O koblížkovi,kohoutku a slepičkách...(act. 64. gradibus ad caelum)

... Někdy se to zdá jako chvíle před válkou. To ticho, ta nervozita, která je cítit vzduchem, když propojeni jsme svým duchem a pomalu se line líně od předsíně z pokojů a ložnic, přes dveře až někam do kuchyně. Někdo má raději mír a jiného baví boj, kdy vojsko poněkud v podivné nachází se morálce. " Ale Já nechci být vojákem, Já chci být Královnou též, či Bohyní když... no ta reklama v televizi, no, však víš..., ale nevykladej mi tady hlavně žádné pohádky. Moc dobře víš, že na to nejsem a navíc, ono možná nevíš, jaké když budu chtít, za mnou půjde procesí a pohádky? Ty už se v dnešní době, když nemají nic společného s Životem se už prostě nenosí. A navíc sama nejlíp vím, co je v zrovna v módě a co se nosí a nenosí. " pověděla.

Láska a Přátelství... co je víc,

tak tady sklopíme ty zraky, oči,

přemýšlíme,

zamotaní do rovnic.

A ty kecy a ty věci,

co před časem zdály se nám skvělé,

o kterých dnes zkonstatovat pomalu jen lze:

Zahnout do dámského kloboučku

či rovnou do p----e.

"Pod Dubem za dubem

co má safraporté jen ten Čerchmant za lubem?"

zeptala se Liška.

Zřejmě se jí v hlavě poněkud rozsvítilo

avšak dodnes nevíme zda skočila si pro baterku do Baumaxu

či jen ze stromu na hlavu ji spadla šiška.

Každopádně ať se stalo  co se stalo a bylo to jak  to bylo a co dál se bude  dít, dá se říct, že se tak  nějak lze inspirovat  navzájem, protože každý  má tu svou skrytou hrstku  své vlastní fantazie,  kterou nelze ušlápnout i  když třeba jen zdánlivě  zdá se pomalu, jakoby  byla předčená či  přeskočená, ale o to se  tady nehraje, protože  kreativita je vlastně  základem všeho co bylo, z  čeho se to vytvořilo,  rozmohlo se, rozmáchlo,  neuhlídá se nikdy leda  jen, že kdyby na hádku  přišlo kdo s čím kdy a jak  začal, tak rozhoduje  svědectví o datu a času...  tedy z toho počátku,  protože dnes to je už tak,  že rozjetý je vlak a člověk  pořád něco chce, po něčem touží, ať již u nás či kdesi tam, za velikou louži, možností je dost ... jen to srdce, srdce hovoří, protože hlava je jen vypočítavost.

A tak vlastně se zde píši věci, jež se dějí někde...někde v takovém podivném světě, kde rozumět je každé větě daleko dříve, než očima to proletí.

Vlastně mám právo si za ty věci hezké i nehezké přát si cokoli, proč ne, vždyť jsem jen ten co si příliš dovolí, ale ne v tom špatném slova smyslu, protože ono každého to někam vede, cestou nejtenší po hřebeni a sem tam někam jinam svede a každý si hlavně hlídá sebe a kdyby, tak stejně...otázka je nasnadě:

" Jak by sis to vlastně představoval či prostě jen Jak si to jako představuješ? " ,prostě taková typická otázka, dennodenně na talířích, když se to tak vezme ačkoli pokaždé v jiném duchu vyřčená.

Co říct... LÁSKA...moc či síla jež hýbe nejen lidma, ale dnes a to mohu říct s klidným svědomím a vědomím i věcmi a jen pár těch dotyčných to vlastně může potvrdit čili případně podat další důkaz, svědectví a podobně.

LÁSKA...mocná to Čarodějka...nebo Čaroděj?...zlá anebo dobrá...láska a naděje, tak jako nebe bleděmodrá...asi, když jako Slunce paprsky své, ty rozpustíš své vlasy...

" No milé holky... tak to už není žádný ŠACH-MAT,ale přímo Knockaut v prvním kole. " si někdy během  včerejšího večera řekla poněkud boxersky naladěná a láskou či jen amorovým šípem též zasažená Vladivojna La Chia , která by vlastně jistě za zcela normálních okolností pokračovala: " Jo baby, mu se to lehce říká, ale Já si už připadám jako u mučednického kůlu prostřílena indiánským kmenem či čingischánovou armádou, prostě jako jehelníček, mám-li to takhle vzít obrazně či obrazotvorně."

zatímco VESMÍRNÁ LOĎ jménem LÁSKA, zase změnila poněkud svůj kurs.

" Za to může jedině kapitán." odeslala svému námořnictvu rychlou depeši, " jako holky, vola ze mně nikdo dělat nebude, jsem nejela na krétu jenom tak zbůhdarma. Moc dobře jsem si při plavbě z Řecka na ostrov Kréta všímala, jak to funguje s kormidlem ,tedy pokud se kormidelník nenapral anebo nespustil autokormidlo."

LÁSKA, ta pravá, ryzí, nefalšovaná, boží... co nejednoho k zemi složí, když bytost čísi ocitne se v života či lásky péči, když... když vlastně ty už o mně všechno víš.

" To jo, ale znáš to, ještě to musíme probrat s mým koncíliem. "

"Tak probírej, Já se zatím poohlédnu po něčem jiném."

