Něco,co by tu asi být nemělo...(act 60. gradibus ad caelum)

...Konečně po úmorném středozemním horku přijíždím domů na jeden den či spíše noc, než zítra opět odkváčím na druhou stranu, takže času málo ačkoliv v dnešní době různého propojení, ať již přes facebook u pc, notebooku, či mobilních aplikací mohu být stále tak nějak v kontaktu s jistýma osobama ať již slovně či verbálně, tak i jinak, tedy tím způsobem mimoverbální komunikace. V praxi to podstatě znamená, že jisté osoby mohou klidně odbourat tzv. své doposavadní negativní smýšlení a vnímaní věcí internetových, jelikož se klidně může stát, že prostě se na internet člověk nepřipojí, ale pomoci mysli spolu můžeme komunikovat. Nevím jak ostatní, ale rozhodně vím, co mé osoby se týče na koho myslím či kdo myslí na mne v podstatě stejným způsobem dalo by se říci a pravda, že někdy to s člověkem může doslova i zamávat či hejbnout, jak se říká. Vlastně vše je jen věcí jistého vyššího cítění a jde jen o to uhlídat ten kruh, jenž vede nakonec k jisté spolupráci. Pravda, může se zdát, že to poněkud ovlivňuje věci, ale to ovlivňuje i tak, když spolu komunikujeme tím, tzv. vnitřním hlasem, ale každopádně to nikterak neomezuje osobní chování, jelikož vždy by měla být zachována možnost výběru a svoboda v rozhodování a to chce čas i když stejně si člověk řekne, ten vnímavější, že při jistých stavech by mohl uvažovat rychleji, ale musí k tomu dojít sám.

" Vždycky udělá nějakou  změnu a mně to překvapí.  " si říká možná Léňa,jenž  tou dobou, aby si dala  voraz od všeho, tak se  vydala někam k moři.  Zřejmě Středozemnímu a  tak trochu nabrat inspiraci  pro další věci a tak trochu  do té krajiny zaslíbene  antickým Bohům.

Stejně tak, jako někdo  jiný si třeba řekne " Ty mi  tu holku snad vyneseš do  nebe. "

" No, od toho už je na  tom světě ten Pán Výtahů,víš...vlastně  nastoupíš a už se vezeš  ani nevíš jak, ale víš, jak  funguje vlastně taková  zdviž?" odpověděl čísi  hlas, tak vzdálený, ale  přesto někde v nás.

"Hmm...takže Čaroděj, je  vlastně slaměným  vdovcem. " možná někoho napadne, ale není. Jelikož zatím žádný slamáček nenosí a navíc je utahanej jako kůň, že vlastně ani nemá náladu plýtvat svou drahocennou energii tím, jak kolikrát bývá zvykem a také asi jako každému i jemu se semo tamo do cesty sejdou nový věci, které zase může vnímat i někdo jiný, další, prostě nějak více zainteresovaný.

" A stejně mi to tak nějak, jak nad tím přemýšlím, připadá vážně jako v těch Starých Řeckých pověstech a bájích. "

" Jak to my myslíš? To je jako když spolu mluvíme přes Skype? " letí v jistou chvíli dalo by se říci z Idy či bajného Olympu někam kolem Lysé hory.

" No nějak tak, ale spíše mám na mysli to, že si tak nějak připadám jako ten Paris,co šel pro to jablko a ty Bohyně se tam handrkovaly o to, která znich je best nice či beuatifulnější. "

A jelikož tedy po dnešku jsou mé mozgové bu'nky poněkud  vyžhavené tím,že vlastně mi díky nějakým pěti minutám ujel vlak před nosem, jelikož dneska to už prostě chodí tak , od té doby co je rozdělená dráha zvláště na regionální a dálkovou, že se obvykle na nic a na nikoho nečeká a lidi si mohou tak nadávat pánu Bohu do oken možná jenom proto, aby těch pár panáčků nahoře mělo klid a nemuselo řešit ty různé stížnosti odle toho jak jsem slyšel o tom kšeftu století s tím ombudsmanem Fejkem, kterýžto přišel odněkud ze ZOO a měl pod sebou cca 15 managerů, kteří vyřešili za den tak zhruba tři stížnosti každý. Docela nákladný job bych řekl, ale ono to je vlastně s tím českým uvažováním běžné, jelikož ta naše malá lodička stojící někde na pustině, plující někam do Evropy mi stále přijde jako ten pověstný seccond hand.

