Závislosti aneb život je velká herna...(act 58. gradibus ad caelum)

...Čas...to je to v čem se vlastně posední dobou motám, pluji, vesluji, koupu a ne sám. Život je to, v čem se topím, plavu, asi stejně jako všichni ostatní. Láska, to je to bahno, marast, ve  kterém jsme možná všichni v životě upoutání až po uši i když člověk to třeba ani netuší. Pravda, to je tá věc,která vítězí prý. Tedy alespoň obyvatelům hlavního města Prahy se to tak někdy při pohledu na nebe či vzhlížení směrem někam vzhůru pozdává v době přítomnosti Presidenta Republiky Česko Pána ing. Václav Klaus , jelikož výš už to asi zřejmě ani nejde, řekl bych. Tedy u nás v té lodičce uprostřed mapy, jež kolikráte trápí nejenom ženy, ale občasi také chlapy. "Pána prý,který se chová jako Bůh." jak jej v nějaké své a vlastně ani nevím jak prodejné popsal jednou hejtman středočeského kraje David Rath , ačkoliv mám k tomu svůj názor. Názor, ta věc, od které se odvíjí všeliké to dění, pro nějaký zájem. Vyšší.

Vlastně hodlám dnes psát spíše o jistých  závislostech, třeba v rámci léčby či jen k  odstranění jistého pocitu jistých slečen nebo  dam, že se pojednou jakoby cítily více závislejší  na internetu anebo mají ten pocit vůči mně,  jelikož si mohou myslet, či někdy se domnívat, že  jsem na internetu závislý Já či i na jiných  věcech,které pro případný osobní zájem na  základě nějaké citové či životní záležitosti o mou  osobu, popřípadě osobnost se projevuje.  Nějak,jakkoliv. I proměnlivě, podle toho co si o  mně přečte, co dělám a jak žiju, co si myslím, co  se mně týče a případně i od toho, co kdo o mně  případnému dotyčnému může poslat za zprávu  opět z nějakých jiných zájmů a tak podobně.  Vlastně je to tak, jak se to děje po celé ty věky,  že zprávy, informace ať již pravdivé či smyšlené,  případné fámy kolují, jelikož pořád jde o tzv.  zcela normální a přirozený koloběh Života  směřující k jediné podstaně myšlence či zjištění:  On ale neví...

Neví,ale za jistých okolností by teoreticky mohl i  zvědět, jelikož se jej to týká a přitom by se dalo  to brát podobně jako ty různé e-maily typu:  PŘEPOŠLI ... , jež stejně časem každému, když  nemá čas přijde hafo a pak také záleží na tom,  co dotyčnou osobu vlastně baví, protože ono  vždycky je to o tzv. vlnách či toho, že když se  zjistí,že to k něčemu vede, tak se tím začnu řídit,  ale člověk by se z toho zbláznil a vždycky má  právo si vybrat to, co uzná za vhodné, co mu  může být přínosem či ne, jelikož jde také o svou vlastní životní energii a sílu a tak by asi člověk trávil více času u počítače a stal se z něj závislák a přitom si jen tak  krátí čas. Což o to, pokud to nemá negativní vliv na věci životní a nezpůsobují problémy vlastní či druhým potom, tak by se dalo říci, že je to all right.

Rozkaz č. 2. zní: Prostě prosím milé dámy přítomné i nepřítomné, případné došlé zprávy souuvisející s mou osobou či takové o nichž, zřejmě jindy by se vám ani nesnilo v době pořádku nevyhazovat do košů  s tím,jak říkala moje babí, i když ta to zase přeháněla s tím opakem, že nikdy nevíš, co se Ti kdy může hodit a myslím si,že ono v pc a pod. to moc místa nezabere, to jen tak..co vy víte až začnete třeba za třicet let po této švédské válce vzpomínat a nad výdělky či prodělky rozjímat, ale ty věci, ty vám nikdo nevezme.

Ale tím se také může měnit i pohled ženy na muže, do nějž se třeba zamilovala či jen k němu něco cítí a třeba by s ním i být chtěla, ale jen kdyby...

"Kdyby v řece byly ryby...nebo když mi slíbí..."

ZÁVISLOSTI - Touha utéci sám před sebou. Strach. neznalost toho,jak mít rád sám sebe. - Pomálu zjišťuji, jak jsem úžasný/ -á. Chci či přeji si mít rád/ -a a chci či přeji si mít sám/ -a ze sebe RADOST.

Jenže tím životem běžným, pod tlakem různých událostí třeba v dlouhodobém nějakém vztahu je to všechno obvykle časem takový podivný, bych řekl jen...

