O setkání s Prezidentem a Policii ČR...(act 72. gradibus ad caelum)

... Probouzím se někdy kolem sedmé hodiny ranní. Vařím kávu, pouštím Radio Čas a přemítám nad tím, zda se nakonec vydat za Prezidentem ČR Václavem Klausem. Ani ne tak proto, abych patřil mezi ty, kteří se chtějí ukazovat někde tam, kde prostě je někdo významný, protože ono je zvykem, že kolem takové osoby se vždycky hodně lidí točí a stejně jako Já, zvědavých může být spousta jiných očí. Spíše jsem veden tím svým dávným snem, že si s Prezidentem pívo dám. Koneckonců možné je všechno, jelikož za ten čas co prostě tak nějak působím těmi svými slovy lze předpokládat, že jiná ústa, z nichž často vycházejí jen slova pustá, to k němu donesou a i on ze své vlastní zvědavosti či jak se o něm říká, že je vidí pouze své Já a to jej zajímá se podívá. Proč ne, koneckonců je to Prezident nyní a ten potřebuje či měl by vědět co se děje, tedy ne ve vládě, protože tam to má denně na očích a sám moc dobře ví, že ne funkce Prezidenta řídí stát, ale vláda a věřím, že spousta těch věcí, které by jindy, pokud by se vrátil čas a on sešel o schodek níž na post předsedy vlády, tak by nyní spoustu věcí udělal jinak či se jinak zachoval a když ne, tak to zase jiná ústa donesou jeho manželce a první dámě Lívii a jistě si v tom svém domácím duchu o tom nějak promluví. Vlastně co on může ve své funkci nyní, když kolem něj v tom chlívku se pase spousta nově zrozených sviní. Může ostře zkritizovat, může oslovit, může jen dělat to co Já, ale zbytek je o tom, že spousta lidí jej také nechce poslouchat, jelikož mají svůj nějaký přístup, ale z pohledu dejme tomu nejvyššího legislativního postu u nás, má jistě zájem o veřejné mínění, tedy to pravé, všeobecné a především o to, co se kde děje. Vlastně jsme na tom stejně i když to vypadá, jakobychom stáli proti sobě na kednom kurtu do kříže a čeklai občas na ten pověstný servis. Sny za člověkem jen tak zničehonic nepřijdou, protože ono platí to, že bez toho, že jen tak z nebe pečení holubi neletí rovnou do pusy a byl bych blázen, kdybch si myslel, že zrovna, když vystoupí z SC PENDOLLINO a ví či může vědět, že zrovna jsem v Porubě a cestou někde směrem k té privátní škole svého syna prostě zastaví tady v tom momentálním staveništi, zazvoní mi na zvonek tentorát, jelikož pevnou linku od té doby, co mi volal naposled jsme již zrušili a řekl: "Tak se koukej Králi, zámeček je naproti, dáme jedno malé ať již Tě mám konečně z krku. Co tam čepují a kolik to stojí u řeka? " a Já bych mu odpověděl: " Díky Prezidente, ale musím na noční a jistě to znáte, takže z toho pivka dneska sni nic nebude, prostě blbej čas. ", ale nakonec zvedám svůj slavnej zadek a jdu na autobus, protože štěstí samo o sobě bez toho, aby člověk nic neudělal nepřijde.

Jak je již mým zvykem koukám co se děje kolem toho, když zrovna prvňáčci jdou s maminky a tatinkami poprvé do školy. Městská Stráž na každém rohu či vlastně přechodu pro chodce. " Tak dneska to nebude tak, jak jsme zpívali kdysi, že na zebře Tatra drtí důchodce." ale hned ve Svinově koukám a nevím...Sním či bdím?...je to muž či žena?...no vypadá to na kluka, ale ty vlasy...že by snad upravenost končila a ostravská městská Policie, tak jako tenkrát Policie ČR na Dělnické v Porubě si hrála dle těch detektivních seriálů v tu pověstnou neděli na kancelář FBI, ty vlasy, dlouhé svázáne do copu...zelené kalhoty...že by přešli na styl RAMBO? Tak tady už chybí jen ty šípy s našroubovatelnými hlavicemi granátů. Možná, že už v tom neustálem šetření a škrtání není na uniformy a co si prostě nedoneseš, to nemáš anebo ta morálka byla už opravdu natolik uvolněná?

