jinak, protože zcela jasně a logicky...Tož kurňa holky, to musí sakra přeci každá správná baba uznať, že když ten její či vámi milovaný se otočí za jinými gaťkami, tak kaťuše hadra....bo lepší je se poradit z dalšími babami zcela stejně zainteresovanými a vytvořit si další kafárnu či tzv. BREAK HEARTS UNION. VZHLEDEM K TOMU, ŽE SE PROSTĚ JEDNÁ JEN O NĚJAKÝ TEN KOUSEK TENKÉHO HADŘÍKU, KDYŽ NA TO PŘIJDE...tedy Já to tak chápu, ale nevímn, přeci jen ty vaše hlavinky si pořád z jistých úsporných důvodů tu poslední třetinu šetří či rezervuji pro věci jiné i když některá si řekne: Kurňa, ten chlap zvedá laťky a po sobotě v koupelně na šňůrách visí či kdo ví kde se valí ...
Martin Vontor
Dilema se stíracím losem...(act 75. gradibus ad caelum)
..." Marťo, skoč na Leninku ( tedy Hlavní třídu v Porubě)... " povídá mi mamka " a vem tam kilo točeného a tři tabáky, ale ty červené. " a tak se oblékám a razím na tzv. okružní jízdu po Hlavní třídě stejně tak, jako když minulý víkend tam probíhal cyklistický závod a závodníci kroužili tam a zpět dokola. Vlastně dalo by se to nazvat takovým malým turné po porubských trafikách, protože v boudě naproti zastávky ve Věžičkách mají jen s modrým pruhem. Už dva týdny i když dealerka tam byla a ptala se. Protože jsou tři červený, modrý a hnědý. ČERVENÝ JE PROSTĚ ASI NEJLEPŠÍ, TY DVA CHUTNAJÍ JAKO KDYBY SE KOUŘILY DOUTNÍKOVÉ CIGARETY. JINÝ TABÁK, PROSTĚ.
Martin Vontor
Něco o pravdě a zácpě...(act 74. gradibus ad caelum)
...Někdy prostě přijdou takové chvíle, kdy prostě člověk má chuť se vším praštit. Všechny ty věci, které chce se mu pojednou mohou zdát, jako by šly proti němu, i když se může jednat o zcela obyčejné a zanedbatelné detaily, bez nichž by nebyla krása ještě krásnější, dobrý hudební nápad ještě o něco bohatší či život prostě pestřejší.
Martin Vontor
O chřipce a věci s tím souvísející...(act 73. gradibus ad caelum)
... Leccos se mi poseldní dobou hlavou honí. Vlastně napadlo mne i to, že tenkrát na těch schodech vedle toho plavovlasého Sluníčka nemusel sedět černovlasý kluk, ale mohla to docela klidně být i depešácká holčička. V černém celá. Ono proč ne, ty jisté trendy tak nějak k tomu člověka od mládí přivádí, nějak se zařadit do toho světa výjmečného. jen prostě se mi nedávno vybavila jistá docela možná podoba a tváře, ty se zase během toho života tolik nemění, pokud člověk tomu nezavdá jisté jiné příčiny či jak se říká, moc neprudí ledviny.leč nacházíme se ve stavu dnes již, po těch třech létech, které tak nějak vede ten dech, to z čehož někdo neví co bude či co může být, kdejaký okamžik. Možná vlastně i když jde vnímat ty myšlenky, je to tak, tím postupem času, vlastně pořád je to o tom, jak mi psala nedávno při té jedné komunikaci či debatě Naďa Marková , tajemství kolem toho všeho, když čím dál více věcí se může odtajnit či prozradit a člověk v nějaké té dobré víře si po chvíli uvědomí, co že vlastně zase provedl asi a co by z toho teoreticky mohlo vyplynout časem.
