Prahou lodí, bankou, podruhé...(act 81. gradibus ad caelum)

... Jak si tak pluji po Vltavě tou lodí tam a zpět, dokolečka, chvíli se nechávám vést instrukcemi toho cédečka, přesně podle toho, jak jsem viděl v mnoha filmech kde slyšíte a nalevo vidíte...a všichni se otočí do leva a teď po straně pravé vidíte a zase si každý procvičí své ztuhlé krční a ramenní svalstvo pohybem do prava, tak jak to bylo kdyi, kdy namísto CD a reproduktorů byl ve předu stojící člověk s hentou hlásnou troubou, protože teď si nemohu přesně vybavit jestli to byl megafón anebo jen seříznutý cestařský kužel opatřený nějakou tou úchytkou. Kupodivu mi však přijde, že se ty instrukce nějak neslučují s realitou, protože když mám po pravé straně na pravoboku vidět nějakou věž, tak je tam jen les a v případě pohledu na Petřínskou rozhlednu, tedy známou českou Eiffelovku, jak si ji někdo nazval asi aby to bylo jen zajímavější pro tourism people, tak se stejně musím podívat před sebe a nahoru nehledě k tomu, že vlastně některé věci se tam pořád opakují dokola až se mi pojednou jeví zda se to instruktážní dc nezaseklo na optické jehle. Každopádně však některé informace jsou přínosem a v jistých momentech mi to prostě nedá, abych ze svého nového zvyku své otázky a pochyby házel na FACEBOOKs WALL tedy zeď s naději, že se konečně něco dozvím a mé případné nedokonalosti některý znalejší a pamatující si člověk odpoví, což ovšem se nikda neděje, načež mi vždy z toho přesně tak, jako ta voda ve Vltavě plyne, že buďto neví sám osobně anebo se mu nechce, protože něco tají či případně je spíše nekomunikativním typem anebo prostě si řekne: Co Já se budu bavit s nějakým takovým, co si tady hraje na Krále Klacka a nerespektuje zákony, které my tady tak pracně vymýšlím a přitom vím, že ze zákona je prý zatajování informací a důkazů trestné anebo se jen říká, že neznalost zákonů neomlouvá? Ale jak je mám znát, když se mění z minuty na minutu, což by zase tak zlé nebylo, kdyby to kolikráte nebyly totální či stále totalitní hovadiny a nesmysly, když zase a opět a zcela jinak...podle toho, co se mně týká, když už prostě jednou člověk něco dokáže, co se jen tak nepovedlo každému a stane se někým jiným...

... a vlastně ve stylu toho, že to co češi  zatají se zase náhodou prozradí někde  jinde a někým jiným, slyším hned po vypnutí  autentického natáčení plavby po Vltavě,  krom jiných komentářů, když zrovna  proplouváme kolem budovy Ministertva  průmyslu České republiky, že se  může  pyšnit kopulí jež přestála sílu výbuchu  atomové bomby.

Pravda, již nedávno mne ty některé domy  zaujaly tím, že mi jisté střešní strukutury ať  již v Ostravě to byla střešní kostrukce  Polského domu, nynějšího možná ještě  hotelu i jiné věci, když jsem tak kolikrát  procházel tím městem mým a porovnával si  to s následky výbuchu atomové bomby v  japonských městech Hirošima a Nagasaki s  jistou podobností o které si myslím, že nás  dosud nikdo neinformoval a ni ve poviném  dějepise na školách i když po převratu či  pádu socialismu a komunismu v této zemi  se nějak ty osnovy změnily. Jenže to by asi  zase některý z politiků sledující mé konání a  psaní pro případ, že by zase něco zařadili  do svého kolikrát tak nikdy nesplněného volebního programu, protože těch programů je tolik a různí se, že stejně jim to jejích přání či jejích jednostranickou vizi další zhátí, tak jako v ČERNÝCH BARONECH bylo, že PLÁNY NEPŘÍTELE ZHÁTÍ NAŠI VEPŘI BOUBELATÍ, protože v době nedostatku peněz se jakákoliv základní změna školních osnov promítne razantně v penězích a tak mi zase někdo může říct: A ty si myslíš, jako že všechno je tak jednouché a že to jde jednoduše?

"Proč by nešlo," odpověděl bych mu, " Ono, když se někdo může zcela a jednoduše nabalíkovat na koupi grippenů a podobných věcí a když Záchranná služba a hasičský sbor má od jistého data dávat přednost na přechodech pro chodce, tak proč by to nešlo."

Pořád lepší konečně jednou začít žít v pravdě a na pevném bodě od dětství než na lži proti které jsme v devětaosmdesátem roce minulého století cinkali klíčemi s véčkem na rukou.

Prostě mi z toho vyplývá, že i naší zemi zasáhla či někdy někde bouchla atomovka, jen se o ní tolik v rámci utajení před světem nemluvilo, tak jako nyní, když slyším, že popravoboku při pohledu na jistý obří metronom či meteoněco kdysi stála obří socha Josefa Visarionoviče Stalina nejvyššího GENERALISIMA...

Pořád mne zajímá dle proroctví jistých to, že jednoho dne Bůh odhalí poklad ukrytý někde  na jistém místě a tak si skládám tu mozaiku, kde by to asi mohlo býta kdy by se to tak mohlo odhalit v době největšího útlaku a bídy nastíněné a zařízené českou dlouholetou politikou a jejím neskromným hýřením a plácáním se přes kapsy v rámci zachování jisté suverenity a solidárnosti, díky níž se vše nehgativně projeví na národě českém, tak jako to, že české školství se propadá  v rámci či otázce vzdělanosti stále níže a níže a pak kdo za to může...zastralá struktůra školství či jen neochota a lhostejnost naších mometálních jakoby autorit ve státě. Docela se těším na tu expozici v ČESKÉ NÁRODNÍ BANCE, jaké že to poklady mi odhalí, tedy kromě toho, že vlastně dnes mohu již s klidným pocitem a vědomím říci a pyšnit se, že patřím mezi ty, jenž v ruce drželi 13 miliónů v ryzím zlatě, jež váží nějakých 12 a půl kila.