Nechávám to být, jelikož autobus jede dál a nakonec po projetí nebezpečnou zónou 1, jelikož momentálně má jízdenka v rámci AKCE SMOG, je ještě nastavená pouze na zónu 4, s úlevou na duši vystupuji v Marianských horách u Baumaxu. je to tak tak, natěsno, jelikož čas neúprosně běží a osmá je tu v cuku letu.

Nenapadlo mne, že vlastně prvňáčci mají nástup do výcvikového a výukového tábora společnosti až na devět, přeci jen nástup do něčeho školního jsem absolvoval pouze dvakrát a že na ceduli je napsáno, že Vítání žáků prvních tříd na Základní škole bude za účasti Prezidenta České Republiky v době od 9:00 do 11:00. Tak co dělat? Pizzerie od vlastně už ani ne tak bráchy zase jako jeho kámoše za rohem, ale tá se otevírá až kdo ví kdy a prejza dorazí dle mého tak někdy okolo desáté. No hlavně asbych stihl včas IC PRAHA ve 14:04 na noční do Pardubic.

Vlastně mne trochu zmátlo i to, že nějaká ta mamča se svou ratolesti šla ze školy a otec řekl: Tak pozdravuj pána Prezidenta.

Možná to pro toho malého kluka bude zážitek, koneckonců pro ty děti asi jistě nějaká událost, to Gustav Husák ve svém věku za náma tak nechodil, ale když ono stejně, co si takový vyplašený prvňáček bude pamatovat, když během druhé třídy se zase změní tvář na obraze na který bude čučet celých xx let a bud vzhlížet směrem vzhůru a omílat ty jisté věty či sem tam jisté hlavě houbou setře o přestávce při dětských radovánkách pot z čela a za odměnu si domu odense poznámku o nevhodném chování či ničení školního majetku acestou ze školy si pak tím svým životem začne notovat...

... a odněkud z hůry se ozve: "Jo, milé děti, na to Já jsem už poněkud malým pánem, to brečíte na špatném hrobě, dneska to všechno mají pevně ve svých spárech Miroslav Kalousek a Petr Nečas , také svědomitý člen SSM a pachtí to právě s kalouskem a dalšími a podporuje to i když ono...

2006-Jednání kalouska s Paroubkem,plán k vytvoření menšinové vlády s podporou komunistů.rezignace vedení lidovců.Depeše podle níž si kalousek přišel při koupi grippenu na tolik peněz,že si už může dovolit být nejpoctivější čech. 2005-korupce v česku roste,kvůli výstřelkům vedení lidovců padla vláda ODS pod vedením V.Klause a krachla polovina bank,korupční skandály přibývají a mnohé jsou spojeny s ODS...

O čem též kdysi američtí velvyslanci dávali hlášení...

, jenž kdo ví kde by se dostal a jak by vystudoval, kdyby to se školstvím bylo tehdá tak, jak on to dnes vidí a preferuje ve své vizi a navíc, Já sám osobně už to mám za pár, protože mně končí prezidentský mandát a docela se i už s babčou těšíme na zasloužený vejminek, zatímco ti dva s tím zbytkem tam budou strašit do alelůja, ale třeba vám ještě, kdyby nakrásně jste si už nevěděli rady, tak ještě je tu Karel XIII. - Král Český Poslední se svou Královskou rodinou či družinou či svými věrnými, protože naděje a láska prý umírá poslední. Navíc on je Vesmírem sám a už mně také stal spoustu emocí a nervů. "

Čas plyne, čekání tedy dlouhé zdá se...lidé se mění kolem jak tak chodí a noha nohu mine a sem tam si o tom všem leccos poví.

" No víte, musím přiznat, že mám zrovna strach. Nechtěla jsem tudy jít, co vy víte jestli tady nebude někde někdo čekat na střeše se samopalem. " povídá jedna starší žena, důchodkyně, té mladší s kočárkem, jak tak kráčí kolem školy.

Nedivím se, ono u takových cerémonii jeden opravdu neví co se může stát, když nějaká osoba si získá za své vládní působení nejen spoustu jakoby sympatizantů, ale především spíše odpůrců, jelikož samotný odpůrcem kolikráte jest a člověk se opravdu musí chovat a jednat jako kočka a mít oči buďto na šťopkách anebo jen věřit, že se nic zlého nestane a že všechno dobře dopadne a on je v bezpečí a že třeba i kdyby, tak vyvázne se štěstím či jen malým škrábancem.

