Léky, daně... prostě Liga Mistrů... (act. 61. gradibus ad caelum)

..." Zvláštní, ... " povídá jistá žena, zřejmě ta, jíž jsem potkal onen den v těch bleděmodře nebeských letních šatech, jen tak lehce oděnou, jak si to švihala kvapem někam přes město. Jakobych vážně viděl to, co jsem prvně zmínil i když v souvislosti s někým jiným. Stává se to tak, vždycky se mi to tak děje, ele nejenom mně, jelikož ono ve skutečnosti se to normálně tak děje, že člověk někdy sem tam plácne nějakou větu do větru, ledabyle, jenom tak a ta se do pár dní promění ve skutečno. Vesmír tak funguje, tohle jsem již také v tom starém příběhu rozepisoval, ty funkce Vesmíru a to, že vlastně ŽIVOT za jistých věcí a okolností a jistým změnám, může býti pohádkou. Ve fantazii to jde lehce. Jenom tak si člověk v hlavě vytvoří nějakou tu snivou či snovou chvilkovou růžovou bublinu. Tu jež jakoby pomoci jisté energie na základě jisté techniky práce s mysli a s představivisti odešle nějakým tím expresem někam do Vesmíru, tak jak jsem to Já začal dělat Já někdy před patnácti či více léty. " Každý den tudyma chodím a vlastně jsem si ani nepovšimla toho, že každá řeka má jinou barvu vody. Zítra se budu muset podívat, jak půjdu směrem na Slezskoostravský hrad anebo jindy, prostě jak půjdu kolem. Hmm.. ta Ostravice je fakt černější."

Někdo si třeba tajak typicky ostravjan řekne: Tož kura, to su z teho chuj...

ale co...když vše je tak o tym  čarodějovym dechu, tak...

Obvykle to tak bývá, že člověk, tak nějak pokrytý tou běžností věcí kolem sebe v tom shonu svém kolikrát si nevšimne sebemenších detailů či rozdílů, které by se možná v jistém směru daly nazvat puntíčkařstvím a brát se, co by nějaká špatná vlastnost, ale proč? Když Bůh se skrývá v detailech Života a detaily budoucnosti souvisejí či v tom vesmírném spektru vlastně odráží zcela obyčejné prsty na nohou, směřující někam...

Někam třeba rovnou za nosem, či prostě směrem dopředu tedy do budoucna čili do toho, co bude či mohlo by být dál. Jenom čistě ve spojitosti s vlastním lidským tělem.

Také bych to zde nemusel zveřejňovat, protože ono faktem je, že člověk by si měl také něco nechávat pro sebe, "Ale kam by potom lidstvo došlo???" povídám si. Kam? Leda tak zase někam směrem za svým nosem, či tam kam směřují krok za krokem...step by step...naše vlastní chodidla a že se nachodí za ten život, poudám, jen co nás vyhodí z kočárků, tak je zle. Už se nám nechce a už brečíme jak malé děti, které by se ještě rády hojdaly na rukou.

Člověčina

Pod spodním prádlem svého těla

každý bývá sám, aniž by chtěl.

Chce mít ČAS a opět pevně stát

na pětiprsté dlažbě svých vlastních chodidel.

Tak vstaň a choď

a stav i boř !

Boř chrámy starých mýtů

na základě citů.

Neboj se svého stínu,

jež po cestách Tvých Tě doprovází

a v mollové písni kroků svých

zanech po sobě Člověčinu.

_{( poupraveno dle Camilla Carolinss )}

Jelikož tou cestou dal jsem se. Cestou pravdy či tím  svým posláním, jenž tady každý nějaké má, jen o tom  buďto neví, neměl čas k tomu ještě dojít anebo se mu  nechce to vědět. Tedy obvykle, když někdo něco neví,  tak jediný způsob jak to napravit je mu to sdělit a to  jakoukoliv formou a ať si s tím potom naloží dle sebe  a svého vlastního uvážení.