* * *

Plavba končí a zbývá tak hodinka a půl do návštěvy centrální banky české země, kterážto je nezávislou institucí a snad i stále plní tu funkci na které byla postavená, že nikdy nesmí poskytnout vládě úvěry a tak snad proto i byla zřízená později Komerčka a podobné banky, jelikož jinak by politika česká si nebrala jisté úvěry, ale o tom se rozepíši více asi později. Mám totiž hlad, vzhledem k tomu, že jsem si tedy zapomněl tu omáčku a den předtím jsem neměl teplou stravu, tak to střihám někam na smažák. Někam tam, kde to mám rád a ke se dobře a docela i úměrně s pražsky nastavenou cenou obstojně najím.

Tedy  do restaurace někde na Jindřišské, ale prostě jsem zase někam sešel z cesty. Neletět tak čas, dal bych si tu práci s tím blouděním, ale jlikož kvapí, tak beru za vděk nějakým nejbližším podnikem CAFÉ RESTAURANT, kde točí Plzeň, sednu si a když deset minut ke mně nedojde obsluha, tak se zvedám a odcházím pryč. Ono jestli to není tím, že momentálně nesedím v kvádru, nešustím eurama a zrovna nešprechtím, povídám si cestou k východu.

Nakonec mi do nosu cvrnkne kousek od ČNB restaurace REPUBLIKA- tradiční česká restaurace a tančírna, ve které asi tančí leda tak obsluha ačkoli místní parket jistě pamatuje i třista let staré podpatky a podrážky. Miluji vždycky tak nějak nádech té nostalgické atmosféry a to i bez ohledu toho, že od té jisté doby vlastně vždycky cítím příval a spojení te energie z minulosti, těch duchů lidí minulých, kteří nějak jsou jistě zase někde v tom energetickém poli ať již zrovna se nachází někde...kdo ví kde, zda v tělech živých či jinde.

Do Hybernie nejdu. Nakoukl jsem tam, ale nějak nejsem zvyklý  na to, že si tam člověk může dát co chce když vlastně je jen asi špíz a jen ty přílohy..a těch lidí...ne, to není nic pro mne. prostě není nad klasickou obsluhu.

Zaujme mne jisté vystavené menu restaurace REPUBLIKA jenž se nabízí cestou. Spíše v hektice již projíždím to, že prostě není na výběr a nerad bych zabloudil úplně a rád bych našel zpět cestu k ČNB, takže beu zavděk smaženým hrmelínem s bramborovou kaši za 104 Kč a jednu Plzeň si prosím.

V domění toho, že se jedná o cenu danou a mohu počítat i bez toho, aniž by mi tedy výplata došla na účet, že prostě se najím za to, co mám v peněžence, bych předešel trapnému pocitu toho, že nemám čím zaplatit, respektive doplatit mne udivuje již to, že stoly jsou jen tak prostřené příborem v každém rohu, bez ubrusů i jiních propriet jako solnička, podtácky pod pívo a podobně.

Obsluha je ochotná  hned obsluhuje a pívo se nosí na táccích z porcelánu, ale přsto při donášce mnou objednaného jídla jsem namísto lahodného sousta jídla spíše spolknul suchou slinu nad tím výtvorem.

No jo, zřejmě jiný kraj, jiný mrav, tedy dobytek postaročesku, říkám si.

Kopeček bramborové kaše, nějaká koule z hermelínu se šunkou a žampióny, malá mistička nějakého zvláštního dresingu a toť vše, však ono asi co by také chtěl jeden za ty prachy a nikde žádná obloha.

Přesto jídlo sním, jelikož ještě mám v plánu využít toaletu a při placení se divím ještě více, jelikož na základě DPH platím o cca 20 až 30 Kč více, než bylo psáno. Tak to mně podrž.

Za to nic co mi svítí na talíři  nakonec platím 119 kč a za Plzničku 45 Kč a to si to říká tradiční česká restaurace nehledě k tomu, žetedy za to si obsluha dýško nezaslouží dle mého vkusu, ale přesto aby nebrečeli, tak jim dávám korunu navíc. Jen tak na přilepšenou i když číšníkovi v ruce svítí nějaká ta eurovka stříbrná a nevím co tím básník chtěl naznačit. nevím a nezajímá mne to.

" Děkujeme Vám za návštěvu. " povídá nějaký ten stále pohledem policajta dohlížející jeden z vrchních po vzoru Bruce Willise.

" Nemáte za co." odpovídám spíše v ztekle s pocitem toho, že do sytosti či polosyta bych si ještě jeden oběd klidně dal.

Nedá mi to, abych cestou do ČNB, kde si člověk musí odložit veškeré věci do šatny ještě neudělal fotku budovy do níž vejdu a dozvím se hodně o histroii finanční situace země české, kde je vstup zdarma, ale prý se pro nebývalý či velký zájem musí plánovat tak rok a půl předem a také si na ty facebookove zdi nářků nepovzdechl s tím, že už se prostě těším až dojedu do Ostravy, sednu si přes ulici do zámečku a dám si za šest pětek giros pitu originál řeckou, když tedy Porubský zámeček je ve vlastnictví řeka Statise Prusalise....

S pozdravem... Martin von Torr alias Karel XIII. - Král Český Poslední ...