Lidé se sbíhají přijíždí starostka městského obvodu Ostrava - Marianské Hory Liana Janáčková, auta české televize, které buďto mají povolení vjet na chodníky a prostranství parku, jíndy určené jen pro pěší a chráněné značkou ZÁKAZ VJEZDU a v tento den i procházejícími hlídkami strážníků POLICIE ČR a začíná takzvaná CERÉMONIE PŘED CERÉMONII NA ZÁKLADĚ JISTÝCH CEREMONIÁŘŮ a zdá se, že i pod záštitou pracovníků firmy ČD-TELEMATIKA, kterážto asi tuto událost možná chrání v rámci jistého sponzoringu, ačkoli jak bývá častým zvykem při takových akcích, tak největší práci mají uklízečky, které mi připomínají má vojenská léta strávená s koštětem z proutí na tzv. buzerplace.

" Ne, teď ty popadané jabka nemáme odhazovat, za chvíli prezident přijede a půjde právě touto cestou, tímto chodníčkem a máme se schovat pod stromy, abychom tu nevypadali jako nějaká delegace. " jde slyše poněkud pracovní komunikaci oněch dam.

" Ale ne, máte to tam uklidit, říkala to starostka. "

" Ne, teď nám starostka říkala, že to máme nechat a uklidit až potom. "

V době někdy poté,kdy žáci nastoupivší do prvních ročníků opouštěli předškolní prostranství směrem do útrob základní školy, před níž se začal procházet panáček v obleku s naslouchátkem a drátkem vedoucím někam dovnitř ušního boltce a kolem se to začalo plnit bleděmodrými košiláky se  znakem České republiky a visačkou s osobním číslem na uniformě.

Chci si udělat fotku či záběr, nejen tak pro památku, ale také vzhledem k této mé práci a tak si krátím ten čas hledáním nějakého vhodného postu stejně tak, jak to dělá veřejnoprávní médium, jež to má točit a také, protože není vhodné kouřit přímo před školou, tak chodím stranou, kvůli těm dětem jenom, protože jinak nás tam těch kuřáků je tolik, že nekuřáky by se dalo spočítat na prstech jedné ruky nebo dvou. No ještě, že to není restaurace a nemáme rok 2014, říkám si, protože jinak bychom asi všichni museli jít někam na zastávku či za Baumax do pole a staříčka prejzu bychom prošvihli a protože také vna jistém posezení, kde zrovna předseda ROI Stojka Josef zrovna obtelefonovával různé vychovatelské ústavy ohledně svého syna pro přání nějaké návštěvy či shánění jisté eskortní služby, kterýžto i on se může pyšnit fotografii na níž vedle něho je i Prezident České Republiky Václav Klaus .

* * *

Svět je malej, dokonalej. Ptkávám právě mezi těmi  uklízečkami jisté známé tváře, jedna ze ZŠ  ZELENÁ po těch desíti létech a druhá, poněkud  postarší zdá se mi povědomá odněkud z dob, kdy  jsem ještě pracoval co by mechanik-opravář  kolejových vozidel na Ostrava- hlavní nádraží na  frýdlantském nástupišti, odkud kdysi vyjížděly vlaky  někam na beskydy a jezdil jsem na chatu  do Frýdlantu nad Ostravicí. Nějak náhodně jsme  se dostali do diskuze. Ono Ostrava je za ty roky  opravdu malá a člověk vlastně v jistých okamžicích  zjistí, že za ten život se znaá či jen tak někdy  prohodil řeč či seděl u stolu s kdekým, jako i třeba  se starostkou v dobách, kdy můj otec ještě hrál s  kapelou FO-3 v ostravském Lesoparku Benátky,  když ještě patřily Honzovi Konečnému, řezníku a  uzenáři ze Svinova a poté podnikatelem.

" To je pojednou zmatků, kvůli jednoho Klause. " povídá ta paní, jež kdysi jezdila jako vlakvedoucí, jak jsem se později dozvěděl, když jsem se zeptal, protože zdála se mi odněkud povědomá.

" No to máte těžko, prostě to tak chodí, přijede prezident a celá Ostrava je z toho posraná. " odpovídám jí i když ono Ostrava jako taková ne, to jen někteří lidi v ní prostě chtěj, aby vše byloéňo ňéno, snad tak jako za starých časů. Prostě jisté životní výchovné prvky a naučené zvyky stále v tom duchu ostravského člověka zůstavájí a převládají i dodnes.