Martin Vontor
O setkání s Prezidentem a Policii ČR...(act 72. gradibus ad caelum)
... Probouzím se někdy kolem sedmé hodiny ranní. Vařím kávu, pouštím Radio Čas a přemítám nad tím, zda se nakonec vydat za Prezidentem ČR Václavem Klausem. Ani ne tak proto, abych patřil mezi ty, kteří se chtějí ukazovat někde tam, kde prostě je někdo významný, protože ono je zvykem, že kolem takové osoby se vždycky hodně lidí točí a stejně jako Já, zvědavých může být spousta jiných očí. Spíše jsem veden tím svým dávným snem, že si s Prezidentem pívo dám. Koneckonců možné je všechno, jelikož za ten čas co prostě tak nějak působím těmi svými slovy lze předpokládat, že jiná ústa, z nichž často vycházejí jen slova pustá, to k němu donesou a i on ze své vlastní zvědavosti či jak se o něm říká, že je vidí pouze své Já a to jej zajímá se podívá. Proč ne, koneckonců je to Prezident nyní a ten potřebuje či měl by vědět co se děje, tedy ne ve vládě, protože tam to má denně na očích a sám moc dobře ví, že ne funkce Prezidenta řídí stát, ale vláda a věřím, že spousta těch věcí, které by jindy, pokud by se vrátil čas a on sešel o schodek níž na post předsedy vlády, tak by nyní spoustu věcí udělal jinak či se jinak zachoval a když ne, tak to zase jiná ústa donesou jeho manželce a první dámě Lívii a jistě si v tom svém domácím duchu o tom nějak promluví. Vlastně co on může ve své funkci nyní, když kolem něj v tom chlívku se pase spousta nově zrozených sviní. Může ostře zkritizovat, může oslovit, může jen dělat to co Já, ale zbytek je o tom, že spousta lidí jej také nechce poslouchat, jelikož mají svůj nějaký přístup, ale z pohledu dejme tomu nejvyššího legislativního postu u nás, má jistě zájem o veřejné mínění, tedy to pravé, všeobecné a především o to, co se kde děje. Vlastně jsme na tom stejně i když to vypadá, jakobychom stáli proti sobě na kednom kurtu do kříže a čeklai občas na ten pověstný servis. Sny za člověkem jen tak zničehonic nepřijdou, protože ono platí to, že bez toho, že jen tak z nebe pečení holubi neletí rovnou do pusy a byl bych blázen, kdybch si myslel, že zrovna, když vystoupí z SC PENDOLLINO a ví či může vědět, že zrovna jsem v Porubě a cestou někde směrem k té privátní škole svého syna prostě zastaví tady v tom momentálním staveništi, zazvoní mi na zvonek tentorát, jelikož pevnou linku od té doby, co mi volal naposled jsme již zrušili a řekl: "Tak se koukej Králi, zámeček je naproti, dáme jedno malé ať již Tě mám konečně z krku. Co tam čepují a kolik to stojí u řeka? " a Já bych mu odpověděl: " Díky Prezidente, ale musím na noční a jistě to znáte, takže z toho pivka dneska sni nic nebude, prostě blbej čas. ", ale nakonec zvedám svůj slavnej zadek a jdu na autobus, protože štěstí samo o sobě bez toho, aby člověk nic neudělal nepřijde.
Martin Vontor
Jít za presidentem nebo ne? toť otázka.(act 71. gradibus ad caelum)
... " Tak už jsme slavné obě. " řekla včera Vladivojna La Chia si anebo někomu. Nevím, jen vím, že si to v tom přítomném okamžiku včerejšího večera řekla. " mezitím, co jiné dámy byly zvědavé, zda jak je zvykem opět, i když po delší pauze se tak nedělo jim nechám zahrát přes Radio Čas písničku, kterážto i když má také svůj jistý význam, tak především věřím tomu, že více zajímají je slovo,která napíšu podle toho co a hlavně především komu. Pravda je, že opět jsem tedy napsal snad poněkud nezvykle delší e-mail, který Maruš Pasková opět zkrátila, tudíž je jasné, že někde to mohlo vytvořit jisté zklamání, smutek či nejistotu a na jiných místech, to mohlo potěšit, což mne nutí opět k tomu, abych to zde tak nějak napsal, ale věřím tomu, že když tedy holky to mají vše pod kontrolou, tak se ten e-mail stal po chvíli jistým kolovacím e-mailem stylu přepošli alespoň deseti přátelům, jestli chceš mít štěstí, což mi vlastně vzhledem k tomu, že čas kvapí může ušetřit jistou energii.
