Něco o lásce...(act 66. gradibus ad caelum)

...Nevím dnes přesně co budu ještě psát a jak se to psaní vyvrbí, leč nedočkavost jistá, cítící se ve vzduchu mi říká, že bych prostě měl. Pravda, cestou vlakem z Pardubic do Ostravy jsem tak trochu bloumal po Facebooku a tak trochu sledoval to dejme tomu jakoby jen virtuální dění, prostě jen tak, co je nového ve světě, co lidé povídají a podobně a sem tam také nějak zareagoval, jelikož si myslím, že je to vzájemné nějakým způsobem a dalo by so o tom psáti na tisíce různých story a v různých podobách, jenže kdo by to četl i když obyvkle to bývá tak, že to nejdůležitější je vesměs vždycky někde až na konci anebo prostě může se objevit později.... Ale dejme tomu,že jsem prostě konečně dorazil domů opět po dvou dnech acestou vlastně se nedělo nic zajímavého. Ono také ve vlaku obyvkle nějaké vzrušující historky se během těch dvou a třičtvrtě hodinách nevyskytují ve většině případech, což věřím, že může potvrdit kdokoli, kdo cestuje dá se říct skoro často tímto dopravním prostředkem a jako obvykle někde od Olomouce si dávám sluchátka na uši a prostě pouštím si Radio Čas a poslouchám ty zprávy a meily, kolikráte takové nejasné až z toho jeden vlastně neví nic. Pravda, pro jisté zainteresované, také někdy, když zjistím, že již je pozdě, tak vlastně už ani nemá smysl někomu jen tak pro radost poslat vzkaz, ale říkám si, že nakonec je to vcelku jedno, jelikož pořád jde o slova a vždycky, po celou dobu to jde tak, že to co se nestihne či nevyjde, tak se dobere tady.

Ale nějak se mi zdálo jistou chvíli, jako by přeci se pojednou  dělo něco zvláštního i když vlastně by tomu nikdo anebo  někdo nemusel dávat žádný důležitý ráz věci kdyby... kdyby  nesledoval pořádně celý děj, jenž se odvíjí a který vlastně  zdánlivě může člověka dostat do jisté nezávidění hodné  situace. Tedy do situace jistých rozhodnutí, jelikož ten pocit  pojednou cítit se jakoby ani ne tak v kleštích, ale spíše na  křižovatce doteku života, těch věcí předchozích a příštích a  pojednou.... něco, co si jakoby člověk vlastně přál tak nějak  vnitřně podvědomě a v takové situaci bych řekl, že se dnes  ocitla i Liška dalo by se říct a teď co má dělat.

Bejvávaly časy, kdy se říkalo, že kam ČERT NEMŮŽE TAM  NASTRČÍ ŽENSKOU, ale ono to vlastně zrcadlově tak  nějak funguje i obráceně a vlastně ani nevím, zda to tady  rozvádět i když se tady dávno ocitáme na hraně osudů,  protože ono zde má každé slovo i když se to nezdá váhu  nejenom nebe, ale i pekla a věcí dalších, protože už nic  není náhoda i když pořád je to tak, že prostě sem tam se každému kdykoli nějak někdo postaví do cesty ve chvíli, kdy to nečeká či politik by to nazval dalším škrtem přes rozpočet, kdyby v tom právě nebyly zahrnuty osobní vnitřní dávné touhy a pojednou se i Líša cítí jakoby ve mlejně myšlenek a tužeb a věcí dalších.

" Hlavně klid ať se děje cokoliv. " říká si a vlastně už ani tak ne, jelikož si zvykla a ze všeho jen zůstalo už jen to slovo či jistý osobní náhled, že prostě VLASTNĚ SE DĚJE COKOLIV a pak všechny ty minulé slova, myšlenky,vlastní definice a celý děj, jenže tady je vlastně radit těžko, když si člověk má poradit sám. Každopádně má jistý dar se vžít, vcítit se do role zvířete a tak pojednou se vlastně kouká na ty věci tak nějak těma mýma očima či tím způsobem mého pohledu....asi přišla myšička, ale... .

Ale raději si trochu probereme ještě téma lásky či spíše to, JAK PŘIVOLAT LÁSKU, protože tohleto je vlastně důležité a tak tedy...něco o té lásce, jako takové.

Láska přichází, když to nejméně čekáme, když ji nehledáme. toho pravého partnera či tu pravou partnerku nikdy nepotkáme v době, kdy o lásku usilujeme, protože vlastně místo toho, abychom jej chtěli, tak jen po něm místo toho marně a nešťastně toužíme, protože nechceme být jenom sami, samotní.