"No to je fakt, to by mne zajímalo ale, jestli to auto tam může stát." povídá.

"No možná že ano, kdo ví, jak to chodí při tzv. mimořádných událostí. " odpovídám i když starostka, stejně jako prezident později parkovali na parkovišti. " Možná je to kvůli tomu satelitu, třeba má malý dosah. To máte to samé, jak s tím brněnským hjtmanem nedávno, co jel přes město 62 km v hodině a měl jet padesátkou a kupodivu pojednou jako zázrakem přestal fungovat radar. "

"No to vím, to jsem koukala ve zprávách. Oni si to už vždycky podle sebe udělají, ale kdyby normální obyčejný člověk tohle udělal, tak hned po něm jdou a dostane flastr. "

" To víte, jiné ... "

"A přitom nechápu, ty jabka, vždyť co, Klaus je přece stejně člověk tak, jako my všichni ostatní, tak nevím proč kolem toho takový humbuk. Vidíte tam tu paní?... "

ukázala směrem ke kopečku na paní na vozíku doprovázenou ještě jinou osobou.

"No vidím. "

" Tak ta má 100 let. A ještě Jí to myslí a občas také ještě chodí, vždycky sem tam sedí před domem. "

" No Já to znám, moje babi na tom byla stejně, ta se dožila 96.-ti, ale pak už to nezvládla a šla do..."

" Do eLDéeNky..."

"No to až potom, prvně do nemocnice a pak tam, ale ono už se to nedalo, prostě rok od roku jí tělo už přestalo sloužit. A protože za celou dobu nevzala ani prášek, tak tam do ní narvali ty oblbováky a do dvou, třech měsíců odešla, ale je to dobře, protože už sama se trápila a kolikrát prosila Boha, aby Jí vyslyšel a vzal Jí nahoru. Jiank tu mohla být jistě ještě dýl."

" No nechtěla..." říkala dopravní obsluha, oné stoleté stařenky " ale říkala jsem Jí...No tak Babi jednou je to za čas, tak pojďte ven "

" No nějak to vyřešíme a uděláme, postavte se tam na ten rožek a Já řeknu pánu Prezidentovi, že tady máme takovou občanku. " Pověděla starostka, která prošla kolem v rámci jisté kontroly, zda věci jsou tak, jak jsou.

" No ta má ale také svoje za ušima. " dodala ještě průvodkyně a pak dámy stočily hovor na věci minulé, kolem dětí v souvislosti, že za tou paní exvlakvedoucí přišla vnučka, taková švarná dcerka černovlasá...

" Té je už sedmnáct, to to letí...to roste před očima, už jde do třetího ročníku."

" No ještě nedávno jsme to tady hlídali, caparty jedny..." povídá průvodkyně " a to je která?"

"No Zdenička se jmenuje. "

" Babi nemáš třicet korun? "

" Ale to víš, že mám...ty máš štěstí, žes potkala babičku, že? "

" No..možná ještě uvidíš Janu, až půjde ze školy. " načež se potom rozhovor stočil k jistým jménům procházejících lidí a další souvislostií směrem k výchovám a pořízovaní dětí v dobách, kdy v Ostravě jistou dobu preferoval svůj obor také doktor a sexuolog Radim Uzel .

Čas se táhne a čekání na pana Prezidenta se protahuje...

Atmosféra houstne a lidé jsou netrpělivý...

" Už tu měl být, měl přijet na deset... Už vystoupil z pendolína... přijede o půl jednácté...přijde tam od knihovny po chodníču... Ano ta první varianta platí jak jsme se původně bavili...od Shelky doleva...ne, nemůžu ji dát tu tašku na klín, ještě by jí to někdo vzal..." je slyšet informace  kolemjdoucích lidí v podobě obyčejných rodičů prvňáčků a přátel školy, učitelů, ředitelky, starostky a i pána z ochranky Prezidenstké kanceláře s krouceným drátkem v uchu a průvodkyně stoleté stařenky, zatímco sem tam lze vidět někoho nést karton matonek, krabici s chlebíčky a podobně a zvyšujícího se počtu lidí z ochranky v lesklých oblecích a drahých džinsách.