A tak se tím časem objevují myšlenky,které vlastně znám již z dávna,

každý pro dokonalost potřebuje mít svou trochu lásky,jistoty,pocit být milován či i malý dotek slavna.

A tak zatímco Král přemýšlí nad sebou a tím vším, pro co podruhé se narodil,

na Radio Čas děti, protože Oni tu budou a někteří tu nebudou,

probírají rozdíly jak je to mezi Zámkem či Hradem...

A Hrad bez Krále není hrad,

stejně tak, jako Král bez Hradu je jen pouze poloviční.

" Co vlastně chceš? Ty si myslíš,že snad kradem?"

Možná si říká, jedna možná slečna, možná dáma a možná, že jen kousek od Matiční.

I když vlastně, zdá se to být všelijako nemožné, či tak mi řekni rovnou...

Ok. Král je dán, Král anebo vůdce či jen Císařpán,

blázen, voják či jen pouhý kmán.

A ta jež vlastně stane se jeho ženou,

tak prostě bude Královnou,

jelikož vždy je to o tom, že co je mé, sdílí se pak společně.

Leč kdo ví jak to je,

zadaná, vdaná anebo sama...

Kterou vybrat si jen moci...

tyhle slova, krom práva první noci,

honí se hlavou nocí...

I co..chlap jak chlap...ale holky,takhle zažít někdy ten pocit...

I Vladivojna La Chia si v duchu ve spojení či myšlenkama na Krále...

při tom, co děje se či mohlo by se díti dále...

" Proklatě...

Fakt na prd, v tomto monogamním státě. "

Jelikož také i Ona má jistě možná své představy jež kolem Království a Krále se snoubí

a s Láskou? Kdo ví, o čem holky sní.

Romantika...

takhle se líbat pod podloubím.

" No hmm...že bych hlavu sklonila?

Když Já takhle to přesně nevidím

a už vůbec nevím...

No holky, řekněte mi, co je to za debila? "

* * *

Těžko říct je něco o závislostech jako takových, poněvadž závislosti jsou různé ať již na návykových látkách, na automatech či jiných hrách, případně i na lécích, na lidech, na lásce, na tom, že ženy jsou závislé na mužích a muži často na ženách a podobně. A někdy i na tom, že každý můžeme být nějaký jiný, prostě takový, jak nás to tím životem mění a vše co bylo kdysi krásné, zdá se občas, že poněkud není a člověk by rád vrátil něco zpátky...

" No automaty... tam bych nikdy nevlezla a nikdy na to nesáhla." si řekne mnohá žena a další mnoha to bere jako normální věc, jelikož tam se celkem rychle peníze jak vrací, tak i ztrácí než bys řekl/ - a švec.

Jenomže ono kolikrát říkáš si či jen přemýšlíš, ale nikdy neříkej nikdy, dodal bych, neznáš nevíš, ale také nejdi proti sobě.

"Díky za radu. "

"Což o to, není zač, každopádně SVĚT a VĚCI nikdy nepatřily tomu, kdo není či nebyl hráč."

Se sice říká, že co oči nevidí, to srdce nebolí, ale když je třeba a nikdo nikomu nic už nedá, tak potom třikrát běda a pomáhej si jako můžeš či dej jen na svůj pocit...

A ten pocit dobře znám,

když v nose cítíš zase prachy.

Když nevíš kudy kam,

bohatství anebo krachy.

S myšlenkou na věci, lidi v dálce

vzpomínky na to, kdy platilo slovo stiskem či podáním ruky se zalamováním palce

A tak v místech, kde to bliká,

tam kde čas prý letí, ale neutíká,

kde se nikdo nedívá...

Tak Ti přeji Ať se točí válce

a Jocker se usmívá...

Kolikrát už člověk na dně procit.

" Proč to hraješ? "

"Nevím, snad někdy pro peníze,

pro iluzi, že něco získám rychle,

či jen pro ten pocit,

že když se daří,

adrenalin se v krvi vaří,

kolem barevné ty světla září,

když odejdu včas,

tak mohu si koupit nové rifle...

anebo také sklopit uši

a chytnout se za ocas

a být prázdný jako krychle. "

Těžko Anežko, pověděl by jindy Král,

vlastně zřejme Karel ty svý choti...

kdyby ve třináctém století automaty hrál

a Ona by řekla: Óóó mé dvorní dámy,

ten Můj zas nesmysly potí,

ale Já už mu to vytmavím až mi to vysvětlí příště...