* * *

Vlastně stejně jako ta žena v bleděmodrém co vlastně přesně podle toho názvu filmu DEN POTÉ, tedy den poté, co jsme si pohlédli do očí a minuli se kolem sebe, se mi při myšlence na ní a co tak asi dělá, přesně tak, jak to bývá, když člověku něco či někdo padne do oka a pak si sní, tak v tom dalo by se říci snu, jenomže u mne je to jisté vidění, se zastavila u informační cedule před tou Novou Lávkou, která nahradila tu starou, mýty a pověstmi opředenou, o které jsem četl jako malé dítě, když jsem trávil čas, tenkrát ještě s dědou a babičkou na chatě ve Frýdlantě nad Ostravicí ve Starých ostravských krimihistorkách z ostravských časopisků a magazínků vyšlých někdy ve čtyřicátých či padesátých létech minulého století na základě skutečností. Ale kde je tomu konec. Takhle tenkráte vědět, že jednou přijde do módy internet, tak jistě by to nevzal oheň v kamnech či voda, když se někdy v těch devadesátých létech hrnula  kopců i přes podlahu chaty směrem někam dolů, do údolí, k nádraží, odkud vlaky dennodenně spousty lidí, tůristů či jen tak někam za zábavou přiváží a odváží. Vlastně je proto, aby zjistila své nějaké spojení s místem a s tím, že řeka či říčka Lučina, jež se v těchto místech pod Slezskoostravským hradem vlévá do řeky Ostravice, na jejíchž soutoku byl v těch dříve jinými zmíněný právě tento hrad postaven, že kdysi se jmenovala Lucina, po starému, jak se říká často na ostravském kraji,zřejmě spojeno s Jejím jménem.

" Všimla sis? "

"Čeho?"

"No toho jak je ta voda odlišná, světlejší.." povídaly si ony dvě dámy, zřejmě sestry anebo kolegyně či kamarádky, kdo ví. Prostě dejme tomu, že to byly Lucie a Lenka nebo i jiná, protože z těch přes Radio Čas letících zpráv, za ten čas už nejeden může být docela i paf, což by ale vlastně nemuselo být ani tak od věcí, když si člověk vezme, že Ostrava je přeci jenom jedno město, ve kterém to kolikrát žije od rána zatímco praha ještě dvě hodiny spí na vavřínech či na růžích a člověk má- li hlad a chce si něco koupit normálně do vlaku na jídlo či pití, tak si může leda tak nechat zajít chuť anebo zapltit čtyřikrát tolik, než bývá normálně zvykem. Zřejmě nádražní přirážka. By ale jeden neřekl, že kolikrát je vyšší, než ta vysokohorská, kde se vlastně cena obvykle srovnává s tím, jak se ten proviant tam nanosí, viz třeba takové Vysoké Tatry na Slovensku a případný výstup na Rysy, kde kolikrát jiní na zádech nosí plynové bomby, zásoby čaje, sudy s pivem na zádech, aby případní návštěvníci si mohli v horské chatě užít své idylky a romantiky.

" No koukala jsem. To víš, mně taky hned tak něco neunikne. " zamrkala přes Skype šibalsky Lenča. " A co jako? Čím myslíš, že to může být? "

" Nevím, ale asi proto je to tak, že mám světlejší vlasy. " pověděla Lucka, kterou jistě bude zjímat, někdy, proč se vlastně ta řeka či říčka, jež právě teče odněkud z Morávky tuším či z Těrlicka, ale jistě od Beskyd nějakou tou druhou stranou a právě tam se ty dvě řeky vlévají do sebe. nechce se mi něco momentálně hledat, aby to byl fakt a tak jsou možnosti dvě, stejně jako když v Praze zase vymysleli nějaký ten pozměňovací zákon ohledně léků ve stylu VŠECHNO NEBO NIC, což se mi zdá, že i česká vláda tak trochu již hraje vabank, buď anebo, každopádně si myslím, že si tím jen kope svůj vlastní hrob, jelikož rozumný člověk či jen ten, jehož vlastní možností postaví k tomu jak to je a co je ve hře  bude volit za Bé, protože jen ví, že jsou i jiný možnosti a věci kolem nás, jenž třeba někdy přinese bleděmodrá voda anebo jen čas. Tak to prostě vidím Já a ani nad tím nemusím dlouho přemýšlet, dávno totiž jsem si svými pocity jistý a vím, že kdykoli mně nezklamaly a dopadly stejně i když kolikrát ne tak, jak by se člověk naivně domníval a přál si, jenomž vše je tak nějak v souladu s tím životem.