"To bych taky chtěla takhle chodit za tak těžké peníze. " povídá důchodkyně a dodává " Já vím, měla jsem se lépe učit. "

" To ne, " povídám " To jen je třeba být v pravou chvíli na správném místě a ve správný okamžik se obklopit těmi správnými lidmi, vždyť to je tak samo jako s tou sametovou revolucí.. nejhorší na tom či největší sranda je to, že jiní se na ně  těžce dřou za lehké peníze, ale bez těch lehkých by nebylo těch těžkých."

" To je fakt, oni si stejně asi nikdy neuvědomí, že manuální práce je ta nejdůležitější a že bez ní by nic nebylo."

"To si neuvědomí, protože jim to slovo nic neříká, to je totiž jiná vysoká škola ekonomická."

Nakonec konečně přichází tak dlouho očekávána chvíle, kdy všichni museli opustit vymetený chodník a místo parkování vládních aut...

" Ještě tu měli natáhnout červený běhouon..už včera holky ty kachle málem lízaly jazykem. " ještě stihla pronést paní, s níž jsem se znal z práce mezi řečmi o tom, že by to chtělo ořezat stromy a podobné úpravy zeleného prostranství, že by šlo všechno, jenže je to otázkou peněz a ty nejsou, tudíž i z jistých komfortů se musí slevit, jelikož vždycky polovina peněz z veřejných rozpočtů v podobě provizí odtelka do soukromých majetků jistých lidí, jež po jednou lpí nad všeobecnnou kontrolou finančních toků a zuby nehty se brání tomu, aby se přišlo na to, kam se ty prachy poděly a že ten deficit narůstá stejně jako ty stromy a keře s tím, že jednodušší je říct, že občané dluží státu již nějakých 131 000 korun v přepočtu na osobu, zatímco z provize za nákupy švédských grippenů a podobných transakcí se jiná sídla dostávají do rukou soukromých majitelů či získávají na kráse pomoci prostředníků či tzv. fuckérů a pachatel POLICII ČR stále uniká neznámo kam pro nedostatky důkazů.

...ta chvíle kdy sluneční paprsky tohoto slavnostního dne všech prvňáčku, kdy i počasí přeje proříznou modrá světla strážných majáků vládních aut.

PREZIDENT PŘICHÁZÍ....jen fanfáry ještě ke vší té slávě schází.

Pomalu se blíží průvod jemuž předcházejí klánějící se a poklonkující fotoreportéři zachytit kdejaký prezidentův krok. Potom přichází sám Prezident obklopeny velkou škálou lidí příjemně se usmívajících a vlastně ani nikdo neví, kdo je kdo a co že tam vlastně vůbec chce k jistému překvapení, jelikož nebylo na ceduli napsáno, že přijede skoro celá prezidentská kancelář.

" Jee dobrý den, tak Vám je tolik? A jak to zvládáte? " bavi se prezident se stoletou stařenkou a mezitím se kouká kolem, působí vcelku normálně, lépe než v televizi, no stát vedle něj a ne metr a  půl proti jemu řekl bych, že je tak jen o pár centimetrů vyšší. kdo ví, jestli mne podle toho šátku pozná, přeci je, ještě jsem se neohoilil, ale kdo ví, povídám si mezitím co On si podává se stařenkou pravicí a vlastně je nucen tak trochu ohnout svá záda. Točím ten ani ne dvouminutový rozhovor na mobil s tím, že to dám na youtube a pak sem, tak jako ty fotky,tedy těch pár, kteréžto nějak nelze zde z technických nekomunikačních chyb ať dělám co dělám, tak protože od jisté doby mi ten počítatč jaksi blbne, tak to nejde, jak nyní  tak zjišťuji, což mne štve, jelikož to ztrácí nejen na kráse, ale především na autentičnosti.

Ale zatímco to ještě sám osobně nevím a žiji v jisté iluzi a pocitu z toho, jak velí jeden billbard na marianskohorské, že každý úlovek je mým bohatstvím a říkám si, kdo ví, jestli ví, že se klání před...Králem či tím novodobým...musí to vědět, věřím tomu, i když ten okamžik si to člověk neuvědomí a přijde na to třeba potom, ale neberu to tak, jelikož vlastně přímo se baví s tou stoletou paní.

nakonec odchází plnit své poslání, pro které tu přijel a Já spěchám domů, jelikož jedu na noční a už tak se to čekání na prezidnetův příjezd protáhlo a tak to beru tou nejkratší cestou k zastávce a shodou okolností právě tam, kde POLICIE ČR doprovázející či hraničíci vládní kolonu odhodila své motocykly.