" A to jako po čem? "

" Nevím ještě, tak prostě, podle toho co mi cestou padne do oka anebo cvrkne do nosu, víš Popelko? Vždyť co by ne...když přátelé jsou prý štěstí. "

prostě vše vždycky zdá se být jiný než posud, co nás tak náhodou svádí k sobě?..Není to jen...

" Tak pojďte ke mně kuřátka, pro potěchu. " pronesla po ránu Královna Míru či Matka Kristova, Ježíše, jak se v mnoha biblích píše, která si kolikráte říká...krucinál, Já tu tež sedím jako slípka, jen kvůli toho jednoho přiblblého týpka a všechny ty představy a vidiny mi po ránu přišly přesně tak, jako když kvočna svolává kuřátka pod ochranu svých křídel jelikož její mateřský instinkt cítí ve vzduchu jestřába či jiného dravce.

Panna Mária... ta jež bez početí splodila prý syna svého. Opravdu to bylo tak anebo se zase jeden někdy něčeho bál a měl pouze strach o skandál na základě kdo ví čeho? byl to snad  nějaký pán? ba dokonce byl to Král? Jenž možná snad, věrnost ztěží zvlád. Těžko říct prozatím, snad jen důvod k zamyšlení, když se všechny věci, zvyky mění. Podle mně vždycky k něčemu musí být buňka samčí a samičí, takže i ten dávný Kristus či Ježíš musel mít jak matku, tak i otce a protože byl to KRÁLŮ KRÁL, tak jistě museli být oba jeho rodiče z KRVE KRÁLOVSKÉ, nepředcházel tomu zase nějaký litý boj o moc předtím? kdo ví, ono zdá se, že pravdu  či věci po třitisíce let starou už se nikdo nikdy nedoví...jedině tak, jak to je,že

Již dlouho věřím,a Já to koneckonců vlastně vím , že je mi odhaleno vše, co potřebuji vědět a že ke mně přichází vše co potřebuji.Věřím, že v mém životě je všechno v pořádku a to co není, tak se snažím učinit tak,aby bylo. Nové myšlenky neexistují.Vše přichází z hloubi minulosti a nekonečná, tudíž mi z toho logicky vyplývá, že další jakýkoliv vědecky či politicky geniální nápad je akorát tak pí- - - - - a. Je mi radostí shromažďovat moudrost avědění ve prospěch těch, kdo se léčí.

Nabízím je Vám, kdož jste mne naučili vše co umím a čím dneska jsem a díky nimž jsme pochopil všechny ty věci co se týkají osoby mé, království jako takového , bezbolestnosti a dokonalého zdraví, tedy Svým pacientům, kolegům, učitelům a především konečně NEKONEČNÉ BOŽSKÉ INTELIGENCI, jejimž prostřednictvím druhým mohu úředávat to, co sami by měli či potřebuji znát. Což vlastně může být docela velká plejáda lidí za jistých okolností.

_{(poupraveno dle sebe na základě 20 let staré myšlenky či víry, přesvědčení anebo jen mentální práce s Louise L. Hay)}

Zdá se to, jenomže ono pohledem do své duše se dá zjistit toliko věci za jistých okolností a neříkám, že zrovna dvakrát bezpečných, to netvrdím a vlastně ono také i ty holky z Dark-City, co tak skoupé a náročné občas bývaj drsně na city a taky sem tam na kačku, co chlapa se týče, tak nechtějí provdati se za s - - - - u či jen třeba pustit do ložnice. Ono také proč ne, když přece teoreticky jde jen o zářez na pažbě a pak  o ty další nářky holčičí typu...Heeeej baby...o to více, když přijde se na to málem, že HLOUPÝ JAN je VLASTNĚ KRÁLEM a jen jedinou chybu má, že zatím což, nejednu slyším poznámku, žije bez HRADU a bez ZÁMKU ale ono také co jiného čekat, když všechno kolem patří buďto městu či to skoupí RPG v dnešní době a všude vládnou peníze, které vlastně jen tak nikdo nesežené jedině s tím, že s e na čas nějaký uváže což asi je zase jen stres a starosti protože ono časem zase se ty věci různí a podobně a z rodinného domku či z chalupy ještě jen tak pro nic za nic žádný zámek nebo hrad nevyrostl, to dá rozum, viďte milé šlechtičny.

Takže jsem opět u peněz toho nejvíéce ožehavého a nejdiskutovanějšího tématu, jelikož pořád prachy vládnou světem a to ať již bohužel anebo bohudík, vše jen otázkou pohledu, ale jak se v tomto světě neztratit?...Nevím, také nad tím přemýšlím, ale ať dumám jak dumám, tak vždycky dojdu k jednomu...že ono...

že prostě jen v jednotě je síla

a ať klidně pár dní ve své přenádherné hlavě

proležet si to nechá nejedná ta víla.

No a Já si mezitím jdu vyčistit kraťasy od marmelády, zatímco vy se čím dál více máte rády, protože ty koblížky jsou co raz horší, to už je moc i na netopýra hledat kde schovaná je ta díra, kterou najdeš jednoduše a snadno vždy až se do ní zakousneš.

Uža tady stejně straším celé dopoledne, protože mezitím brácha dojel z Chorvatska a tak mne zase osvobodil od psa porubaskervillského a takový ty věci, vždyť to znáte jak to chodí, když se zase po čase sejde rodina, to jde jednomu hned až hlava kolem, že by se někam nejlíp po patnácti minutách zase někam zašil...

Martin von Torr Č. K.  v. k.