Martin Vontor
Boží práce, očí a zelený glaukom...(act. 70 gradibus ad caelum)
...Konečně je klid k tomu, abych se možná vrátil k jistým děním odvíjejícího se od těch všech událostí a kromě toho, že mamka mne včera zrovna ve chvíli vyrušila z té vlny či odvedla od kontextu podstaty vzhledem k tomu, že každý tvůrčí člověk, jenž na něčem pracuje či jen v něčem zcela důkladném pokračuje k tomu potřebuje mít své podmínky, které prostě vždycky někdo překazí z nějakou debilní kravinou ve chvíli, kdy se to nejméně hodí. Prostě k naštvání. I prostě zničehonic nám na protějším chodníku přistála zelená kosmicka loď značky OZO určena k odvozu starého harampádí ze sklepů, která vlastně jakoby byla již předem reservovaná a během chvíle plná. Nevěděl jsem o tom a jakmile mamka přišla ze své práce domů, tak jako když do ní střelí a její pořádkumilovnost či nevím co to má za hloupou vlastnost, tak prostě by nejraději během pěti minut vyklidila celý sklep. Tedy budiž, chtěla to ona, mně tam ty věci, které do těch odkládacích prostor a které nyní mimořádně slouží co by kancelář stavebních dělníků, za jistý čas naskladali. Ono se řekne, vždyť ženy jsou pro pořádek, ale ono za ten čas co jí znám už mi ten tzv. její pořádek, leze krkem, protože potom díky jejímu pořádku Já mám nepořádek a kolikrát už se stalo, že veškeré pro mne důležité věci pro něco s jistým významem skončily v kontejneru s tím, že si to mám uklízet. Takže vlastně včerejší ráno se spíše jevilo jako vojenská akce. " Kdyby alespoň, když už má tu tendenci gruntovat prostě ten můj binec hodila do nějaké krabice a řekla, tak si to tam přeber... ale co, vraždit nehodlám, na to jsem mysslím inteligentní tvor, jenom nevím jak by bylo Jí, kdybych třeba kolikrát, když ona něco zapomene, prostě dostal chuť a náladu uklízet dle jejího způsobua vyhodil bych jí brýle, peněženku a kdo ví co ještě nepotřebného s tím, že si to měla uklidit namísto toho, aby sedla či lehla k televizi a usnula ve svých jedena šedesáti létech, kdy si trénuje svou fyzičku."
Martin Vontor
Ostrava - Akce smog se ruší !!! ...(act 69. gradibus ad caeli)
... Je poslední den letních prázdnin. Toho času, kdy od zítřka by školáci měli zasednout do školních lavic a jejich rodičům opět nastanou finančně krušné časy, jelikož věřím tomu, že již nyní se v duchu a ve skutečnosti hrozí nad tím, s jakým seznamem zase jejich dítko přihasí domu a jaký že to opět bude záhul pro jejích když už ne peněženku, tak kreditku či zase budou u bankovních přepážek fronty na úvěr tak jako kdysi, když za socialistického státu v osmdesátých létech přišly do Elektra sovětské barevné televize či o vánocích se celá hromadně v akci VOŇAVÉ VÁNOCE vydala na nákup či příděl lískových oříšků, rozinek, kokosové moučky a kakaa či dalších voňavých ingrediencí dovezených odněkud z Kuby v rámci spolupráce států v tehdejším společenství RVHP jež měla konkurovat tehdejšímu EHS, jež se dneska nazývá v rámci šetření i na slovech jen EU.
Martin Vontor
ČD a rozhovor s Ivou Kubelkovou...(act 68. gradibus ad caeli)
...Vrátím se tedy ještě,abych navázal na to psaní předtím k tomu, jak jsem tedy tak nějak absolvolal tu zcela normální včerejší cestu vlakem z Pardubic domů do Ostravy, ty dlouhé skoro tři necelé hodiny co tak člověk kolikrát musí protrpět po dvanáctihodinovém chození od jednoho konce na druhý po pardubickém nádraží, jelikož kupodivu nějakým zázrakem výpravčí posílají vlaky neustále někam až na druhou stranu a v tom neglobálně neoteplovaném 35.-ti stupňovém klimatu to za ten den člověka zmůže tak, jako kdyby se dal někde na celodenní výlet někam do hor a tím sezením na těch královsky pohodlných leteckých sedadlech kolikrát ačkoli jsem měl štěstí v tom, že zrovna vystoupila nějaká sorta cestujících a to čtyřseslí se stolečkem prostři se samými materiály se uvolnilo a s vidinou pohodlného natáhnutí nohou a také toho, že v případě dojíti baterky lze použít zástrčku na 230 V schovanou někde nad hlavou za závěsem si mobil si mobilní baterii dobít. Poslední dobou mi to přijde, že vlastně nabíječka je Mým věrným přítelem na cestách, něco jako pro někoho pes, Jen s tím malým rozdílem, že se mohu vyhnout placení poplatků a příplatků za psa.