Nebyl by Hrad Hradem, kdyby se o něm nevyprávěly nějaké pověsti či by nebyl opředen mýty a ten náš, který se vlastně nějak začal rekonstruovat v rámci zkulturnění města,tuším ve všeobecném projektu OSTRAVA - ZELENÁ A KULTURNÍ, zapojená do projektu o HLAVNÍ MĚSTO KULTŮRY, který vlastně o fous či malý kousek projela na základě honocení jisté komise s Plzní, kterážto se dnes může z toho sportovního hlediska chlubit postupem Viktorky do Ligy Mistrů a přihrát si docela slušný balík peněz, stejně tak, jak mohl i ostravský Baník před časem v té eufórii, že se vytvoří velkoklub a pak odešel s ušitým kabátem z ostduy jen proto, že základní osa týmu byla předčasně rozprodaná jen pro pár panáčků, jenž si chtěli narýžovat, jakoby zapomněli, že když se tým ačkoli by musel dle norem hrát někde v Olomouci i možná v Praze, by mohl získat více, jelikož někteří hráči by v případě postupu šli s cenou více nahoru. Prostě ať si myslí kdo chce, co chce, tak Baník na to měl v té době přejít s Látalem, Barošem, Svěrkošem, Bolfem, Markem Heinzem a dalšími přes německý velkoklub, čímž by samozřejmě rapidně přispěl do dlouhodobého koeficientu pro Česko a jiné kluby.

Jenomže pod vidinou rychlých zisků, se tyto věci ztrácí a s ní i jisté touhy a přání mnoha nejenom ostravanů, protože úspěch je reprezentovat ČESKO v nejvyšší klubové soutěži a věřím, že jestli i zarytý  sparťan,slávista, hradečák,baníkovec se během roku nenávidí, tak fotbalový fanoušek v tu chvíli jednou za čas zjihne a přeje českému klubu. Jenže pánové od fotbalu to obvykle vidí jinak a tak namísto kvality a vavřínů pomalu jde český fotbal no, možná že už ani ne do kytek, ale někde pod ně. Čímž jsme vlastně probrali sportovní tématiku, kteroužto zase kolikráte žena nemusí mít dennodenně na očích, ale i to je součástí životů a také jistým způsobem rozšíření pohledů či obzorů v rámci akce SPORTEM KU ZDRAVÍ bez TRVALÉ INVALIDITY, jelikož smích léčí a úsměv krášlí.

Stejně jako i to spojení s Králem či dejme tomu paní Hradu, kterážto momentálně docela klidně může být jen nějakým starostlivým článkem či jen spoučástí nějakého dění. Kdo ví, to je prostě těžko Anežko, řekl by Karel asi, kdyby vrátily se ony časy.

Mimochodem ve spojení s jistou minulostí a minulými životy jsou také jisté věci zasvěcené různým lidem ať již z dávna, jenž ale v té energetické síti s nimi nějak souvisí, tak jako před nedávnem jsme zjistili, že Hrad Starý Jičín postavený čníci někde nad Starým Jičínem patří svému patrónu Sv. Václavu, tak jakož i ona dáma v bleděmodrém se jistě ráda či se zájmem dívá v televizi třeba na pořad s Markem Ebenem O poklad Anežky České, tak jako třeba Vladivojna La Chia si na svá bedra naložila či jen převzala tzv. PATRONÁT nad jistým projektem chránící zájmy takových dejme tomu, pofiderních či máloznámých umělců, muzikantů, kapel, možná i více známých v jistých kruzích, jen toliko médii nepreferovanými, jenž se snaží nějako prorazit na výsluni české múzické scény a možná, že ani ne, ale jen chce za to, do čeho investovala svůj čas a energii asi jako spousta jiných něco mít, protože taková je doba, že pořád se platí penězy a jsou potřeba či jenprostředkem, bez nějž jsme jak se říká často nahraní. Jo, ono kdyby se platilo třeba knoflíky, tak hned by to bylo jiný, to by kolem běhalo pojednou nahých lidí a vše by bylo jak na vojně.

" Ten knoflík je nějaký volný. "

Škub...a už není a pomalu by tady byla nuda, když to vezmem jen tak lážo plážo.

Tak ono zase jeden kostel v Hrabyni, je zase zasvěcen či jehož patrónkou je Sv. Anežka, Anna anebo Hedviga? Také už anebo jen teď to přesně nevím, každopádně jedne z nich byl přisouzen jistý patronát či je jen jeho patrónkou a má či drží nad ním tu pověstnou záštitu.

Vím, motal jsme se tam při tom svém bloudění tenkrát, když jsem chtěl jít za Katkou a najít Jí či jen se stavit na nějaký ten Květinový den do místní LDN, když tam tenkrát pěla naše čím dál tím více proslavenější i když spíše skandály celebrita Iveta Bartošová o které se také ... vlastně ne se... nýbrž ty fámy o ní si tvoří jen ona sama svým chováním a přístupem, když ji společně doprovázel její nyní již exmanžel Jiři Pomeje ,jenž také má nějakou tu svou relaci na nějakém tom rádiu,které vždycky poslouchám, když mám v Pardubicích noční. Vlastně ne vždycky, protože oni to tam vždy a pokaždé naladí na jinou stanici a tak ani nevím která to vlastně je, jestli jednou Hitrádio Magic či Radio Černá Hora , Rádio Blaník anebo Impuls či Frekvence 1, to je teď vcelku jedno.

