Prahou lodí a bankou,poprvně...(act 80. gradibus ad caelum)

... Trávím ten čas mimo domov v Pardubicích, což tedy tak nějak vyplňuji sem tam nějakými odkazy a příspěvky na Facebooku, kterýžto se tak nějak stává součástí života. Ono také i dnes, když jsem konečně dorazil domů, tak v autobuse pár nějakých týpků se bavilo o tom, že jeden zrovna přišel z kriminálu a krom těch slov, ve kterých se vyzná a rozumí jim jen ostravák nakonec ukončili diskuzi, tak za chvíli na fejsu,. Což mi vlastně přijde, že lidi se nějak neloučí a jsou stále ve spojení byť jen myšlenkovém a niterném, kteréžto je či zdá se být docela citelným. Poslal jsem také nějakých pár, asi jednu zprávu na Radio Čas i když za ten čas jich je i více a jen pro upřesnění, je zde někdy zase zkopíruji z mobilu, jen pro pocity jistoty a ujasnění, protože...

... i když ono vlastně i ty myšlenky, co jdou za ten čas, jsou skryty v nás a ví se, cítí se a tak dále.

Tedy končím směnu v Pardubicích někdy kolem půl šesté večerní a i když zničeho nic anebo už ani ne tak zničeho nic se opět z nebe snáší provazy deště, které při jistém, dávno známém stavu mysli sílí a zase slábnou, tak trochu ten celý den ovlivněn tím neštěstím v tom rusku, které je asi momentálně aktuální si dělám procházku po Pardubicích a fotky, které sem tam vyfotím posílám přes mobil na facebook.

Mé poněkud debilní tenisky nabírají vodu a spíše připomínají dvě lodičky před potopením. Procházím se po Pardubickém zámku. Už jsem tam byl jednou, na Štědrý den, to tam mají vstup zadarmo od 22:00 a tak spíše to jen tak prolétnu, ale přsto jsem si všiml, že brána, jež v prosinci loňského roku byla uzavřená je otevřená a tak si říkám, že se zajdu kouknout zna zámecké valy a udělat pár fotek od tama. Poněkud mne zaujal křik páva a tak se otočím a trochu jsem se zapomněl tím focením natolik, že pojednou vidím správce zámku, který mi říká, že budu muset zámek s nim obejít, že již bránu zamkl a tak jsme cestou probírali takové ty normální věci od prácí, bydliště až po sport a ten hokej.

V práci jsem to moc neposlouchal, protože od rána toho bylo až až a co hodinu pořád dokola a mne osobně nějak ty dny smutků neberou. Asi na to nejsem nějak stavěneý nebo co, ale přesto jsem šel k pardubickému místnímu stadiónu vzdát poctu a nechal se tam zvěčnit jistou dvojicí, která tam byla rovněž.

Nevím proč všichni oplakávají pouze český hokej, když tam byl i slovák, švéd a rusové a také jsou to lidi. Já to beru všeobecně a nešuplikuji to a taky se o tom moc nebavím. Ono proč také, koneckonců mám svých starostí s mokrými teniskami docela dost a pak si dám ještě tedy jedno a pak dvě píva a pláchnout ten smutek, což vlastně se může zdát druhé strabě, že možná na svém jazyku v ten čas v tom vnímání vyšším pomoci toho dechu může cítit jisté chutě či vůně anebo závany jistých vůní kolem nosu, když třeba zrovna kráčím po ulici a míjím se s nějakouo hezky navoněnou ženou, protože u mužů to kolikrát voní jinak a ani Já toho času nebývám výjimkou. Ono také, být déle na cestách a venku a po práci, mi to spíše přijde nepraktické o to více když vím a jsem si jistý, že vlastně není pro koho se dělat momentálně přitažlivým či zaujímavějším.