Martin Vontor
Změna je život aneb To je třída...(act 67. gradibus ad caelum)
...Poněkud jsem dnes pozměnil či zredukoval své, dejme tomu své působení přes internet, jelikož pouze tak lze případně oslovit ty, s nimiž lze hovořit, nehledě k tomu, že v rámci jisté dlouhodobé víry a cesty na základě již po tři léta rozjetého zdravotního vesmírného projektu, souvísejícím s veškerým tím děním v této zemi a možnostem, lze takto činit. Jednou z věcí, jež vlastně je příčinou dění je komunikace a ta záleží na straně jedné na oslovení dotyčných a to buďto přímou formou e-mailů na kontaktovanou adresu či i tímto zcela prostým způsobem plácnutí do vody a rybky nasyťte se. Druhou věcí je potom případná ignorace či arogantní přístup, popřípadě jen odmítavý postoj na základě toho, že se jen jisté hlavy neshodnou v názorech, ale stejné je to jako ve vztahu mezi mužem a ženou na poli domácností, tak i v politickém dění. Přesto si říkám, že vlastně tam kde chce, se to dostane, jelikož vše má své hranice a body od kterých se to odráží, takže je v celku jedno jestli slova má v užším okruhu lidí letí na východ, na západ, severně či jižně anebo směrem někam vzhůru či dolů, protože jenom slova a myšlenky jsou základem dění a to bez ohledu na to, zda je noc či den jelikož věřím v to, že vítězí zdravý rozum. Tedy ten opravdu zdravý a ne nemocně posedlý něčím jiným či nějakým tím démonem a to ať již v podobě alkoholu, mamonství či jiných názorových komplikací a také v to, že pokud to jde, tak se vše dá také řešit rozumnou cestou nehledě k tomu, že také každý má nějaký ten svůj vlastní čas a svou práci i když dejme tomu moudří stařešinové této země si ve svém kruhu řeknou: No tak to máme co dělat s maldší generací.
Martin Vontor
Něco o lásce...(act 66. gradibus ad caelum)
...Nevím dnes přesně co budu ještě psát a jak se to psaní vyvrbí, leč nedočkavost jistá, cítící se ve vzduchu mi říká, že bych prostě měl. Pravda, cestou vlakem z Pardubic do Ostravy jsem tak trochu bloumal po Facebooku a tak trochu sledoval to dejme tomu jakoby jen virtuální dění, prostě jen tak, co je nového ve světě, co lidé povídají a podobně a sem tam také nějak zareagoval, jelikož si myslím, že je to vzájemné nějakým způsobem a dalo by so o tom psáti na tisíce různých story a v různých podobách, jenže kdo by to četl i když obyvkle to bývá tak, že to nejdůležitější je vesměs vždycky někde až na konci anebo prostě může se objevit později.... Ale dejme tomu,že jsem prostě konečně dorazil domů opět po dvou dnech acestou vlastně se nedělo nic zajímavého. Ono také ve vlaku obyvkle nějaké vzrušující historky se během těch dvou a třičtvrtě hodinách nevyskytují ve většině případech, což věřím, že může potvrdit kdokoli, kdo cestuje dá se říct skoro často tímto dopravním prostředkem a jako obvykle někde od Olomouce si dávám sluchátka na uši a prostě pouštím si Radio Čas a poslouchám ty zprávy a meily, kolikráte takové nejasné až z toho jeden vlastně neví nic. Pravda, pro jisté zainteresované, také někdy, když zjistím, že již je pozdě, tak vlastně už ani nemá smysl někomu jen tak pro radost poslat vzkaz, ale říkám si, že nakonec je to vcelku jedno, jelikož pořád jde o slova a vždycky, po celou dobu to jde tak, že to co se nestihne či nevyjde, tak se dobere tady.