" Co má vysvětlit Královno? "

" No to jeho slavné, že ŽIVOTE JE JAK DĚTSKÉ HŘIŠTĚ,

když čím dál víc to stojí za h***o. "

A tak ono v dnešní době neznalost věcí se neomlouvá, ale také proč něco dělat oproti své vůli, když vše se dá třeba prožít i virtuálně, jelikož ono je to také do vcítění se či umění se vcítit do jistých situací, alespoň či případně jen vědět prostě jak to chodí...

To víte, milé dámy nebyo víly,

život bývá černý, bílý,

ve zlém nebo v dobrém

a časem pořád jedno a to samé

dokolečka v bleděmodrém...

To máte stejné jako vy v tom stresu, presu vážení,

sem tam přivodíte si nějaké to zranění...

Vždycky když chci něčeho nechat, něčeho co mi škodí či spíše dostává mne to tam kde být nechci, tak si říkám: Zbavuji se svého mentálního návyku, jenž mi či mne přivádí do této situace či stavu. Zbavuji se odporu ke změně.Jsem ochotný/ -á se měnit a tak se děje. Což vlastně se časem nějak projeví, ale kdo si za to může? Samozřejmě jen sami my.

Asi stejně tak, jjako když česká politika bojuje či nebojuje s hazardem anebo proti hazardu. Osobně si myslím,že kdyby doopravdy bojovala proti, tak už by tyto věci zde samozřejmě nebyly, jenomže to by, jak všeobecně ví se, z toho právě oni neměli ty pověstné tintily vantily.

Což vlastně tak trochu milé paní souvisí i s tím,že si třeba někdo řekne: Hmm on asi chce přispět na to, aby mohl hrát automaty a přitom vlastně ani neví, že v podstatě jde o nastolení tzv. povinné královské dani na základě života, leč záleží jen na z dobré vůle či  měsíčně života rok, jediná daň, ta správná a právoplatná i když si někdo řekne, copak Já jsem tady za otrok? Ale dejme tomu, že v tomto jsme teprve v půli i když si říkám, že někdy stačí i málo, možná jen to, aby lidé ke štěstí jen prstem hnuli.

Ale ta ZRANĚNÍ ať na kůži či na duši, když vím co říkat se smí, sluší a nesluší, jenž vlastně kolikráte získat můžete při práci, ale také i v té době legrací, kdy obvykle projeví se...to slavné rčení, že po smíchu přijde pláč a tak podobně, ale ti kteří tomu věří, tak se s tím setkávají obvykle, někteří již méně anebo jako Já, ne. Protože od té doby, co píši toto volné pokračování na mou prvotní kouzelnou KNIHU VÁZANOU MOU VLASTNÍ KŮŽI, bych řekl,že na zdravotním pojištění povinné ze státu mi právě stát každý měsíc čím dál více dluží.

Takže alespoň něco pozitivního.

Vznik ZRANĚNÍ ať již, pořezání, rány a podobně pramení obvykle ze ZLOSTI, NAMÍŘENÉ PROTI SOBĚ a té je čím dál více, řek bych v této době, či z POCITU VINY. ZBAVUJI SE SVÉ ZLOSTI POZITIVNÍM ZPŮSOBEM.MÁM SE RÁD/ -A S JSEM SE SEBOU SPOKOJENÝ/ -Á. Což samozřejmě vede k tomu,že člověk začne více přemýšlet nad sebou a vnímat více věci jiné,uvědomovat si více stránky svého nitra, kteréžto nemají obvykle nic společného s tím, zda si člověk myslí o sobě,že je hlava hloupá anebo chytrá. když ne dnes, tak třeba zítra.

Možná ještě dnes něco napíšu, jinak zase večer jedu vlakem do ČESKÉ TŘEBOVÉ, bo jak se říká...denní směna, ačkoliv si říká porád...co je to za věc, aby král, prostě přitom všem, ještě k tomu pracoval či jen ztrácel čas... nevím...i když nejeden by řekl, Já se z toho zjevím...což k tomu dodat nezbývá než jen, neříkej dvakrát, páč není den jako den...

A co by si tak přál, ten náš slavný Král...

nevím,óóó paní, snad najít si ženu  a pak ještě dívku na hraní

a snad potom a pak po nocích kvalitně

třena i jen po nocích,

kdyz ČAS má v ruce hůl

a měsíc po obloze by jen plul,

Ve stoje jako sloup,

či jen v plotě kůl

S titulem

To Vám hrál

Korunovaný Král

anebo jen vůl

a nahrát svou píseň,

to jen pro případ, abychom si rozuměli

s názvem...

Martin von Torr č. k.  v. r.