Prostě je to stejné jako s tou koupi našeho slavného Pendolinna, kolem kterého už bylo toliko pověstí a řečí a slávy kolem dokola aniž by možná právě ti všichni v tom světle věděli to, o čem třeba jsme se bavili s kolegou při jedné denní.

Vlastně ani nevím jak to začalo a o čem jsme se bavili prvně, i když to tuším bylo na typické běžné stěžování či kritizování naši vlády a jejich nákupů a akcí typu PANDUR,GRIPPEN apod. , prostě vše co čech nechce a na co si zvykne a bere to potom celé jako samozřejmou věc, ale přišla souvislost a řeč právě na toto téma s tím,že říkám:

"To víš, to máš to samé jako Pendolinno. Nikdo z Evropy jej nechce... "

" A my ču**** je koupíme. " dodal nejmenovaný kolega, jelikož vlastně pořádně si již to příjmení ani nepamatuji.

Takže asi nějak tak. Vlastně z pohledu českého se asi může zdát o nějaké extra věci, ale ve skutečnosti mi to přijde, že si tady vlastně hrajeme jen na vojáčky někde na maketě či vlakovém panelu, protože kdyby tomu tak nebylo, tak by jistojistě do těch hlavních misí neodjížděli pouze chemické jednotky a vojenské zdravotnictví, tedy opomenu-li ty tzv. dohlížecí akce, abychom u NATO nevypadali kdovíjak blbě, když už jsme tam vlezli co by na truc proti Sovětskému svazu či jen z nějaké té eufórie, že zrovna jsme svobodní a...

Takže to dnešní psaní spíše věnuji jen pro doplnění jistého dění na facebooku, protože bystrým uším a hlavám jistě neujde spousta nových myšlenkových spojitostí, k  jistým mým výrokům, protože jen tak na dovysvětlenou, v podstatě se po celou tu dobu, co se píše či hledá návod na štěstí či dokonce štěstí samo, jelikož jak bývá zvykem, tak v rámco zdokonalení se vše tak nějak časem, pokud člověk tomu dá prostor evoluje o věci více či méně stejné.

ÚSPĚCH - jedna ze součástí dobrého pocitu. Jak sklízet úspěch. Já osobně  či ve mně to ten pocit úspěchu vyvolává třeba jen kratička zprává o tom, že češi už konečně začli skupovat to zlato, jak jsem psal před dvěma léty v souvislosti s kurzem naší měny, jež je krytá zlatem vůči euru či dolaru, že ženy konečně přestanou dychtit po zlatých věncích kolem krků a zápěstí jen proto, aby se v rámci odstranění strachu nemuseli bát, že je někdo mázne, přepadne a okrade, protože na chudém si nikdo nic nevezme a podobně. Ale čověk, sní-li si sen o nějaké te vřavě kolem sebe, tak z pohledu českého jazyka se ta reklama dělá opravdu jen málo i když čeština se za posledních pár let přeci jen poněkud proslavila, jenomže ono nám přišel do módy i facebook, na který Evropa je dávno zvyklá a bere jej zcela normálně, ale opět jen český člověk se na to kouká poněkud svým typickým způsobem jako že je to špatně a že na facebooku si má dávat potor na to a na tamto, protože nikdy neví, kdo jej za ten čas vygoogluje jinde či vyseznamuje, líbimsetijuje, vynetloguje, vybadooje, vyoficiálstránkuje a kdo ví cooje ještě, což vlastně souvisí s tím,že jsem dal na fb asi jako každý tam sem tam dá nějaký ten odkaz nebo písničku, která se mu líbí, ale už neví kdo si to poslechne. Ten kdo má mezi svými virtuály i cizince, tak asi sotva může očekávat, že si poslechne něco, čemu nerozumí, to je stejné asi tak jako, když potkám mongola a budu chtít po něm ať mi ukáže kde je Moravský kras na mapě či jakou trasou se dostanu metrem z Můstku třeba někam na Zličín anebo  na Ruzyni či jinde. No i když ono možná kupodivu bych byl i překvapen kolikrát, kdyby mi poradil rychleji nežli kdejaký čech.

No a proto, že čas kvapí a rád bych zítra díky zdejším omezením možná napsal více,tak to dnes zkrátím a popřeji dobrou noc, protože jsem se dnes bavil s jednou svou známou mohu říct finkopolkou Raija Alatalo a jelikož mne nadchly dnes jak jsem zjistil její skicy či My drawing , jak si to nazvala a o kterých se zde jistě také někdy zmíním blíže, tak to uzavřu dnes...

...takže to nestihl...a šel spát...zlý...protože i dobrou noc zapomněl přát...kdo?...no přeci...

Martin von Torr č. k. v. k.