Láska není mimo nás, láska je v nás samých. (což vlastně by se dalo i říct, že kupříkladu a vlastně nevím, zda to byla právě ona Léňa, jedna z hlavních hrdinek tohoto živého a životního románu, nechla zahrát písničku pro svého taťku, ale na základě toho, tedy té tzv. fungující ozvěny se dá usoudit, že ano, jelikož ono v tom zvláštním vlnovém propojení myslí či spíše ducha nežli mysli šlo očividně cítit takové její vnitřní hřejivé uspokojení, prostě ten dobrý pocit ze sebe samé, ale není čas se v tom pitvat dále.) nežádejte a nechtějte, aby přišla okamžitě. Možná nejste na ní, ještě pořádně připraveni anebo nejste či nenacházíte se ve stádiu, abyste mohli lásku prožít dle vlastních představ.

Nesnažte se žít s někým či být s někým jen proto, abyste nebyli sami. Po jaké lásce toužíte? nebuďte skromní a stanovte si jistá měřítka a udělejte si jasno v tom. o jaké kvality ve vztahu skutečně stojíte. Rozvíjejte je prvně u sebe a přivoláte k sobě člověka, který je má. Vlastně jde jen o jisté zrcadlení sebe sama a proto se zdá kolikrát, že prostě pořád narážíte v tom spěchu na jeden a ten sám typ ženy či muže a všechno to je tak akorát do jednoho pytle a že to za nic nestojí a že je lepší nakonec být sám...tedy než...jelikož někteří se nacházejí a možná aniž by sami chtěli o jistý desetistupeň výše a pravda je, že ta,m to může být jinak.

Je možné zjistit, proč se vám láska, ta, kterou chcete vyhýbá. Není důvodem vaše přehnaná kritičnost? Pocit, že si jí nezasloužíte? Přehnané požadavky? Sny o princích z pohádek? Strach z důvěrností? Přesvědčení, že vás nikdo nemůže mít rád?

Buďte na lásku připraveni. Přichystejte ji půdu, abyste ji mohli živit. Buďte lásky plní a budou vás mít rádi. Buďte lásce otevření a přístupní.

Každopádně opět je to jen výpisek či výtažek z knihy od které se to celé a na jejímž základě to vzniklo, to jiné dění, ve kterém se možná někdo nacházel malou chvíli a někdo má pocit, že je tam často a pořád, tedy něco jako 5D i když bych spíše jen řekl 4D, ale to nevadí, každý si to nazve jinak dle vlastních pocitových prožitků, jenomže prapůvod toho opravdu vlastně ani nezačal tím, že to Louise L. Hay napsala, ale tím, že nějakých 15 let se někdo začíná zabývat jistou vírou a pracuje na ní či spíše jen s ní.

Protože ono dnes jsou lidé tzv. dračí, kterým je to fuk, ale taky by mohly jak se říkat narazit do skály, sjet jí po svém zadku a zase odkráčet do své sloje než přijde zase něco podobného anebo emocionálně aktivní, jenž opět po přečtení těch některých věcí spustí svůj vlastní kolototč věcí a nevím co je dobré či jestli to je dobré anebo zlé, pro dotyčného, jelikož to si musí každý sám určit své pritority toho co chce a podobně.

Vlastně řekl bych jen, že tady mocna výběr není, ale nechci brát či krást iluze, což vlastně ani nejde, protože v lásce prý je vše dovoleno a neprožij si to o čem sníš anebo se snilo před tím, když to tady je či zdá se, že by to přišlo...ale myšlenkový vzoreček se objevuje pozvolna znova. a taky člověk si musí dát pořád pozor a našlapovat opatrně, protože zase i když se z té křižovatky dá vlevo nebo vpravo, tak už se stejně vrací či z té cesty příliš neodbíhá, což ví i Liška, kterážto také v jisté chvíli měla pocit, jako by byla hadem či ..vlastně protože ono pořád platí, že tretí pri dvoch bývá diabol...což každopádně věřím, že jí spíše toto poznání ještě více obohatilo, že poznala i své stránky o kterých neměla ani tušení...lebo len diabol našepkává či láska z lásky jak básníkům, tak i pro své důvody i když na straně druhé, to myslí dobře...jo láska je těžký náklaďák, bych řekl....tak zatím a ráno, se zas nějak vrátím...

Martin von Torr Č. K. v. k.