Dopíjím tedy to druhé jedenácti stupňové pivo Velkopopovického Kozla a jdu lehnout do kanceláře do spacáku, protože jsem tak trochu tím pojednou tak chladnějším počasím více unavený a promoklý a druhý den jedu na prohlídku města pražského. Konkrétně na výlet do Prahy spojený s Plavbou parníkem po Vltavě a návštěvou ČESKÉ NÁRODNÍ BANKY, respektive její expozice " LIDÉ A PENÍZE" .

* * *

Dnešní den tedy opět vstávám brzy ráno,budí mne budík na mobilu někdy kolem pěti hodin a dvakrát tak brzy po sobě vstávat nedospaný také trochu ubíjí, ale balím spacák, karimatku, schovávám do šatní skříňky, vařím kafe a říkám si, co budu tak asi dělat v té Praze, protože vlastně mám i docela hlad, jelikož i když jsem si vzal z domů proviant a nějakých pár peněz, cirka dvě stovky, tak vím, že na dva dny to asi nic není, jenomže omáčku ke knedlíkům jsem nechal v ledničce v ostravě v tom spěchu a tak ji tam je dobře když si může lebedit pěkně v tom chladu.

Odjezd z Pardubic do Prahy je plánovan rychlíkem Matalík s odjezdem přesně v osm a tak ještě jdu na nádraží si dát do automatu kafe, koupit nějaké to pečivo na snídani a jen tak se podívat na bankomat. Ono co kdyby se stal nějaký zázrak a náhodou tam přilétl zbytek mé výplaty a ono kupodivu se stalo, takže jsem zachráněn. Vybírám nějakých osm set a kráčím na perón, protože nevím kolik lidí jede a vůbec to vypadá, že jsem tam sám a tak jak ten čas se blíží, tak začínám pochybovat o tom, jestli je správný den, správná hodina, ale nakonec mne uklidňuje to, když vidím přicházející dav a v něm nějaké ty známé a povědomé tváře z práce. Ono totiž vlastně je to poprvé, co tak jedu a tak moc ty lidi tam za ten čas, co jsem pracovně od Studénky pryč v Pardubicích neznám. Zatím...

Zrcadlově vidím a vnímám jisté představy a věci, které by se jako při náhodném setkání s někým mohly dít, ale ono i když dneska se lidé mohou domluvit kdykoli, tak zůstane jen u těch přání, jelikož každý zase má ty své aktivity přes ten den.

* * *

Organizované akce jsou pradoxně vtipné v tom, že vždycky se to vyvrbí jinak, než je zvykem, protože více hlav více ví a má více nápadů a tak z původního výstupu na Hlavním nádraží jedeme na Smíchov s tím, že tedy Na Poříčí je to od tama blíže, což je pravda ale místo nalodění pod Mostem Svatopluka Čecha je poněkud dále a tak opět platilo pravidlo, že nejblíže je to vzít oklikou a projít Nábřeží kolem řeky Vltavy.

Docela to vypadá, že asi z plavby nakonec nic nebude a že se to nestihne, jelikož jedenáctá se docela tvrdě blíží, ale nakonec jako Fantomas na poslední chvíli se přeci jen naloďujeme na loď BOHEMIA, takže i když jsem si cestou říkal jestli to bude PARNÍK VLTAVA anebo VYŠEHRAD, už jen kvůli tomu, jestli opravdu se ty náhody budou snoubit s písňovým děním, tak je to jen výletní loď navzdory tomu, že tedy dle papíru máme plout parníkem, ale mohu si říci, že tedy opravdu jsem ten kapitán či si na něj mohu hrát na té lodi "Bé".

Je sice pooněkud chladno a na řece to i fouká, přesto však po usednutí na horní palubu je po chvíli cítit jisté houpání a loď se odráží na cca třičtvrtě hodinou exkurzní plavbu od ukotvené lodě za doprovodu průvodce z reproduktorů na základě záznamu z CD v češtině a vyplouváme na okružní plavbu...

...čímž končím dnešní psaní o plavání protože bych tedy zítra tak nějak raději napsal více ... takže zatím dobrou noc přeje Martin von Torr - Karel XIII. - Král Český Poslední ...