Martin Vontor
O koblížkovi,kohoutku a slepičkách...(act. 64. gradibus ad caelum)
... Někdy se to zdá jako chvíle před válkou. To ticho, ta nervozita, která je cítit vzduchem, když propojeni jsme svým duchem a pomalu se line líně od předsíně z pokojů a ložnic, přes dveře až někam do kuchyně. Někdo má raději mír a jiného baví boj, kdy vojsko poněkud v podivné nachází se morálce. " Ale Já nechci být vojákem, Já chci být Královnou též, či Bohyní když... no ta reklama v televizi, no, však víš..., ale nevykladej mi tady hlavně žádné pohádky. Moc dobře víš, že na to nejsem a navíc, ono možná nevíš, jaké když budu chtít, za mnou půjde procesí a pohádky? Ty už se v dnešní době, když nemají nic společného s Životem se už prostě nenosí. A navíc sama nejlíp vím, co je v zrovna v módě a co se nosí a nenosí. " pověděla.
Martin Vontor
O sud, o zubech a Vodafone...(act 63. gradibus ad caelum)
...Myšlenka...základ všeho ostatního...slova...chtění...činu...změny...touhy...Myšlenka...jen okamžik pouhý. Sám člověk v davu je jen pouhé NIC, kolikrát ztrácí hlavu, za den, za rok, za měsíc. Ať již volně někde venku či schovaný doma, zamčený někde za plotem, kolikrát ztrácí proto co chce hlavu svou, tím svým životem. Sám jsi NIC s druhým srdcem víc. Což je v podstatě zcela logické a také jak to v každém vztahu chodí, praktické. Prakticky je všechno možné, i nemožné když víš, že to jde, že to je. Změní Ti to vnímání, pohled na svět a na věci jinak.
Martin Vontor
Jsou zemětřesení jen souhrou náhod?...(act 62. gradibus ad caelum)
...Jistě mnohého z nás zasáhla nějak zpráva o nedávných zemětřeseních v USA, Japonsku a v nekonečné řadě i u nás v Česku, konkrétně na Chebsku, kde v údobí tří posledních let bylo zaznamenáno tuším dvakrát či třikrát, ačkoliv ne v takové síle, jako právě v tzv. Novém Světě či mořských zemích. Někde jsou na to zvyklí a vlastně to berou jako samozřejmost a jinde ne. Bodejť by také ano, když člověk vynakládá nějaké to přemírné úsilí do něčeho a potom mu to Příroda zničí či vezme. A tak si pokládám otázku, zda-li je tomu opravdu tak a může za to právě ta příroda, která se buďto jakoby mstí za to, že člověk se k ní díky své průmyslové honbě za mamonstvím tak trochu lidi převychovat či respektive jim srazit ten pověstný hřebínek či jen si za to člověk může sám, jako že tedy může, a příroda, jíž jsme vlastně všichni součástí a kterou pokud ji vytvořil Bůh, jenž tedy všechny miluje a je šťastne ze svého díla, protože Bůh je jen PRAVDA a LÁSKA a tedy vlastně s tím související dobro, které jistě nedovolí tomu v rámci té vesmírné energie, aby se něco kazilo a podobně.
Martin Vontor
Léky, daně... prostě Liga Mistrů... (act. 61. gradibus ad caelum)
..." Zvláštní, ... " povídá jistá žena, zřejmě ta, jíž jsem potkal onen den v těch bleděmodře nebeských letních šatech, jen tak lehce oděnou, jak si to švihala kvapem někam přes město. Jakobych vážně viděl to, co jsem prvně zmínil i když v souvislosti s někým jiným. Stává se to tak, vždycky se mi to tak děje, ele nejenom mně, jelikož ono ve skutečnosti se to normálně tak děje, že člověk někdy sem tam plácne nějakou větu do větru, ledabyle, jenom tak a ta se do pár dní promění ve skutečno. Vesmír tak funguje, tohle jsem již také v tom starém příběhu rozepisoval, ty funkce Vesmíru a to, že vlastně ŽIVOT za jistých věcí a okolností a jistým změnám, může býti pohádkou. Ve fantazii to jde lehce. Jenom tak si člověk v hlavě vytvoří nějakou tu snivou či snovou chvilkovou růžovou bublinu. Tu jež jakoby pomoci jisté energie na základě jisté techniky práce s mysli a s představivisti odešle nějakým tím expresem někam do Vesmíru, tak jak jsem to Já začal dělat Já někdy před patnácti či více léty. " Každý den tudyma chodím a vlastně jsem si ani nepovšimla toho, že každá řeka má jinou barvu vody. Zítra se budu muset podívat, jak půjdu směrem na Slezskoostravský hrad anebo jindy, prostě jak půjdu kolem. Hmm.. ta Ostravice je fakt černější."