" Váš občanský průkaz !!! " slyším  za zády. Otáčím se a vidím dvojici strážníků.

" Prosím, ale nevím proč."

" No protože se tu už motáte od pěti hodin. "

" tak to asi sotva, když v sedm jsem vstával."

" No tak nám to bylo řečeno."

" Ale, ale..." zatímco si mne hlídka zapisuje.

" To víte kdyby se náhodou něco stalo."

..tak ať mají viníka říkám si. Zvláštní přístup české policie poněkud, povídám si. Vždyť přece kdyby někdo něco chtěl udělat, tak to udělá dávno a neprochází se veřejně či nejde na zastávku pryč, co Já vím a navíc...nejen že jejích finty znám, ale kdo ví, kdo mne práskl či...protože ono pořád je to o tom, že...a přitom nevím jestli šaty dělají člověka...proč zrovna Já? když je tam tolik lidí..kdo ví jestli, tak poctivě kontrolují všechny ostatní...prostě je to pořád tak jak jsme se bavili s tou paní, že tam kde se neděje nic, tak tam jich chodí stopadesát a tam, kde se krade a má jich tam být třeba, tak tam není ani noha a potom to tak často dopadá.

" Co máte v tom batohu?"

"Nic, chcete se podívat?"

" Ne. "

No nevím jak by to dopadlo, kdybych řekl, že v batohu mám bombu a na policejní stanici by z toho vyplynulo, že jsem si z nich dělal jen prdel, tedy krom toho, že jistě bych noc nestrávil prací.

Nakonec tedy jedu domů a kroutím nad tím hlavou.

"Tak co? viděs Klause? " povídá mamka, když jsem přijel domů.

"Jo, viděl."

" A co? je takový vypoasený jak v televizi?"

" Ne není, náhodou vypadal normálně, televize zkresluje, jako v pohodě..." povídám Jí a povídám Jí ty svý příhody s policajty načež ona reaguje na to tím, jestli jsem třeba nešel přes cestu imo přechod pro chodce a podobně s konstatováním toho, že to jsou blbci, což není nic nového pod Sluncem.

Policie ten den jako by mi včera byla soopravdy souzená, jelikož sednu nakonec do vlaku IC PRAHA, nade mnou jistá nějaká tiskovina, tak si říkám, že cestou počtu a hle, ono to neprodejný PRAŽSKÝ STRÁŽNÍK... v němž se dočítám věci z historie obecních policií, kteréžto časem zde nějak také zapracuji s tím, že....

Instrukce Rudolfa II. z r.1577 pro tehdy nově zřízené české místodržitelství  popisovala policejní agendu jen povšechně. Tito podle ní měli PEČOVAT O ČEST A  SLUŽBU BOŽÍ NA PRAŽSKÉM HRADĚ, V PRAŽSKÝCH A VŠECH JINÝCH MĚSTECH  KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO, NEDOPOUŠTĚT VZNIKÁNÍ NOVÝCH POHORŠLIVÝCH SEKT,  TRESTAT LÁNÍ,KLENÍ, NADÁVÁNÍ A JINÉ NEŘESTI,JIMIŽ JE HNĚVÁN BŮH A LIDÉ  SVÁDĚNI ŠPATNÝM PŘÍKLADEM, ABY SE KŘESŤANSKÝM OBCOVÁNÍM A DOBROU POLICIÍ PŘEDEŠLO BOŽÍMU HNĚVU.

KROM TÉTO POLICEJNÍ PÉČE DUCHOVNÍHO RÁZU MĚLI MÍSTODRŽÍCÍ VŽDY A VŠUDE HÁJIT PRÁVA ZEMĚPÁNA A CELÉHO KRÁLOVSTVÍ, BDÍT NAD ZACHOVÁVÁNÍM ZEMSKÝCH HRANIC A EVENTUÁLNÍ NEBEZPEČÍ, HROZÍCÍ KRÁLI NEBO KRÁLOVSTVÍ, NEBO VÁLEČNÉ NEBEZPEČÍ OZNÁMITI KRÁLI NEPRODLENĚ A VYČKAT JEHO ROZHODNUTÍ...

...když opět slyším " Cizinecká policie, vaše doklady prosím..." a pak že...

Martin von Torr Č. K. v. k.