I v lásce anebo v tom, kdy se říká, že každý když si neví rady by měl vycházet sám ze sebe, či spíše ze své duše, v době, kdy se říká, že lidé jsou andělé i draci , kdy se dejme tomu jedno dítě povede a je jako z pohádky a druhé je třeba jiné a přijde spíše jako Rosa  či Růže, převzato z latiny, vykopaná odněkud z té pověstné Čertovy zahrádky, bo z Vojsou taky jistě sem tam šijí všichni čerti, se mi občas zdá a někomu to tím životem může přijít jako vytaženo ze seriálu Mladí a Neklidní.

Kdy vlastně se tím postupem času mezi námi pohybují i Bohové a Bohyně, kdy pravda ukrývá se prý někde ve víně či po víně, tak jako Léňa si kolikrát pro sebe recituje své vlastní zaklínadlo:

" Čáry máry fuk,

no co,

ať tak či tak,

zajímá mne ten kluk.

Se asi normálně naseru

a jednoduše se naperu

a prostě mu zavolám,

protože i když možná zdá se to být,

mezi náma holkama teď jakoby na kordy,

tak prostě zajímají mne ty jeho akordy."

Prostě tím chtěla jen říct, že vše udělá zcela plně, uvědomělé a za či pro nějaký účel, to jen kdyby zas někdo jiný nemístně si hučel, když z romatiky je nějaká taková zvláštní, divná, jakoby někde na pláži rozplácla či rozplzlá, jak to kolikrát říká, když

v době, kdy každý si chrání svoje zájmy,

kdy každoročně neúprosně zvyšují se nájmy,

kdy každý má či chce mít nějakou tu práci,

kdy po flámech se na záchodě zvrací,

kdy lidé lítaj jako andélé či draci

tváří se vesele či kysele

a kouzlo lásky se někam ztrácí,

jakoby na křídlech odnesly je motýli či ptáci,

kdy člověk má tendenci smát se nebo lát,

kdy láska je jen pouhý opiát

či je jen z ní jeden blbej na kvadrát.

Kdy OSUD ve své kombinaci

spřádá

jistou hvězdnou konstalaci.

Kdy víš, milá Zlatá Vílo,

platí to, že : jak řeklo se, tak i bylo...

* * *

Třeba jak jsem si dnes povídal či jen komentoval to, když lékař Michal Nesvadba vložil na zeď citát, že

Vyvracet lež je horší, než hájit pravdu. od Alexeje Pludka

a Já - Martin von Torr k tomu dodal jen, že...

"To je pravda i když v jistých věcech vlastně se dělá obojí,protože když přijde pravda nová, tak aby pravdou zůstala musí vyvrátit dosavdaní, čímž z té staré pravdy se vlastně stává lež,jež se automaticky vyvrací."

Jak se říká, PRAVÁ PRAVDA SE UKÁŽE ČASEM ČI PRAVDU UKÁŽE ČAS, tak jako když jsem četl to,co zase zasáhne či obyvkle zasahuje do každodenního života spousty lidí, kteří si říkají, že CO SI ČLOVĚK NEUDĚLÁ, TAK TO NEMÁ, ale když to vezmeme globálně  s tou věčnou nespokojeností, tak si také jeden jako Já třeba jednou může říct, CO SI NÁROD NEUDĚLÁ, TO PROSTĚ NEMÁ A NIKDY MÍT NEBUDE. Člověk samotný je samozřejmě nic, jen pouhé zrnko v písku a bez přátel nic nedokáže, jelikož PŘÁTELE , TI PRAVÍ, jsou ŠTĚSTÍ či často bývají, vlastně je to někdy jako když hledáš šafrán či koniklec někdy z jara na horských širokých pastvinách mezi pasoucím se stádem dobytka. myslím, že tohleto každý, kdo se někdy v životě na vlastní oči koukal chvíli, jak se pasou krávy volně na pasece, tak si může či dokáže představit, jak to vypadá, když jsou z pastvy domů na ty louce zelený, kde se pásli jeleni když zrovna šly panenky silnici a potkali je myslivci...

Jenže ono se řekne...přítel...či pár přátel, když každý ví a v tom indiánském způsobu létá, to mezi indiány bylo tak, že můj přítel i Tvým přítelem, ale mezi indiány...ne tou evropskou chátrou, co tam vlítla jako africké kobylky...ale ono se vším je to takový běh na dlouhou trať či...