Martin Vontor
Něco,co by tu asi být nemělo...(act 60. gradibus ad caelum)
...Konečně po úmorném středozemním horku přijíždím domů na jeden den či spíše noc, než zítra opět odkváčím na druhou stranu, takže času málo ačkoliv v dnešní době různého propojení, ať již přes facebook u pc, notebooku, či mobilních aplikací mohu být stále tak nějak v kontaktu s jistýma osobama ať již slovně či verbálně, tak i jinak, tedy tím způsobem mimoverbální komunikace. V praxi to podstatě znamená, že jisté osoby mohou klidně odbourat tzv. své doposavadní negativní smýšlení a vnímaní věcí internetových, jelikož se klidně může stát, že prostě se na internet člověk nepřipojí, ale pomoci mysli spolu můžeme komunikovat. Nevím jak ostatní, ale rozhodně vím, co mé osoby se týče na koho myslím či kdo myslí na mne v podstatě stejným způsobem dalo by se říci a pravda, že někdy to s člověkem může doslova i zamávat či hejbnout, jak se říká. Vlastně vše je jen věcí jistého vyššího cítění a jde jen o to uhlídat ten kruh, jenž vede nakonec k jisté spolupráci. Pravda, může se zdát, že to poněkud ovlivňuje věci, ale to ovlivňuje i tak, když spolu komunikujeme tím, tzv. vnitřním hlasem, ale každopádně to nikterak neomezuje osobní chování, jelikož vždy by měla být zachována možnost výběru a svoboda v rozhodování a to chce čas i když stejně si člověk řekne, ten vnímavější, že při jistých stavech by mohl uvažovat rychleji, ale musí k tomu dojít sám.
Martin Vontor
Slezskoostravský Hrad,řeka nadějí a... (act 59. gradibus ad caelum)
..." Kdyby tak napsal třeba něco. něco nebo cosi o tom,jaký význam má třeba Slezskoostravský hrad . " zdá se mi, jako by ta tichá víla, snad někde ve mně promluvila. Zřejmě zajímá Jí historie či jen zajímá se o své, stejně tak jako to, jak to vlastně mám či je s Adrianou anebo Katkou od níž vlastně také sem tam přijde zpráva nějaká na nejobvykleji celodenně vesměs poslouchané Radio Čas ,kteráž to tenkráte a o čem to je,vyřešila si vše po svém a sem tam také nechá zahrát pro všechny manželky atd. i když zdá se, jakoby se člověk nacházel v pakárně a jelikož ono i z těch jmén a přítelů různých člověk blbne časem i s rádio ČASEM, tak snad ještě pracuje či nachází se sem tam Na Staré pekárně, kdo ví. Já už nevím, za ten čas totiž, co lítám z místa na místo, prostě ztrácím přehled o věcech minulých a těch životech, ale to už tak bývá. každopádně dá se říct, že nějak jsme svázaní. Něčím. něčím vyšším a mocnějším, což se ví. Někdo méně, jiný více...ale
Martin Vontor
Závislosti aneb život je velká herna...(act 58. gradibus ad caelum)
...Čas...to je to v čem se vlastně posední dobou motám, pluji, vesluji, koupu a ne sám. Život je to, v čem se topím, plavu, asi stejně jako všichni ostatní. Láska, to je to bahno, marast, ve kterém jsme možná všichni v životě upoutání až po uši i když člověk to třeba ani netuší. Pravda, to je tá věc,která vítězí prý. Tedy alespoň obyvatelům hlavního města Prahy se to tak někdy při pohledu na nebe či vzhlížení směrem někam vzhůru pozdává v době přítomnosti Presidenta Republiky Česko Pána ing. Václav Klaus , jelikož výš už to asi zřejmě ani nejde, řekl bych. Tedy u nás v té lodičce uprostřed mapy, jež kolikráte trápí nejenom ženy, ale občasi také chlapy. "Pána prý,který se chová jako Bůh." jak jej v nějaké své a vlastně ani nevím jak prodejné popsal jednou hejtman středočeského kraje David Rath , ačkoliv mám k tomu svůj názor. Názor, ta věc, od které se odvíjí všeliké to dění, pro nějaký zájem. Vyšší.
| předchozí | ... 2 3 4 5 6 7 8 | další |
